Autor: Martin Musil
Sobota 10.6.2006, páté a tedy poslední kolo. Ranní odjezdy autobusů již proběhly bez větších problémů a bylo vidět, že den ode dne pořadatelé získávají víc a víc zkušeností. Rychlá dohoda mezi kapitány a vedoucími družstev Polska, Francie, Itálie a námi určila, kdo pojede do kterého sektoru pohlídat domácí závodníky.
Vyžádal jsem si možnost sledovat domácího favorita na titul Dušana Zuntara, který šel v sektoru 3 na stanoviště č. 1. A udělal jsem velmi dobře, protože tomu, co jsem viděl na vlastní oči, bych neuvěřil ani v nejhorších snech. Na toto místo jsem přijel s dostatečným časovým předstihem. Byl to pěkný úsek nad jedním z mostů v části Bohinjky. Sjezd ze silnice byl těsně před Bledem a 300 m šotolinové cesty mě přivedlo k mostu přes řeku a už jsem byl jsem na čísle 1.
Na mostě se už tísnilo několik diváků, včetně kapitána prvního slovinského týmu a byl zde i šéf RD Bled, který čekal, jak celý závod dopadne. Vzal jsem si dalekohled, který jsem pak vůbec nepotřeboval, tužku a papír, to abych upozornil, že tu je nějaký pozorovatel z jiného týmu a postavil se na most mezi ostatní diváky. V proudnici řeky jsem uviděl několik duháků a sem tam i pěkného lipana. Byl jsem ve Slovinsku již 14 dní, takže mě to nijak nepřekvapovalo. Ryb je tu opravdu dost, v křišťálově čisté vodě jsou i velmi dobře vidět. Nicméně, bylo to poslední kolo, ryby byly určitě už dosti popíchané a tak jsem čekal, jak se s tím Dušan popasuje.
Do začátku závodu zbývalo asi 5 minut, když mé oči spočinuly na 10 m dlouhé a 3 m široké, nevýrazné tišině při levém břehu pod větvemi stromů, jen asi nějakých 25 m nad mostem. Jak jsem už trochu znal tuto řeku, věděl jsem, že zde existují 2 - 3 m hluboké jámy, ve kterých se vyskytuje množství velmi ochytaných a zkušených ryb všech velikostí. Většinou měly takovéto ryby rády spíše tmavší dno, velkou hloubku s kamenitým, nebo alespoň oblázkovým podložím.
Ona tišina však byla s velmi světlým pískem na dně a s hloubkou maximálně do pasu. V ní se však tísnilo tak asi 50 - 60 pstruhů, v zástupech a několika řadách a všichni byli jedné velikosti okolo 35 cm. "To snad ne?!", řekl jsem si, ale závod byl zahájen. Slovinec naprosto bez přemýšlení nabrodil přes proud na okraj této tišiny. Na plovoucí šňůře měl metrový nástavec a poslal svou "mušku" na začátek tišiny.
Žbluňklo to až neuvěřitelně hlasitě (naše nejtěžší mušky do hlubokých jam proti tomu byly lehoučkými mikronymfami) a já i na tu vzdálenost uviděl něco svítivě oranžového. Myslel jsem si, že to asi bude ten anglickým kapitánem proklamovaný signalizátor záběrů. Nikoli, nešlo o žádný signalizátor, ale o "mušku" – dle sdělení místních to byla napodobenina jikry. "Muška" okamžitě dopadla na dno, Slovinec jí trhavým pohybem prutu přizvedl a párkrát s ní potřásl. Hejno pstruhů vyrazilo jako o závod ve snaze uchopit toto tučné a zajímavé sousto a ten nejrychlejší z nich už visel na háčku. Na čele mi vyrazil studený pot. Je to vůbec možné? V pátém kole na popíchaných rybách, když my zjemňujeme jak to jen jde?!
Takto se to opakovalo během první hodiny patnáctkrát. Stačil 1 - 3 hody, pak přišel razantní záběr, co nejrychlejší zdolávání, podebrání, hlasitý hlahol diváků, vybrození, změření a náběh do stejného místa. Několik ryb samozřejmě také spadlo.
