Autor: Karel Křivanec
Možná si ještě pamatujete, jak to bylo nedlouho před vznikem PM, když se před šesti lety objevil na Druhé muškařské stránce velmi pomlouvačný článeček a ještě sprostší anketa na téma pruty Sage a trenér Jiří Klíma, který nechce pustit do reprezentace závodníky s pruty od konkurence. Tenkrát jsem se do tohoto sporu vložil se vší vážností jako předseda závodního odboru a zastal se našeho trenéra. Tyto pomluvy se nakonec dostaly před soud a Jirka ho vyhrál na celé čáře. Autorem příspěvku byl novinář Petr Tomíšek a ten mi to nyní pěkně spočítal a vrátil.
Přesně v den mých padesátých devátých narozenin zveřejnil na jednom serveru kompletní svazek agenta vojenské kontrarozvědky, kterým jsem byl já osobně v letech 1986-89. V úvodu tohoto elaborátu o 266 stranách píše, že můj podíl na komunistických zvěrstvech může být klidně zanedbatelný, ale pro některé mé spolupracovníky mohl znamenat ukončení kariéry a pro řadu dalších potíže (naštěstí se to, pane redaktore, nestalo).
Je také zvědav, jak se k celému případu postavím a vyslovuje naději, že v tomto svazku najdou lidé ponaučení. V tomto bodu se tedy shodujeme, i když každý asi zcela jinak. Na závěr s neskrývanou radostí lituje mé děti a vyslovuje teorii, že jsem po mnoho let bez skrupulí zneužíval Český rybářský svaz ke svému vlastnímu prospěchu. Lehce se dotýká i mých zásluh, které však zavrhuje s poukazem na mé lidské selhání.
Kdo si přečte úvodní slova pana novináře o božích mlýnech, které melou pomalu a jistě, ten je jistě z mých zločinů zhnusen. Já bych se chtěl přeci jen také k tomuto všemu vyjádřit, i když mi to není vůbec příjemné a zásah autorův je opravdu na první pohled perfektní. Kdo bude mít čas se prokousat tím fasciklem, jistě plným nejrůznějších udání? Je to přece jasné, ten Křivanec byl a je pěkná svině!
Já však spoléhám, že muškaři jsou inteligentní lidé a někdo se opravdu do onoho svazku podívá a trochu se nad ním zamyslí. A ten, kdo jej snad náhodou alespoň zčásti, by možná mohl dojít k názoru, že to bylo všechno poněkud jinak. Tady musím poděkovat panu novináři za jeho důkladnost, která nebyla z jeho pohledu asi tím nejšťastnějším řešením, protože nestranný čtenář onoho svazku možná dojde k názoru, že ten Křivanec vlastně nikoho neudal a snažil se jen kličkovat a vodit tři roky pracovníky VKR za nos. Byla to totiž jeho jediná obrana před nebezpečím, kterého se bál a nevěděl jak z toho ven. A možná si položí i otázku, co bych asi dělal na jeho místě já?
Teď však ještě trochu dál do historie tajného spolupracovníka VKR, který po promoci a vojně nastoupil v Parazitologickém ústavu Československé akademie věd a po sedmi letech měl na 40 odborných a vědeckých publikací, většinou v zahraničních časopisech a byl jako nestraník vedoucím malého kolektivu na nově vznikajícím pracovišti Akademie v Českých Budějovicích. To se nelíbilo skupince mladých komunistů, kteří si to s ním vyřídili tak, že rád odešel na dohodu a nastoupil ve Vojenské nemocnici v armádní hygienické stanici. Po sedmi letech se mohl sice do Akademie vrátit, ale byli tu i všichni jeho staří přátelé, kteří už byli plně etablovaní.
Pak se najednou po půl roce objevil pán od VKR, kterého na mne poslal nějaký jiný tajný spolupracovník z minulého pracoviště. Pán od vojenské kontrarozvědky mě začal zaplétat do své sítě a s profesionálním přístupem psal o všech kontaktech hlášení, která si můžete přečíst v onom svazku. Vyplácel mi peníze, které jsem sice nikdy nedostal, ale oni měli tenkrát podplukovníci dosti malé platy. Nejprve mne vedl jako kandidáta tajné spolupráce, zajímal se o to co dělám a já ho začal zahlcovat údaji, které mu sice byly na nic, ale on doufal, že se to jednou povede.
Každý měsíc jsem se chodil udávat a informoval ho o různé pracovní korespondenci, který se mu zdála někdy velmi zajímavá. Pak to vše nějak zhodnotili a usmysleli si, že mě vyšlou proti Číně, kde jsem měl získat studijní pobyt. Šli na to ale blbě a chtěli, abych to udělal přes čínské velvyslanectví. Já sice dobře věděl, že to projít nemůže, ale přesto jsem plnil jejich úkoly a třikrát navštívil ambasádu ČLR v Praze. Z Číňanů jsem měl ještě větší strach než ze všemocné VKR, která mě mohla zničit hned po mém návratu na ústav AV. Navíc tu byly už tři děti, nejstarší právě končila základní školu a já nechtěl, aby přišla o možnost dalšího vzdělání a nechtěl jsem přijít ani o místo ve svém oboru.
