Autor: Peter Lapsley (Podle FF and FT 1/2005 - volně přeloženo a poněkud zkráceno)
Dnešní malátnost hmyzího života v křídových řekách Anglie započala v dobách druhé světové války a tento jev pak viditelně zrychlil od poloviny 80. let minulého století. Jeho zřetelným projevem je snižující se početnost výskytu různých druhů vodního hmyzu. Dnes se uznává, že se na něm podílí zabahňování a znečišťování toků, ale bude to asi celý komplex faktorů a hlavně jejich kombinace. Jak objasnil Gordon Mackie (FFFT 6/04), převažují zde vliv nadměrného odvodňování pozemků v okolí řek. Kdybychom dokázali znát všechny příčiny oné malátnosti, pak bychom byli na dobré cestě k nápravě a odvrácení tohoto katastrofálního trendu.
Až donedávna bylo těžké zjistit, jestli se tato malátnost týká jen křídových toků, nebo je-li rozšířena více, tedy zda nejsou dotčeny i toky napájené přímo z dešťových srážek. Bohužel výzkum publikovaný v říjnu 2004 ukazuje, že jde o neveselý obrázek. Je to zřejmé z onoho sledování, které se nyní týkalo všech druhů řek v celé Velké Britanii. Nový projekt koordinuje Peter Hayes z Enviromental Agency (EA).
Prvním úkolem této studie bylo ohlédnout se zpět na minulých padesát let. Výsledky tohoto průzkumu, i když jsou poněkud spekulativní, protože zahrnul v některých oblastech jen malý počet respondentů, však jasně ukazují na klesající "hmyzí život" v celé Velké Britanii. Početnost "mušek" klesla proti padesátým letům na třetinu. Je zajímavé, že to kopíruje dobře zjištěné úbytky suchozemského hmyzu, což trvale ovlivnilo početnost hmyzožravých ptáků a jiných živočichů v přírodě.
Od Skotské Vysočiny až po jižní křídové řeky a potoky se zúčastnilo tohoto průzkumu 182 hospodářů na revírech, majitelů pobřežních pozemků a funkcionářů rybářských klubů. Sportovní rybáři tvořili méně než polovinu respondentů. Asi polovina respondentů se mohla spolehnout na vlastní písemné záznamy. Největší propad proti situaci ze šedesátých let byl v roce 1998 a to až na úroveň pouhých 13 % původního stavu.
Kdybychom to rozdělili geograficky, pak je nejlepší stav v hrabství York, které nemá tak hluboký pokles jako jinde a v posledních letech je tu situace už víceméně stabilní. Nejhůře je na tom North Umbria , kde byl zaznamenán od 70. let velmi rychlý pokles výskytu vodního hmyzu.
Ve Skotsku poklesla početnost "mušek" mnohem později než kdekoliv jinde, ale zato velmi rychle. Je však povzbuzující, že v letech 2000 a 2001 bylo pozorováno výrazné zlepšení. Ve Walesu byl zaznamenán prudký pokles početnosti vodního hmyzu v 80.-90. letech, v roce 2000 byl zaznamenán vzestup a v roce 2001 opět pokles.
Co se týká jednotlivých skupin a druhů hmyzu, pak velké májovky ve své početnosti nepoklesly a vyskytují se dnes častěji než malé druhy jepic. Jejich nymfy žijí v sedimentech a patrně těží ze změn v zemědělství, které se projevuje většími splachy v zimním období.
Mezi malými jepicemi nejvíce klesala početnost modrokřídlých olivek, ocelových a olivových jepic. Početnost chrostíků poklesla méně než tomu bylo u malých jepic a chrostíci jsou dnes ve svých počtech víceméně stabilní. Početnost výskytu střechatek se propadla mezi 60. – 80. lety a od té doby je jejich skóre také víceméně stabilní.
Ukázalo se, že 95 % toků nesplňovalo kvalitativní údaje rámcové direktivy EU pro vodní toky (Water Framework Directive). Dále se ukázalo, že dramatický pokles hmyzího života není ve vodách dostatečně monitorován. Problém je v tom, že zde nejsou uvedeny podmínky, které by zajistily dostatečné sledování ekologického zdraví toku. Výskyt hmyzu záleží nejen na kvalitě, ale i množství vody.
Současný monitoring bezobratlých se zajímá jen o výskyt jednotlivých druhů a o jejich citlivost na znečištění, nevěnuje se však sledování početnosti jednotlivých druhů vodního hmyzu. Je tedy spíše kvalitativní než kvantitativní a proto nemusí zachytit ani velmi dramatické změny v početnosti bezobratlých. Toto vzorkování se navíc neprovádí v letních měsících po dobu prázdnin, kdy znečišťovatelé a splachy ze zemědělských pozemků mohou mít na početnost hmyzu největší vliv, neboť je to období s nejnižšími vodními stavy. Na masivní snížení počtu vodního hmyzu mohou mít nemalý vliv i letní postřiky ovcí, které mohou uniknout bez povšimnutí a jsou-li povšimnuty, pak nemusí být jejich průběh zaznamenán.
