Autor: Martin Musil
Uspořádáním letošního 12. ročníku ME bylo mezinárodní muškařskou federací FIPS-MOUCHE pověřeno Slovinsko. Vzhledem ke specifickému hospodaření na tamních řekách připadlo organizační zajištění soutěže hned několika RD (rybiška družina – rybářské spolky): RD Bohinj (ta vše i zastřešovala), RD Bled, RD Jesenice a RD Radovljica. Jednotlivé závodní úseky byly vytyčeny na řekách Sáva-Bohinjka, Sáva-Dolinjka, Sáva (pod soutokem obou výše uvedených řek), přičemž sektory 1 - 3 patřily Sávě-Bohinjce, sektor 4 byl v oblasti Jesenice na Sávě-Dolinjce a sektor 5 na velké Sávě pod obcí Radovljica.
Složení reprezentačního týmu České republiky bylo následující: závodníci - Lukáš Pazderník, Daniel Svrček, David Šeba, Vladimír Šedivý, Jaromír Šram, trenér – Jiří Klíma, vedoucí družstva – Martin Musil. Krásné slovinské řeky byly pro většinu členů týmu velkou neznámou, kromě několik let starých zkušeností Lukáše Pazderníka, který jako jediný z týmu už na Sávě-Bohinjce rybařil. Mou snahou bylo tedy zajistit co nejvíce informací o těchto řekách. Zde by bylo na místě poděkovat lidem, kteří se podělili o svoje znalosti těchto řek v oblasti Bohinj. Byli to hlavně Jan Hercjuk (žijící mnoho let v Itálii, který má na Sávě Bohinjce celoroční povolenku), Míra Macháček a Jarda Karafiát nám poskytli nějaké informace a vzory mušek, radil nám i Zdeněk Neradil, který jezdí každoročně několikrát za pstruhy a lipany do této oblasti Slovinska a v neposlední řadě i místní muškař, průvodce a jeden z organizátorů ME Marko Gradnik z Bledu.
Po získání a ucelení těchto informací se část týmu ve složení Jaromír Šram (Jája), Vláďa Šedivý (Šeďa), David Šeba, Dan Svrček a já, rozhodli uspořádat poznávací třídenní trénink. Jak se později, ukázalo bylo to rozhodnutí více než dobré. Na tento tréninkový pobyt jsme odcestovali 24.5.2006 v nočních hodinách tak, abychom byli ráno na místě, mohli si zakoupit povolenky na úseky řek mimo závodní sektory a mohli začít přípravu na letošní evropský šampionát.
Ubytování jsem zajistil na privátu ve vesničce Nomenj (což bylo asi někde uprostřed sektoru 2). Po našem příjezdu jsme se setkali s Marko Gradnikem, který nám ukázal místa, kde můžeme v nejbližších dnech trénovat a stejně tak nám ukázal obchody, kde si můžeme zakoupit povolenky. Při pohledu do vod Sávy-Bohinjky jsme uviděli velké množství ryb (duháků a lipanů), nejvíce bylo duháků – od těch malých až po ty opravdu trofejní. Voda byla velmi čistá, avšak po dvoudenním vytrvalém dešti asi o 50 - 70 cm vyšší než normálně. Upozorňoval nás na velmi silný proud a těžké brodění s tím, že by to mělo v dalších dnech výrazně vyklesat. To se později potvrdilo a při samotných závodech za 14 dní byl stav vody o více než 50 cm nižší.
Pro tyto 3 tréninkové dny jsme zvolili úseky Sávy-Bohinjky nad sektorem č. 1 od Bohinjského jezera dolů k začátku sektoru u mostu v obci Brod. Tento úsek byl dlouhý 6 - 7 km a dále úsek mezi sektorem č. 1 a 2, který byl dlouhý 4 - 5 km. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a určili si kdo bude zkoušet různé druhy streamrů, potápivosti šňůr, kdo bude nymfovat a kdo zkusí i suchou mušku. Jelikož voda byla opravdu dost vysoká, brodění bylo více než nesnadné. Vždy po půldni tréninku jsme v krátké pauze zhodnotili úspěšnost našeho lovu. Po poradě jsme si vyměnili místa a prohodili i zvolené způsoby lovu.
