Autor: Karel Křivanec
Zatímco bylo letošní mistrovství světa mým čtrnáctým, má jich Světová muškařská federace za sebou už dva tucty a každé z nich byl něčím novým a jiným. Ani to letošní nebylo výjimkou, i když mi v něčem připomnělo to, které se konalo v Castil di Sangro v roce 1992. Bylo také velmi dobře zorganizované, v krásné přírodě, bylo tam mnoho úlovků a domácí rozhodčí také zapomněli, že by měli být nestranní. A to byla velká kaňka na jinak perfektní letošní světové muškařské události číslo 1, kterou mistrovství světa pravidelně bývá.
Česká muškařská reprezentace zde měla dva víkendové tréninky už v květnu a červenci a před vlastním šampionátem ještě týdenní přípravný kemp. Za tu dobu se stačila seznámit s některými místními "špecifiky" na Váhu, Oravě a Bělé. Mnoho dobrých rad dostala také od bývalých reprezentantů J. Karafiáta a M. Macháčka a od místních znalců z Moravy. Kromě toho zde byl trenér Klíma ještě v polovině června na výzvědách a tak bylo sebevědomí českého týmu před vlastní soutěží poměrně vysoké.
Pořadatelé sice přilákali rekordních 23 národních týmů a celkem asi 240 účastníků, ale zajistit mezinárodní rozhodčí pro své závodníky se jim už nepodařilo a kromě zástupce Kanady se nepřihlásil nikdo ani jako dozor místních rozhodčích. Ani nikdo z našich lidí nebyl ochoten se dívat tři dny jen na závodníky Slovenska, když mohl pozorovat v akci Francouze, Belgičany či Poláky. Nikdo patrně v té chvíli nepředpokládal, že by se tu mohlo něco stát. Také průběh prvních dvou dní byl ještě víceméně v normě a tak podivné výsledky domácích závodníků gradovaly až třetí den a hlavně v posledním, šestém kole. Když se ani zástupci světové federace nepokusili o zjednání regulérnosti závodů, otevřela se domácím brána k metám nejvyšším.
Pominu teď všechno to dění a oficiální tréninky těsně před soutěží a pustím se rovnou k jádru věci. První soutěžní kolo ve čtvrtek 2. září ještě vyhráli fenomenální Francouzi se součtem umístění 21, druzí byli Slováci (22) a třetí Češi (26). Z jednotlivých výkonů lze vyzdvihnout prvenství Erica Lelouviera (Fra) na říčce Belá, která je pravostranným přítokem Váhu v Liptovském Hrádku. Na křišťálově čisté vodě chytl Francouz 30 ryb a hned za ním byl náš Dan Svrček (26 ryb), Slovák Miroslav Antal byl s 21 úlovlem pátý. Chytali se zde pstruzi obecní a lipani, kteří byli do velké části toku dosazeni na konci jara.
Druhým úsekem byl Váh nad Liptovským Hrádkem, který je zde už jen poměrně malým tokem a tady byl hlavní rybou lipan. První kolo tu vyhrál Slovák Ján Bartko se 42 úlovky, druhý byl Australan Arbordi (28 ks) a třetí Španěl Matilla (25). Náš Martin Drož tu měl 18 ryb a byl sedmý, ale až po vyhodnocení všech výsledků bylo zřejmé, že to byl v jeho místě výkon zcela mimořádný. Jen o jedno místo za ním byl Francouz Jacquemin (18 ks).
Třetí úsek byl rozdělen na dvě části, dolních jedenáct míst bylo přímo nad Liptovskou Marou v Liptovském Mikuláši a horních dvanáct stanovišť bylo pod Liptovským Hrádkem, kde ale bylo méně ryb. Kdo měl los do horního úseku, ten si zpravidla mohl myslet nejlépe až tak na umístění okolo desátého místa. To se stalo hned na začátku našemu Jaromírovi Šramovi, který tu s 9 úlovky byl v prvním kole devátý, zatímco vítěz sektoru Kazimierz Szymala (Pol.) jich dokázal ulovit 47.
Dívali jsme se tu první půl hodiny na Jozefa Čandu, který lovil naproti romské kolonii v Mikuláši, ale v tu chvíli mu to vůbec nešlo. Prvního pstruha chytl na sucho a rozhodčí mu nekonečně dlouho vyndával bezprotihrotový háček, což jsem si neodpustil okomentovat. Vedlejší divák se podivoval, že závodník mění po první rybě mušku, ale já dobře věděl proč. Taky se nám občas stane, že se závodník přehmátne. Když jsme odcházeli, měl Jožka jen tři ryby, ale pak se vzepjal a skončil s 25 úlovky druhý v sektoru, Fracouz Marquet, stříbrný ze Španělska, měl z dolního úseku jen 15 ryb, ale i tak to bylo 4. místo v sektoru.