Se vzrůstajícím časem však už ryby na stejnou barvu přestávaly reagovat a pak následovala výměna mušky za svítivě žlutozelenou, světle růžovou, atd. Když bylo potřeba nechat tyto ryby v tišince odpočinout, zkusil Slovinec podobná místa asi 50 m nad tímto "horkým flekem".
Musím říct, že během asi 20 minut, kdy se Zuntar nevěnoval svému místu a nechal tam ryby trochu zklidnit, neulovil na jeho zázračné "mušky" ani rybu. Když postoupil pod nás k mostu, tak jsem viděl ryby, které stály v proudnici, jak mu před "muškou" spíše ujíždějí, než aby se o ní praly, jako to dělali o několik metrů výše jejich "hladovější" bratři a sestry.
Následoval návrat do tišinky a znovu alespoň 10 ryb během hodiny. Pravdou je, že všechny ryby byly regulérně uloveny, ty které byly podseknuté, Dušan ani nepodebíral a rovnou "poctivě" pouštěl. Měl naprosto přesné informace, jak na tom je a tak byl úplně v klidu. K mému dalšímu překvapení jsem zjistil, že většina těchto ulovených pstruhů nebyli duháci, ale tzv. italští potočáci – kolowrati, které jsme tu v takových hejnech za celých předchozích 14 dní vůbec nepotkali.
Na mé štiplavé připomínky, zda tu náhodou nebyla v noci bílá dodávka s vaničkou a vzduchováním z důvodu zlepšení rybí obsádky v málo zarybněné Sávě-Bohinjce, mě naoko nechápající kapitán odpověděl, že je to naprosto normální a standardní stav na tomto úseku. Já však už měl v tom jasno. Sami závodníci za to snad ani nemohli, závodili, jak nejlépe uměli, všechna čest, ale touha pořadatelů a organizátorů celého mistrovství zvítězit, udělala velmi nepěknou kaňku na tomto ME.
Po skončení závodu zahodil Dušan prut daleko do proudu, až už jsem si myslel, že ho snad ani nechytí a za obrovského aplausu a pokřiku všech diváků skočil celý do řeky, dělal delfíny a se zdviženými pažemi se opájel sladkým pocitem ze zisku zlaté medaile. Nakonec sice skončil v tomto posledním závodě ve svém sektoru až na 2. místě s 29 rybami, protože vyhrál Polák Artur Trzaskos s 33 úlovky. Oba ulítli celému startovnímu poli v tomto sektoru s více než dvojnásobným počtem ryb. Třetí zde totiž skončil se 14 rybami Nor Nilsen.
Vraťme se ale k dramatické soutěži družstev. Rozčarován tímto zážitkem jsem odjel do Bledu do Casting centra na oběd, kde jsem netrpělivě očekával příjezd Lukáše Pazderníka ze sektoru 3. Bylo mi jasné, že bude mít problémy závodit proti takovému "místu" jako měl Slovinec Zuntar. Když přijel autobus a já uviděl Lukášův sklíčený pohled, uvědomil jsem si, že na tomto ME si dvojnásobný šampión Evropy "vypil svůj kalich hořkosti až do dna".
Jeho stanoviště č. 12 bylo totiž vytyčeno přesně uprostřed soutěsky pod silničním mostem. Lukáš mi vyprávěl, že když ho vedl rozhodčí na toto místo, tak hned tušil, že to zde bude více než slabé. Lovil zde totiž před lety při své návštěvě Sávy-Bohinjky a věděl, že jsou zde strašně hluboká a nepřístupná místa, dobrá tak maximálně pro úlovek nějaké zatoulané nebo trofejní ryby, protože sem nevede žádná cesta, z které by mohlo docházet k pravidelnému vysazování ryb.
Při pohledu do hlubokých tmavých tůní neviděl ani rybičku, vyjma jedné asi 85 cm velké ryby, stojící v tišině za velikým balvanem. Vypadalo to, že by to mohl být veliký duhák, ale ukázalo se, že se jednalo o hlavatku, kterých je zde na Sávě také dost. Lukášovo stanoviště bylo přesně v lovícím teritoriu tohoto nekompromisního dravce a ať dělal co uměl, nechytil zde více než dva bodovatelné duháčky okolo 30 cm. A to ještě úplně na začátku svého sektoru na proudném a hlubokém nájezdu do první velké hlavatkové tůně.
