Autor: Karel Křivanec
K finále mezinárodních lodních závodů Lexus European Flyfishing Championships pro kategorii jednotlivců se kvalifikovala z předešlých regionálních kol stovka nejlepších. Byli to hlavně Angličané a ostatní Britové (Skoti, Walesané, Irové) a dále pár zástupců ze starého kontinentu (Belgičané, Holanďan, Francouz, Nor a dva Češi).
Minivýprava našeho klubu RSK Č. Budějovice odletěla do Anglie ve středu 2. srpna 2006 večer. Na letišti v Ruzyni nastaly menší komplikace s našimi pruty, které odvážela dvojice mužů, jejichž vzhled byl už na první pohled podezřelý. Po příletu do Birminglamu jsme zjistili, že naše pruty zůstaly v Praze a nejbližší termín na jejich přivezení do našeho přechodného bydliště ve vesničce Scaldwell je pátek dopoledne!
Naštěstí se nám podařilo domluvit prostřednictvím Mika Childse jejich zapůjčení přímo na nádrži Grafham Water, takže tato velká starost byla celkem dobře vyřešena. Další problém byl v tom, že ve čtvrtek foukal velmi silný severní vítr, který hnal na Grafhamu vysoké vlny přímo na přístaviště u rybářské chaty, takže se nesmělo s loďmi na vodu. Byla tu sice předpověď, že by se to mělo v předvečerní době zlepšovat, ale moc jsme tomu nevěřili.
Jediná nádrž, kde byly ještě k dispozici volné lodě a kde se dalo jezdit, byl Rutland. Pokladní a prodavačka na Grafhamu Pauline Gibbová nám velmi ochotně zamluvila půjčení prutů a dvou lodí na Rutlandu, který patří také vodárenské společnosti Anglian Water a tak jsme se kolem poledne vydali severním směrem na největší britskou pstruhovou přehradu.
Na Rutland jsme přijeli před jednou a vzali jsme si až odpolední povolenky (od 14 hodin), čímž jsme ušetřili celkem solidní částku. Zapůjčené pruty nebyly zas tak špatné a tak jsme se dohodli, že do jedné lodě půjdeme společně s Láďou Šedivým a ve druhé pak bude Milan Hladík sám. Rutland pro nás není už dávno neznámou vodou a tak jsme zamířili do Jižního ramene k místu zvanému Old Hall.
Naše loď driftovala v zátoce přímo před touto starou vilou a Milan zajel až za mys u Old Hall. Nízko nad vodou poletovalo hejno jiřiček a na břehu bylo několik muškařů, což bývá znamení, že jsou zde ryby. Kolem půl páté nás přijel navštívit Milan, který měl na svém kontě dva duháky, stejně jako Šeďa. Já zrovna vytáhl prvního a tak jsme řešili co dál. Naše tři úlovky přišly na Láďovy černé pulcové vzory lur s příměsí zaječí srsti, ale průzkum pstružích žaludků pomocí speciální lžíce nám mnoho nepomohl. Byly prázdné.
Milan se tedy vrátil za mys a my udělali ještě několik driftů, během nichž jsem chytl svou druhou rybu na vzor Diawl Bach s červenou lametkou. Pak jsme se rozhodli vrátit se kus zpátky do míst, kde jsme předtím viděli mnoho labutí, které obíraly vodní rostlinstvo. To je také dobré znamení pro přítomnost ryb, které tu slídí po larvách a dospělcích vodního hmyzu.
Ještě před tímto místem nás upoutala letka asi patnácti rybáků, která útočila střemhlav do malého místa, ve kterém se tlačilo u hladiny velké hejno plůdku. Bylo to něco úžasného, co se u nás asi nedá vidět a tak jsme jen neradi zajeli do středu jejich pozornosti a zkusili tam chvíli chytit nějakého duháka, který by se také mohl u onoho hejna rybek potulovat s podobnými úmysly. Naše snaha však nedopadla podle očekávání a tak jsme snad jen o trochu prodloužili život vystrašeným rybkám, protože rybáci mezitím odletěli někam jinam.
Naše další zastávka byla u hejna labutí, bohužel jsme však správně nevyhodnotili směr větru, který nám prakticky neumožňoval využít onu nabídnutou výhodu. Foukal totiž od břehu, u něhož se labutě pásly, ale pro naše účely bychom potřebovali, aby se dalo driftovat podél tohoto břehu. Takže opět nic.
Nakonec jsme zajeli na hlavní bazén nádrže ke klecím s rybami a tam Láďa promeškal jeden pěkný záběr. Ani zde jsme neměli šťastnou ruku a ještě stále silný vítr nás vynášel od břehu na hloubku a tak jsme to nakonec vzdali a v sedm večer jsme byli zpátky v kotvišti. Milan se přihnal kolem půl osmé a asi si nás nevšiml, protože zamířil ke starému Normanskému kostelu, kde jsme ho po osmé, při procházce po břehu, odvolali z vody. Byl celý nadšený, protože padl za mysem u Old Hall do hejna ryb a chytl tam celkem 11 duháků a dva "hnědé" pstruhy obecné.
