Autor: Karel Křivanec
Na přelomu června a července se náš klub RSK Č. Budějovice zúčastnil pětidenního lodního chytání na dvou větších jezerech ve střední Anglii. I když byly původně zájemců více, jelo nás nakonec pět a byl to ještě dobře zvládnutelný počet. Ubytování se nám podařilo sehnat prostřednictvím Mika Childse ve vesničce Scaldwell, jen dvě míle po silnici od nádrže Pitsford. Bydleli jsme u paní Ann Coward a bydlení bylo opravdu výborné a jeho cena ještě lepší než kdekoli u nás na jihu Čech.
První tréninkový den byl ve středu 28. června na výše uvedené nádrži. Počasí bylo po celou dobu našeho pobytu opravdu letní, slunečno, horko, jen občas se přehnal nějaký ten mráček a jednou krátce sprchlo. Foukal slabý větřík, takže byla hladina pokrytá vlnkami, které jsou při jezerním chytání z lodí základem naděje na úspěch. Po celodenním středečním rybolovu ulovili nejvíce Milan s Kaďasem, kteří chytali pod hladinou u hráze v oblasti aerátorů, ostatní jen paběrkovali.
Byl jsem v lodi se Šeďou a po celodenní snaze jsme měli každý po jednom duhákovi. V jednom okamžiku jsem měl asi během deseti minut čtyři záběry v hloubce asi 4 - 5 m na PTN, ale proměnil jsem jen ten jediný. Láďův pstruh vzal napodobeninu larvy vážky. Nebyli jsme z toho tedy mnoho moudří a ani druhý den na nádrži Eyebrook to nebylo lepší, i když zde se jevila možnost lovit na hladině na rodící se vážky. Ujasnili jsme si alespoň výskyt ryb, který byl na hlavním bazénu do 300 m od hráze a pak u jednoho poloostrova. Obsah žaludků u dvou kuchaných pstruhů byl zcela nulový.
Pak přišel pátek a první závod z okruhu Lexus European Championships, který pořádá John Horsky a do jehož charakteristiky patří lov na nezatížené mušky na háčcích do délky 16 mm a vlastní muška nesmí přesáhnout 24 mm. Při tomto závodě se ukázalo, že nejlepší taktikou byl lov s plovoucí šňůrou na kukly pakomárů, ovšem až v hloubce okolo 6 metrů, kde se nacházela skočná vrstva studené a okysličené vody. Štěstí měl nováček Milan Hladík, který tu byl na svém prvním jezerním závodě a hned postoupil do srpnového finále na Graham Water.
Dostal se do lodě s anglickým lodním reprezentantem Clive Collierem, který tu vyhrál s 9 rybami. Angličan ukázal Čechovi jak se to má dělat a tato zkušenost přivedla Milana až na třetí místo a to dokonce dlouho vedl a vypadalo to na celkové vítězství. Ostatní naši už takové štěstí neměli, jedenáctý byl Šeďa, dvanáctý Jája Šram a Karel Bílek byl 23. Celý osmihodinový závod jsem pozoroval ze břehu a byl jsem stejně zmordovaný vedrem jako kluci na lodích.
Všechny ryby měly nacpané vnitřnosti larvami vážek a občas tam byl i nějaký dospělec.
Druhého dne pokračoval Lexus na stejném jezeru, ovšem podmínkou tu bylo použití plovoucích šňůr, takže taktika byla velmi podobná jako v předchozím dnu. Já šel testovat znovu Pitsford a chtěl jsem to udělat dle včera vyzkoušeného postupu, tedy lovit hodně hluboko. V rybářské chatě jsem si koupil 4 štíhlé a těžké glasbuzery (kukly pakomárů) od Craiga Baara, na návazec jsem použil fluorkarbonové vlákno Fulling Mill o průměru 0,25 mm a první nástavec jsem udělal až ve vzdálenosti 4 metrů od konce plovoucí šňůry s krátkým potápivým koncem (Midge Tip Rio). Pak jsem po 75 cm přivázal na dlouhé návazce ještě další tři kukly, protože v Anglii smíte mít na nástavci 4 háčky.
