Autor: Pavel Chyba
Ve dnech 6. - 8.10.2006 se uskutečnilo 20. mistrovství ČR v říčním muškaření na řece Metuji v blízkosti Nového Města n. M. Tomuto závodu předcházela dlouhodobá příprava, která začala již v minulém roce. Bylo totiž jasné, že v roce 2006 budou muset Východočeši opět po osmi letech uspořádat říční mistrovství a tak se začalo vše s předstihem, pomalu, ale jistě připravovat.
Otázkou číslo jedna bylo, kde se tento závod vůbec bude konat. V úvahu připadaly dvě řeky. První byla Metuje, která byla v našich očích jasnou favoritkou a jen se čekalo, jestli nám novoměstská a náchodská organizace zapůjčí vodu. V záloze jsme měli ještě řeku Orlici, na které se konalo poslední mistrovství ve východních Čechách. Na novoměstské Metuji se již v minulosti konala dvě juniorská mistrovství a i v tomto případě nám místní organizace nedělala žádné problémy se zapůjčením jejich vody. Připojila se i náchodská organizace a o místu konání bylo rozhodnuto.
První úkol byl tedy vyřešen, ale spousta dalších na nás ještě čekala. Bylo jasné, že každý bude muset přiložit ruku k dílu. Proto se vytvořil organizační výbor, který se od jarních měsíců scházel každých čtrnáct dní v Novém Městě na rybárně a krůček po krůčku začal jednotlivé problémy řešit. Sháněli se sponzoři, plánovalo se zahájení a ukončení mistrovství, řešilo se počítání výsledků, ubytování, vyznačení tratě, trofeje, propozice a já nevím, co všechno ještě. Právě pro to, aby se nic neopomnělo, byl vytvořen jakýsi seznam úkolů, v němž bylo ke každé položce přiřazeno jméno osoby, která za daný problém ručila.
Po každé další schůzce jsme si mohli odškrtnout nějakou tu položku jako splněnou. Tak to šlo dál a dál, ze seznamu ubývalo nevyřešených úkolů a k naši radosti přibývalo těch odškrtnutých. Posledním úkolem, který byl svěřen i do mých rukou, bylo vyznačení závodní tratě. Celý úsek jsme několikrát prošli a naši snahou bylo, ho vytyčit co nejregulérněji. Jelikož místní tok není nekonečný a tak,i přes naši velkou snahu, vznikla některá hodně dobrá, ale bohužel i špatná místa. Tak už to ale bývá. Vše tedy bylo připraveno.
V pátek 6.10. vyrážíme z Hradce Králové směr Metuje. Konečně to máme taky jednou blízko. Za 45 minut jsme přímo v centru dění, v restauraci Peklo, která se stává pna tři dny našim přechodným domovem. Na místě jsme mezi prvními. Zabíráme jeden stůl a čekáme až přijede zbytek družstva. Letos chytáme v nové sestavě, Pavel Macháň, Roman Jörka, Dan Vašata a já. Dokonce poprvé máme trenéra. Tím je Radim Karban. Postupem času se hospůdka zaplňuje dalšími a dalšími týmy.
Po příjezdu posledních opozdilců mohla začít porada vedoucích. Té jsem se nezúčastnil, ale podle toho, jak dlouho trvala, se žádné problémy řešit nemusely. K naší radosti jsme od pořadatelů mistrovství všichni dostali trička a čepice s logem šampionátu a krásnou pamětní medaili. To samé bylo připraveno i pro všechny rozhodčí. Poháry a medaile, které navrhoval Jirka Pejchar, byly opravdu originální a všichni jsme je chodili obdivovat . Večer se vylosovaly pouze sektory, protože trať nebyla ještě napíchaná. Prohlédli jsme si ještě na zvětšené mapě povodí Metuje, kdo kam půjde, dali pár piv na dobrou noc, pokecali s ostatními a šli spát.
