Autor: Karel Křivanec
Čtvrtý dubnový víkend byl ve znamení klubových výjezdů na jezerní břehové závody do Lucemburska a Belgie. Muškaři RSK České Budějovice cestovali už ve čtvrtek večer třemi vozidly do Weiswampachu, který leží v severním cípu Lucemburska a se 12 závodníky tak byli největší klubovou výpravou na místní Velké ceně. Dále tu bylo i 10 členů klubu RSK Vltava Praha, k nimž se přidali ještě dva závodníci MK Bojkovice (Čubík, Roza) a zcela samostatnou jednotku tvořila dvojice MOL Nový Jičín (Mikulka, Svrček). Suma sumárum tedy i se mnou pětadvacet Čechů, což byl počet pro tuto malou zemičku značně překvapivý.
Většina z nás nocovala na Staré faře, což byl sál podobný našim venkovským tělocvičnám, se stoly a židlemi uprostřed a podél stěn rozestavenými dřevěnými lehátky a provizorním kuchyňským koutkem a sociálním zařízením v suterénu budovy. Za oponou na jevišti nocovalo ještě 8 Němců z Lipska a to vše nám místní starosta poskytl zcela zadarmo. I když to bylo jako zamlada na vojně, všem se to docela líbilo.
Páteční dopoledne jsme věnovali tréninku na rybníku ve Weiswampachu a bylo to docela krušné, protože se chytalo velmi málo ryb. Na rozdíl od loňského roku to bylo velmi slabé na hrázi a jen málokdo stihl trénovat jinde. Po jedenácté hodině jsme se jeli ubytovat a odpoledne jsme pak vyrazili do Belgie na rybník La Strange, kde se bude chytat v neděli. Tento odpolední trénink nám přinesl mnohem více úlovků a to ještě nebyly vysazeny čerstvé ryby. Nádrž je položena v lese a připomínala mi tak trochu naší Poličku, i když v některých místech bylo házení ještě obtížnější.
Nejprve jsem zkusil nejhorší místo u hráze a až po "odstrojení" dvou forpasů jsem si uvědomil, že si budu muset najít lepší místo na házení. U hráze jsem chytl ve břehu tři duháky ode dna na černé, zatížené lury a pak jsem se přesunul do volného místa u lesa, protože se tam na hladině dělala pěkná kola. Předělal jsem to na sucho a zeslabil až na průměr 0,14 mm, než mi ve vlnkách vzala velmi pěkná ryba na menšího CDC chrostíka, který byl však na slabším háčku, se kterým si můj úlovek poradil a ohnul ho tak, až se uvolnil.
Druhý záběr jsem dostal na rychle taženého černého polycelonového mravence na hladině a tentokrát to byla krásná loňská ryba kolem 50 cm, která se mrskala nad vodou tak dlouho, než mi u břehu přetrhla slabý vlasec. Rozchytili se i chlapci kolem mne a byla to opravdu pěkná zábava, takže jsme jen neradi odjížděli od tohoto jezera, které je ukryto stranou od hlavních cest mezi lesy a poli. Do Weiswampachu to však byla necelá hodinka jízdy a museli jsme si také připravit večeři, čehož se ochotně ujaly obě členky naší výpravy.
V sobotu ráno bylo na parkovišti u jezera hodně aut a celkem 81 závodníků se pustilo od boje o prvenství v jednotlivcích i týmech. Chytalo se po dvou z jednoho stanoviště, které bylo dlouhé 20 – 30 m. Nádrž byla před nedávnem vyplavena velkou vodou, což způsobilo odchod části čerstvě vysazených ryb po vodě a to bylo příčinou toho, že se celkem chytlo jen 117 ryb nad 20 cm. Drtivou většinu z těchto úlovků činili duháci, ale bylo chyceno i pár velkých kaprů, okounů a plotic.
