JAK JSME CHYTALI V NORSKU

Autor: Milan Janus

Ve dnech 5. – 15. srpna 2004 jsem se zúčastnil jako trenér družstva juniorů České republiky III. mistrovství světa této kategorie. Šampionát se konal v norském Forde a členy české výpravy byli ještě ing. Miloš Urych jako vedoucí výpravy a závodníci Lubomír Roza, Bohumil Šareš, Ondřej Misar, Luboš Sobolčík a Pavel Haloun. Cestu do Osla a zpět jsme vykonali letecky, do Forde a zpět jsme jeli celou noc autobusem. Ubytováni jsme byli s ostatními účastníky v internátním zařízení místní školy.

Ve svém příspěvku bych rád sdělil poznatky z vlastního rybolovu na norském severu. Byl jsem hned na začátku našeho pobytu velmi mile překvapen tím, že v okolí městečka Forde byla bohatá rybnatost pstruhem obecným, na což jsme většinou nebývali při takovýchto příležitostech moc zvyklí. Ať už se jednalo o jezera, anebo o řeky, které je spojují, mohli jsme denně pozorovat snahy domácích rybářů o jejich odrybnění všemi způsoby, ale nebylo to vůbec znát. Ryby zde nemají žádnou míru a norský rybář si jich může ponechat tolik, kolik sám uzná za vhodné. Denně jsme viděli perfektně oblečené rybáře, kteří chytali pstruhy na "bílé červy". Generační materiál z jezer však zřejmě stačí doplňovat každoročně tento úbytek.

Po zakoupení povolenek jsme se vydali vypůjčeným autem na první trénink na řeku Jolstra. Po příchodu k vodě jsem byl překvapený tím, jak byla voda v řece velmi čistá a také intenzivním sběrem pstruhů s hladiny. Tento tréninkový úsek nebyl příliš dlouhý a tak jsme se rozešli s různými úkoly. Vybral jsem si asi 100 m dlouhou lavici nad mostem, která byla dosti špatně broditelná a kde se tu a tam ukázala sbírající ryba. Nasadil jsem intermediální šňůru a malé mokré mušky typu březnovka a jednu napodobeninu chrostíka. Hned prvních několik hodů ukázalo, že to byla správná volba. Pstruzi brali mé mušky bez obav a měl jsem tu dokonce dvě dublety. Byly to ryby do 25 cm, což nebylo tak špatné, neboť zde byla stanovena jako hodnotitelná ryba už od 18 cm a já jich měl za hodinu 18. Po svolání týmu měl z našich juniorů nejvíce ryb Luboš (12) a ostatní chytli do 10 ryb. Metoda lovu s potápivou šňůrou a malými mokrými muškami byla nejlepší.

Na druhý den jsme měli objednány dvě lodě pro trénink na jezeru. Do jedná si sedli Luboš, Bóďa a Ondra, kteří už měli určité zkušenosti z jezerního chytání a já si vzal do druhé lodě Pavla a Lukáše, kteří dosud lovili jen na řekách. Z vlastních zkušeností vím, že pstruh obecný se na takovémto jezeru zdržuje vždy poblíž břehu a miluje kamenité záhozy, padlé stromy, větve visící nad hladinou a samozřejmě podvodní porosty trav. Začali jsme tedy objíždět takováto místa a neměli jsme problém s úlovky, dokonce se chytli i pstruzi kolem 40 cm. důležité bylo dojet až dosti blízko ke břehu, tak na 15 metrů a proházet tyto břehy vždy jako první, což nám přineslo mnoho ryb. Po deseti hodech jsme jeli dál a hledali nové stanoviště. Za dvě hodiny lovu jsme každý chytli okolo 20 hodnotitelných ryb, Pavel měl dokonce pstruha 41 cm. Druhá část týmu na tom byla podstatně hůře, protože jezdili dosti daleko od břehu a zkoušeli lovit ve velkých hloubkách.

Po svačině jsem je natlačil do popsané taktiky lovu v těsné blízkosti břehu a hned měli úlovky.

Při večerní poradě jsme dospěli k závěru, že nejlepší kombinací byla sestava tří mušek, na které ryby spolehlivě reagovaly. Jako koncová se nám osvědčila malá olivová larva vážky ve velikosti 12, déle ryby dobře braly malou zlatohlavou nymfičku s růžovým límečkem a na horním přívěsu jsme jako nejlepší mušku vyhodnotili malý tmavý palmer. Tuto sestavu nebylo třeba prakticky měnit po dobu mistrovství, protože se na ní chytlo mnoho ryb. Mnohem důležitější bylo najít ryby, které se v jezerech během dne přesunovaly podle pohybu slunce a stínu stromů na vodě. To si ale musel každý závodník vyhodnotit sám, protože při odpoledním závodě už bylo slunce jinde než ráno.

Při vlastních závodech jsme hlídali závodníky na řece a ti na jezerech byli odkázáni jen sami na sebe. Také jsme zde "chytli" čtyřikrát jedničku, čtyřikrát dvojku a třikrát trojku, jen jednou byl náš závodník bez ryby a to v místě, kde se nechytlo během šampionátu vůbec nic.

Asi jsme si měli objednat automobil na pojíždění i během mistrovství a pak by byly výsledky na jezerech možná lepší, ale i tak je zlatá medaile Luboše Rozy v jednotlivcích a bronz českého týmu příjemným výsledkem. Po závodě jsme vždy chytřejší než před ním. Jestli mohu hodnotit celý šampionát jako takový, pak bych mu rozhodně udělil velkou jedničku.