Autor: Martin Musil
Byl čtvrtek 8.6.2006 – první závodní den. Ranní budíček v 5:45, příprava všech potřebných věcí pro závod, snídaně a první skupina nástup a čekání na autobusy pro vzdálenější sektory 4 a 5, které měly být přistaveny těsně po 07:00 (po naložení závodníků na hotelech Jezero a Bohinj). Bohužel se čekalo několik desítek minut marné. První autobus přijel po 7:35, kdy už tu měly být autobusy pro sektory 1 - 3. Stupňující se nervozita závodníků i průvodců v autobusech nevěštila nic dobrého. Nebylo nám jasné, jak pořadatelé chtějí stihnout, aby závodníci byli včas na svých místech a měli dostatečný čas na přípravu. Chaos se ještě vyhrotil, když průvodci v autobusech ani nekontrolovali, kdo nastoupil a odjel na závodní sektory. Nevěděli také, na jaký sektor mají autobus vést.
První telefon jsem měl od Davida Šeby, který nám oznamoval, že sice jedou na velkou Sávu (sektor 5), ale že teče z elektrárny velká voda (podle informace z kapitánském mítinku měl být vyhovující průtok, domluvený s danou energetickou společností), takže se rozhodují, co budou dělat. Nikdo tomu nevelí a panuje obrovský chaos. Najednou změna, že prý se rozhodli uspořádat tento úvodní závod sektoru 5 na úplně jiné řece! No naprosto neuvěřitelná rozhodnutí. Kdyby se prý neozvali závodníci Francie a Itálie, snad by se tak i stalo. Po jejich protestech, že se jedná o nemožné porušení pravidel, následovala cesta zpět, pak další otáčka a odjezd na daný závodní sektor 5 pod Radovljici.
Další šílená SMS přišla od Lukáše Pazderníka (jedoucího na sektor 2), že dojeli na sektor 3 místo na 2 a navíc se vracejí zpět na hotel, protože mají v autobuse závodníka chorvatského týmu, který patřil do úplně jiné skupiny. Návrat, výměna lidí, prostě chaos nad chaos. Také ostatní autobusy dorážely na závodní sektory s obrovskými zpožděními, z důvodu velmi opožděného odjezdu a také z důvodu, že průvodci vůbec nevěděli, kam mají jet a kde vysazovat jednotlivé závodníky. Nebýt duchapřítomnosti několika závodníků ve všech autobusech, asi by ten den závod ani nezačal. Například náš Dan Svrček začal autobus na sektor 4 řídit a tak tedy všichni alespoň dorazili na svá stanoviště, i když většinou až po plánovaném začátku závodu v 9:00 hod.
Další problém nám hlásil Lukáš ze sektoru 2, kde se na jeho místě 18 připravoval ještě německý závodník. Jelikož měl Lukáš od nás napsáno, že chytá na čísle 18, nehodlal toto místo opustit. Nicméně sektorový rozhodčí mu důrazně uděloval chybné pokyny, že má jít na stanoviště č. 17. Mimochodem to bylo místo, co se týká ryb a chytatelnosti o třídu lepší. Škoda, že na ní nešel, ale mohla z toho být diskvalifikace. Sektorový rozhodčí i německý závodník zaměnili číslo, vytažené Němci při losování (18), za stanoviště v sektoru. Vůbec si neuvědomili, že vylosované číslo týmu nemělo v daný okamžik už nic společného s číslem stanoviště. Po dvaceti minutách vysvětlování to konečně sektorový rozhodčí a německý závodník pochopili. Každopádně takovýto začátek Lukášovi pro soustředění na závod určitě nepřidal.
Po nekonečných problémech a časových prodlevách nakonec ředitel závodu rozhodl o posunutí začátku prvního závodu ve všech sektorech na 10:00! Tak se stalo, že někteří závodníci měli na svých stanovištích čas na přípravu alespoň 15 - 30 minut. Stát se to tak u nás na některé z ligových, nebo jakýchkoli soutěží, tak si to pořadatel určitě za rámeček nedá. Časový problém se tak pouze přesunul na odpolední závod, protože ten měl začínat v 16:00. Průvodci pak naháněli lidi z obědů do autobusů a v obrovském časovém skluzu chtěli stihnout oficielní začátek závodu v 16:00. Odpolední závod pak byl většinou zahájen opět se zpožděním až v 16:30, nebo někde i individuelně v momentě, kdy byl závodník připraven k lovu. Doba chytání tak byla sice pro všechny stejná, ale v rozdílném časovém úseku, protože je rozdíl ukončit závod v 19:00 nebo v 19:45 (vzhledem k různé aktivitě ryb)!