Navíc měl z bezpečnostních důvodů v tomto místě společnost záchranářů v neoprenech a s lany, to pro případ nějakého neopatrného kroku. Když se prý pokusil dostat do nějakého slibnějšího místa, okamžitě ho jeden ze záchranářů upozornil, že pokud chce ještě odcestovat domů, tak ať už další kroky nezkouší! Jeho soused, finský závodník Arto Pikkarainen, který měl místo skoro totožné, prý párkrát nahodil a pak si lehl na břeh a smířil se s nulou v tomto kole.
To opět ukázalo na obrovskou nezkušenost pořadatelů, kteří nesmyslně vytyčili závodní trať tak, že v rámci jednoho sektoru naprosto vyřazovali některé závodníky z bojů o přední umístění. Šťastný los v této celé soutěži ovlivňoval průběh více než kdykoli jindy.
Ještě však k hlavatkám na této řece. Měl jsem krásný zážitek při jednom tréninku mezi sektory 2 a 3. Na suchou jepici jsem zdolával na jedné pláni asi 33 cm velkého duháčka, když vtom odněkud vyrazila tak 85 cm velká hlavatka. Asi až na popáté se jí pstroužka podařilo chytit a pak "zaparkovala" těsně pode mnou, v tišině vytvořené mým tělem. Viděl jsem na ní každou tečku a mohl jsem si podruhé v životě takto zblízka prohlédnout krásu této ryby. Předtím se mi to podařilo při lovech lipanů na Oravě, kdy jsem byl svědkem lovu veliké hlavatky v hejnu ostroretek.
Tentokrát ležela, tato o mnohem menší hlavatka, u mých nohou v asi metrové hloubce a snažila se zhltnout pstruha, visícího na mé suché čtrnáctkové jepici. Nechtěl jsem přijít o mušku navíc mi bylo líto i toho duháčka. Snažil jsem se ho tedy vytáhnout z pevného sevření jejích čelistí. Nechtěla ho pustit a tak jsem musel udělat krok a nohou naznačil pohyb k ní. Jenom popojela o půl metru a držela ho dál. Takto jsem to ještě musel dvakrát opakoval, než ho pustila a zmizela někde v tůni nade mnou. Chudáček duháček, když jsem ho pouštěl zpět do rodného živlu, bylo nanejvýš pravděpodobné, že jsou jeho dny sečteny. Podobný zážitek tu měl během jednoho ze závodů i David Šeba, kterému jiná hlavatka vzala lipana 39 cm. Naštěstí ho nakonec také pustila a on si mohl připsat body za ulovenou rybu.
S nedobrými pocity jsem se vracel z oběda a přemýšlel o tom, zda se nám podaří udržet 4. místo v soutěži družstev. Věděl jsem, že Lukáš Pazderník v sektoru 3 v posledním kole neudělal se dvěma rybami žádný dobrý výsledek. Když jsem přijel na hotel Kristal, tak už tu byli kluci ze sektorů 1 a 2. Vysmátý David Šeba, mi ale hlásil jisté vítězství v sektoru 1. To mi mírně zvedlo náladu, ale Jája mě zchladil ohlášenými 4 rybami v sektoru 2. Nevěděl však úplně jak dopadl, ale dle všech informací se tady zas tolik ryb nechytalo.
Nakonec se ukázalo, že tu vyhrál Slovinec Edvard Janus s 10 rybami a Jája udělal ještě dobrou sedmičku. V sektoru 3 skončil Lukáš až jako 16., což bylo velmi nepříjemné. Jak se ale ukázalo, špatný výsledek se podařil i Francouzům a to nejen jednomu. Čekali jsme s napětím, s jakou přijedou závodníci z nejvzdálenějších sektorů 4 a 5. Po jejich příjezdu mi již bylo jasné, že kluci zachytali velmi dobře a že s největší pravděpodobností udržíme to 4. místo.