V pátek 4. srpna byl už na Grafhamu oficiální trénink a všech padesát lodí bylo v permanenci, takže jsme se museli vejít tři do jedné lodě. Kluci trénovali na zítřejší závod a na mne zbylo ovládání padáku, což spočívá v jeho vhazování do vody a utopení pod hladinu a vytažení na konci driftu. Mezitím jsem se také věnoval pozorování soupeřů za lodí a fotografování našich úlovků.
Na Grahamu jsme byli poprvé a tak jsme o této nádrži, s výměrou přes 700 hektarů, nevěděli nic víc, než jsem vyčetl z příruček. Nádrž má bramborovitý tvar a na jeho obvodu je celkem málo nepravidelností, které by mohly lákat ryby. Vzhledem ke koncentraci lodí jsme se rozhodli pro severní břeh nádrže, kde jsme se drželi skoro celý den a na chvíli jsme zajeli i na hlubinu u hráze. Jako nejlepší se ukazovalo okolí žluté bójky s označením G a pak okolí modré bójky před hrází.
Dnes bylo pod mrakem a foukal svěží severní větřík, který dělal na hladině milé vlnky. Většina lodí se věnovala lovu se superpotápivými HiD-7 šňůrami a pomocí vemni rychlého stahování (Roly-Poly) vodili oranžové Bloby, Booby Nymph a Sparklery. Dále se lovilo s pomocí rychlých intermíd a také na plovoucí šňůry, v těchto případech tedy na drobné nymfy typu Diawl Bach a různé glassbuzery. Naši si vyzkoušeli všechny způsoby. Láďa končil s osmi duháky, Milan dostal do podběráku čtyři, i když záběrů měl zhruba stejně. Žaludky zkoumaných ryb byly plné dafnií a v jednom případě jsme narazili na hromadu plotiček.
Silná čtvrteční vichřice zcela promíchala vodu v nádrži a ryby byly jak u hladiny, tak i hluboko, takže naše původně plánovaná taktika, založená na lovu ve skočné vrstvě studené a prokysličené vody v hloubce kolem šesti metrů,vzala zcela za své. Přesto bylo Láďových osm úlovků hodnoceno hlavním organizátorem soutěže, kterým je John Horsey, opravdu velmi vysoko. Bylo jasné, že zítra bude záležet na tom, koho získají naši losem jako parťáka do lodě, protože znalost oblíbených míst výskytu ryb je v takovémto případě mnohdy rozhodujícím činitelem. Byli jsme pevně na zemi a já počítal, že by 25. místo mohlo být v silné konkurenci lodních specialistů už velmi pěkné.
Po příjezdu do našeho příbytku jsme zjistili, že pruty ještě nedorazily a byly stále ještě v Praze. Snad přiletí dnes večer a přivezou je zítra dopoledne. To rozčílilo našeho "pana domácího" natolik, že byly přivezeny o půlnoci. Když jsme se ho ptali, jak to dokázal, tak to nechtěl prozradit a řekl nám doslova, ať se ho na to raději neptáme.
V sobotu 5. srpna se kolem deváté ráno prezentovali oba čeští závodníci k soutěži a z rozpisu lodí jsme zjistili, že neměli příliš šťastný los, protože oba jejich soupeři toho o Grafhamu věděli asi tolik co oni. Konkrétní podmínky dnešního závodu byly sděleny při brífinku ve tři čtvrtě na deset. Limit byly 4 ryby, pak se chytalo systémem chyť a pusť, tedy bez protihrou a ne ba booby na superpotápivé šňůře, jako splávek však tyto mušky mohly být použity. Nastal zmatek, při kterém se různě vysvětlovalo, jak je to se superpotápivými šňůrami a mezi tím už se všichni hnali do lodí, neboť se mělo začít v deset.
Start lodního závodu je zpravidla výsadním právem šéfa stráže na nádrži, kterým je na Grafhamu John Mees. Jeho oficiální titul sice zní Senior Warden, ale jeho vzhled a chování tomuto označení příliš neodpovídá. Neustále totiž vtipkuje a stále se čemusi směje, takže na první pohled budí dojem klasického anglického komika, jak je známe z různých filmů.
Po výstřelu šéfa nádrže vyrazilo 48 lodí k severnímu břehu, většina pak do okolí G-bójky, jedna zůstala poblíž rybářské chaty a jedna se nenápadně plížila podél jachtařského klubu do zátoky zvané Caynes Cove u jižního břehu. Jak se později ukázalo, seděl v ní největší favorit Iain Baar, který se natlačil jako první na start a po výstřelu se nechal všemi předjet. Iain tu totiž trénoval ve čtvrtek navečer po bouři a našel ryby právě zde a tak na to dnes vsadil vše.