Ale zpět k samotnému průběhu prvního dne. Většinou si všichni závodníci v 1. kole skvěle zachytali. To platilo hlavně o úsecích na Bohinjce (sektory 1 - 3), kde na přední umístění muselo být uloveno výrazně přes 30 ryb, což při velikostech těchto ryb, jejich ztrátách, brodění ke břehu a měření, nebyla žádná klidná procházka. Z výsledků 1. kola: sektor 1 – vyhrál Kazimierz Szymala (Polsko 1) s 37 rybami, druhý zde byl skvělým výsledkem Jája Šram s 33 rybami a třetí Eda Janus (Slovinsko 1) 25 ryb. Sektor 2 – vyhrál Zuntar Dusan (SL 1, 27 ryb), náš Lukáš Pazderník zde dělal umístění 7, když se zachránil 20 minut před koncem po přebrození z velmi hluboké jámy a odchycením několika ryb v kamenech u břehu na suché mušky. Nakonec jen tiše záviděl stanoviště 17 svému průměrnému soupeři z Německa, který ho v poklidném tempu porazil o pouhé pomocné body se stejným počtem ryb. Všichni dobře víme, jaký je Lukáš rybář (dvojnásobný mistr Evropy z předchozích dvou let) a mít jen trochu lepší místo, jistě by byl mnohem víc nahoře.
Nejrybnatější sektor 3 na Bohinjce vyhrál Portugalec Sergio Silva s 41 rybami, 2. byl Angličan Tony Curtis (38 ryb), 3. Francouz Daguillanes (36 ryb). Šeďa zde dělal čtyřku se 30 rybami a byl překvapený z toho, že je až čtvrtý, protože neměl během závodu žádný prostoj, neustále tahal ryby, některé mu samozřejmě spadly, ale to je při používání bezprotihrotových háčků během závodů celkem normální.
Jeli jsme s Jirkou pomoci Danovi na šílené místo 19 v sektoru 4. Jak jsem již uvedl, nemohl zde konkurovat závodníkům s daleko lepšími místy v tomto sektoru s potočáky pod přehradou, ani nad přehradou s množstvím vysazených duháků. Protože zde na tomto místě byl jako první, snažili jsme se tedy vytěžit z této nepatrné výhody co nejvíc. Maximálním a naprosto excelentním výkonem zde ulovil 7 duháků, z nichž 4 byli pod uvedeným jízkem v dírce 2 × 2 m.
Naštěstí mu nespadla ani ryba a tak skončil v tomto prvním závodě na 12. místě, což bylo naprosté maximum. V dalších kolech zde udělal nejlepší umístění Ital ve třetím závodě a to šestnáctku se 2 rybami. Po Danovi sem šel odpoledne zkušený Polák Lach a ač se snažil sebevíc, ulovil jen 1 rybu a to mu stačilo jen na předposlední místo v sektoru. Zbývající dva závodníci, kteří sem v dalších kolech nastoupili, si nesli do součtu umístění svého družstva beznadějnou 19. Tak to bylo to, dle mínění pořadatelů a některých kapitánů, bezproblémové místo 19 v sektoru 4! Toto první kolo v sektoru 4 vyhrál Slovinec Konc s 26 rybami a prvních 5 závodníků se dostalo přes 20 bodovaných ryb.