Ráno jsem si musel maličko přivstat, protože bylo nutné vyznačit trať viditelnými čísly. Vyrazili jsme ve dvou skupinkách podle předem připravených značek. Do deseti bylo vše hotové a mohly se vylosovat i závodní úseky. Radim nám vytáhl dvojku s rotací na sedmičku. Po cestě na slavnostní zahájení, které se konalo v Novém Městě nad Metují, jsme okoukli aspoň některé úseky. Ani jednomu z nás se moc nelíbily, hlavně já jsem byl hodně zklamaný, protože na jednom místě jsem už v minulosti chytal a tenkrát to opravdu žádný zázrak nebyl, ale co se dá dělat.
Nemohu si odpustit věnovat samostatný odstavec zahájení mistrovství. Jak už jsem se jednou zmínil, konalo se v Novém Městě na náměstí. Ale není zahájení, jako zahájení. Přivítání závodníků a hlavní slovo měl ředitel závodu Jiří Šulc, své proslovy přednesli i předsedové místních organizací, kraje, státní trenér reprezentace Jiří Klíma i starosta města. Slib za závodníky složil Tomáš Starýchfojtů a za rozhodčí Jirka Pejchar. To vše je na mistrovství republiky, aspoň co já jsem měl tu možnost poznat, vcelku normální. Ale ještě jsem nikde nezažil jakýkoliv doprovodný program.
Zahájení XX. Mistrovství republiky poctily svou účastí a vystoupením mladé mažoretky, současné mistryně Evropy. A musím uznat, že se bylo na co dívat a že jsem nebyl jediný, kdo valil oči. Po krátké ukázce jejich umění bylo mistrovství zahájeno oficiální znělkou tohoto šampionátu. Poté už se na náměstí nikdo dlouho nezdržoval, protože do začátku závodu zbývaly jen dvě hodiny.
Ještě jsem dovezl Romana a Dana co nejblíže k jejich stanovištím a vyrazil na to svoje. Vše jsem měl nachystáno, tak mi příprava nezabrala moc času. Spíš jsem sledoval, co se děje přímo ve vodě. U nástupního břehu jsem zahlédl pár potočáků a lipanů, ale ti se tu moc dlouho nezdrželi, jak totiž uviděli, že se někdo na cestičce zastavil, byli ti tam. U druhého břehu jsem zahlédl pár koleček od větších ryb, tím myslím ryb, které se v daném závodě bodovaly, protože jinak to žádní obři nebyli. Celý úsek je velmi klidný, bez jediného proudku, takřka stoják, jen v horní části se voda mírně vlní. Jediná tůňka, kolem které se pak točí celý závod.
Taktiku jsem měl promyšlenou. Půjdu od spodu nejdříve se suchou a pak zkusím nymfu. Asi pět minut před začátkem závodu, v ruce připraven prut se suchou, začalo pršet. Moc dobře jsem si vzpomněl na MiČR juniorů, které jsem chytal asi o sto metrů niže po proudu. Tenkrát to taky vypadalo, že závod bude o suché mušce, ale pět minut před začátkem začaly padat kroupy a bylo po sběru. Tenkrát jsem to odchytal na nymfu a dopadlo to dobře. V tomhle závodě to bylo ale jiné. Ryba sbírala dál.
Přesně v půl třetí mě rozhodčí pouští do vody. Zkouším tedy suchou, ale nic. Vidím sbírající ryby, házím na ně a zase nic. Zeslabuji vlasec, měním mušky, ale opět nic. Vím, že je něco špatně, ale nemohu přijít na to, co to je. Měním proto rychle prut a začínám úsek prochytávat s nymfou vedenou na delší vzdálenost. Po několika hodech přichází první záběr, je to potočák, první uklidňující ryba. Ale pak zas dlouho nic. Až přicházím k té jedné již zmiňované tůňce. Nához, ryba, rozhodčí, nához, ryba, rozhodčí. Takhle se to několikrát opakuje. Vše potočáci.
Vidím i slušné lipany, ale nedaří se mi je přelstít. Mám před sebou ještě asi padesát metrů vody a v tůňce už záběry nepřicházejí. Od Jirky Pacovského, sektorového rozhodčího se dozvídám, že jsem na tom dobře. V horní části úseku, chytám prvního lipana a ještě dva potočáky. Na posledních deset minut se vracím do tůňky a přidávám ještě tři ryby. Po první části mam 18 úlovků a jsem spokojen.