Ke všemu ještě sestra mé ženy žila už několik let s rodinou v emigraci v USA, což mohl být také důvod k vyhazovu. Nevěděl jsem kudy kam a oni mě měli pěkně v hrsti. To, že bych podepsal vázací akt agenta svým podpisem, o tom vůbec nevím a přesto tam ten podpis je?! Já měl stále dojem, že jsem vyslýchán a tak jim něco neškodného musím říci a oni si to vykládali jako přátelský vztah mezi myší a hroznýšem.
Když tedy skončila ta bláznivá čínská epizoda, pokračoval můj důstojník ve vypisování lejster údaji, které jim byly opět na nic. Byly tam mé různé pracovní cesty do zahraničí, korespondence s kolegy z ciziny a nakonec i mezinárodní spolupráce na testování německé vakcíny proti klíšťové encefalitidě. Normální pracovní záležitosti, které si "kontráší" vykládali po svém a za vším hledali nějakou příležitost ke špionáži a tak jsem je v tom nechal.
Jak jsem nyní ze svazku zjistil, byl už nadřízený mého důstojníka hodně otrávený z toho, že se sice popsaly stohy papíru, ale výsledek nebyl žádný. Dokonce to dopadlo tak, že má odměna (chápej odměna pro mého důstojníka) za rok 1989 byla snížena z mizerných 300 Kč na pouhých dvě stě! Přestože revoluce byla přede dveřmi, připravovali plány na rok 1990 a pak to ruplo! V lednu stačili v klidu skartovat záznamy o osobách, které mne pravidelně křížově lustrovaly a kontrolovaly. Byla to asi větší esa, můj svazek ponechali pro budoucí příležitost.
Po revoluci bývalí mladí komunisté nasadili na klopy pásky OF a stali se z nich zarytí demokraté. Nový ředitel ústavu, který se kdysi zřekl bratra kvůli jeho emigraci do Kanady, mi během půl roku dvakrát snížil plat z důvodu, že se příliš angažuji pro Český rybářský svaz. Věděl jsem na ně příliš mnoho a ani mlčení mě nemohlo zachránit. To je skutečnost a ne fór, slyšel někdo z vás o tom, že by se někomu v takové instituci snižoval plat? Ale já to pochopil, podal jsem výpověď a nakonec se mi podařilo vrátit znovu do armádní hygienické stanice, která se už ale dnes jmenuje trochu jinak.
V České rybářském svazu jsem "funkcionařil" od roku 1978, kdy jsem byl donucen poprvé odejít z Akademie a "tyl" jsem z něj stejně jako ostatní funkcionáři, spíše však méně než byl průměr, o což jsem se vždy snažil. Čirou náhodou jsem se také připletl k odstavení komunistických špiček z ÚV ČRS, i když to bývalý jednatel několikrát přede mnou prezentoval tak jako, že jsem to byl já, kdo provedl "něžnou revoluci v ČRS". Také většina důležitých dokumentů ČRS z prvních 12 let po revoluci vznikla na mém psacím stroji. Asi sedmnáct let jsem si za peníze členů jezdil se závodníky po světě a měl tak každoročně rekreaci zdarma.
To byl také důvod, proč mi stačily za ty roky jen dvě týdenní dovolené s rodinou, z čehož byla jedna do Norska, rok před mistrovstvím světa 1994, které náhodou vyhráli Češi. Taky jsem si zorganizoval u nás všechna tři mistrovství FIPS-Mou (MS, ME, MSJ), jako jediný z funkcionářů na světě. Zkrátka jsem si to pěkně užil, napakoval se a za večerů si poslouchal cinkot medailí, visících nad mou postelí, místo toho, abych všude chodil a vykládal, že jsem byl tři roky tajným spolupracovníkem VKR. Takový jsem to nemrava, teď se plně doznávám a prosím vás, pane redaktore, za odpuštění. Nic na to nemůže změnit fakt, že složka rukou agentovou psaných zpráv je ve svazku zcela prázdná. To se mohlo stát prostě tak, že jsem je opomněl napsat.
A jaké je to poučení pro všechny z mého svazku? V demokratickém systému by se nemělo dít to, co se běžně děje v totalitních režimech. V demokracii totiž nemohou odsoudit někoho jen za to, že je někde registrován. Soudit se má za prokázané zločiny a tak mi řekněte, pane novináři, jaké, že jsem to zločiny spáchal? Jinak by to totiž vypadalo tak, že si se mnou vyřizujete staré účty a počítáte s tím, že se vás leknu stejně, jako jsem se lekl totalitní VKR. Skoro to vypadá tak, že mne chcete zničit bez soudu a neváháte k tomu použít cokoliv. A kdo je takový člověk...?