Sektor 5 – velká Sáva byl také obrovskou loterií, co se týká losu. Náš David Šeba nastoupil na nebroditelnou jámu s několika velkými rybami, z nichž se mu, bohužel, ani jednu nepodařilo vytáhnout. Na prutě měl obrovského duháka přes 80 cm, kterého vodil na streamra okolo 5 minut. Když se tento Mobidik rozhodl odjet po proudu, tak rybáři s na návazcem o průměru 0,185 mm (fluorcarbon Mamba) nedal žádnou šanci. Ti, kteří měli v tomto sektoru dobrý los, pohodlně brodili v celém úseku a ulovili bez problémů více než 10 ryb. David zde nakonec skončil 13. se 4 zdolanými pstruhy. Sektor 5 vyhrál Ville-Antti Jaakkola (FIN, 19 ryb), 2. Dave Parker (ANG, 17 ryb), 3. Massimo Valsesia (ITA, 14 ryb).
Celkové tedy výsledky po 1. kole ukázaly obrovské rozdíly, nikoli však mezi závodníky, ale spíše mezi jednotlivými stanovišti. Na 1. místě bylo družstvo Slovinska 1 se součtem umístění 23, na 2. místě skvěle chytající tým Anglie (umístění 28), 3. Slovinsko 2 (30), dále pak Itálie, Polsko 2 a na 6. místě ČR s umístěním 38. Škoda nepříznivého losu v začátku závodu, doufali jsme však všichni, že se to pro další průběh musí otočit. Bylo ale nepříjemné stahovat ztráty již od začátku závodu. První kolo se překvapivě také úplně nepovedlo Francouzům, kteří skončili těsně za námi s umístěním 40.
Odpolední druhé kolo bylo taktéž poznamenáno časovým presem, způsobeným ranním chaosem a tak tu nebyl patrný žádný rozdíl oproti rannímu kolu. Závodníci se šťastnějším losem, kteří se dostali do velkého množství ryb na "horká místa", potvrzovali předpoklad, že nachytat tu ryby nebude v úvodních kolech závodů žádný problém. Při pohledu do výsledkové listiny pro nás bylo trochu nepříjemné, že se v jednotlivých sektorech na předních místech objevovali vesměs závodníci z domácích týmů Slovinska 1 a 2, ale nyní už i Francie, Itálie a Polska – naši největší soupeři. Český tým v odpoledním druhém kole zachytal průměrně až podprůměrně a tak jsme byli po skončení prvního dne velmi zklamáni. Za zmínku stojí v odpoledním kole pouze velmi dobré 4. místo Jáji Šrama v sektoru 5 s 10 rybami. Musím připomenout, že jak David Šeba, tak Dan Svrček šli v odpoledních kolech po Francouzích, kteří jim na těchto stanovištích ryby pěkně popíchali.
Celý první den lze tedy z našeho pohledu hodnotit velmi rozpačitě a to jak z důvodu umístění našeho družstva, tak hlavně z velmi chaotického průběhu závodního dne. Po dvou kolech se na 1. a 2. místě seřadily týmy Slovinska 2 a 1 (umístění 43 a 46), na 3. místo se výborným odpoledním výkonem vyhoupla Francie (56), 4. místo obsadila Itálie (60), následovaná Anglií (68) a 6. - 7. Poláci a Češi (umístění 77), příliš se nedařilo ani Belgičanům, kteří byli až za námi s umístěním 89.
Večerní diskuze a hotelové šeptandy kapitánů jednotlivých týmů, hlavně však Francie, Anglie, Polska a Itálie o neúměrně vysokém počtu chytaných ryb oběma domácími týmy mě ponechávaly chladným. Nejsem člověk, který dá na nějaké povídačky a musí se o těchto věcech přesvědčit sám. Jednalo se hlavně o podezření z připisování ryb rozhodčími, bodování podměrečných ryb a používání plovoucích signalizátorů záběrů domácími závodníky.
Naše noční důrazné výhrady, směřované k představitelům FIPS-MOUCHE Jamesi Fergusonovi a Máriu Podmaníkovi, se týkaly výhradně naprosto neuspokojivé organizace, vládnoucího chaosu a několika přehmatů sektorových rozhodčích, kterých jsme byli sami svědky, nebo jsme o nich dostali informaci od závodníků z našeho týmu. Takovýchto stížností bylo ze strany kapitánů jednotlivých týmů patrně více a tak druhý den ráno již organizátorům časově vše klapalo.
