Autor: Karel Křivanec
Jubilejní 25. Mistrovství světa v lovu ryb na umělou mušku se konalo ve dnech 16. – 22. srpna 2005 ve švédském Laponsku a střediskem šampionátu bylo opět městečko Lycksele, které přivítalo závodníky z 21 země Evropy, Ameriky, Austrálie, Japonska a Jižní Afriky. Tentokrát se chytalo na zcela jiných vodách než při mistrovství v roce 2001, ale v tomto kraji je tolik různých možností, že by to vydalo ještě na několik dalších mistrovství. Letošní závody byly poznamenány silnými dešti těsně před touto významnou událostí a tak byl rybolov na dvou úsecích řeky Lögde älv velice složitý a zvýšený vodní stav byl i na nedalekém jezeru Rödingträsk, kde se lovilo z lodí. Zato řeka Juktan, ležící pod velkou přehradou, měla setrvalý vodní stav, ale její záludnost byla v něčem jiném. Kdo totiž nepřijel hodně před šampionátem, ten vůbec nezjistil, jak je bohatá na ryby, protože tréninkový úsek byl hodně krátký a už silně promrskaný Francouzi, Angličany či Finy.
Dva oficiální tréninky nepřinesly žádné velké poznatky, kromě možnosti prvních lovů na závodním jezeru, které bylo z tohoto důvodu rozděleno na dvě části (tréninkovou a závodní), což byl dobrý nápad pořadatelů. Vlastní závod byl rozdělen od pátku do neděle do šesti kol, ale každý soutěžící měl jen svých pět závodů a jednu pauzu. Lovil se pstruh obecný a lipan a nejnižší míra hodnotitelé ryby byla 20 cm. Na úseky se jezdilo i přes sto kilometrů a tak museli závodníci směřující na Juktan vstávat ráno před pátou.
První soutěžní kolo na této řece nás překvapilo slunečným počasím a početnými úlovky, takže Láďa Šedivý zde na horním úseku obsadil s 15 pěknými rybami až 17. místo a převálcovali ho nejrůznější závodníci se suchou muškou, protože hladové ryby braly s hladiny skoro vše, co na ní spadlo. Jeho propad vyrovnal Martin Drož, který se na velmi pěkném lovišti dostal s 25 úlovky na třetí místo v dolním úseku, avšak vítězný Andrew Dixon tu měl 41 záznamů v bodovací kartě. Angličanům se totiž letos podařilo získat jako průvodce vynikajícího Fina Antti Vapullu a ten je navedl do napodobenin mravenců, kteří tu patří k tajným finským zbraním.
Pavel Macháň měl hned na začátku velmi špatný los na dolním Lögde älv na čísle 1 a za dva lipany si připsal až 13. místo a tak čest našich barev zachraňoval na horním úseku pátým místem Tomáš Starýchfojtů s 11 rybami a na jezeru senzačním druhým místem Jája Šram se sedmi pstruhy, protože se mu podařilo nají nejlepší loviště kolem ústí hlavního přítoku. Po prvním kole jsme byli na čtvrtém místě, ale už o plných 21 umístění za vedoucími Francouzi, pro které byl Juktan tím nejlepším darem, který mohli získat pro svůj způsob lovu. Dokázali však, že se umí vyrovnat i s velmi hlubokým nymfováním v silném proudu a vedli soutěž družstev od začátku až do konce, mimo jiné i proto, že měli jen jednu nulu a to až v posledním kole na jezeru.
Druhé závodní kolo bylo pro nás ještě obtížnější a i když se opět dařilo Martinovi, který obsadil na horním Juktanu s 18 úlovky znovu třetí místo, měl Šeďa v dolním úseku úplně mělkou vodu, ve které mu dopoledne Holanďan vychytal na sucho 30 ryb a náš závodník tu odpoledne po něm měl jen 4 úlovky a to byla až 18. pozice. Ve svém živlu se ocitl Pavel na horním úseku Lögde älv, kterému často z vody koukala jen hlava, před níž tryskala nad hladinu malá vodní fontánka. Jeho absolutně nevídaná taktika lovu pstruhů z hluboké tůně, kterým nabízel své Muddler Sparklery metodou bleskového roly-poly, mu vynesla 21 úlovků a jasné vítězství ve svém sektoru. Před ním tu lovil stříbrný Ital Massimo Valsesia a se 13 úlovky tu byl ráno třetí. Jája měl odpoledne volno a na jezeru ho střídal Tomáš, který však měl smolnou chvíli a po třech hodinách lovu byl jeho bodovací list stejně bílý jako na začátku, což nikdo nečekal a tak jsme klesli až na sedmé místo, i když odstup od týmů před námi nebyl nijak velký. Na druhé místo se propracovali Finové a třetí byla Anglie, ale v soutěži jednotlivců figuroval Martin na třetím místě!
