Autor: Václav Stránský
Tak tu máme prosinec a na minulou sezónu nám zbyly už jen vzpomínky a nastal čas bilancován. Letošní sezóna byla poznamenána na mnoha revírech v letních měsících nízkou hladinou vody a to se týkalo i naší Smědé. S ubývající vodou jakoby ubývalo i potočáků. Ale i přes nízký vodní stav se zde opět chytla "padesátka". Pstruh měřil 54 cm, ale na svou délku byl prý dost hubený. Vyprávěl mi to jeden kolega, který byl u toho, když se dotyčný přišel pochlubit se pstruhem do místní restaurace. Já osobně jsem přes léto nechytil potočáka většího než 30 cm.
Až začátkem září, kdy po několika deštivých dnech konečně trochu stoupla hladina, se začaly ukazovat větší kusy a tak si člověk konečně trochu zachytal. Potočáci byli vesměs od 33 do 36 cm, kolega chytil jednoho dokonce 41 cm. Se pstruhy začali jít i lipani, chytl jsem jednoho 38 cm a o dva další, též kolem 40 cm, jsem přišel. Střídavě jsem na ně chodil, protože jeden byl v Raspenavě a druhý ve Frýdlantu, ale už si dávali pozor.
Že byl můj odhad s klesajícím počtem pstruha obecného správný se potvrdilo i na konci listopadu na schůzi naší MO, kde hospodář vyzýval rybáře, aby potočáky pouštět kvůli zvýšení jejich počtu. Já na tuto schůzi přišel později a kolega, který mi to tlumočil, se při tom ťukal na hlavu a povídal mi: "Já to budu pouštět a pytláci to vyberou". S těmi pytláky má asi pravdu, ale pokud by takto uvažoval každý, tak by za pár let v našich vodách nemusela být ani šupina.
Dalším revírem, který jsem letos navštívil, byla Ohře pod Nechranickou přehradou. Zimující kormoráni a letní pokles hladiny až o 40 cm, to mělo největší vliv na fakt, že v letošním roce většina rybářů od této řeky odcházela zklamána. Já na tom byl stejně. Z pěti vycházek jsem jenom jednou chytl několik pstruhů, všichni byli jen kolem 25 cm. Při poslední vycházce mi bylo dopřáno se přesvědčit, že zde ještě velké ryby jsou. Viděl jsem totiž vyskočit nad vodu pěkného duháka kolem 50 cm.
Přestože bylo stále ještě málo vody, byla v tomto místě pěkná hloubka a řeka tu byla široká. Nemohl jsem zabrodit blíž jak 20-25 metrů od místa kde ryba sbírala. Téměř po prsa ve vodě se mi na tu dálku špatně nahazovalo. Přesto jsem to vydržel něco přes hodinu, než mě začala bolet ruka a tak jsem to vzdal. Při vylézání z vody pstruh jakoby na rozloučenou ještě jednou vyskočil, aby se mi ukázal v celé své kráse.
Úplným opakem byla mimopstruhová Úpa kolem České Skalice. I zde byl nižší stav vody, ale na braní ryb to nemělo téměř žádný vliv a se synem jsme si tu perfektně zachytali. Za ten týden co jsme tam strávili jsme chytali většinou na zlatohlavé nymfy, občas na pakomáry a lovili jsme hlavně tlouště, bílé ryby, občas přišel okoun, ale chytli jsme i několik potočáků a lipanů.
Po Smědé nejvíce nejvíc navštěvuji Lužickou Nisu a i tady pokles hladiny neměl takový vliv na braní ryb, jak jsem čekal, i když s poklesem hladiny i zde ubylo potočáků. Asi měsíc po zahájení jsem sice jednoho kolem 35 cm měl na prutu, ten se mi však při zdolávání setřepal z háčku. Pak jsem tu již lovil hlavně lipany a duháky.
Potočáci se objevili až zase na podzim, kdy voda trochu stoupla. Při jedné z listopadových vycházek jsem zde dokonce chytil zatím svého největšího pstruha, kterým byl duhák 45 cm a 1,25 kg. O tom ale až někdy příště. Celkově tedy z mého hlediska mohu tuto sezónu hodnotit i přes nepřízeň stavu vody na českých tocích jako vydařenou. Jaká bude ta příští, to teprve uvidím, ale doneslo se mi, že v Raspenavě na Smědé spatřili dva kormorány …