Přesto nás ihned po ránu navštívil neoficielně James Ferguson a nepřímo požádal kapitány týmů Čech, Francie a Polska, pokud mají nějaké volné osoby, aby vykonali nepřímý dohled nad domácími závodníky na některých sektorech. Těmto dohadům se mohlo předejít, kdyby měli domácí závodníci neutrální rozhodčí. Stejné chyby se dopustili i pořadatelé MS 2004 na Slovensku a všichni si dobře pamatujeme, s jakou hořkostí pro náš tým ten šampionát tehdy vyzněl. Přitom již v roce 1996 na MS na Vltavě a Otavě se této komplikaci hlavní pořadatel vyhnul tím, že pozval k domácím závodníkům rozhodčí z jiných zemí a nejinak tomu bylo i při ME v roce 2000 v Kostelci.
Například ve Švédsku to není nutné, protože je to dáno kulturou a férovostí lidí, žijících v této zemi. Ani u nás nelze při závodech vyloučit určité nadržování domácím závodníkům. Cesta je tedy pouze jediná, musí to být uvedeno v oficielních mezinárodních pravidlech a úhrada pobytu těchto rozhodčích musí být hrazena pořadatelskou zemí, i kdyby si všechny týmy v rámci startovného měly připlatit nějaké to Euro navíc. To je naprosto normální i v podobném odvětví, jako je rybolovná technika, kde jsem jezdil po MS a ME po dobu 15 let.
Páteční ráno 9.6.2006, druhý závodní den, 3. kolo. Jirka opět odjížděl na pomoc dalšímu z členů týmu Jájovi na sektor 4, který jsme od začátku závodu považovali za nejproblematičtější. Jája měl jediný z týmu závody výborně rozjeté, ale zde to vypadalo na problematické umístění, protože šel nad přehradu na stanoviště č. 15. Naše obavy, že jen těžko bude konkurovat soupeřům, lovícím pod přehradou potočáky, byly opět na místě. Jája po významné pomoci Jirky Klímy, který ho půl hodiny před koncem natlačil do streamra, nakonec ulovil ještě ke 2 duhákům další 3 kusy a skončil v tomto kole 11. s 5 rybami, což bylo mezi závodníky nad přehradou 1. místo. Bohužel všech 10 chytajících pod přehradou bylo s více jak 9 rybami nedostižně před ním. Tím se také jemu velmi vzdálila možnost bojovat o stupně vítězů v závodě jednotlivců. Veškerý důraz pak byl kladen už jen na týmový úspěch, kterému bylo podřízeno všechno.
Toto kolo jsme zachytali opět víceméně průměrně, umístění kluků v jednotlivých sektorech se pohybovalo okolo 7. - 9. místa. Pouze Lukáš ukázal, že ryby chytat nezapomněl, když vyhrál sektor 5 na velké Sávě s 15 rybami, i když ani tentokrát se to neobešlo bez velkých nervů. Sektorovému rozhodčímu asi vadilo, že vede před domácím favoritem Dušanem Žuntarem a tak, když přišel asi 25 minut před koncem k Lukášovi na kontrolu, mu oznámil, že mu anuluje všech 14 doposud ulovených ryb, jelikož je nemá jednotlivě podepsané v bodovací kartě.
Nutno podotknout, že takovéto ustanovení v mezinárodních pravidlech neexistuje, nebylo vydáno ani v modifikacích pro tento závod, nebylo nařízeno ani na mítinku kapitánů a záleželo tedy pouze na dohodě mezi závodníkem a rozhodčím, kdy provede podpis bodovací karty. Ani ostatní závodníci to ne vždy dělali a žádný problém nenastal. Každopádně byl Lukáš opět přiveden do obrovského nervového stresu a asi 20 minut mu při diskuzích s vrchníkem sektoru nebylo umožněno lovit. Až nepovolený telefonát trenérovi Jirkovi Klímovi ho uklidnil. Trenér mu řekl, ať závod v klidu dochytá a tento problém nechá na nás, tedy na vedení týmu.