Jako nejlepší se jednoznačně jevil streamer v černých provedeních – zonker, taktéž v přírodní tmavě hnědé barvě – ondatra, ale překvapivě i Danův tmavě olivově zelený marabu streamer. Převážně duháci brali tyto streamry velmi důvěřivě a důrazně a nebyl problém v jedné jámě chytit i více než 20 ryb. Co se týká nymf, tak vzhledem k faktu, že na Slovinských řekách je povolen lov pouze na jednu mušku (to samé platilo i pro samotný závod), jsme byli nuceni používat co nejtěžší nymfy s 4 mm (maximální vel. povolená pro závody pořádané FIPS-MOUCHE) wolframovou hlavou. Jednalo se o různé varianty bažantího ocasu, ať už bez barevných přídavků nebo i s nimi. Velmi dobrou nymfou byl PTN s 4 mm oranžovou tungstenovou hlavou a límcem z pavího flashbritu od Hends products. Na tuto mouchu se povedlo ulovit i několik velice pěkných lipanů přes 40 cm. Další stěžejní nymfy byly: 1. tungsten-goldhead – tělo také z pavího flashbritu, velmi důležitý byl růžový až fialový tip a to celé přejeté jako palmer tmavě rezavou slepicí, 2. tungsten-goldhead – tělo také z pavího flashbritu, límec (hruď za korálkem) z růžového až fialového flashbritu.
Suchá muška byla v těchto dnech bezvýznamná, to ale určitě bylo způsobeno vyšším stavem vody, který zde v těchto dnech panoval. Jedinou výjimkou, byl 2. den tréninku, kdy došlo na několika místech k masivnímu rojení olivových jepic ve vel. 12 - 14. V tento moment šlo chytit v příbřežních partiích velké množství ryb (duháci, ale taktéž i lipani) na napodobeniny těchto jepic celkem bez problémů. Po třech dnech tréninku byly naše zkušenosti a poznatky velmi dobré.
Velký rozdíl byl v tom, jestliže zde šel kdokoli chytat do úseku, kde už od nás někdo byl a tudíž byly ryby již velmi popíchané. To se potvrzovalo i v dalších tréninkových dnech. Jakmile se někdo dostal do tzv. "panenské vody" bylo velmi snadné vystreamrovat velké množství duháků, ale bylo možné odchytat je i na nymfu. Streamer byl v tomto případě mnohem rychlejší. Jakmile se však šlo další kolečko po někom, kdo množství ryb popíchal, i když byly ryby v křišťálově čisté vodě vidět, nebylo snadné je přimět k záběrům. Museli jsme tedy pro závod hledat další varianty, jaké použít způsoby lovu a vzory mušek pro závodní kola, kdy před námi budou lovit dobří závodníci a popíchají spoustu ryb. Tímto jsme se zabývali prakticky celé další tréninkové dny.
Výbornou metodou tak bylo vyhledávání ryb v těsné blízkosti břehů pod převislými větvemi stromů a keřů na menší tungsten-goldheads opět ve stejných tmavých variantách a dále vázané jako rozence olivových nymf (vel. 14 a menších), které se zde začaly nepravidelně líhnout. Takto šlo odchytávat i opatrnější ryby, které nereagovaly na streamry a větší nymfy, používané při prvním rychlém prochytání zvoleného úseku a odchytání těch nejvíce aktivních ryb. S těmito poznatky a s pro nás velmi překvapivým upozorněním od pořadatelů, že od pondělí 29.5.2006 nebude možné trénovat na žádných úsecích závodních řek, ani mezi závodními sektory (!), jsme odcestovali zpět domů pro doplnění potřebných věcí, které budou pro samotný závod důležité.
Od výše uvedeného data (29.5.2006) byly pro další tréninky všech účastnických zemí určeny pouze 3 revíry:
S tímto nepříliš uspokojivým faktem (nemožnost trénovat kdekoli mezi závodními sektory) jsme tedy další odjezd na týdenní přípravu již kompletního týmu včetně trenéra Jirky Klímy posunuli o jeden den později s tím, že se budeme věnovat tréninkům na velké Sávě a obhlídce jednotlivých závodních úseků s důrazem na sektor 4 (Sáva-Dolinjka nad přehradou v oblasti Jesenice), který jsme doposud ani neviděli. Dobré pro nás však určitě bylo, že předchozí tři tréninkové dny jsme věnovali výhradně Sávě-Bohinjce, takže jsme již jakž takž věděli, o co zde půjde.