Po večerní poradě bylo jasné, že se musíme na Juktanu více tlačit do suché mušky a nespoléhat se jen na naší tradiční zbraň krátkou nymfu. Tomáš s Pavlem vstávali první a jeli na Juktan, kde měli předvést své muškařské umění a opravdu nezklamali. Obloha byla zatažená šedými mraky a kolem poledne i chvíli pršelo, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme byli právě v ranním kole druzí. Pavel udělal v balvanitém řečišti se suchou muškou-splávkem a pod ní umístěnými dvěma mikronymfami dvojku v dolním sektoru za 14 ryb a Tom vychytal v horním úseku jedničku, když po začátečním nymfování přešel na suchou mušku a předváděl tu při podebírání úlovků jednu baletní kreaci za druhou. Jeho pod prutem vedená plovoucí šňůra doslova plachtila s menším chrostíkem do míst, kam před ním nikdo nehodil. Mnoho ryb ulovil přímo na hraně jízku, když už se voda převalovala po balvanech dolů.
Hůř se už dařilo klukům na Lögde älv, kde dnes byli Jája se Šeďou. Ten první dokázal ulovit na spodním úseku 3 lipany a byl tu jedenáctý a jeho přítel byl v horním úseku s osmi rybami sedmý. Opět se dařilo Martinovi, který měl ve svém jezerním kole tři pstruhy, ale stačili mu na krásné páté místo a tak si jel autobusem v klidu do Lycksele, protože měl odpoledne volno. V tomto ranním závodě druhého dne se před nás dostali jen Poláci a naši tak prvně přechytali Francouze, i když jen o tři umístění.
Pohled do vylosování našich míst pro odpolední kolo nesliboval nic dobrého a tak jen Pavel mohl čekat lepší umístění. Dostal se na horním Juktanu na místo, kde v prvním kole chytal nebezpečný Belgičan Alan Gigot a ve třetím kole Angličan Tony Curtis a nic moc tu nedokázali. Pavlův první hod přinesl v nástupovém místě záběr a pěkný potočák si rychle poradil s jeho dvanáctkou vlascem. Ranní taktika tedy fungovala i odpoledne a náš závodník se pustil do obchytávání balvanů v jeho úseku, což mu přineslo dopoledne úspěch.
Dlouho jsme se tu ale nezdrželi a tak dostal alespoň poslední radu, aby nezapomněl na suchou mušku a už jsme jeli za Tomem, který chytal asi na nejhorším místě spodního úseku. Když jsme k němu po více jak hodině lovu přijeli, byl stále ještě bez záběru. Právě odkládal nymfovací prut a šel znovu projít svůj mělký úsek, tentokrát se suchou muškou. To se mu díky obrovskému úsilí nakonec přeci jen vyplatilo a vymodlil tu tři lipany, zatímco pět okolních závodníků mělo nuly. Tomův výkon byl excelentní, i když přinesl "jen" osmé místo. Zato Pavel se dmul jako holub, protože jeho dvanáct úlovků stačilo bohatě na třetí místo v horním úseku.
Šeďa se na spodním úseku Lögde älv dostal odpoledne do obtížného místa, které se mu však díky jeho vysoké postavě podařilo přebrodit a když pak postupně přinesl od druhé strany 4 lipany, tak z toho nakonec bylo solidní šesté místo. Naše nadšení z úspěchů na Juktanu zchladil až příjezd Jáji, který sice měl na horním úseku stejné řeky úlovků povícero, ale žádný z nich se nedostal přes limit 20 cm a to bylo velmi nepříjemných jedenadvacet trestných bodů. V tomto odpoledním kole jsme tedy obsadili až osmé místo, ale v celkovém pořadí jsme byli po čtyřech závodech pátí, když za vedoucí Francií byli na druhém místě Angličané a na místo třetí se překvapivě vyšvihli mistři suché mušky Španělové. V soutěži jednotlivců se vytratil z vedení Martin, který měl odpoledne pauzu, zato Pavel byl už šestý.