Kdyby se sektorový rozhodčí chytil onoho telefonátu, mohl to být další velký problém pro porušení zákazu používaní jakékoli komunikační techniky, což je v pravidlech samozřejmě uvedeno. Lukáš ve zbývajících 5 minutách ještě stihl ulovil patnáctou rybu, která mu nakonec vítězství v sektoru uhájila. Naše podvečerní jednání s Mário Podmaníkem vše vysvětlilo a k žádné penalizaci nedošlo. Horší by ovšem bylo, kdyby kvůli oněm dvaceti ztraceným minutám přišel o 1. místo v sektoru.
Ranní závod 3. kola jsem absolvoval v sektoru 4, avšak u Slovinského závodníka Edvarda Januse na stanovišti č. 1. Předpoklad byl, že by tu měl lovit slušné množství potočáků. My jsme těsně pod tímto místem v předchozích dnech několikrát trénovali. Mým úkolem bylo sledovat použité způsoby lovu a hlavně, jestli během závodu nedochází k nějakým porušením závodního řádu. Eda, kterého si dobře pamatujeme z MS 2004 na Slovensku, kde přechytal v předposledním kole našeho Dana Svrčka, nelovil ani zde špatně. Jeho taktika a technika lovu nebyla nijak odlišná od ostatních. Celý závod odchytal na velmi těžké nymfy.
Protože jsem měl v ruce dobrý dalekohled, tak se mi podařilo sledovat i typy jeho mušek, které při výměně přivazoval na návazec. Jednalo se výhradně o goldheady (určitě tungsteny) v tmavých až černých provedeních. Jedinou odlišností, na kterou my nejsme při běžném používaní 3 mušek zvyklí bylo, že měl velmi krátký návazec (80 cm – 1 m). Na návazci neměl žádný signalizátor záběrů, jen krátkou červenou rychlospojku mezi koncem vlasce a muškařskou šňůrou. Co se týká samotného průběhu závodu, tak bych vůči závodníkovi neměl žádných výhrad, ale to, co předvedli opakovaně rozhodčí (jak jeho řadový, tak i sektorový), to mě, mírně řečeno, rozhodilo.
Závod začal přesně v 9:00 a nedá se říci, že by se Edvardovi nějak výrazně dařilo. Za první hodinu měl ulovenou 1 rybu. Okolo 10. hodiny se mi zdálo, že se mírně zvýšila voda (o 10 - 15 cm) a ještě více zbělala. To mi potvrdil i rozhodčí, který telefonem zjistil, že na přehrádce měli nějakou poruchu a pročistili česla, tudíž museli na 30 minut mírně zvýšit průtok. Je nutno říci, že v tom všichni závodníci normálně chytali a ryby lovili.
Pro mne velmi překvapivá a nepřípustná situace nastala, když Slovinec došel na konec svého stanoviště k číslu 1 (všechny úseky byly totiž číslovány opačně proti vodě). V tu dobu měl ulovené 3 pstruhy. Stoupl si přesně na hranici svého čísla a začal prochytávat řeku pod sebou, tedy mimo jeho závodní místo a sektor. Když jsem rozhodčího upozornil, že chytá mimo svůj závodní úsek, naprosto neuvěřitelně mi odpověděl, že se jedná o rozhodnutí sektorového rozhodčího. Údajně je zde úsek č. 1 o 30 m kratší, jelikož na břehu jsou keře, a pánové, kteří to zde vytyčovali, měli na nohách pouze tenisky, tak nemohli číslo posunout o těch potřebných 30 m.
V každém případě, stejné keře, které jim zde tak vadily, byly prakticky podél celého stanoviště 1. Závodník nesměl fyzicky překročit hranici svého sektoru, ale mohl lovit dolů po proudu, kam až dohodil. Edvard tam na brázděné nymfy ulovil během 10 minut 2 bodovatelné pstruhy a ještě jednoho ztratil. Při takové soutěži jako je ME to bylo něco naprosto neuvěřitelného. To, co se však stalo o několik minut později, bylo pro mne ještě "silnější kafe".