O "poločase" za mnou přišel Radim s informací, že zbytek družstva chytá taky dobře. Roman je jasná jednička, Pavel taky, jen Dan je na tom trochu hůř. Zatím se nám vede, ale dobře vím, že vše se může ještě změnit. A taky se mi to potvrdilo. U kluků se nic nezměnilo, Dan dokonce ještě zabral, ale já jsem se propadl.
To druhé moje místo bylo na první pohled nadějnější. Na potočáky jsem si věřil a věřil jsem, že přidám i nějakého lipana. Docela dlouho jsem čekal vůbec na první záběr a opět to byl potočák. Rychle se šeřilo, ale ryby jsem chytal průběžně. Nakonec jsem jich na boďák připsal 11, konkrétně potočáků, žádného lipana jsem se nedočkal, Dohromady mám 29 ryb, ale jednička z toho nebyla. Na "mé" tůňce zabral Jája Šram a ke svým 14 rybám z první části kola přidal dalších 25 kousků. Potočáky, lipany, a hodně mu pomohli i proudníci, na které jsem byl já krátký. Holt před uměním mistrů musím smeknout!
Jako po každém závodě přišly na řadu dohady a počítání, jak to vlastně dopadlo. Mysleli jsme si, že na tom nebudeme špatně, ale dokud nejsou oficiální výsledky, všechno je otevřené. Díky počítačovému programu Davida Kadečky se na výsledky dlouho nečekalo. Dopadlo to lépe, než jsme očekávali. Po prvním závodě jsme měli součet umístění 6. Pavel s Romanem dělali jedničky na sektorech A a B a já s Danem dvojky na D, respektive C. Našimi nejbližšími pronásledovateli byli Jihočeši, součet umístění 13, které v tomto závodě táhnul Jája s Lukášem Pazderníkem, kteří dělali jedničky na sektorech D a C. Průběžné třetí místo obsadila Severní Morava se součtem 16. Měli jsme tedy mírný náskok, ale nic ještě nebylo rozhodnuto. Večer jsme si dali ještě malou poradu co komu žraly. Vesměs to byly stejné, nebo velmi obdobné typy mušek.
Ráno jsme si trochu přivstali, abychom si dovázali pár mušek. Dnes se začínalo od deseti. Já šel na sektor A, Dan na B, Roman chytal na C a Pavel bojoval na D. Měl jsem to jen kousek od hotelu. Svůj úsek dobře znám, protože pokaždé, když si sem jedu zachytat, aspoň na chvilku se zde zastavuji. Včera se zde chytlo dohromady 13 ryb a to tady byl Šéďa s Igorem. Není to nejlepší místo, ale ryby tam jsou. Nejhorší je, že je to hned u cestičky a ryby se hrozně plaší.
V deset jdu do vody, opět od spodu proti vodě. Po několika hodech chytám potočáka, a hned o pár hodů na to lipana. Dobrý začátek a to ještě nejsem v nejlepších místech. Ale v těch nic nechytám, i když vím, že tam ty ryby jsou. Pokračuji dál a odchytávám další dva potočáky, čtyři ryby za první projítí úseku není moc, ale dostávám informace, že nikde se moc nechytá. Měním jednu z lehkých mušek za těžkou, abych dřel dno. Hned se to vyplácí a chytám další dvě ryby. Těsně před koncem chytám sedmou, poslední v tomto kole. Když jdu z vody, vidím první dvě kolečka na těch lepších místech, kde jsem za celou dobu nechytl rybu.
Průběžně to vypadá na trojku, ale nic není rozhodnuto, protože ryby začaly ke konci žrát. Další informace, kterých se mi dostává, jsou o klucích. Dan se na béčku hodně trápil, ale jeho druhé místo by mělo být lepší. Roman nemá problém a tvrdě jde za titulem v jednotlivcích. Jediný, o kom nic nevíme, je Pavel, ale o něj nemáme strach.
