Autor: Martin Grün
Přepravu na závodní úseky zajistil hlavní organizátor autobusy. Jedeme s Tomášem Starýchfojtů na Mondego, nálada je mírně nedočkavá. Jak jen skončí první závod? Ujal jsem se funkce rozhodčího, budu tak mít přehled o celém úseku a budu také dohlížet na Portugalce - domácí závodníky. Tomáš má číslo stanoviště 19, Portugalec 10. Oba závodní úseky dobře známe, byli jsme se tu včera podívat. Desítka je vyhrávací, je to jeden ze dvou peřejnatých úseků na celém Mondegu, voda je v něm členitá, střídají se tu proudky a koryto je plné větších balvanů. Tu devatenáctku však Tomášovi nikdo závidět nemusí. Je to jediné místo, hned pod mostem, kam se dá zajet autem až k vodě a jak jsme včera viděli, je to i oblíbené místo místních plavačkářů. Budeš muset Tome hodně makat...
Jako mezinárodní rozhodčí nesmím se závodníky mluvit, mohu se však pohybovat kde budu chtít. Během závodu, kdy z jistých důvodů neopouštím "mého svěřence" z dohledu sonduji terén a získávám informace pro další závod. Portugalec za celý závod ulovil jedinou hodnotitelnou rybu a to ještě snad omylem, alespoň to tak vypadalo. Při přecházení rezignovaně odhodil mouchy napříč vodou a potočák se mu tam sám oběsil. Šňůra intermída, muška Hardyovka č.10 s tlustým tělíčkem a zlatou hlavou, vlasec 0,14. Od tohoto okamžiku začíná dost nervózně pobíhat vodou, z mého pohledu nejlepší místa, kde by měl lovit nejdříve prošlápne, asi tak dvakrát, klekne si a přikrčen do nich hází. Dost zaražen na něj hledím ze břehu, co to je za taktiku? Takhle na přírodního potočáka? Do konce závodu už nic nechytne, ale stejně se mu daří přechytat Tomáše, který zůstal tentokrát bez úlovku. Škoda, že ta místa neměli prohozená.
Během přesunu autobusem, kdy jedu s Tomášem a "mým Portugalcem" na Ceiru, probíhá po telefonech vzájemná výměna informací mezi našimi závodníky, ve druhém kole totiž budou všichni lovit na jiné vodě než dopoledne.. Na Mondego jede odpoledne Martin Drož, popisuji mu způsob jakým lovil Slovák Miro Žubor který vyhrál dopolední kolo s 8 rybami, ulovenými na strýmr. Měl to štěstí, že chytal na tom druhém peřejnatém úseku. Druhý za ním ulovil 4 ryby a ostatní kteří uspěli 1 až 2, dobrá třetina závodníků byla bez ryby. Přesuny autobusy jsou dost hektické a neorganizované, někteří závodníci tak loví díky pozdním příjezdům na své úseky až o hodinu později, než bylo původně plánováno. Martin Drož by o tom mohl povídat své. Jednou čekal skoro dvě hodiny, než si pro jejich skupinu přijel autobus, asi na ně zapomněli, ještě štěstí, že to bylo na cestě zpět do hotelu.
A už zastavujeme na Ceiře, respektive na silnic. K řece to máme dobrých tři sta metrů trním po příkrém srázu, který ujíždí pod nohama. Poslední část cesty absolvujeme po žebříku dolů. Zatímco si portugalský závodník na břehu připravuje prut a mouchy, povídáme si o chytání v Portugalsku, o muškařích kterých mají asi dvacet dohromady v celé zemi, o zarybňování a o všech problémech kterými jsou sužováni ze strany vodohospodářů a místního svazu, pro který je muškaření jen silně okrajovým zájmem. Získávám od něj také mnoho informací o ostatních závodních vodách. Během závodu loví na jednu mušku, vzory každou chvíli převazuje, používá dlouhý a jemný návazec na trojkovém třímetrovém prutu, obdivuji jeho obratnost s jakou hází mezi větvemi. Nutno podotknout, že je zde řeka o metr až dva širší a méně zarostlá, to znamená, že je dvojnásobně velká než některé naše tréninkové úseky.
Během hodiny prochytá celý svůj závodní úsek, pak jej projde ještě jednou a potom si už vybírá jen určitá místa. Soustřeďuje se na dost podobná místa jako my při tréninku, mám z toho radost, netrénovali jsme nadarmo. Bez problémů loví pstruhy po několikátém projití úsekem a tak mi začíná jeho způsob lovu na Mondegu zapadat do souvislostí. Jenom s jedním rozdílem, tam ti pstruzi totiž mají kam odjet, jenže tady zůstanou na místě a po krátkém uklidnění se dají ulovit. Na této malé řece dělá Portugalec velice dobrý výsledek, maximální, jaký mu jeho místo dovolilo. Později se dovídám, že jsem měl tu čest s nejlepším portugalským závodníkem...
Ještě o tom nevíme, ale dnešním dnem jsme si potvrdili správnost naší taktiky a vytvořili pevný bod pro další variace způsobu lovu. Večer se scházíme na krátkou poradu, všichni jsme plni dojmů a očekávání zážitků druhých, vzduch houstne informacemi. Po dnešku nikdo nedoufá v lepší jak páté místo v týmech, bylo sice pár dobrých výsledků, ale zbytek byl jen lepší nadprůměr, no uvidíme.
Během večeře jsou zveřejněny mezivýsledky. Jsme první! Toto prvenství nám však vydrží jen do příštího rána. Po přepočítání výsledků klesáme na druhé místo za Francii. Nastává přetahování o pár bodů. Stačí nám necelých dvanáct hodin a vracíme se zpět na "naši pozici". A po druhém kole závodů jsme opět první. Francie klesá na druhé místo, na kterém už zůstane. Zbývají nám ještě tři kola. Během příštích dnů tvoříme celistvý tým, který si bere veškerá pozitiva a ponaučení ze všech svých výsledků, horší výsledky jsou pro nás jako připomínka toho, že můžou být ještě horší a taky proto, aby nám ta pozitiva nestoupla do hlavy. V týmu panuje pohoda a humor, mezi kluky je neustále slyšet mírné špičkování a dělání si legrace i ze sebe samých. Díky tomu se nám daří udržet nejen dobrou náladu, ale i dostatek sil pro vlastní závody.
Tonda Pešek suverénně obhajuje své prvenství v jednotlivcích až do samého konce, ostatní členové týmu se šplhají ve výsledkovém žebříčku stále výš. Letošní mistrovství světa v muškaření pro nás končí Tondovým zlatem a bronzem (Martin Drož) v jednotlivcích a důležitým zlatem v týmech. Jsme u konce mistrovství, ještě nás čeká slavnostní vyhlášení výsledků a 17. září odlétáme zpět domů. Přeji si, aby i další mistrovství světa v muškaření a i ostatní soutěže končily tak úspěšně jako toto, nasadili jsme laťku pěkně vysoko, budeme se muset snažit a tvrdě pracovat.
Doufám, že se ještě setkám s tak skvělým týmem! Kluci dík...