Autor: Václav Stránský
Po čtrnáctidenním rybářském půstu jsem se rozhodl, že si vezmu dovolenou a pojedu na ryby, protože celý týden bylo pod mrakem a chvílemi i trochu pršelo. Pokud jdu na ryby dopoledne, pak mám takovéto počasí nejraději. Původně jsem chtěl jet obhlédnout nějaká nová místa na Lužické Nise kolem Chrastavy, ale když jsem ráno po páté vstával a za oknem mne vítaly sluneční paprsky, nálada jít na ryby mne zase rychle přešla. Přemýšlím tedy, zda jít na ryby anebo na houby, protože v letošním chladném letním počasí u nás najednou začalo růst požehnaně modráků.
Nakonec to vyhrály ryby, ale rozhodl jsem se, že na Nisu pojedu až jindy a dnes to vyzkouším na Smědé pod Frýdlantem, kde jsem byl od zahájení jen jednou. Většinu obsádky zde pod Frýdlantem tvoří lipani, ale vyskytují se tu i pěkní potočáci a duháci. Při mé poslední návštěvě jsem na tomto úseku během hodiny vytáhl 10 lipanů, odhadem mezi 30 - 34 cm, takže jich tu je opravdu dost.
Začínám na jedné menší tůňce na hnědého chrostíka, kýžený efekt se však nedostavil. Převazuji tedy na jepičku a i když ryby nesbírají, na druhý nához jsem dostal menšího lipana. Další nához a další lipan a o něco i větší, řekl bych, že už měl přes třicet. Záběry však opět ustaly a tak zkouším nymfu. U dna to berou malí duháci kolem 20 cm. Přemýšlím, kde se tu vzali. Na podzim se sice vysazovali, ale to byly ryby všechny kolem 25 cm a výše. Možná něco uteklo při velké vodě ze sádek. Už mám čtvrtého duháčka a tak jdu raději o několik desítek metrů dál a nahazuji do mělkého proudu, kde následuje jemný záběr a už zdolávám pěkného lipana kolem 35 centimetrů.
Jelikož jsem se na těchto místech zdržel víc než jsem předpokládal, vynechávám několik slibně vypadajících míst a jdu rovnou pod frýdlantskou čističku a pak pokračuji směrem na Hartu. Zastavuji se ještě u jedné oblíbené tůňky, ve které zdolávám malého lipana a duháka a pak se dostávám k hlubším peřejím, kde byli vloni na podzim potočáci a pěkní lipani. Chodil jsem tam na jednoho čtyřicátníka lipana, dvakrát jsem ho měl na prutu, ale vždy se mi setřepal. Tentokrát jsem zde bez záběru a tak jdu ještě níže po proudu, kde je veliká tůň, ve které jsem nejednou chytl pěknou rybu.
Zkouším to v peřejích na kraji tůně, ale bezvýsledně. Cvičím nymfu i suchou jepku, ale bez záběru. Až pod stromy jsem zahlédl sbírající rybu. Dva náhozy a ryba je na háčku, ale je to jen malý lipan. Zkouším to ještě na konci tůně, u stromu spadlého do vody, kde to vypadá velmi nadějně, ale ani tady nic. Převazuji tedy a na konec návazce dávám hodně zatíženou nymfu, ale opět nic. Vracím se tedy zklamaně do peřejí na začátku tůně.
Za chvíli bude poledne a slunce pěkně hřeje. V neoprenu si připadám jako konzerva ve vlastní šťávě a tak přemýšlím, že už budu končit. Nymfu prohazuji peřejemi z hloubky po kolena až se dostávám do hloubky nad úroveň pasu. Už chci vylézt z vody, přizvedávám prut a otáčím se ke břehu, když tu cítím prudké škubnutí v prutu. Rychle se otáčím zpět a chytám šňůru do levé ruky. Ryba si to šine na druhý konec tůně do stínu stromů.
Prut je pěkně ohnutý. Jakmile chytám šňůru do ruky a ryba ucítí odpor, vyskakuje nad vodu a pak si to při dně zamíří rovnou ke mně. Rychle přibírám šňůru, abych s ní měl kontakt. Ryba je už téměř u mne a míří si to rovnou mezi mé nohy. Rychle tedy ještě zvedám ruku s prutem nad hlavu, abych jí dostal k hladině. To se mi sice daří, ale v zápětí se můj soupeř obrací a vytahuje mi několik metrů šňůry z navijáku. Otáčím ho znovu k sobě a teď už to jde snadněji a duhák 38 cm je brzy pokořen. Rybu si fotím a končím, protože už toho mám tak akorát dost.
Nakonec si ještě dělám krátkou bilanci dnešního lovu. Chytl jsem celkem 11 ryb, 6 duháků a 5 lipanů, ale o potočáka jsem ani nezavadil, což mě docela mrzelo, protože těchto ryb za poslední dva roky ve Smědé značně ubylo. Spokojen s dnešním lovem balím prut a odcházím domů.