Náš další příjezd do stejného privátu byl v úterý 30. 5. 2006 v podvečerních hodinách. Na středeční den jsme naplánovali trénink celého týmu na velké Sávě v oblasti Tržič. Kluky jsme tam ve středu ráno odvezli, určili a rozdělili jim metody lovu, opustili je a odjeli mapovat další úseky, kde by bylo možné v dalších dnech trénovat, abychom se již nadále nezdržovali hledáním přístupových míst k řece, míst k zakoupení povolenek, atd. Zbylo nám dost času a tak jsme se zajeli podívat na asi 35 km vzdálenou Sávu-Dolinjku nad přehradou v oblasti Jesenice a Hrušice.
Naše velké překvapení bylo, že tato řeka byla barvou podobná spíše plnotučnému mléku než křišťálové podhorské řece. Tato říčka je mnohem delší než Sáva-Bohinjka a protože zde v této době bylo v horách ještě velké množství sněhu, tekla klasická sněhová voda. Řeka zde má velmi rychlý spád a ryby nebyly vidět vůbec žádné. Usoudili jsme, že tento sektor může být pro nás jeden z nejtěžších. Co ale dělat, když je zde zakázaný trénink? To bylo velké dilema. Návrat za týmem byl okolo 16:30 – pro tento den jsme již trénink ukončili. Výsledek tréninku byl pro nás mírně rozpačitý. Z elektrárny byl pouštěn obrovský průtok, takže najít místo vůbec jen k dobrému zabrození bylo velmi problematické. Každý z kluků však chytili okolo 10 ryb a to všemi zvolenými postupy. Streamer, nymfa, suchá – na tu však byly uloveny většinou duháčci okolo cca 20 cm, což pro závod znamenalo nebodovatelné ryby.
Při návratu do Nomenj jsme cestou okolo Sávy-Bohinjky, k našemu obrovskému překvapení, pozorovali několik týmů jak vesele trénují na Bohinjce mezi závodními úseky. Francouzi, Italové, ale i další týmy se vůbec nezaobírali zákazem pořadatelů lovit na závodních řekách mezi závodními sektory. Nutno však podotknout, že se chovali pouze dle platného mezinárodního závodního řádu FIPS-MOUCHE a pravdou je že zákaz tréninku zde, byl vydán pouze ústně Stanem Gorencem (technickým ředitelem ME a šéfem RD Bohinj) a nebyl zapsán ani v oficielních úpravách tohoto mezinárodního závodního řádu. Tyto týmy dle našeho soudu v podstatě nic neporušovaly, i když jejich drzost byla přece jen větší než ta naše.
My jsme však závodníci země, která se pyšní respektem soupeřů a proto porušovat jakákoli nařízení a vyhlášená pravidla (byť nepsaná) je pro nás velmi těžké. Dobrým doplněním pro představu o dodržování pravidel bylo to, že také anglický tým respektoval ustanovení o zákazu tréninku na závodních řekách a odjel trénovat na Soču, vzdálenou asi 100 km. Večer jsem tedy žhavil telefony a zjišťoval, jak bude věc s tréninkem ostatních účastnických zemí na závodních řekách mimo závodní sektory řešena.
Bylo mi na 99 % jasné, že pořadatel bude muset povolit tréninky na těchto úsecích, protože trénink bude muset být pro všechny stejný a diskvalifikace několika týmů, které zde po proklamovaném zákazu po 29.5.2006 trénovaly, by nepřinesla nic dobrého, spíše by vnesla nepěknou skvrnu na toto ME. Byl to pro nás první moment, kdy nám bylo jasné, že Slovinsko je pověřeno pořadatelstvím tak významného závodu úplně poprvé v historii a nemá tudíž ještě tolik zkušeností. To se nám bohužel v průběhu evropského šampionátu potvrdilo neblahým způsobem ještě několikrát.
V ranních hodinách se měli sejít zástupci pořadatelů pořádající země s předsedou FIPS-MOUCHE Jamesem Fergusonem a rozhodnout co a jak dál. Okolo 09:30 ve čtvrtek 1.6.2006 bylo rozhodnuto, že tréninky jsou povoleny na závodních řekách mimo závodní úseky dle platného závodního řádu. Tím se to pro všechny týmy výrazně zjednodušilo a výběry míst pro přípravu na šampionát byly mnohem jednodušší. Mohli jsme si tedy jednotlivě kupovat povolenky na tréninkové úseky na závodních řekách. Vzhledem k tomu, že Bohinjka již velmi výrazně vyklesala, bylo nutné ověřit zda fungují naše osvědčené vzory mušek, vyzkoušené v předchozím týdnu, či bude nutné přizpůsobit se mnohem menšímu stavu vody, byť jenom zmenšením tungstenových hlaviček.