Závod pokračoval dál a Edvardovi zbývala do konce závodu ještě čtvrthodinka. Měl 5 ryb a vrátil se na pěknou tišinku pod velikým balvanem. Ryby začaly být kolem poledne velmi aktivní a on během posledních 15 minut ulovil z této jedné jamky další 4 ryby, z toho jednoho nádherného potočáka asi 45 cm. Končil tedy závod na 9 rybách, přičemž dvě z nich ulovil mino svůj sektor. Jaké však bylo moje zděšení, když pokračoval dál v lovu. Nechápal jsem, co se děje. Na mé dotazy mi sděleno, že opět sektorový rozhodčí rozhodl o prodloužení závodu o 30 minut z důvodu neregulérnosti vody při zvýšeném průtoku z přehrádky.
Znovu opakuji, že se jednalo o zvýšení hladiny o 10 - 15 cm, ale závod nebyl přerušen, všichni normálně lovili a ryby chytli. Myslel jsem si, že toto rozhodnutí platí pro celý sektor 4, ale to jsem se silně mýlil. Jirka mi ve 12:10 napsal SMS, že Jája na č. 15 skončil s 5 rybami. To byl šok! Jak skončil, když tady se normálně dál chytalo?! Těch 30 minut měla nastaveno pouze polovina závodníků sektoru 4 pod přehradou na číslech 1 - 10! Něco nepochopitelného! Když jsem to sdělil i Jirkovi, tak nechtěl něčemu takovému vůbec věřit.
Edvard Janus zde ulovil v nastaveném čase další 2 pstruhy a skončil tak s 11 rybami na 6. místě, což samozřejmě nebyl žádný zázrak. Když ale uvážíme, že 2 ryby byly uloveny mimo sektor, 2 ryby po čase, skončil by se 7 rybami o 3 místa hůře. Tento sektor vyhrál Polák Kazimierz Szymala s 30 potočáky. V každém případě jsme byli rozhodnuti tyto přehmaty rozhodčích tvrdě řešit. Teď ale na to nebyl čas, bylo nutné se připravit na odpolední předposlední kolo evropského šampionátu.
Celkové výsledky 3. kola nijak zvlášť nezamíchaly s průběžným pořadím týmů. Toto kolo se výrazně povedlo Belgičanům, kteří ho s celkovým umístěním 21 vyhráli, druzí skončili Italové (27), kteří se krůček po krůčku šplhali nahoru, následováni Slovinci 1 (také 27). My byli opět pouze na průměrném 6. místě s umístěním 37. Po třech kolech figurovali v čele Slovinci 1 (73), na druhém místě už byla Itálie (87), třetí Francie (91), atd. Náš tým stále na nelichotivém 7. místě s celkovým umístěním 114.
Až předposlední 4. kolo konečně ukázalo, že Češi stále patří mezi světovou muškařskou špičku, protože ta se nachází v Evropě. Naše postupy konečně naprosto dokonale zapůsobily. Dan Svrček svůj sektor 1 na Bohinjce vyhrál rozdílem třídy s 35 rybami. Za ním Ir Drinan ulovil 23 kusů. Během zvyšujících se kol jsme zjemňovali jak mušky, tak i návazce, a i vylosování míst se začalo otáčet v náš prospěch. Již citovaný Dan předvedl koncert na malé goldheady – v provedení rozenec olivové jepice (14 – 16), což chválili i slovinští rozhodčí, kteří nic podobného ještě neviděli.
Podobným způsobem dělal krásnou čtyřku v sektoru 2 David Šeba a Jája Šram skvělé 2. místo v sektoru 3 (21 ryb), kdy prohrál pouze s Belgičanem Haasem (28 ryb). Šeďa se protrápil v sektoru 5 na velké Sávě k 7. místu se 4 úlovky, což bylo pro něj, po prvních pocitech, příjemné překvapení. V tomto kole se zde totiž chytalo velmi málo ryb a sektor 5 vyhrál Ital Sgrani s 10 rybami.
Spolu s trenérem Jirkou Klímou jsme počkali v sektoru 4 na Lukáše Pazderníka, který šel na stanoviště č. 1 po Slovinci Janusovi, jehož jsem celé dopoledne pozoroval. Snažili jsme se ho všemi způsoby uklidnit, aby se koncentroval na tento další závod. Lukáš byl totiž stále velmi rozladěn událostmi okolo podpisů ryb v dopoledním kole. V této době ještě nevěděl, jak vše dopadne a jaké umístění tam vlastně vyválčí. Kdyby věděl, že to byla jednička v sektoru, určitě by se mu nastupovalo v mnohem lepším rozpoložení.
