Autor: Václav Stránský
Někdy v dubnu na mě předseda naší organizace Rolland Niedermayer vybafl s otázkou, jestli bych nechtěl jet na muškařské závody. Jedná se o dvě kola divize, to jarní by se mělo konat někde na Ohři v Klášterci. Tak jsem tedy přikývl, že bych to zkusil, ale musím si sehnat tříčlenný tým. Přesné datum Rolland nevěděl, ale prý zavolá panu V. Peškovi – předsedovi LRU – muška pro Severočeský kraj a pak mi dá vědět. Dlouho se nic nedělo, několikrát jsem se Rollanda ptal, jak to vypadá s těmi závody, ale stále stejná odpověď - ještě nic.
O týmu jsem měl už jasno, pojedu já, Lukáš a Vendula, protože nikdo jiný totiž nebyl ochoten z Frýdlantu jet. U Venduly jsem měl obavy. Není zvyklá brodit v hlubokých proudech a tak jsem měl strach, aby si třeba nevylosovala nějaký hluboký úsek. Koncem května jsem to už vzdával, protože jsem od Rollanda stále nic nevěděl a na závody jsem pomalu zapomněl.
Až někdy kolem 10. června vystupujeme ve Frýdlantu z auta a manželka mi říká: "Támhle na tebe někdo volá." Otočím se a byl to Rolland: "Venco mám doma tu přihlášku, ale ten závod je na nějakém rybníku, až druhý bude na Ohři." Říkám mu, že pojedeme a pro přihlášku. že se stavím. Obavy Vendy z hlubokých proudů jsou tedy pryč, ze břehu to pro ní bude přeci jen lepší.
O dva dny později se stavuji u Rollanda pro pozvánku na závody, které mají být 24.6. v Krásné Lípě na revíru Křinice 1B – Kyjovská nádrž a jedná se zároveň i o krajský přebor. Ještě ten večer volám p. Peškovi a potvrzuji naší účast. Přes sobotu a neděli vážu nějaké mušky, hlavně různé strímry a pakomáry. V pondělí, necelý týden před závodem, začínají první problémy.
Ze závodního řádu jsem vyčetl, že pro krajský přebor je nutná registrace a tu ani jeden z nás nemá. Nejhorší však je, že Vendy přijela ze školy a je jí blbě, v úterý ji poslali z praxe dřív domů a od středy marodí. Ptám se dvou lidí, ale nikomu se nechce. Nejvíce nadějí jsem vkládal do Milana, ale ten mi řekl, že si nikde nebude dělat ostudu. Když měl na to takovýto názor, tak jsem ho dál ani nepřemlouval.
Ve čtvrtek večer posílám panu Peškovi zprávu, že nepřijedeme, že jsme jen dva. Vzápětí dostávám odpověď, že to nevadí, že nám někoho přidá od nich a nebo že budeme soutěžit jen v jednotlivcích. V pátek večer mi ještě pan Pešek volá jestli tedy přijedeme, že je změna. Závody se nekonají v Krásné Lípě, tam se prý koupe strašně moc lidí a měli bychom s nimi problémy, tak to bylo přesunuto do Kunratic u Cvikova, kde se otvírá nový soukromý revír. Ráno se sejdeme u autoservisu "Zahrádka." Ptám se taky na registraci, ta je povinná, ale pokud jí nemáme, tak se to udělá dodatečně. Spadl mi kámen ze srdce.
V sobotu ráno jsme ještě před sedmou na smluveném místě, čekáme až se sejdeme všichni a pak odjíždíme společně k rybníku, který je zasazen do malebné přírody. Divoký ráz krajiny narušuje jen kus komunikace, která vede od hráze směrem na Kunratice. Vyčnívající skály nad lesem jen dokreslují malebnost krajiny.
Samotný závod začal v 9:00 a skládal se ze dvou kol, ranního a odpoledního. Každé kolo trvalo tři hodiny a bylo rozděleno na dvě části po 1,5 hod s rotací +3 místa. Začínám na sektoru C, což je při pohledu z hráze levý břeh rybníka. Je tu docela mělko a břehy jsou asi metr vysoké. Mám jen malý dřevěný podběrák, snad nebudou problémy s větší rybou, pomyslel jsem si, když jsem to viděl. Ale nebyly. Na tomto místě jsem ulovil jen malého okounka. Prvních 20 minut jsem ztratil s plovoucí šňůrou a lovem na pakomáry. Až poté jsem se rozhodl pro druhý prut a zkusil jsem strímrovat. Měl jsem tam navázanou Vivu na přívěsu a něco obdobného, jen byl přidán zlatý korálek, na hlavním nástavci.
Po dalších 20 minutách jsem zdolal již zmíněného okounka a měl jsem další dva záběry, ty jsem ale vůbec nestihl zaseknout. Ten poslední mohla být docela slušná ryba, protože to byl drbanec, až jsem se lekl. Lukáš na hrázi chytal na pakomáry a vedlo se mu o mnoho lépe než mně. U hráze bylo také plno duháků a každou chvíli bylo vidět, že tam někdo zdolává rybu.
Po výměně míst jsem místo zlatohlavé Vivy dal oranžového strímra a bylo to o hodně lepší. Nejdříve přišel malý candátek, pak další, o něco větší a nakonec slušný okoun. Závodník, který byl o dvě místa vedle mne, zdolal na pakomáry dva kapry 48 cm a 38,5 cm. Třetího utrhl. Další závodník takové štěstí už neměl a milý kapr mu zlámal prut.
Konečně je konec 1. kola. Jsem spokojen, ale jsem taky zvědav, jak se asi dařilo Lukášovi. Ten sem totiž původně nechtěl jet, protože měl domluvenou jinou akci ještě dříve než jsme se dověděli, že jedeme na ty závody. Přicházím k autu zároveň s Lukášem a hned jak vidím jeho rozjasněný obličej, je mi jasné, že je spokojený i on. Než se stačím zeptat vyhrkne na mě: "Tak co, kolik? " Říkám mu, že mám čtyři ryby, dva candáty a dva okouny. Lukáš má 6 duháků od 29 do 34 cm. Mladý muškař, co byl s námi v týmu, má také 4 duháky. To není vůbec špatné a po 1. kole jsme na 5. místě. Divil jsem se, že ryby vůbec berou, protože bylo nesnesitelné vedro. Už se těším na druhé kolo, protože je jasné, že půjdu na hráz, kde jsou sektory A a B.
Chvíli to trvalo, ale pak duháci začli přeci jen brát. Dva záběry jsem zase prošvihl, přesto jsem chytl pět duháků, sivena a okouna a to jsem ještě měl okouní dubletu, ale než jsem je stačil podebrat, tak mi ten větší okoun spadl a ten menší byl podseknutý za ocas, takže se nepočítal. Lukášovi se ve druhém kole už tak nedařilo, chytl jen jednoho okouna. Přišel o kapra, který mu vymotal celou šňůru a když ho chtěl Lukáš obrátit, tak se mu kapr vypnul. Třetí kolega, který byl též na hrázi, chytl jen plotici.
Co říci závěrem? Já osobně jsem byl velice spokojen. Bylo to pro mne zase něco nového i když ne úplně cizího, na Černé Nise je to něco podobného. Lukáš byl trochu rozčarován nad ztrátou kapra, ale celkově se mu to taky líbilo. Bylo nás tam 21 závodníků a jak jsme dopadli celkově ani nevím. Pan V. Pešek mi to pošle později, ale to nebylo v tu chvíli podstatné. Důležitý byl dobrý pocit stráveného dne mezi dobrými lidmi.