Velký důraz jsme s Jirkou Klímou chtěli dát hlavně na trénink "mlékovky", jak jsme začali nazývat Dolinjku nad přehradou v oblasti Jesenice. První tréninkové dny na všech úsecích mezi jednotlivými závodními sektory nám jen potvrzovaly, že zvolené taktiky a vyzkoušené mušky budou fungovat na většině závodních úseků. S postupným přibýváním závodních týmů, samozřejmě došlo k tomu, že ryby v tréninkových úsecích byly stále více popíchané a poblázněné tolika rybáři. I když rybářský tlak ze strany různých rybářů z okolních zemí (Rakousko, Itálie, Německo, Holandsko, …) je zde v průběhu celé sezony také obrovský. Přesto v současné době kumulace závodních týmů z mnoha zemí na zkrácených tréninkových úsecích byl i pro tyto na ruch zvyklé ryby trochu přespříliš.
Náš důraz byl kladen na velkou Sávu pod obcí Radovljica a Dolinjku v oblasti Jesenice. Jeden velmi krásný a na ryby bohatý tréninkový den jsme strávili v úseku C&R na velké Sávě pod soutokem obou Sáv - Bohinjky a Dolinjky. Většina z nás ulovila krásné, velké ryby, za zmínku stojí lipani od 45 cm výše. Některé ryby byly chyceny na suchou mušku (olivové jepice ve velikosti 12 - 14). Na "mlékovce" jsme naopak zjistili, že je obrovský rozdíl mezi úseky nad a pod malou přehrádkou.
Pořadatelé totiž nepochopitelně rozdělili a vytyčili sektor 4 do dvou naprosto rozdílných částí. Čísla 1 - 10 byla vytyčena pod touto malou přehrádkou. Byla tu silná populace potočáka v mírových velikostech okolo 25 - 30 cm. Daly se ulovit i ryby výrazně nad 40 cm, k čemuž také při samotných závodech v těchto úsecích docházelo. Naproti tomu stanoviště 11 - 19 byla vytyčena vysoko nad přehradou, a při trénincích zde byl problém ulovit vůbec jakoukoli rybu. Pokud se to podařilo, byly to vesměs vysazení duháci, splavaní ze závodního sektoru. Bylo nám tedy jasné, že v sektoru 4 bude nadmíru záležet na losu a na tom, zda závodník půjde do úseku pod nebo nad přehradu.
Tyto rozdíly byly menší pouze v prvních dvou kolech, kdy se v úseku nad přehradou dalo v určitých místech (většinou okolo přístupných mostů) ulovit dostatek vysazených duháků, jejichž počet mohl alespoň částečně konkurovat počtu potočáků, kteří se lovili pod přehradou. To ale platilo pouze pro úvodní kola. Od třetího kola výše už mezi sebou závodníci v sektoru 4 soutěžili na stanovištích 1 - 10 (první polovina výsledkové listiny) a 11 - 19 (druhá polovina výsledkové listiny).
Při prohlídce tohoto závodního sektoru jsme zjistili další dost neuvěřitelnou skutečnost, že stanoviště č. 19 bylo vytyčeno na Sávě-Dolinjce nad přítokem velmi silné a čisté říčky Bystrice. Od tohoto soutoku (který patřil stanovišti 18) byla pak Dolinjka dá se říct až do přehrady pro všechny víceméně stejná. Číslo 19 však bylo na velmi širokém korytě prakticky bez vody, bez jakýchkoli kamenů a úkrytů, s průměrnou hloubkou vody tak 20 cm. Byl zde jeden jízek, pod kterým se ryby daly alespoň trochu předpokládat, ale to bylo tak vše, kde by se na těchto 200 m dalo vůbec chytat.
Říkali jsme si, že kdo tento úsek vylosuje, bude prakticky vyřazen z jakéhokoli boje o lepší umístění v soutěži jednotlivců a navíc přinese do součtu umístění družstev hodně vysoké číslo. Co se týká mušek na tuto říčku, používali jsme prakticky stejné výše uvedené vzory jako po celou dobu tréninkového pobytu na ostatních závodních řekách. Přibyl k tomu Jirkou Klímou objevený streamer "oranžový drak" – tělíčko ze zlaté lametky, oranžové marabu křídlo (pouze málo paprsků), mudlerová hlava ze srnce. Na tohoto streamra potočáci pod přehradou reagovali velmi ochotně.