Lukáš začal v 16:00 velmi svižně a během první hodiny ulovil 5 potočáků, z nich 2 na "oranžového draka"(Orange Muddler). Bylo dobrým znamením, že ryby reagovaly na tohoto streamra i ve 4. kole, aby bylo po čem sáhnout v momentě, kdyby přestala fungovat nymfa. Já jsem mezitím šel okouknout několik míst výše, kde chytali všichni naši velcí soupeři. Na čísle 2 byl Belgičan Gigot, jemuž to při mém asi 30 minutovém pozorování vůbec nešlo. Hned nad ním na čísle 3 Francouz Briois naopak lovil výborně a během 20 minut ulovil 3 kusy.
Na čísle 4 Slovinec Zuntar, měl opět obrovské "štěstí (?)" na los, protože šel do nejlepšího místa s rybami, kde ráno Kazimierz Szymala vyhrál s neuvěřitelnými 30 úlovky. A zde mě poprvé trklo, co by mohlo být pravým důvodem tohoto "úspěchu". Mohly to být pouze mé dohady, ale tyto dohady se mi zcela potvrdily i v posledním kole. Slovinec Zuntar byl totiž po prvním dni s umístěním 4 na 3. místě, tudíž ve hře o medaile. Tak proč by nemohli pořadatelé "připravit místo" pro svého závodníka a pomoci mu tak udržet naději na skvělé umístění v soutěži jednotlivců. Bohužel se tohoto dojmu nemohu zbavit, zvláště po tom, co jsem pak na vlastní oči tři hodiny sledoval v posledním kole právě tohoto závodníka.
Vrátím se však k tomuto 4. závodu s nepřekvapivým výsledkem, kterým bylo vítězství Slovince Zuntara s 19 rybami před Italem Santim a závodníkem z druhého slovinského týmu Bukovcem. Náš Lukáš skončil na pěkném 6. místě s 12 rybami. Ulovil zde tak o jednu rybu víc než ráno Slovinec Janus, který chytal 3,5 hodiny a ještě v tom byly ty 2 mimo sektor.
Český závodník ulovil všech 12 ryb jen na svém stanovišti, kdy jsme ho v žádném případě nenechali házet mimo, i když ho k tomu jeho rozhodčí nabádal. Bylo to proto, že jsme chtěli dodržovat pravidla a hlavně večer řešit s představiteli FIPS-MOUCHE to, co jsem měl zdokumentováno z ranního závodu. Když měl Lukáš v konci závodu problém a ryby už nereagovaly na nymfy v prochytaných místech, naordinoval mu Jirka opět streamra a přebrození řeky v místě, kde se o to ráno Slovinec ani nepokusil. Protože je Lukáš vyšší postavy, tak se mu to podařilo.
Natlačil se těsně k pravému břehu do hlubokého silného proudu, kde asi na třetí hod mu pod větvemi zabral krásný potočák. Dlouhé zdolávání brnkalo na nervy nejen Lukášovi, ale i mně s Jirkou na břehu. Nemohl ho totiž přivést těsně k sobě, kde byl proud nejsilnější, jelikož vytékal z jakéhosi splávku. Jít za rybou byl také problém, protože dno šlo stále více do hloubky. Nezbývalo nic jiného než rybu maximálně trpělivě unavit a doufat, že na háčku bez protihrou v tomto silném proudu vydrží.
Po 5 minutách se mu nakonec podařilo pstruha přivést až k sobě a po vysilujícím boji podebrat. Následovalo rychlé vybrození, přeběh s rybou po břehu proti toku, ve výhodnějším místě bleskové přebrození řeky k rozhodčímu a změření krásných 43 cm silného divokého potočáka, který stál v nejvýhodnějším místě na tomto úseku řeky. Ještě se tam Lukáš stihl vrátit jednou a vydoloval zde dalšího potočáka okolo 33 cm.
