Letošní zahájení bylo poněkud odlišné od těch z předchozích let. Za prvé padlo na sobotu, takže mohli jít k vodě i ti, co si jinak dovolenou neberou. Dále to bylo zrušení zákazu brodění na Vltavě 28 a nakonec letošní dlouhá a tuhá zima, která přešla hned do teplých dnů. A pak slunečná sobotu a hned na to deštivá neděle, tedy Apríl jak se patří. Kdo se vypravil na Vltavu, tak se dočkal dvaceti kubíků ledové vody a jistě litoval, že nezvolil Květoňov, ale jaké to bylo tam?
I když jsem si natáhl budík na 5:15 a dokonce i podle něj vstal, tak jsem se stejně vymotal z chalupy ve Zlaté Koruně až po šesté a to bylo pozdě. Přijel jsem na nádrž pět minut po sedmé a braní pomalu končilo. Slunce se tlačilo na oblohu a mlha se v tom teple rychle rozpouštěla. První rybáři tu už byli ráno o páté a obsadili si nejlepší místa. Každoročně se tu schází okolo 80 břehařů a pak je to ještě menší množství loděk a pár odvážných mužů na nafukovacích kolech. Po hodině bičování vodní hladiny je zpravidla po všem a pak už se tahají jen ojedinělé úlovky.
Ani letos tomu nebylo jinak, jen se chytaly vedle čerstvě vysazených i slušné loňské ryby. Asi největšího duháka dostal Víťa Misar, který chytl rezidentní rybu z loňska o délce 53 cm. Jeho syn Ondra zase ulovil mnoho letošních duháků mezi 43 – 48 cm a bylo vidět, jak je na něj táta pyšný. Oba jsou to sportovci a tak všechno vrátili vodě. Viděl jsem taky vytáhnout kapra 41 cm a největším úlovkem byla 80 cm dlouhá štika, kterou chytl na malou mušku J. Koňa z Českých Budějovic. Stalo se to na Plážičce a byla to bachratá jikernačka, se kterou jezdil asi půlmetrový mlíčák a chtěl se už už třít. Kdyby byl po ruce druhý podběrák, tak by se možná dal vylovit i s ní.
Nádrž po březnové brigádě našeho klubu a kapličáků vypadala zase k světu, protože ze břehů bylo odstraněno mnoho náletových dřevin. Všichni si to pochvalovali a tvrdili, že by to chtělo ještě párkrát do roka zopakovat s křovinořezem. Uvidíme, jestli se něco z té jejich iniciativy projeví, nebo zda budou břehy porostlé buřinou a novým křovím. Chytal jsem asi dvě a půl hodiny na čtyřech místech a za tu dobu jsem napíchl jednoho loňského duháka kolem 45 cm, dva menší z letošního vysazení, dvě menší ryby mi spadly a taky se mi tam pověsil jeden okounek jako dlaň.
Žádná velká sláva, ale já byl spokojen, že jsem si zas po dlouhé době mohl zaházet a to i proti větru, což je má oblíbená disciplína. Dost muškařů za těchto podmínek buď mění místo, nebo čeká na obrat větru. Já čekal na to, až se zvednou ryby na hladinu, ale nějak na to letos nedošlo a tak jsem to o půl dvanácté zabalil a celé odpoledne až do večera jsem se věnoval organizační pracím kolem přípravy juniorského šampionátu.
V neděli jsem pak v tom ještě pokračoval s kastelánem na zámku v Rožmberku a když jsem byl před polednem ve Vyšším Brodu odhodlán to zkusit na řece, tak jsem měl to štěstí, že jsem uviděl známé kluky z našeho klubu, kteří šli zrovna do Penzionu Inge na oběd. Od nich jsem se taky dozvěděl, že už nemá cenu lézt do vody. Včera totiž zachytali jen ti, co byli už o šesté u řeky. Kdo přijel na desátou, ten byl bez šance. I tady byly vytaženy ryby kolek 45 cm, ale byli to vesměs letos vysazení duháci. Potočáci brali jen do dvou let věku a ti starší čekali na oteplení a menší vodu. Tak takové to u nás letos bylo ...
|
|
|
|
|
|