Nedělní slunečné ráno bylo ve znamení úspěchů českých barev. Jája jel sám na Juktan s cílem odčinit včerejší propad a v pátém kole se mu to zcela podařilo. Chytal na stejném místě jako měl ve třetím kole Slovák Bienek, který tu dostal sedm ryb a obsadil s tím deváté místo, zatímco náš závodník zde měl úlovků 14 a to byla skvělá třetí pozice ve skupině E. Jeho výkon jsme, bohužel, nemohli sledovat, neboť jsme sledovali na dolním Logde älv počínání Bienka na strašném čísle 20, kam měl přijet odpoledne náš Martin. Slovenský závodník se snažil ze všech sil, ale v silném proudu pod říčním zlomem nezapsal mírovou rybu. Zato místo nad ním mladý Švéd exceloval a měl 7 lipanů. Dva ulovil v silném hlubokém proudu na velkou nepotopitelnou suchou jepici, která byla vytvarována ze srnčí srsti a pět ryb pak dostal na velkého černého Wooly Buggera s reflexně zelenou kuličkou na hlavičce. Tuto mušku nahazoval přes proud ke druhému břehu a pak jí nechal brázdit hladinu a v místě vyrovnávání oblouku šikmo pod ním mu jí brali lipani! Jak je vidět, za velké vody se v Laponsku dají lovit ryby i na hladině, avšak na velké nástrahy. O této taktice jsme věděli z loňska z mistrovství Evropy v Saxnas, ale naši staří "mazáci" věřili hlavně svým postupům.
Po hodině a půl sledování soupeřů jsme se vypravili za Tomášem, který dostal jednoznačný pokyn vyhrát na čísle 15 svůj sektor. Věděli jsme totiž, že je to dobré místo, kde se ryby chytají i když tu už před ním lovili ze silných družstev Angličan Robinson (10 ryb) a Španěl Garcia (8 ryb). Tom se proto pustil do lovu v místech, kde před ním nikdo nechytal a když jsme přišli na jeho stanoviště, tak byl daleko od nás u druhého břehu a jeho rozhodčí si okusoval nehty, protože zatím měl jen třikrát práci s měřením ryby. Hned nás také informoval, že všechny ryby se nachytaly přímo před námi v malém bočním rameni za podlouhlým ostrůvkem. Místo to bylo pro lipany a krátkou nymfu naprosto ideální a tak se ho trenér Jiří Klíma ihned snažil přivolat zpět.
Jak za ty roky znám Tomovo uvažování, tak mi bylo jasné, že si tento "špajz" nechal až na poslední hodinu. Tentokrát to však přehnal, protože měl volit postup zcela opačný. Když se konečně vrátil ke svému břehu, zbývalo mu už jen asi 55 minut a to bylo málo na úplné a detailní prolovení tohoto místa. Rozhodčí se pak nestačil divit a byl z Tomova koncertu s krátkou nymfou tak nadšený, že mu po závodě moc děkoval, že se mohl této jedinečné podívané osobně zúčastnit. Našemu borci zapsal celkem 11 lipanů a ten pak skončil jen o jeden jediný centimetr za Italem Valsesiou druhý a možná, že to bylo ještě o míň, protože všechny milimetrové údaje se v těchto závodech zaokrouhlují nahoru na celý centimetr. Škoda, že už nestihl prolovit nájezd na malý stupeň na konci tůňky, tam na něj jistě ještě nějaké ryba čekala. Tímto kolem pro něj šampionát skončil a přineslo mu to celkově 19. pozici. Ta nula na jezeru ho odrovnala, ale kdyby zopakoval Jájův výkon tak mohl být nakonec třetí.
Od Šedi přišla z jezera textová zpráva, že má rybu a později jsme zjistili, že mu ještě dvě větší spadly a jedna se "přepíchla" na druhý háček tak nešťastně, že už byla chycená těsně za linií, od které se uznávají regulérní úlovky. Přesní rozhodčí to však zjistili a neuznali mu jí, ale i tak mu jeho jediná ryba stačila na šesté místo. Pro Láďu tak závody skončily a dá se říci, že měl z našich při tomto šampionátu nejvíce ztracených a utržených ryb a to jistě také ovlivnilo i jeho celkově horší umístění na 45. místě. Zato Martin pokračoval ve skvělých výkonech a v ranním závodě na horním Lögde älv opět nezklamal a stále byl ve hře o medaili. Pomohlo mu k tomu 10 úlovků, které stačily na druhé místo v jeho skupině. Pochvaloval si také dobrou účinnost velkých mokrých májovek, které měl možnost si ráno také vyzkoušet při závodě a tak jim věřil i pro odpolední kolo.