Večer po příjezdu ze závodních úseků jsme s Jirkou okamžitě spěchali do hotelu Jezero, kde jsme chtěli se zástupci FIPS-MOUCHE probrat vše, co se dělo v dopoledním kole na sektoru 4 (úlovky Slovince mimo sektor, rozdílný čas závodu pro závodníky v rámci sektoru 4), dále pak podpisové problémy Lukáše Pazderníka v sektoru 5. Jednali jsme s generálním sekretářem FIPS-MOUCHE Mário Podmaníkem a ten nám zaručil řešení všech těchto připomínek v kompetenci Jury.
Ta také později zasedla a rozhodla: 1) problémy s podpisy Lukáše Pazderníka bez jakýchkoli sankcí, 2) úlovky Slovince mimo sektor neanulovat – dle soudu jury neprůkazné a neprokazatelné, 3) po propočtení výsledků sektoru 4 v 3. kole, k jakým změnám by došlo v rámci sektoru při škrtnutí ulovených ryb po čase (po 12:00) bylo vysloveno, že by to nemělo žádný vliv na výsledek pořadí závodníků v tomto kole a sektoru. Rozhodnuto bylo ponechat výsledky beze změn. To ovšem nevymazává obrovské přehmaty sektorových rozhodčích, kterých se dopouštěli v průběhu celého šampionátu.
Celkové výsledky 4. kola však konečně zdramatizovaly průběh celého ME. Opět skvělý výsledek italského týmu v tomto kole jen potvrdil, že jsou Italové výborní závodníci, navíc s obrovskou znalosti místních podmínek a vod, na nichž trénovali již několik týdnů před šampionátem. Není divu, dosažitelnost této slovinské oblasti je pro ně naprosto nejvýhodnější. Vyhráli tedy toto 4. kolo s umístěním 15. Vynikajícího výsledku jsme se v tomto kole dočkali i my. Obsadili jsme 2. místo s umístěním 20, za námi na třetím místě skončila Francie (30). Slovinsko 1 až páté (37) a Slovinsko 2 dokonce až osmé (47).
Velký obrat nastal v celkových výsledcích týmové soutěže po 4. kole, před závěrečným sobotním dopoledním závodem. Na první místo se propracovala Itálie s celkovým umístěním 102, na druhé místo klesl tým Slovinska 1 (110), třetí stále zůstávali Francouzi (122) a na čtvrté místo už vyskočil i náš reprezentační tým (134). Ztráta 12 umístění na bronzovou medaili ještě nebyla beznadějná. Stejně jsme však věděli, že aby to na "placku" klaplo, budeme muset zachytat bez chyb a Francouzi budou muset trochu rupnout.
Neříkám, že by v nás víra nedřímala, ale zůstávali jsme nohama na zemi. Spíše jsme se ale soustředili na udržení celkového 4. místa. Zbývají jen dohady, proč najednou oba slovinské týmy padaly ve výsledcích tohoto dne dolů do normálních pater. Zda to bylo tím, že my, Francouzi, Italové a Poláci jsme postavili své lidi k jednotlivým slovinským závodníkům, nebo jim jen prostě první den vyšel naprosto excelentně a druhý den jim už tak nevyšel?
V boji o titul v soutěži družstev se tak dle našeho soudu měli utkat Italové se Slovinci 1, věřil jsem že Italové si už titul v soutěži družstev pohlídají, ale opět se ukázalo, že žádná ztráta není při 5 závodnících v účasti většího počtu týmů (19) příliš velká. My jsme ještě chtěli potrápit Francouze a třeba získat vytouženou bronzovou medaili.
V soutěži jednotlivců bylo jasné, že o titul evropského šampióna se popere maximálně 4 - 5 závodníků, přičemž nejlépe to měli rozjeté Slovinec Dusan Zuntar a Ital Massimo Valsesia (oba umístění 8), na záda jim dýchal další Slovinec Branko Konc (11). Další již měli jen teoretickou šanci na medaili – Kazimierz Szymala (Pol 1) 15, Alessandro Sgrani (Ita) 15 a možná ještě dva Francouzi Julien Daguillanes a Yannick Riviere (17). Jája Šram s umístěním 19 figuroval na pěkném 9. místě a pokud uspěje, mohl by se udrží v první desítce.
Karty byly tedy naposled rozdány a všichni jsme netrpělivě očekávali závěrečný závodní den...