Autor: Thierry Millot (Přetištěno z francouzského časopisu Peche Mouche 2002)
Vynikající rybář, Jerôme Brossutti zvítězil v posledním světovém mistrovství díky své přesnosti, chladnokrevnosti a schopnosti přizpůsobit se obtížným podmínkám rybolovu. Začal soutěžit v roce 1996 a již rok poté se umístil mezi prvními. Od té doby je stále v čele žebříčku, má velký talent, ale je také skromný.
Mistr světa v lovu na mušku z července 2002 ve Vogézách, Jerôme Brossutti je jedním z "kluků", kteří mají často nohavice kalhot namočené v mělké vodě. Setkali jsem se s ním v oblasti Marryat ve Francii, v městečku Priay poblíž řeky Ain.
Časopis Peche Mouche: Nacházíme se na tvém "pracovišti"?
Jerôme Brossutti: Ano, sestavil jsem zde družstvo Marryat asi tak před rokem. Předtím jsem pracoval v distribuci automobilového příslušenství. Dnes se zabývám distribucí muškařských materiálů a cítím se tu jako ryba ve vodě mé řeky Ain.
PM: Kdy jsi se stal nadšencem pro mušku?
JB: Propadl jsem chytání ryb už někdy v šesti letech. S otcem jsem chytali okouny na jezeru Bourget a hrouzky v kanálu Saviere. Když mi bylo asi dvanáct, začal jsem sám lovit na mušku a chytil jsem své první pstruhy v Rhôně, v Lagnieu. Asi v 16 letech jsem objevil mělčiny řeky Ain a její lipany. V té době jsem se seznámil s panem Luftem, který byl obchodníkem v Lagnieu. Byl výborným rybářem v mělkých vodách Ain. Stal se mým vzorem a naučil mě znát řeku a udělat si dobrou mušku. Tady jsem v praxi získal nejvíce znalostí. Kdybych si neoblíbil rybaření ve dvou, zůstával bych stále na stejné úrovni. Ve dvou se dá srovnávat, sdělovat zkušenosti a různé triky, zkrátka rychleji se zdokonalovat. Ale často potřebuji být také sám. Mám velmi rád chytání „na oči“ na nějakém opuštěném místě, kde se soustředím na pěknou rybu. Pro dobrý úlovek obětuji třeba celou hodinu.
PM: Chytáš ryby jen na mušku?
JB: Ano, jsem zastánce pouze tohoto druhu rybolovu. Avšak domnívám se, že všechny techniky jsou stejně dobré, pokud respektují ryby a životní prostředí.
PM: Lovíš ryby pouze v řekách?
JB: Ne, už mnoho let rád jezdím rybařit na horská jezera do Pyrenejí nebo do Alp. Je to moje vášeň.
PM: Čemu podle tebe vděčíš za největší úspěchy?
JB: Je to neustálé nadšení a motivace, chuť učit se stále něco nového, potřeba vrátit se druhý den a zkusit ulovit pstruha, který vám včera unikl. Mám také zájem, aby moje zkušenosti byly dále využívány.
PM: Jaká je tvoje kultovní řeka?
JB: Mám dvě - řeku Ain a Bienne.
PM: Jaké používáš nářadí?
JB: Na řeku používám nenápadný prut Pascal Cognard 10 stop na šňůru 4, naviják Marryat M2 a šňůru Airflo Polyfuse WF4. Jako rezervu mám Loomis IMX 10 stop na 7 šňůru, naviják Marryat M3 a šňůru Airflo Polyfuse WF7. Pro horská jezera používám nenápadný prut Pierre 10 stop AFTM 5, naviják Marryat M2 a muškařskou šňůru Airflo Polyfuse WF5.
PM: Kdy jsi vlastně začal soutěžit?
JB: Bylo to už v roce 1994, můj oblíbený obchodník byl Michel Contini, který měl obchod v Priay. Jmenoval se "Le Tymallus" a byla v něm vždy dostatečná zásoba mušek a bylo tam také vždy plno muškařů z okolí. Jednou mě majitel pozval na schůzku místního klubu GPS. Tam jsem potkal Géralda Garciu. Spolu s Bernardem Marguetem se stali mými učiteli na nejvyšší úrovni. V roce 1996 jsem tedy začínal v GPS. O rok později jsem postoupil do první divize a od té doby jsem zůstal v prvních pěti třídách mistrovství Francie.
PM: Jaký materiál jsi používal na mistrovství v roce 2002?