Dopoledne byla dvě kola a odpoledne tři, celkem tedy každý závodník vystřídal pět stanovišť. Štěstí na místo měli naši závodníci z Bojkovic, kteří toho dokázali plně využít. Mimořádný výkon zde podal ještě ne osmnáctiletý Luboš Roza, který dokázal, že jeho loňské vítězství na MS juniorů v Norsku nebylo náhodné. V pátek trénoval ve Weiswampachu i odpoledne a přišel na správnou taktiku, tedy dvě velmi rychle tažené bílé Booby na krátkém nástavci a s velmi rychle potápivou šňůrou.
V prvním kole vytáhl pět duháků a tím vlastně rozhodl závod. Jeho styl byl naprosto osobitý a nic podobného jsem v booby technice zatím nikdy neviděl. Prut držel v podpaždí a měl ho hluboko potopený ve vodě až se špičkou dotýkal dna. Nestahoval však šňůru jako při rychlém mlýnku po kružnici, nýbrž za ní cukal středě dlouhými a razantními zátahy, asi jako při strímrování v rychle tekoucí řece. Při svém mládí udivoval také dalekonosnými a přesnými hody. Jeho trenér Milan Čubík, který s ním chytal ve dvojici, sice zdolal v prvním kole jen jednoho duháka, ale jejich sedm úlovků bylo o tři ryby více než měla vedle chytající dvojice Krátký – Hosenseidl, kteří byli po prvním kole na druhém místě.
Událostí tohoto kola bylo ulovení dvou velkých kaprů. Prvního chytila kuriózním způsobem naše Iva Linhová, která začala lovit na mělčině u mola. Chytala na podhladinovou šňůru Airflo "Hoower" a po nahození odložila prut a šla se vysmrkat. Kapr vzal propadávající Montanu a sám se zasekl. I tak to byla pro Ivu úžasná zkušenost a krásný souboj s rybou o délce 69 cm. Už to vypadalo, že si odnese cenu za nejdelší rybu, kterou byl štípaný muškařský prut za 1000 Euro, ale tu radost jí zkazil vlevo od ní chytající Martin Sušil (Vltava Praha), který vytáhl na booby kapra o 6 cm delšího.
Po dvou dopoledních kolech byla delší přestávka na oběd a po ní se pokračovalo, i když úlovky byly stále slabší. Dařilo se Karlovi Bílkovi, který vedle úlovků duháků zaznamenal i body za okouna 38 cm a plotici 21 cm, naopak plnou kupu smůly měli jeho kolegové Jája se Šeďou, kteří ze 7 záběrů zhodnotili jen jeden a Šeďa byl dokonce "blank" a nejen on.
Po pěti kolech bylo vítězství Rozy s Čubíkem (Bojkovice) jednoznačné, protože měli 11 ryb (8 + 3). Za nimi se na druhém místě umístila belgická dvojice Lambinet-Charlier s 9 úlovky a Bílek s Říhou (RSK ČB) byli třetí s 8 rybami. Za těmito vítězi pak následovaly další tři české dvojice se 7 úlovky: 4. Hosenseidl - Krátký, 5. Hanák J. - Hanák F., 6. Šeba - Adamčík (všichni RSK Č.B.) Sedmou příčku pak obsadily shodným výsledkem Vogel s Kudrnou (RSK Vltava Praha) a německá dvojice Franke – Marschallek (6 ryb a 214 bodů). Devátí byli domácí Henne-Joswig (5 ryb) a první desítku uzavírali Holanďané Van Gelder - Ritmeester (5 ks).
Soutěž jednotlivců vyhrál Luboš Roza (8 ryb) a za toto vítězství získal týdenní rybářský pobyt v Irsku. Druhý byl Marschallek (6ryb) a třetí Josef Hanák (6 ryb). Další pořadí českých závodníků bylo následující: 4. Šeba (6ryb), 5. Linhová (4 ryby), 7. Hosenseidl (5 ryb), 8. Bílek (6 ryb), 9. Vogel (4 ryby) a 10. Sušil (3 ryby). V první desítce bylo tedy 8 českých muškařů a to bylo i na Velkou cenu Lucemburska trochu moc...