Od zahájení na mne do konce závodu čekalo osm volných hodin, které jsem musel nějak vyplnit a tak jsem se věnoval čtení brožůrky, vydané u příležitosti 40 let od zahájení rybolovu na Grafhamu. Pak jsem si udělal menší procházku po pobřeží a před jachetním klubem jsem na břehu našel obrovského duháka, kterému jsem hádal nejméně 75 cm. Čtvrteční vlny ho vyhodily dobré dva metry od písčitého okraje vody. Slunce pálilo jako o závod a hladina byla rovná jako sklo, nikde žádná vlnka. To bylo dokonalé počasí na opalování, ale pro muškaření ta nejhorší varianta.
Litoval jsem závodníky, jejichž lodě byly neskládány u severního břehu a jen sem tam přejížděla některá z nich na nové místo. Šel jsem se tedy znovu schovat do stínu u rybářské chaty a vtom se tu objevil Simon Kidd, člen anglického A týmu v několika posledních letech. Chvíli jsme si povídali a pak mne Simon pozval k němu domu. Bydlí na druhém břehu jezera ve vesnici Graham a staví se pro mne po čtvrté odpoledne.
Kolem poledne byl rychlý výjezd záchrannému člunu ke druhému břehu, kde se jednomu diabetikovi udělalo zle, protože si zapomněl vzít do lodě inzulín. Naštěstí byla na břehu jeho manželka a vše se vyřešilo, takže mohl pokračovat v soutěži. Další výjezd lodi byl po čtyřech hodinách závodu a týkal se zjišťování výsledků. V člunu byl také známý reprezentant Anglie Paul Davison, který je skvělý fotograf a dnes tu pořizoval ze závodů fotoreportáž. Zprávy z vody hlásily, že vedoucí závodník má jedenáct ryb a další dva prý chytli po sedmi kusech.
Simon přijel kolem půl páté s celou rodinou. Zajeli jsme se podívat k hrázi, kde ležel na písku vyvržený pstruh obecný okolo 80 cm a hned vedle mrtvá metrová štika, také už ve značném rozkladu. Pak jsme zajeli k němu domu na kávu, podebatovali o závodění a podpoře reprezentace u nás a v Anglii. Zajeli jsme se ještě podívat k severnímu břehu jezera a pak už rychle zpátky k rybářské chatě.
Dojeli jsme ještě včas. Bylo tři čtvrtě na šest a první lodě se právě vracely. Iain Baar přijel jako druhý, což mi bylo podezřelé a skoro vůbec nevykřikoval, jak mívá ve zvyku. Nakonec se ukázalo, že jeho dnešní taktika byla chybná. Měl jen pět úlovků a to bylo až 42. místo. Však se také po zvážení úlovku rychle vytratil a nepočkal ani na závěrečnou večeři a vyhlášení výsledků.
Šeďova loď přijela jako předposlední a chvíli nato se ozval výstřel, který ohlašoval konec závodu. Láďa proměnil všechny záběry, měl šest ryb a jeden velký kus mu spadl při podebírání. Svého skotského soupeře v lodi porazil o jednu rybu a ten to těžce nesl, protože dělal v lodi kapitána. Navíc celý den jezdil jen kolem bójky G a nechtěl se od ní vzdálit. Náš závodník chytal nejdříve na bloby a pak přešel na rychlou intermídu a drobné nymfičky, se kterými měl stabilně dobré výsledky.
Kdyby vytáhl onu ztracenou sedmou rybu, tak by z toho bylo ono pětadvacáté místo, takhle skončil třicátý druhý. Na desáté místo mu chyběly tři ryby. Škoda, že neměl lepšího parťáka v lodi, protože to dneska bylo v jeho silách. Milan měl ryby dvě a k tomu opět několik ztracených a několik propasených a tak otevírat poslední čtvrtinu závodního pole, jehož průměr činil 4,8 ryby na závodníka.
Vítězem se stal místní znalec a anglický lodní reprezentant Rob Edmonds, který měl neuvěřitelných 18 zápisů. Jeho partner v lodi Andy Cottam pak vykázal 15 úlovků a to mu stačilo na druhé místo. Oba celý den honili bloby na superpotápivých šňůrách. Velkým překvapením bylo páté místo juniorského reprezentanta Anglie Bena Dobsona (11 úlovků). Nejlepším kontinentálním závodníkem byl Belgičan Alec van Rijkel, který měl sice jen 7 zápisů, ale jeho čtyři vážené ryby byly hodně těžké (za každou puštěnou rybu se přiznávala stejná hmotnost 2 libry).
Celkem se ulovilo 480 ryb, jejichž průměr byl jeden kilogram. Nejtěžší ulovená ryba vážila skoro dvě kila. Na ty strašné letní podmínky s naprosto klidnou hladinou to bylo opravdu velice slušné. Nejspíš to byl také důsledek oné čtvrteční bouře, která v nádrži promíchala a ochladila vodu a k tomu ještě pozabíjela i některé přestárlé kusy. Vyhodnoceno bylo prvních deset závodníků, i když skutečnou cenu dostal jen vítěz. Nádherný pohár a k tomu roční zápůjčku nového luxusního automobilu značky Lexus.