Autor: Milan Čubík
Naši junioři mohli letos za zlaté medaile z MSJ vycestovat, díky pochopení Rady ČRS, k tradičním podzimním závodům do Lucemburska a Belgie. Připojili se tak ke skupině dalších klubových závodníků, kteří sem jeli také prvně, takže s oběma jezery jsem byl obeznámen jen já a Luboš Roza, který na jaře v Lucembursku vyhrál. Na rozdíl od tohoto zmiňovaného závodu, se však tentokrát počítal jen pstruh duhový.
Podzimní velká cena APCM, tak se jmenoval páteční závod na nádrži ve Weiswampachu. I když toto umělé jezírko leží v Lucembursku, byla pořadatelem muškařská asociace francouzsky mluvících Belgičanů. Ani při jarních závodech ve Weiswampachu nebyla rybí obsádka nijak zvláštní a od té doby se nevysazovalo, takže tyto závody probíhaly spíše jako soutěž v házení muškařským prutem a celkem bylo uloveno asi 55 hodnotitelných ryb.
Chytalo se na 2 × 4 kola po 45 minutách, týmy byly tříčlenné a bylo jich celkem šestnáct, z toho bylo šest českých. Úlovků bylo žalostně málo a vítězní Belgičané měli nakonec 8 ryb. Z našich družstev se dařilo juniorům ve složení Jörka, Misar, Mašek, kteří obsadili druhé místo se 6 úlovky a to byl v daných podmínkách výtečný výkon. Ostatním českým týmům se už tak nedařilo a tak skončily v polovině závodního pole a hůře.
Vítězství Belgičanů způsobil známý internacionál Guido Vinck, který měl přichystáno šest prutů s různými šňůrami a na pěti z nich měl sestavu tří Blobů v různých barvách, ale v neuvěřitelné velikosti. Nejvíc nám připomínaly pěstičku novorozeněte a jejich tažení bylo velmi vláčné až pomalé! S touto taktikou chytl 6 ryb a vyhrál s přehledem soutěž jednotlivců.
Po skončení závodu jsme jeli do Wiltzu, kde byl náš juniorhostel a všichni jsme padli do postelí, protože předchozí noc většina z nás strávila v autě při přesunu z ČR. V sobotu ráno jsme jeli na nedalekou nádrž La Strange v Belgii na trénink, kde jsme se po celodenním házení přesvědčili, že ani toto jezero nebude žádný med. Každý z nás měl sice nějaký úlovek, ale Petr Staněk jich měl pět a byla to těžká dřina. Menší pstruzi sbírali u břehu miniaturní hmyz s hladiny, že tak malý háček ani neznám. Někteří z nás přešli až na háček č. 24 a vlasec o průměru 0,10 mm, ale ani to nefungovalo. Jen na malého "šatlkoka" se občas nějaká ryba spletla a tak jsme celý večer strávili vázáním těchto mušek.
Nedělní závod CCF Marathón začal o trochu svižněji než trénink, což bylo způsobeno vysazením několika desítek čerstvých pstruhů v sobotu večer. Chytalo 31 dvojic, z toho bylo 8 českých a šlo o klasický maratón, tedy 9 kol po 45 minutách, bez jakékoliv přestávky a bez extra časů na přechod. Naše tajné zbraně ze včerejška vůbec nefungovaly, ale přesto většina Čechů začala dobře a po dvou závodních kolech měli všichni nějakou tu rybu. Bylo to díky novým rybám a po jejich popíchání už to vypadalo jako v pátečním závodě.
Dnes drželi krok s nejlepšími domácími závodníky jen Příbramáci Vančura s Burianem a Havířovští Kříž s Hoppem. Belgičané opět přišli s něčím, co jsme neznali. Měli potápivé vystřelovací hlavice, se kterými házeli do velké dálky a chytali na dvě mušky. Na přívěsu měli velkého Bloba, vylepšeného o kus plovoucího materiálu a jen 25 cm za ním pak byla nějaká malá lura.
Po nahození jen srovnali šňůru a pak už jen čekali až se jejich sestava začne potápět a po klesnutí ke dnu jí rychle přitáhli a tak stále dokola. Ryby jim braly většinou v okamžiku, kdy se začal Blob potápět. Pokud by se chytalo podle našich či mezinárodních pravidel, pak by vystřelovací hlavici použít nemohli a ani tak blízký rozestup mušek, který byl nejspíš kvůli zabránění skrucování mušek na nástavci při extrémně dlouhých hodech.
Zde se však lovilo zcela volným stylem a to přineslo úspěch belgické reprezentační dvojici Christian Jadouille a Patrick de Schutter s 10 úlovky a za nimi skončili Tony Perin a Christian Bazan (9). Ivan Vančura s Lubošem Burianem byli nakonec třetí a Kříž s Hoppem pátí, všichni se sedmi rybami, celkem se ulovilo 141 pstruhů. Já měl ještě pět minut před koncem závodu už takřka v kapse cenu za největší rybu (duhák 56 cm), ale nakonec mě přechytal o dva centimetry Jan Declerck a tak i tato cena zůstala doma.
I když byly tyto podzimní závody mnohem obtížnější než oba jarní, jsem si jistý, že výjezd našich juniorů splnil svůj hlavní účel. Měli totiž možnost poznat nové věci a ještě než skončilo poslední kolo, tak už o nich přemýšleli. To je cesta k výchově nových nástupců naší současné seniorské reprezentace a proto bych chtěl ještě jednou poděkovat Radě ČRS za to, že se náš juniorský tým mohl těchto závodů zúčastnit.