Mé druhé stanoviště je velmi dobré. Jenom škoda, že tam přede mnou chytal Martin Drož. Potočci byli díky němu téměř vychytaní, za celou dobu se mi podařilo dostat tři nebo čtyři. Zbytek do jedenácti musím dochytat v lipanech, na kterých jsem se po celou dobu šampionátu trápil. Začal jsem s nymfou a hned jsem chytil jednoho lipana, ale pak už nic. Vidím pár koleček, tak beru suchou, ale nemohu se trefit do záseku, nebo mi ryby padají.
Opět tedy měním prut a zkouším znovu štěstí s nymfou, po celém úseku odchytávám nějaké ryby, ale je to hrozná dřina a není to moc přesvědčivé. Přichází Radim a tak se dovídám, kdo jak chytá. Kromě Martina, který ulítnul na mém současném místě a podařilo se mu přelstít i nějaké ryby po mně, je to vyrovnaný a stále otevřený boj. Trenér mě navádí asi na pět sbírajících ryb, všechny mám na prutě, bohužel mi opět tři padají. Naštěstí se mi daří vyházet ještě další ryby. Asi čtyři minuty před koncem měním prut, protože na suchou už ryby nereagují a daří se mi ještě na poslední chvíli chytit dvě ryby.
Celkem mám tedy 18 úlovků, závěrečný spurt do cíle mi ale na lepší umístění než čtyřku v sektoru nestačí, protože o něco lepší byl Jája, který měl ryb 19, 20 jich měl Martin Drož a jedničku udělal Tomáš Starýchfojtů za 21 kusů. Na béčku vyhrál Šeďa za 22 ryb, kde s ním z našeho týmu chytal Dan a za 13 ryb bral pětku. Sektor C vyhrál náš Roman Jörka a bylo jasné, že bude brát zlato v jednotlivcích. Na déčku dělal dvojku Pavel Macháň na 17 ryb. O tři ryby ho zde porazil letošní mistr světa Antonín Pešek. Bylo tedy dobojováno.
Výsledky se vyhlašovaly opět na náměstí. Ovšem nejdříve nám opět ukázaly něco ze svého repertoáru mladé mažoretky. Vyhlášení se ujal Jirka Šulc. První kategorií byly ženy. Zaslouženou mistryní republiky se stala Jaroslava Fryšová (Střední Čechy), která soupeřkám nedala žádnou šanci a vyhrála obě soutěžní kola. První za 17 a druhé za 12 ryb. Druhé místo si pohlídala Markéta Procházková (Západní Čechy), která dělala dvě dvojky a celkem ulovila 23 ryb. Třetí místo obsadila domácí závodnice Petra Jörková, které k bronzu stačil součet sedm a 19 ulovených ryb. Druhá východočeská zástupkyně Ivana Kuchaříková se umístila na pátém místě. Všechny účastnice obdržely malou pozornost a hezkou kytičku.
V kategorii mužů vyhrál se součtem umístění dvě Roman Jörka, který musel na vítězství chytit 57 kusů ryb a obě kola tak vyhrál naprosto přesvědčivě. Na druhém místě se umístil další domácí závodník, Pavel Macháň, součet umístění tři a 41 ulovených ryb. Třetí místo a cenu za největší počet chycených ryb (58) získal Jaromír Šram z Jižních Čech. Největší ulovená ryba (pstruh duhový 38,5 cm) skončila na kontě Igora Slavíka z MRS.
V družstvech obhájily loňské vítězství Východní Čechy v sestavě Jörka, Macháň, Chyba, Vašata, pod vedením trenéra Radima Karbana, který se své úlohy zhostil s velkou bravurou, se součtem umístění 18 umístění za 178 ryb. Druhé místo obsadila výborným výkonem v druhém kole Jižní Morava (Pešek, Starýchfojtů, Slavík, Roza), umístění 25, 137 ryb. Třetí bylo družstvo Jihočechů (Šram, Šedivý, Šeba, Pazderník) s umístěním 27 a 151 ks ryb. Celý šampionát proběhl bez vážnějších problémů a pevně věřím, že se líbil všem účastníkům. Nesmím zapomenout poděkovat všem organizátorům v čele s Jirkou Šulcem. Připravili krásné mistrovství republiky, na které se bude ještě dlouho vzpomínat.