JB: Na řece jsem používal prototyp nového nenápadného prutu P. Cognard 10 stop AFTM 3/4, který je velmi lehký, rychlý a spolehlivý. Obvykle používám vždy dlouhé pruty. Pouze na Moselotte, což je řeka, kde je hodně překážek, jsem požíval prut 9 stop dlouhý. Jako šňůru: WF4 Airflo. Mám nejraději WF, protože umožňují více funkcí. V záloze jsem měl Loomis GLX 10 stop AFTM 7. GLX používám už dlouho jako rezervu pro jeho sílu a lehkost. Jako šňůru jsem použil intermediální Airflo Polyfuse 7000, protož bylo třeba lovit mezi hladinou a asi 1 m hloubky. Navijáky mám Marryat Large Arbor M2 a M3.
PM: Máte ve Francouzském družstvu nějaké speciální tréninky?
JB: Samozřejmě. Týden před každým mistrovstvím světa máme zvláštní soustředění v zemi, kde se má závod konat. Obvykle trvá pět dnů. Náš kapitán, Jacques Boyco, je kapitánem po celé toto období až do konce soutěží. Vše organizuje, radí, stará se, aby se na nic nezapomnělo nebo neponechalo náhodě. Každý den tréninku vypadá tak trochu jako na vojně. Snídá se brzy, trénuje se rybolov na místě minimálně osm hodin denně. Večer je společná schůzka. Každý člen družstva vysvětluje, jakou použil taktiku, mušky..., všechno dopodrobna rozebíráme. To nám pomůže připravit se lépe na další den a zároveň je to i pomoc pro Jacquese jak efektivně plánovat. Den končíme tím, že si připravujeme dokonalejší mušky na další den. A tak po konečném vyznačení závodních sektorů (místo tréninku není totožné s místem soutěže), když nastane den D, máme už v hlavě zmapovanou oblast, kde se bude soutěž konat. Také každoroční soutěže na mistrovství Francie jsou tréninkem na mistrovství světa, stejně jako soukromé výjezdy za rybolovem. Například jsme věděli, že Vologne je řeka s režimem rychlého průtoku vody. Tak jsem si udělal ještě před mistrovsvím celou řadu výletů na jednu rychlou řeku nedaleko mého bydliště. Zažil jsem tam několik legračních příhod... I na řece Vologne jsem při tréninku lovil na mušku a šlo mi to velmi dobře. Takže při soutěži, která se konala na této řece, jsem logicky začal lovit na suchou mušku. Ale nic jsem nechytil. Dobrá, zkusil jsem nymfu. Pár náhozů a hele, pstruh. Anebo případ českého trenéra, který neustále obcházel se svou kamerou a pokoušel se předstírat, že filmuje vogézské drobné ptactvo. Dokonalý špion. Letos jsme měli člověka, který nám opravdu pomohl. Byl to Jacquesův přítel, povoláním rehabilitační pracovník, který ochotně přijel na celé mistrovství světa, dával nám masáže a připravoval nám kouzelný lektvar (energetický nápoj), který nám proudil v žilách během soutěží.
PM: Jak dokážeš spojit tréninky s rybolovem ve volném čase?
JB: Protože mám rybolov rád, tak je to možné. Většinou i ve volných chvílích pracuji na zdokonalování hodů na vzdálenost, přesnost a rychlost. Často lovím s Géraldem Garciou. Když si spolu vyjedeme, začneme se předhánět a každý se snaží ulovit více ryb než ten druhý. Nebo jiný příklad, když jedu na Bienne lovit velké pstruhy na nymfu v mělkých vodách. Rybolov pro zábavu se stává opravdovým závodem. Abyste ulovili tu velkou tečkovanou rybu, nesmí se nic zanedbat (přiblížení, výběr mušky, umístění, pozorování...), jako při mistrovství světa v roce 2002.
PM: Jaké věci jsou podle tebe nejdůležitější pro úspěch?
JB: Ať už je to při soutěži nebo mimo ni, kladu vždy důraz na práci s prutem, na jeho výběr s ohledem na použití v konkrétním závodním sektoru. Velmi důležitá je spodní část nástavce – když je to třeba tak neváhám změnit třeba třikrát jeho délku během 50 m řeky.