Vyhodnocení celé přípravy před samotným šampionátem bylo všemi účastníky českého reprezentačního týmu kvitováno kladně a považováno za velmi úspěšné. Celkem jsme všichni měli jasno jakými způsoby a na jaké mušky budeme chytat v průběhu samotného šampionátu. Taktika byla jasná: v prvních kolech na hodně rybách se rychle snažit odchytat aktivní a nepopíchané ryby na streamry, poté se určenými nymfami snažit odchytat lipany a pstruhy, kteří nebyli ochotni reagovat na streamry a v dalších vyšších kolech, mušky postupně zmenšovat a zjemňovat způsoby lovu, včetně případného použití suchých mušek. Samozřejmě také záleželo na tom, kdo šel před námi na dané stanoviště a také na tom, jestli jsme tam šli na odpolední kolo, kdy odpočinek ryb v tomto úseku nebyl až tak dlouhý, nebo jsme tam šli na ranní závod, kdy ryby měly celou noc na regeneraci. Takto připraveni jsme se 5.6.2006 v dopoledních hodinách rozloučili s rodinou, u které jsme bydleli v průběhu přípravy, přestěhovali se do samotného dějiště evropského šampionátu k Bohinjskému jezeru do penzionu Kristal. Musím říct, že i tato volba byla výborná. Paní šéfová, která nám připadala, že snad ani nespí, byla k dispozici v kteroukoli dobu. Obrovská byla i její snaha a zájem o to, aby týmy, bydlící zde v jejím penzionu, byly opravdu se vším spokojeny. Krom nás si zde objednali ubytování ještě závodníci z Francie, Polska, Norska a Chorvatska.
Pondělí 5.6.2006 bylo ve znamení stěhování, prezentací účastnických zemí a slavnostního zahájení. Závodníkům vyšel i čas na dovázání potřebných mušek. Slavnostní zahájení se nijak nevymykalo zvyklostem z jiných takovýchto událostí. Slavnostní nástupy, proslovy, hymna a oficielní zahájení ME předsedou FIPS-MOUCHE Jamesem Fergusonem. Ještě před samotným nástupem byl na 15:00 naplánován první kapitánský mítink, kde došlo k představení jednotlivých závodních sektorů, ujasnění organizačních (časových) záležitostí a představení všech přihlášených účastnických týmů. Tak tedy: tohoto ME 2006 se zúčastnilo 17 zemí, které postavily 19 týmů – přičemž 2 týmy vyslala pořádající země Slovinsko a Polsko.
Další dva dny probíhaly oficielní tréninky, nyní již opravdu pouze na stanovených tréninkových úsecích – Radovna, velká Sáva u města Kranj a ve středu, po dohodě všech týmů s hlavním pořadatelem, ještě na Bohinjce v úseku od Bohinjského jezera dolů k začátku sektoru 1 v obci Brod. Náš tým využil pouze možnost potrénovat na velké Sávě s tím, že dopoledne tam jela jedna polovina týmu a odpoledne druhá. Kluci tak měli čas zregenerovat síly a dovazovat potřebné mouchy. Ve středu jsme s Jirkou Klímou nechali chuť trénovat již na každém jednotlivci. Kluci šli jen na krátké tréninky a v průběhu dne se vystřídali.
Zde by bylo dobré popsat jednu veselou, přesto o něčem svědčící historku. K úternímu oficielnímu odpolednímu tréninku odjeli autobusem na velkou Sávu Jája s Davidem. Trénink byl naplánován na 16:00 – 19:00. Kluky vyložili na různých místech velké Sávy. Trénink proběhl a když se naši hoši v 18:55 vrátili na místo, kde měl být jejich autobus, tak k jejich obrovskému zděšení zde nikdo nebyl a po autobusu nebylo ani památky. Pořadatelé, včetně tzv. průvodce, který měl autobus se závodníky na starosti, se neobtěžovali jakkoli zkontrolovat, zda jsou všichni účastníci tréninku v autobuse a naprosto v klidu odjeli zpět o několik minut dříve.