V neděli jsme museli vstát o poznání dříve a o půl sedmé se vydal z Weiswampachu had českých aut k belgickým hranicím. V husté mlze jsme minuli jednu nenápadnou odbočku a tak jsme si zajeli asi 30 km, ale na La Strange jsme to stihli včas. Bylo zataženo a na jezeře se ukazovalo dosti ryb, což bylo neklamným znamením, že majitel ještě přisadil čerstvé ryby ze zemních rybníčků v okolí nádrže. Jejich kondice byla mnohem lepší, než na co jsme zvyklí z našich betonů.
Challenge Duckers – tak se nazýval tento závod jednotlivců, na kterém se sešlo celkem 50 závodníků z Belgie, Lucemburska, Holandska a Česka, přičemž našich závodníků byla takřka polovina, tedy opět 24 a zase se jim dařilo! Nejdříve šel do čela Láďa Šedivý, který však začal zmatkovat, když nejdříve ztratil bodovací průkaz a pak tři ryby. Průkaz se podařilo najít po dlouhém hledání v jeho rybářské tašce, zato ty tři ryby mu na konci značně chyběly.
Pak šel do vedení závodu Michal Adamčík, který byl před obědem po 4 kolech s deseti rybami nejlepší. I u něj měl vliv dobrý los a daleké hody. O prvenství se ucházel také Václav Krátký a za nimi statečně sekundoval Luboš Roza, i když na druhém místě byl Belgičan Deschamp s 8 úlovky. Odpolední čtyři kola byla velmi napínavá, protože s braním ryb zahýbala silná dešťová přeháňka, po které se ukázalo slunce. Luboš chytl na booby duháka 48 cm a stále se držel v popředí. Tentokrát však měl dlouhý forpas se dvěma booby, mezi kterými měl kuklu pakomára. Taktiku s rychle potápivou šňůrou střídal s lovem typu muška-splávek s plovoucí šňůrou a pakomáry pod "splávkem" a opět byl úspěšný.
Šeďa už se uklidnil a skoro na každém místě něco na své "zajícovky" vytáhl a to bodovalo. Podobně na tom byl i obrovitý Venca Krátký, který tahal malé nymfičky. V posledním kole se na předtím zcela neproduktivní mělčině u lesa podařilo chytit Jájovi 3 duháky kolem 48 cm na jepicové šatlkoky a to byla další metoda, která na tomto jezeru odpoledne hodně platila. Po posledním kole jsem se šel podívat k rozhodčím do bodovacího průkazu nejlepšího Belgičana a když jsem uviděl dvanáct zápisů, bylo mi jasné, že vítězství je opět naše. Největší rybou se navíc pyšnil náš Franta Hanák, který chytl potočáka 50 cm.
Držitelem poháru Duckers se tak po osmi kolech stal Václav Krátký (RSK Č.B.) s 15 úlovky, Deschamp byl druhý s 12 rybami, třetí byl Vladimír Šedivý a čtvrtý Michal Adamčík, oba měli také 12 zápisů v bodovacím průkazu. Pořadatelé předali druhý pohár Belgičanovi a třetí Šeďa už byl bez, i když věcnou cenu získali všichni účastníci. Bylo to trochu nelogické, ale onen druhý pohár byl původně nejspíš určen pro největší rybu, ale tam byli první tři také Češi a tak se asi stalo, že došlo k té podivné dělbě.
V první desítce bylo tentokrát jen 6 Čechů v tomto dalším pořadí: 5. Roza (11), 6. Říha (10), 9. Pecina (8) a další byli umístěni takto: 12. Hanák F., 15. Vogl, 16. Šram, 17. Bílek, 19. Paur, 20. Sušil, 21. Mikulka, 22. Svrček 23. Fanta, 25. Linhová (5). Naše druhá závodnice Jiřina Bečková měla tři úlovky, když o dvě ryby přišla svou nezkušeností a tak obsadila 37. místo, jen dva místní závodníci byli bez úlovku. Celkově lze tedy hodnotit tento výjezd jako velmi úspěšný a po všech stránkách přínosný, ať už zvítězili, či skončili v poli poražených.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|