Šeďa pod dohledem Jirky Klímy, s pochvalami, že chytal velice dobře, ukončil soutěž výborným 4. místem v sektoru 4 na "Mlékovce" s 11 rybami. Vyhrál zde Francouz Daguillanes s neuvěřitelnými 41 rybami, druhý byl Slovinec Cebul (20) a třetí Ital Alessandro Sgrani (12). Dan Svrček opět ovládl svoji skupinu v sektoru 5 a vyhrál na velké Sávě s 13 rybami, těsně před Slovincem Koncem (12), který si tak zajistil celkově třetí místo v soutěži jednotlivců. Takže to v posledním závodě pro nás dopadlo, nebýt špatného místa Lukáše, výborně a bylo jasné, že jsme závod dokončili se vztyčenými hlavami, i když na medaili to už asi nebude.
Když z nás opadla nervozita, v klidu jsme si společně sedli na terase našeho pokoje, kde jsem bydlel se Šeďou. Dali jsme si nějakou tu skleničku, já jsem klukům vyprávěl svoje zážitky z dnešního pozorování Slovince Zuntara a najednou zazvonil na pokoji telefon. Zvedl jsem sluchátko a paní šéfová mi sdělila, že mě pořadatelé z hotelu Jezero žádají, abych na slavnostní ukončení a vyhlášení výsledků přinesl českou státní vlajku a hymnu.
Nechápal jsem to a nikdo z nás nemohl uvěřit tomu, co v takovýchto případech následuje. Že by to snad nakonec doopravdy vyšlo a nám se podařilo získat medailí? Stále jsem tomu nevěřil a tak jsme rychle s Jirkou skočili do auta a jeli do hotelu Jezero, kde jsme na recepci měli připraveny celkové výsledky. Opatrně, ale v chvatu, jsme hledali na posledních listech, jak to tedy celé dopadlo. Celkové výsledky soutěže družstev byly až na poslední straně. Okamžitě mě udeřilo do očí: 3. místo – Czech Republic.
Výbuch radosti ve mně vzbudil vzpomínky, kdy jsem jako člen reprezentačního týmu České republiky v rybolovné technice takovéto pocity zažil mnohokrát. Ale pokaždé to bylo stejné, obrovský pocit uspokojení nad dobře vykonanou prací. Byla to skvělá chvíle podělit se o tuto radost s ostatními kamarády s družstva. Hrdost, že naše země dokáže soupeřit v tomto směru s technicky mnohem vyspělejšími soupeři a dokonce je i porážet. Už jsem na to skoro zapomněl, přece jen poslední titul mistra světa v rybolovné technice v družstvech je pro mne už 10 let starý.
Tady to ale bylo přece jen trochu jiné. Bylo to poprvé a byl jsem v úplně odlišné pozici, tedy v pozici vedoucího týmu, který se snaží pomoci jak to jen jde, ale samotný závod příliš ovlivnit nemůže. Navíc, při vší úctě k rybolovné technice, konkurence a umění rybářů muškařů se s konkurencí v odvětví rybolovné techniky dá jen stěží srovnávat. V muškaření je minimálně 7 - 8 zemí, které mohou s klidem pomýšlet na nejvyšší mety.
Nechci, aby závěr vypadal sentimentálně, jsme dospělí lidé, ale vyjádřit ty pocity radosti je velmi složité a těžké napsat na papír. Náš návrat s výsledky byl samozřejmě netrpělivě očekáván všemi kluky z týmu. Radost byla obrovská a každý měl určitě podobné pocity, jako já několik minut předtím. Ten nejhezčí a nejsilnější okamžik nikdy netrvá dlouho, ale přál bych ho každému, kdo někdy v něčem závodil a srovnával své umění a dovednosti se silnými soupeři.
K celkovým výsledkům:
Družstva
1. místo - Slovinsko 1 - celkový součet umístění 129 (Konc, Bizal, Pivk, Janus, Zuntar) - nakonec pro mě přece jen překvapivě
2. místo - Itálie - celkový součet umístění 131 (Cotugno, Adreveno, Sgrani, Dona, Valsesia) - po velmi dobrém výkonu
3. místo - Česká republika - celkový součet umístění 164 (složení viz výše) - po těžkém začátku a urputném finiši v posledních 2 kolech
4. místo - Francie - celkový součet umístění 173 (Riviere, Desplain, Briois, Daguillanes, Idre) – chytající opět velmi dobře, udržující si vysoký standart, doplatili však na naprostý výpadek v posledním kole a dle mého soudu také na velký počet vysazených ryb, což francouzům a jejich způsobu lovu příliš nesvědčí
Dále je výčet: 5. Belgie, 6. Slovinsko 2, 7. Polsko 2, 8. Anglie, 9. Polsko 1 a první polovinu uzavřelo 10. místem Finsko.