Pro ilustraci slabin současného monitoringu kvality vody v Anglii uvádí svá pozorování z řeky Wey známý entomolog dr. Bennett, který zjistil jako příčinu oněch změn právě letní průnik insekticidů do melioračních koster a odtud přímo do toků. Insekticidy zahubily většinu bezobratlých na úseku 10 – 15 mil a dramaticky snížily početnost jednotlivých druhů a některé zcela vyhubily. Úřady o tom vůbec nevěděly, protože to nebylo nijak zaznamenáno.
Zmíněného problému si jako první povšimli muškaři a dnes je již tato situace monitorována jak správci toků, tak i EA. V drenážních systémech je pasivní monitorovací zařízení k lokalizaci bodů průniku insekticidů a při zjištění jejich přítomnosti se ukládají pokuty. Rybáři pokračují ve sledování řeky Wye tím, že hodnotí početnost výskytu jednotlivých druhů "mušek".
Sportovní rybáři se po mnoho let zajímají o meliorace a vidí příčinu poklesu výskytu vodního hmyzu ve snižování vodních průtoků a početnosti vodních rostlin, hlavně lakušníků. Výzkumy EA na horním toku řeky Kennet v hrabství Berk ukazují na to, jak vysoké musí být v řece vodní průtoky, aby zde lakušník vydržel a dále i to, jak dramatický vliv může mít jen malý úbytek vody. Přítomnost lakušníkových polí má na průtoky vody určitý brzdící efekt a tím se také zvyšuje vodní hladina v toku.
Proto je třeba při pokusech o reintrodukci lakušníku nejprve zjistit důvod proč vymizel. Někdy se vyskytuje i názor, že ho odnesly zimní a jarní povodně, což je téměř vždy nesmysl. Skutečné důvody spočívají v tom, že průtok vody klesl na nepřijatelnou úroveň, nebo také proto, že je voda příliš zastíněná. Nemá žádný význam vysazovat znovu lakušníky tam, kde je průtok příliš nízký a je-li tam nedostatek slunečního záření.
Snížení průtoku má jen dvě prvotní příčiny, sucho a odvodňování pozemků. EA dává vinu klimatickým změnám, se kterými se nedá přímo nic dělat. Dobře víme, že sucha z devadesátých let přispěla k velkému úbytku vody a výraznému poklesu hmyzího života v křídových tocích jižní Anglie, které jsou napájeny z podzemních vod, ale na druhé straně je znepokojující, že vláda nechce dělat nic s řešením problematiky meliorací, které ke snižování vodních hladin také přispívají.
Lidský vliv na naše národní řeky a jejich živočichy je velký, protože voda je potřebná pro mnoho domácností, zemědělství i průmysl. Proto by se měly mezi roky 2005 – 2010 zvýšit ceny vody o 31 %, což je minimum pro požadovanou ochranu vodního životního prostředí, avšak státní regulátor doporučuje zvýšení jen o 13 %. Pokud chceme zastavit degradaci našich řek a jezer, pak už ta voda nemůže být tak levná. Muselo by se totiž investovat do systému, který by dokázal vracet vodu proti toku a tím se zvýšily její hladiny.
Je povzbuzující, že nové standardy direktivy EU o vodách budou požadovat zaznamenávání vlivů úbytku vody na její ekologii. V současnosti není totiž žádný požadavek na to, aby se úbytek vody a kvalita vody posuzovaly společně, protože život vodního hmyzu závisí na průtoku a teplotě vody.
Je třeba také porozumět požadavkům vodního hmyzu na průtok, teplotu a kvalitu vody a až to budeme vědět, pak teprve budeme moci stanovit přesné limity i pro odvodňování. To nejsou žádné skryté zájmy rybářů, je to jen jednoduchá rovnice. Pokud nebudou v řece "mušky", tak už tam nebude žádný život. Přežití ryb a vlastně i všeho ostatního na vodě závislého života záleží na výskytu vodního hmyzu v řekách a tento hmyz je i důkazu zdravého vodního prostředí.
Pokud víme, že je velmi dobře zdokumentován úbytek suchozemského hmyzu, jehož důsledkem je úbytek hmyzožravého ptactva, pak není překvapující ani požadavek, aby se úbytek říčního hmyzu považoval za celostátní problém. Zabahňování, znečišťování a eutrofizace toků jsou ještě zhoršovány tím, že nám ubývá vody. Je možné, že změny klimatu hrají roli ve snižování vodních hladin a způsobují i extrémní sucha a bolestivé povodně v 90. letech. Nelze však pochybovat, že odvodňování je minimálně stejně velký problém, který je také potřeba řešit a proto je nutné změnit i přístup k němu.
Nízké průtoky mohou být zlepšovány mnoha způsoby, ať už jsou to náhradní vodní zdroje, lepší hospodaření s vodou, či opatření k přesunům vody. Řešení má v rukou vláda, která musí začít vysvětlovat veřejnosti to, proč už není možné udržet nízkou cenu vody, což by pak umožnilo dostatečné zvýšení poplatků tak, aby to zajistilo i dostatek peněz na zvýšení hladin vod a vláda by měla dohlédnout na to, aby šly tyto peníze opravdu do toků.