Když naši kluci nedorazili autobusem zpět k hotelu, docela nás všechny polilo horko. Okamžitě jsme nasedli do auta a pelášili k hotelu Jezero, kde bylo poslední místo vysazení zbývajících závodníků. Naštěstí jsme řidiče i s autobusem ještě dostihli. Rychlá komunikace o chybějících závodnících byla pochopena. Telefonát Markovi Gradnikovi a ten uháněl vlastním vozem pro oba kluky zpět do místa odpoledního tréninku. Naštěstí tam byla nějaká místní restaurace, kde se kluci občerstvili a v klidu počkali, protože jim bylo jasné, že je určitě začneme hledat. Nakonec jsme se tomu všichni dost zasmáli, hlavně když jsme si představili, jak tam Jája s Davidem koukají jak "vyorané myši" a autobus nikde. Opět se ale ukázalo, že pořadatelé příliš zkušeností nemají. To se později odhalilo v naprosté nahotě.
S blížícím se ranním čtvrtečním startem adekvátně stoupala nervozita všech závodníků, takže jsme s Jirkou byli nuceni některé situace řešit s velkým nadhledem a snažit se vyhrocené situace odlehčit, jak jen to šlo. Největším aktuálním úkolem bylo všechny maximálně uklidnit a co nejvíce navodit atmosféru u týmu do pohodového stavu. To se nám, myslím, podařilo a byli jsme po všech stránkách připraveni na první závodní kolo. Ve středu odpoledne v 16:00 byl uspořádán druhý kapitánský mítink, kde došlo k losování týmů. Závodníci všech týmů byly rozděleni do 5 skupin (A,B,C,D,E), každý tým si zároveň vylosoval číslo, které bylo dosazeno do maticového rozlosování a během hodiny bylo každému závodníkovi jasné, na kterých sektorech, stanovištích a kdy půjde do daného závodu.
Ještě před tím jsem na kapitánském mítinku upozornil na velkou neregulérnost a nepochopitelnost vytyčení čísla 19 v sektoru 4. To bylo bez jakékoli diskuze smeteno ze stolu, navíc s nesmyslným doplněním holandského kapitána, že je to pro všechny stejné, že se tam prý stejně vystřídají závodníci ze všech zemí. To byl samozřejmě naprostý nesmysl, jelikož při konání 5 závodů se na daném stanovišti může vystřídat pouze 5 týmů z 19. Tato má připomínka byla podpořena pouze rozumnými a pravými závodními týmy z Francie a Polska. Ostatní jak bylo patrné to zanechalo naprosto chladnými. No, přál bych jim, aby závod na tomto stanovišti absolvovali jako třetí, čtvrtí, apod. Analýzou tohoto sektoru se nakonec ukázalo, že tato má připomínka nebyla vůbec lichá. Každý, kdo toto místo "vyfasoval" byl vyřazen z boje o nejlepší umístění v soutěži jednotlivců.
Další věcí, která se na tomto kapitánském mítinku řešila, bylo upravení časů odjezdů autobusů na jednotlivé závodní sektory, kdy bylo jasné, že pořadatel nemá pražádnou praxi s tím, aby závodníci měli dostatek času na přípravu (pruty, obhlídka úseku, uklidnění, apod.). Nakonec po našich (ČR, Francie, Polsko) urgencích byly upraveny časy snídaní a odjezdů autobusů o půlhodinu dopředu.
Po obdržení kompletního rozlosování nás, již poněkolikáté v průběhu tohoto šampionátu, polilo horko. Dan Svrček jde v prvním závodě na sektor 4 stanoviště 19! Prostě obrovská smůla hned na úvod. Naštěstí do tohoto úseku šel alespoň jako první a ne po několika závodnících, kdy jsme předpokládali, že by zde pod jízkem nějaký ten duhák mohl být. Při pohledu na losování pro nás bylo alespoň trochu příznivé (i když nepřeji nikomu nic zlého), že sem měli jít také závodníci z týmů Polska 1 a Itálie. Neuvěřitelně příznivý se nám jevil los Francouzů, již tradičně po několikáté v historii světových a evropských šampionátů.
Ani jednou totiž nešel žádný z jejich závodníků bezprostředně na odpolední závod po někom z favorizovaných týmů. Naopak my jsme tuto variantu museli po nich absolvovat hned dvakrát. První závodní den David Šeba odpolední závod do sektoru 4 na stanoviště 12 po závodníkovi z Francie a Dan Svrček odpolední závod do sektoru 3 na stanoviště 7, taktéž po Francouzovi. Každopádně dle losu nic moc, ale "nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko". Vše by se mělo ukázat až v samotném závodě...