Autor: Václav Stránský
V sobotu 2. září jedeme s Lukášem na podzimní závod divizního kola Severočeského kraje, který se koná v Klášterci nad Ohří na mimopstruhové Ohři 11. Tento revír je pro nás velkou neznámou, protože jsme tu nikdy nebyli. Na pozvánce bylo sice napsáno, že se hodnotí všechny druhy ryb kromě lososovitých, ale vůbec jsme nevěděli, jak je to tu hluboké a jak velké ryby se tu vyskytují. Počítal jsem, že tu budou parmy a větší tloušti. Podle toho jsem přizpůsobil i přípravu nymf, které jsem navázal na háčcích č. 10 a 12.
Abychom nemuseli v sobotu tak brzy vstávat, vyjeli jsme už v pátek odpoledne a přespali v Rybářské baště u Nechranické přehrady. Původně jsem měl v plánu, že si půjdu zachytat na "Starou řeku" pod "Nechranku", ale přijeli jsme až v půl sedmé večer, takže už to nemělo cenu.
V sobotu ráno místo v 6:15 vyjíždíme až v 6:40, ale přesto jsme za 15 minut v Klášterci. Sraz byl sice v 7:00, ale ještě v půl osmé tu bloudíme. Už mi volal i Venca Pešek, kde jsme? Před osmou mu volám, jestli by pro nás mohl přijet a doprovodit nás na to správné místo. S hodinovým zpožděním jsme tedy konečně u vody.
Řeka je tu poměrně široká, ale mělká a dá se bez problému přejít, jen pod železničním mostem je hluboký úsek, kde je i silný proud. Hladina je klidnějšího rázu, jen na dvou nebo třech místech jsou peřeje. Začínám s těžkými nymfami, ale po pětačtyřiceti minutách jsem stále bez záběru, zatímco závodník vedle mne tahá rybu za rybou.
Předělávám koncový nástavec z šestnáctky na dvanáctku a navazuji malé nezatížené nymfičky na háčcích č. 18 a 20. Konečně se dostavují první záběry, ale ryby se mi nedaří zaseknout, až asi po dalších dvaceti minutách mám první ouklej. Zásek byl tak razantní, že ryba vystřelila z vody a za zády mi tam zase spadla. Naštěstí se na bezprotihrotovém háčku udržela a splňovala i 15 centimetrovou míru a tak jsem měl konečně první rybu ve vezírku.
V prvním kole pak chytám ještě dalších pět hodnotitelných ryb, když jsem okoukal taktiku dalších závodníků, která spočívala v prochytávání vody u břehu, kde se ryby držely asi nejvíce. Dost ryb mi také spadlo. Jeden slušný tloušť se mi vysmekl z ruky, když už jsem ho dával do vezírku.
Před odpoledním druhým kolem dávám i Lukášovi slabší vlasec na nástavce a několik malých nymfiček. Lukáš byl v prvním kole jako jediný bez ryby, jeden závodník měl o jednu víc než já, tedy sedm a ostatní jich měli 20 - 60. Myslel jsem, že se to v druhém kole zlepší, ale trvalo mi dost dlouhou dobu než jsem se trefil do ryb a když už to vypadalo docela dobře a našel jsem úsek s rybami u padlého stromu u břehu.
Najednou, kde se vzal tu se vzal, nějaký malý klučina chytal asi tak 10 m ode mne na druhém konci stromu. Nakonec pro něj do vody vlezl v prsačkách asi jeho starší bratr a odvedl si ho domů. To už braní ryb nebylo tak intenzivní a ještě ke všemu jsem ztratil víc ryb než v prvním kole. Přišel jsem i o tlouště kolem 30 centimetrů.
V druhém kole se mi podařilo chytit sedm ryb, dva tlouště, malého bolena a čtyři oukleje. Lukáš bodoval s třemi rybami a byl znatelně veselejší než po prvním kole. Přesto na nás asi bylo znát, že nejsme zcela spokojeni, protože pan Zahrádka z Cvikova nám řekl: "Chlapi, nic si z toho nedělejte, když já jsem tu byl poprvé, tak jsem za celý den měl jen dvě ryby."
Pro nás to bylo zase něco úplně nového a tak jsme zjistili, že závodní muškařina nejsou jenom pstruzi a lipani a taky, že se musí hlavně přemýšlet, že se máme asi celý život co učit. Věřím, že za rok to bude lepší a nebudu se už cítit jako žáček v první třídě.