Jednotlivci
1. místo – Zuntar Dušan (Slovinsko 1, umístění 10, 90 680 b.)
2. místo – Valsesia Massimo (Itálie, umístění 10, 70 080 b.)
3. místo – Konc Branko (Slovinsko 1, umístění 13, 85 200 b.)
Nejlepší z našich byl Jája Šram na 8. místě, s celkovým umístěním 26. Chytal po dobu celého závodu na vysoké úrovni, neměl žádný katastrofální výpadek a ani žádné totálně špatné místo. 15. místo Dan Svrček (29), který bohužel doplatil a celý závod doháněl bodovou ztrátu z toho hrůzostrašného stanoviště č. 19 v sektoru 4, kde ztratil naděje na nejvyšší mety. 20. místo David Šeba (33), 22. místo Vláďa Šedivý (35) a 38. místo Lukáš Pazderník (41), který bude chtít určitě na toto ME co nejdříve zapomenout.
K titulu evropského šampióna 2006 Slovinci Dušanu Zuntarovi nakonec nepřímo pomohl v posledním kole v sektoru 1 David Šeba (23 ryb), který vyhrál s naší taktikou zmenšených mušek a odsunul na druhé místo Itala Massima Valsesiu (21 ryb). Tak měli po skončení všech závodů Ital Valsesia a Slovinec Zuntar stejný celkový součet umístění 10 a Slovinec vyhrál s přehledem na pomocné body. Třetí místo v celkové soutěži jednotlivců si pohlídal Slovinec Branko Konc, který skončil v sektoru 5 v posledním závodě na 2. místě, kde svého přemožitele nalezl opět jen v Danu Svrčkovi, jenž tu ulovil o jednu rybu navíc (13).
A co napsat závěrem? 12. ME 2006 ve Slovinsku se neobešlo bez dosti podstatných přehmatů a nepříjemných událostí ze strany pořadatelů a rozhodčích, vyplývajících z nedostatku zkušeností s pořádáním takovéto velké rybářské akce. Závody to byly dramatické, umístěné v malebném podhůří Julských Alp, na překrásných slovinských řekách, bohatých i na ryby megarozměrů, na které u nás nejsme vůbec zvyklí. Úspěšný konec pro náš tým zastřel rozpačité pocity v průběhu celého závodu.
Znovu jsme dokázali, že čeští muškaři patří k evropské a světové špičce a že se s námi musí vždy počítat, i když to v začátku závodu nevypadá dobře a ať je složení národního týmu jakékoli. Chtěl bych zde poděkovat všem za zodpovědnou a úspěšnou reprezentaci České republiky a Radě ČRS za trvalou podporu při vysílání našich reprezentačních týmů k zahraničním kláním. Tím se neustále zvyšuje i prestiž českých rybářů v očích všech kolegů z celého světa.
Myslím, že všichni rozumní činitelé, mající nějakou možnost ovlivnit úpravu Mezinárodních pravidel FIPS-MOUCHE, by se měli ze všech sil snažit prosadit několik zásadních úprav soutěžních pravidel. Mám na mysli dvě naprosto zásadní věci, které pomohou vyloučit jakékoli zákulisní dohady na úkor závodníků z pořadatelské země.
1. Nutnou přítomnosti mezinárodních rozhodčích u závodníků pořádající země.
2. Po rozlosování čísel, by měly být vytištěny pouhé dvě kopie matice rozložení míst. Jednu by vlastnila Jury a druhou zástupci FIPS-MOUCHE. Jednotlivá stanoviště pro následující závod by byla oznamována týmům 2 - 3 hodiny před startem každého dalšího závodu.
O bodu jedna netřeba diskutovat, u bodu dvě však nelze zaručit, že se k matici domácí stejně nedostanou. Ryby se v minulosti dosazovaly na stanoviště domácích závodníků jen při MS 1992 v Itálii a až nyní při ME 2006 ve Slovinsku.