Autor: Václav Stránský
O týden později, v pátek 11. června, opět procházím stejná místa jako minule, i tentokrát s nadějí na pěkný úlovek, ale zvednutá hladina a silně přikalená voda Smědé dává tušit, že to dnes asi nebude to pravé ořechové. U jedné tůňky v klidné a mělké vodě jsou najeté ryby a tak chytám aspoň dva menší potočáky, lipana a duháka 28 cm, ale to je vše. S chytáním dnes končím mnohem dříve, než jsem si původně plánoval.
Další vycházku podnikám 16.6., ale vody je snad ještě více jak v pátek. V Hejnicích byla voda téměř na normálu, jen měla narezlou barvu, ale ve Frýdlantu je již kalná jako bláto a o 20 cm nad normálním stavem. Tento rozdíl zapříčinily přítoky Smědé v Raspenavě. Po třech hodinách chytání mám na kontě na krátkou nymfu dva potočáky kolem 25 cm a tak zde končím, nasedám na autobus a jedu do Raspenavy.
Nedaleko zastávky je pěkný peřejnatý úsek. Voda je zde mělká, ale mezi balvany jsou hluboké spáry ve kterých se drží ryby. Asi na třetí nához mám na prutu pěkného lipana, ale ten se mi po chvíli v prudké vodě vypíná. Chytám i několik potočáků, duháka a dva lipany 32 cm. Během jedné hodiny je to dost ryb a jsou stále při chuti. Náhle mi do toho zazvonil mobil.
Je to syn Lukáš, který mi sděluje dobrou zprávu, že volal soused Eda, jestli s ním nechci jet do Žatce. Rychle mu tedy volám a domlouváme se. Eda je rybář, ale taky trenér mladších žákyň v národní házené a od zítřka je v Žatci mistrovství ČR, kterého se Hejnice také účastní. Nocleh a strava jsou zajištěny a tak rychle končím a jdu domů. Autobus ani vlak mi teď nejede a tak tu asi pětikilometrovou trasu musím zdolat pěšky.
Doma jsem po šesté, balím nezbytné věci a pak ještě vážu nějaké "tutovky". Spát jdu až v jednu po půlnoci a v půl čtvrté jsem už zas na nohou. Jedeme prvním ranním vlakem ve 4:20, kolem jedenácté jsme v Žatci a v jednu hodinu odpoledne jsem už u Ohře a kochám se pohledem na řeku. Začínám v peřejích asi 100 m pod Libočanským jezem, na kterém je již hotový rybí přechod. Ačkoliv se rojí menší jepičky, je sběr na hladině spíše sporadický. I tak jako první navazuji malou jepičku. Ryby však o ní nejeví zájem a podeseti minutách bez záběru mi při jednom popotažení skočil na mušku jen malý potočák.
Převazuji jepku za nezatíženou nymfu v černé barvě, která plave pod hladinou a hned je to znát i na záběrech. Sice nechytám rybu za rybou, ale nenudím se. Vše jsou potočáci kolem 25 cm. Po páté hodině odpoledne zasekávám i o něco větší exemplář pstruha obecného o délce 31 cm a cítím to hned podle tahu.
Mezitím se ke mně přibližoval muškař, který chytal přímo pod Libočanským jezem. Musel jsem tedy rychle nabrodit na své místo, abych mu dal najevo, že jsem ještě neskončil. Po nahození mám ihned záběr od větší ryby, ale bylo to tak nečekané, že jsem se lekl a zasekl moc brzy. Ryba vyskakuje nad vodu a vtom se zbavuje mušky. Myslel jsem si, že se začly konečně zvedat větší ryby, ale po tomto záběru už zase chytám jen menší potočáky a tak po další hodině končím.
Druhý den jsem opět na tom samém místě, jen jsem přišel o hodinu později. Včerejší slunečné počasí vystřídala mračna, přes noc byl i vydatný liják, který však trval jen krátce a polevilo rojení jepic. Navazuji ty samé mušky, ale oproti včerejšku je to slabota, protože během první hodiny chytám jen jednoho malého potočáka. Sem tam se udělá kolečko od sbírající ryby a tak to opět zkouším na sucho, ale je to stejné jako včera. Navazuji tedy zatížené nymfy. Zanedlouho chytám druhého potočáka, ale pak zase delší dobu nic.
Navazuji bobše a zkouším to na krátko. Prochytávám celé peřeje krok po kroku a zanedlouho dostávám duháka 27 cm, je až neskutečně vypasený. Rozmýšlím jestli si ho mám vyfotit, ale nechce se mi brodit tam a zpět a tak rybu pouštím. Nade mnou pod jezem opět někdo chytá a přijíždí auto, myslel jsem, že je to další rybář a tak mu nevěnuji pozornost. Po chvilce však slyším divné plesknutí vody, tak se otočím a vidím na vodě kajak. Dotyčný si to namířil pod jez a od jezu jel podle břehu rovnou ke mně do peřejí. Zařval jen: "Pozor jedu!" a já jen tak tak stačil stáhnout šňůru.
Chytil jsem ještě asi dvě malé ryby a to bylo vše. Než se stačím převléknout projíždějí kolem mne dva rafty. Myslím, že jim ani moc nevadilo, že pod jezem jsou dva muškaři. Jeden byl sice mimo jejich dráhu, ale toho druhého málem smetli. Na cestě u řeky stojí plno lidí, ani nevím, kde se tu najednou vzali. Dva muže co seděli vzadu na druhém raftu to v ostrém ohybu jezu vyhodilo a docela jsem jim to přál. Místo toho, aby vyklidili prostor, kde chytali již zmínění dva muškaři, tak po sobě začli cákat vodu jako puberťáci. K tomu není co dodat.
Následující den chytám přímo v Žatci. Jdu se podívat pod jez, ale tam již dva muškaři jsou a jeden zrovna vystupuje na břeh a v ruce drží duháka kolem 40 cm. Jdu tedy směrem k ocelovému mostu. Asi v půlce cesty mezi jezem a mostem vidím další dva muškaře. Jeden drží prut nad hlavou ohnutý jak luk a druhý má připravený podběrák. Přicházím blíž a se zájmem sleduji souboj. Konečně se jim rybu daří navést do podběráku.
Je to opravdu pěkný potočák, jestli nemá 50 cm, tak mu do nich moc nechybí. Rybář září radostí a s rybou v podběráku brodí ke břehu. Chválím mu pěkný úlovek a spěchám k ocelovému mostu, abych si už taky zachytal. I mně se nakonec "zadařilo" a ulovil jsem potočáka 39 cm. I když pstruh nebyl tak veliký, byl jsem dnes spokojen a už se těším, až zase pojedu na Ohři. Doufám, že to bude ještě letos ...