Možná se asi děsíte té síly fluorkarbonového vlasce, ale někteří Angličané šli až na průměr 0,32 mm. Důvod byl prostý, těžký fluorkarbon se rychleji potápí a v té hloubce ho ryby stejně nevidí. Při prvních dvou trénincích jsem se nechal vyhecovat zbytkem našeho týmu na průměr 0,18 mm a to byla zásadní chyba, kromě příliš krátkého nástavce ovšem, takže se mé kukly potápěly příliš pomalu a nakonec plavaly nad rybami.
Dneska jsem chytl do oběda za tři hodiny lovu pět duháků, kteří zde byli někde v hloubce kolem 7 m, odkud vystřelovali k hladině po vážkách. Tyto ryby byly na povrchu nechytatelné, jejich výskoky a sebrání však dobře ukazovaly na místa výskytu hejna. Odpoledne jsem za další čtyři hodiny lovu chytl ještě čtyři pstruhy a asi 3 záběry jsem promarnil.
Základ úspěchu spočíval v přesném nahození a statickém způsobu lovu, kdy necháte mušky vyklesat až do požadované hloubky a dobíráte jen šňůru před postupující lodí. Šňůra se musí dostat do okénka před bokem lodi a když ucítíte kontakt s nymfami pod lodí, pak jen zahýbáte se špičkou prutu a začnete je pomalu zvedat. Je-li pstruh nablízku, přijde záběr skoro okamžitě. Je to jen krátký náraz nebo cuknutí, na které musíte zareagovat přizvednutím špičky prutu. Základem je tedy přesné navedení šňůry k lodi a když vidíte, že vám jde příliš mimo loď, tak už nepokračujte a znovu přehoďte.
My, Češi, máme sklony házet co nejdále, ale to má význam jen za silnějšího větru, kdy se loď pohybuje rychleji, jinak stačí házet patnáct metrů před loď, kterou si natočíme bokem tak, aby jí před sebou hnaly vlny a k přibrždění použijeme padák. Zkoušel jsem lovit i v místech bez hladinové aktivity ryb, ale bez úspěchu. Upřesnil jsem si tedy otázku jak hluboko a kde lovit a už jsem jen čekal na příjezd chlapců z Eyebrooku.
Ti se zdrželi kvůli sledování závěru fotbalového zápasu z MS, ve kterém byli Angličané vyřazení. Nakonec však přeci jen v pořádku dorazili a nejlepší byl opět Milan Hladík na pátém místě se 6 velkými duháky, jen jedno místo za Iainem Baarem. Iain byl na lodi s Kaďasem a skoro celý závod se věnovali lovu na vážky na hladině. Tento druhý finálový postup přenesl John Horsey na dalšího Čecha, kterým byl Láďa Šedivý na sedmém místě. Jája byl tentokrát třináctý a Karel Bílek patnáctý.
Taktika na poslední závod se tedy zdála být celkem jasná. Dostat se ke hrázi a tam chytat ve zjištěném úseku v sedmi metrech staticky na pakomáry. Úsek u aerátorů byl uzavřen. Angličané však byli proti a tak se skoro celý závod odehrál před rybářskou chatou na Malém jezeře, které je odděleno od hlavní části silničním tělesem s průplavem. Zde byly čerstvě vysazení ryby a na ně se všichni zaměřili.
I tentokrát byl nejlepší z našich Milan Hladík, který přemluvil svého Angličana, aby jeli po polovině závodu ke hrázi, kde chytl během půldruhé hodiny čtyři ryby. Angličan však neměl k hlubinnému lovu na pakomáry vůbec žádnou důvěru a tak se vrátili zpět a to byl konec nadějí na třetí Milanův postup do finále.
Tentokrát skončil se šesti pstruhy desátý, i když by mu na postup stačily další tři ryby, které by u hráze za odpoledne ještě asi určitě chytil. Ostatní naši skončili až za ním a Šeďa krátce vodil kapitálního duháka. Při všech třech závodech se ukázalo, jaký velký význam má znalost jazyka pro úspěch v takovémto závodě. Nemělo by totiž smysl zastírat, že měl Milan ze všech našich absolutně nejméně závodnických zkušeností. Přesto to byla pro všechny další dobrá zkušenost z letního chytání na Anglických jezerech, okořeněná pro dva z nich možností účasti v srpnovém finále...