Informovali jsme ho o ranní Bienkově nule a tak byli krátká nymfa a strímr vyřazeni z prvního plánu a trenér uvažoval o dalších možnostech. Pro jistotu jsem Martinovi uřízl pevnou brodící hůl ze severské břízy, protože se mi zdálo, že proud by se už snad dal přebrodit a u druhého břehu bylo na horní hraně jeho úseku moc pěkné a zaručeně "panenské" místo. Martin začal tahat velké nymfy na potápivé šňůře proti vodě a pak přešel na lov s velkými mokrými májovkami, ale výsledkem bylo jen pár podměrečných lipanů. Také Francouz Stephane Vincent, který lovil nad ním na velmi dobrém čísle 19 se trápil a byl hodinu bez úlovku, než mu trenér Boiko poradil, aby použil tři nejtěžší nymfy, se kterými se dalo nahazovat jen valivým hodem pod prutem, ale výsledek se dostavil skoro okamžitě.
Martin pak přešel na krátkou nymfu a obchytával velký balvan u svého břehu, což mu přineslo pstroužka, kterému chyběly pouhé 4 mm do požadovaných 20 cm a tak z toho nebylo zase nic. Do konce závodu už scházelo jen padesát minut a tak se rozhodl přebrodit. Podle našich propočtů, které se opíraly o výsledky čtvrtého kola, potřeboval na tomto spodním úseku chytit na medaili alespoň 4 lipany. Hned první pokus o šikmý traverz přes hrozivý proud se mu povedl, i když bez brodící hole by to ještě nešlo a tak byl náhle za minutku u druhého břehu. Prošel rychle lesem a už stál na konci hluboké tůně nad peřejí. První pokus o hod ještě skončil zapletením návazce do malého keře, ale pak už přišlo skutečně první žbluňknutí nymf do vody a za pár vteřin si už náš rybář prvně škubnul prutem. Ten se však ohnul jako luk a na háčku se kdesi hluboko u dna zmítal lipan! Paráda, máme první rybu! Naše tváře se rozjasňují a čekáme jak to dopadne. Martin nespěchá a pomalu navádí svůj vzácný úlovek do podběráku. Při jeho vyzdvižení propukáme v nadšený jásot a kontrolor se sektorovým rozhodčím se k nám také přidávají.
Francouzské ležení obrací hlavy po proudu a teprve teď vidí, že je Čech u druhého břehu a právě stáhl jejich vedení na poměr 3:1. Martin mizí s úlovkem za zatáčkou a pouští se do zpětného přechodu a i ten s rychle zvládá. Chvíle na vydechnutí a nový přechod přes zuřící proud, i když tentokrát už s menšími obavami. Francouzi vysílají pozorovatele aby hlídal spodní hranici jejich úseku, protože hlavní část této tišiny je na Francouzské straně a tak je v permanenci i kamera pro případný protest. Škoda, že Martin nemůže alespoň o pár metrů proti vodě. Další úlovek se pere s mírou a Martinovi se nechce zbytečně brodit a tak ho pouští. Po dvaceti minutách přichází další pěkný lipan a ještě se zdá, že by to mohlo dopadnout dobře, ale čas utíká a pak už se neděje nic. Jen od Francouzů, kteří mezitím zmizeli za zatáčkou a asi také přebrodili, se ozývá ještě dvakrát vítězný ryk. Za chvíli je po všem a dva lipani stačí nakonec jen na třinácté místo ve skupině. Pět by jich určitě přineslo bronz, čtyři jen možná a dva znamenají stále ještě krásné šesté místo v celkovém pořadí 105 startujících.
Na spodním Juktanu šel Jája Šram odpoledne na místo č. 15, u kterého jsme měli poznamenány dva vykřičníky. Před ním tu už lovil v prvním kole mistr světa z roku 2003 ve Španělsku Ital Cotugno (sedmý za 20 ryb), pak Polák Konieczny (šestý za 13 ryb) a pak Slovák Bartko (třináctý za 3 ryby). Ve čtvrtém kole tu nuloval s pěti okolními závodníky Nor Roksvag a teď tu měl po ranní pauze tohoto sektoru ulovit aspoň jednu rybu náš závodník. Byl to velmi těžký úkol, ale Jája zde po přepečlivé práci vyšťoural čtyři ryby a to bylo třinácté místo ve skupině. Celkově mu to vyneslo pětatřicáté místo a škoda jeho nepříliš dobrého vylosování, protože i on si mohl myslet mnohem výš.