Můj nástavec vypadá takto:
Tělo všech mých nástavců vychází ze stejného základu: 40 cm vlasce o průměru 0,45 mm, dále 45 cm vlasce 0,40 mm, 50 cm o průměru 0,35 mm, 55 cm vlasce 0,30 mm a 60 cm vlasce o průměru 0,25 mm. Celkem tedy měří tento základ 250 cm.
Koncové tipety přizpůsobuji podle charakteru vody takto:
Malá a střední řeka: 30 cm vlasce o průměru 0,20 mm, 30 cm o průměru 0,16 mm a vlastní konec před muškou měří 1m, zde používám dle potřeby vlasce o síle 0,14 mm, nebo 0,12 mm, nebo 0,10 mm. Celkem 160 cm resp. 410 cm.
Velká řeka: 60 cm vlasce o průměru 0,20 mm, 60cm o průměru 0,16 a 1 m o síle 0,14 – 0, 10 mm. Celkem tedy tipet 220 cm a celý nástavec 470 cm.
Nymfa - na zatažení: 30 cm vlasce 0,20 mm, 30 cm vlasce 0,16 mm a 1 m o průměru vlasce v rozmezí 0,14 – 0,10 mm. Celkem tedy nástavec 470 cm.
Nymfa – lov na oči: 65 cm vlasce 0,20 mm, 70 cm vlasce 0,16 mm a 100 cm v rozmezí 0,12 – 0,08 mm. Celkem měří tipet 235 cm a celý nástavec 485 cm.
PM: A jak je to s výběrem mušky?
JB: Jako ostatní dobří rybáři, používám poměrně malý počet mušek. Dohromady asi tak dvacet vzorů od každé skupiny jako jsou suché mušky, nymfy, mokré mušky nebo streamery. Avšak velmi pečlivě vybírám tvar, velikost háčku a objem každé z nich.
PM: Pozorování a analýza řeky jsou pro tebe základní. Proč?
JB: Bezpochyby právě toto je klíč k úspěchu. Vyznat se na řece je základní věc. Aby rybář dosáhl úspěchu, musí nejprve prozkoumat místo, musí umět zaujmout pozici podle směru proudu, zvolit správnou techniku lovu a odpovídající mušku. Naučit se porozumět řece je jedním ze základních kamenů muškaření. Dobré nahození je důležité, ale vědět, kam mušku umístit je mnohem důležitější.
PM: V čem jsou podle tebe rozdíly mezi soutěžícími a vůbec mezi rybáři?
JB: Při soutěžích se klade velký důraz na uvažování, organizaci a analýzu závodního úseku. Myslím, že rybářům nejvíce chybí smysl pro vodu, to znamená dát si čas na pozorování a chladnokrevnou rozvahu.
PM: Cestuješ hodně po Francii i v zahraničí. Jak se díváš na rybolov ve Francii a jeho organizaci?
JB: Domnívám se, že ve Francii máme zpoždění pokud jde o organizaci. Zejména proto, že AAPMA nedělá nic jiného, než že prodává rybářské lístky. Určitě je tu hodně peněz, které by se mohly využít na zlepšené organizace. Zároveň se setkávám s mladými lidmi, kteří mají dobré a moderní nápady, ale jsou odmítány starší generací. Prostě nemám rád, když někdo dělá velká ramena a bohužel takových lidí je u nás hodně.
PM: Je to v zahraničí lepší?
JB: Ano. V Německu, Itálii, Skandinávii, ve východních zemích, Spojených Státech, Jižní Americe, ve všech těchto zemích jsou na řekách první kategorie stanovené limity, které omezují počet ulovených ryb na 1-3 denně a kontrola je velmi přísná. Ve Francii máme nejkrásnější řeky v Evropě, ale my děláme vše postaru.
Tento článek přeložila PhDr. Dana Hypšová z francouzského muškařského dvouměsíčníku Peche Mouche (listopad – prosinec 2002). Je prvním ze série překladů z tohoto významného muškařského časopisu, které budou publikovány v Povltavském muškaři. Jejich cílem bude poodhalit další francouzská tajemství...
Jerome Brossutti debutoval na mistrovství světa 2002 ve Francii v dresu galského kohouta a hned se stal mistrem světa. Nikdy jsme však nezjistili, proč už se znovu neobjevil ve francouzském družstvu. Jeho poslední odpověď ve zmíněném rozhovoru by však mohla naznačovat tento důvod. Po tomto posledním interwiev už neuveřejnil Peche Mouche o francouzských závodnících ani řádek, i když se stali mistry světa v roce 2003 ve Španělsku a znovu vloni ve Švédsku...