Poslední dějství tohoto mistrovství se odehrávalo na jezeru Rödlingträsket, jak se mu také říká a naším hlavním hrdinou byl Pavel Macháň, který si dal závazek, že vydrží alespoň hodinu s roly-poly taktikou a svými Muddler-sparklery. Do lodě dostal Nora Skyruda, kterého po půlhodině tak zblbnul, že se pokusil našeho borce napodobit. Po deseti minutách z něj řinul pot proudem a po čtvrthodině to vzdal a vrátil se ke své původní taktice. Pavel měl fantastický nástup a brzy chytl tři pstruhy, ale tím to také skončilo. Pak už jen jezdili po jezeru a nemohli se strefit do ryb, i když Nor jednou bodoval. Pavlovi to ale stačilo jak na páté místo v tomto kole, tak i v celkovém pořadí.
"Chytací stroj", jak mu přezdívají Angličané, se konečně prosadil a právě ve chvíli, když jsme mu už pomalu přestávali věřit, dal o sobě znát lovem nejvyšší kvality. Při lepším vylosování v prvním závodě na horním Lögde älv mohl být i mistrem světa. To se ale nestalo a tak se letošním šampiónem stal Francouz Bertrand Jacquemin (umístění 15, celkem 53 ryb), druhý byl se stejným součtem umístění Ital Massimo Valsesia (48 ryb) a třetí příčku obsadil Angličan Andrew Dixon (součet 17/79 ryb), 4. Jarkko Suominen (Finsko) – součet um. 17 (53 ryb), 5. Pavel Macháň (25/52), 6. Martin Drož (26/56), 7. Pablo Castro (Španělsko) – 27/47, 8. Bernard Marguet (Fra) – 28/52, 9. Eric Lelouvier (Fra) – 29/63 a 10. Stephane Vincent (Fra) – 29/56.
V soutěži družstev jsme neměli v neděli odpoledne svůj den, protože los byl v obou říčních úsecích velmi nepříznivý. Přál naopak našim soupeřům z Finska a tak se před nás prodrali na druhé místo za fenomenální Francii. Dokud se nenaučíme chytat jejich stylem tak těžko můžeme myslet na to, že bychom mohli Francouze porazit. Vedle skvělých závodníků a téměř dokonalé a do detailů promyšlené výbavy, disponují také větší sumou peněz, která jim umožňuje získávat klíčové místní informace a to vše z nich dělá jen velmi těžko porazitelný tým, který citlivě diriguje trenér Jacques Boiko.Vyhrát naším způsobem můžeme jen tam, kde je velmi mnoho ryb a kde to dobře známe. V opačných případech a těch je drtivá většina, budou vítězit i nadále oni. Lov s těmi nejdrobnějšími nymfičkami proti vodě a jen s vysunutým dlouhým nástavcem, lov s malou nymfičkou na šibeničku pod muškou-splávkem a stejný lov se suchou muškou proti vodě a také bez použití muškařské šňůry, to jsou jejich hlavní zbraně. Obrovský zádový podběrák na magnetu jim umožňuje neztratit při podebírání žádnou rybu. Proti tomu jsou naše velké dřevěné "rakeťáky" jen pálkami na badminton. A nakonec ty jejich skvělé elastické nástavce, které jim umožňuji těsný kontakt s rybou, která se nepoplaší důvěrně známou muškařskou šňůrou.
Jen první tři týmy se dostaly v Laponsku v konečném součtu umístění pod hranici 200 bodů. První byla Francie (148), druhé Finsko (177) a třetí Česko (191). Někomu by se mohlo zdát, že třetí místo není "nic moc" a že je to přímo naše povinnost, ale to by byl velký omyl. Vyhrát chtějí všichni a úroveň závodění ve všech zemích rychle stoupá. Je to vidět i na tom, že za námi skončily takové týmy jako 4. Itálie (202), 5. Anglie (218), 6. Španělsko (226), 7. Belgie (230), 8. Polsko (240), 9. Slovensko (243) a 10. Norsko (276). Doložit to lze právě na obou našich sousedech, kteří bojovali jako lvi a přesto byli jen osmí či devátí a to je celkem dobré měřítko toho co dokázali naši závodníci. A nebylo to zadarmo, stálo je to mnoho úsilí a odříkání. Proto jsem si letos prvně a nejspíš už také naposledy zazpíval naší hymnu na stupních vítězů. Ti zkušenější závodníci se ke mně přidali, protože dobře ví, že tam je cesta nesnadná a velmi trnitá...
|
|
|
|
|
|