Čtvrtým úsekem byl Váh pod vyrovnávačkou mezi Bešeňovou a Lískovou, tedy už velká řeka, ale její průtok byl držen na velmi rozumné úrovni a dokonce jsme tu neviděli ani žádné vodáky. V prvním kole tu zazářil Francouz Gerald Garcia, který ulovil neuvěřitelných 55 ryb, převážně lipanů, druhý byl Pete Erickson (USA) – 38 ks a třetí Novozélanďan Pellew (37). Náš Tomáš Starýchfojtů si z Ivachnové přinesl za 23 ryb páté místo a Miloš Bodnár (Slovensko) byl s 11 úlovky třináctý.
Pátý úsek byl pro závodníky, ubytované v luxusním Hotelu Permon v Podbánském, nejvzdálenějším. Byl vytýčen od Dolného Kubína proti vodě, čím bylo místo výše proti toku, tím lepší bylo zarybnění, i když se početně nemohlo srovnávat ani s Váhem či Belou. V prvním kole tu vyhrál Peter Bienek (Slovensko) s 15 úlovky, které byly delší než 22 ryb druhého Itala Valsesii, Pavel Macháň byl s 12 rybami třetí a Francouz Caleri s 10 zápisy sedmý.Vedle pstruhů a lipanů se zde vyskytovali i slušní duháci, při tréninku se dokonce chytla metrová hlavatka a hodnotil se tu i tloušť a proudník, což nám velmi vyhovovalo, neboť naši tu na tlouštích získali řadu cenných bodů.
Odpolední druhé kolo vyhráli Češi se součtem umístění 12, druhá byla Belgie – 15, třetí Polsko – 19, čtvrtá Francie – 24 a pátí byli Slováci – 28. Martin Drož vyhrál svou skupinu na Belé za 27 úlovků, druhý byl Polák Piotr Konieczny (23) a třetí Ján Bartko s 19 úlovky. Francouz Jacquemin se tu dostal na číslo 5, což bylo v nepřístupném a zalesněném úseku, kam nebylo možné dosadit ryby a proto měl jen 6 hodnotilelných úlovků a to znamenalo až 14. místo v sektoru, protože většina jeho úlovků byla pod míru.
Ve druhém sektoru na Váhu nad Liptovským Hrádkem měl sice náš Jája Šram nejvíce ryb (31), ale stačilo mu to na druhé místo, protože K. Szymala měl za svých 30 úlovků více bodů. Francouz Marguet byl pátý (24) a Slovák Čanda osmý (17). V úseku na Váhu v Liptovském Mikuláši vyhrál G. Garcia se 33 úlovky a protože chytal v tůni nad horním mostem, mohli jsme si dobře prohlédnout sestavení jeho udice. Chytal na dvě mušky, koncovou drobnou nymfičku a nad ní měl pověšenou mušku s křídly z peří CDC. Druhý skončil nad ním lovící Tomáš Starýchfojtů (25) a třetí byl, trochu překvapivě, na dvojce chytající Belgičan Patrick Bastin (22) a čtvrtý Miloš Bodnár (23), který chytal ještě nad ním.
Protože se odpoledne nechytalo na Oravě, byl posledním úsekem Váh nad Ružomberokem, kde vyhrál Polák Walczyk se 49 úlovky, před Portugalcem Dominguesem (38) a Belgičanem Schetterem (29). Čtvrtý byl Francouz Caleri (27), náš Pavel Macháň měl v nepřehledné džungli pod Ivachnovou 16 úlovků, což stačilo na sedmé místo a pod ním chytající Bienek byl s 9 rybami třináctý. Oba závodníci na sebe dobře viděli a navzájem se hlídali. Bienkovi sekundoval na břehu ještě Miro Žubor, který byl pro toto mistrovství náhradníkem, přestože je všeobecně považován za nejlepšího slovenského závodníka. Neabsolvoval však vloni všechny kvalifikační závody a tak jen zahříval stoličku rezervisty.
Po dvou kolech bylo pořadí družstev na konci prvního soutěžního dne následující: 1. Česká republika – součet umístění 38, 2. Francie – 45, 3. Slovensko - 50, 4. Itálie – 63, 5. Belgie 66, 6. Španělsko 81, 7. Anglie 82. Největším překvapením bylo pro mne umístění Poláků, u kterých jsem před šampionátem tipoval, že se budou prát se Slováky o třetí příčku, zatímco o zlato jsme se měli papírově utkat s Francouzi právě mi. Poláci však byli po prvním kole až na dvanáctém místě, navíc se strašným součtem umístění 65. Po dvou závodech sice poskočili na 8. místo s umístěním 84, ale z boje o medaile už byli prakticky vyřazeni. Zato soutěž jednotlivců vedl Kazimierz Szymala se součtem umístění 2, stejně jako Francouz Garcia.
I v pátek 3. září jsme se probudili do slunečného počasí babího léta a před závodníky byla další dvě kola, i když dva z nich měli buď ráno, nebo odpoledne pauzu na odpočinek. Závody probíhaly v podstatě normálně a podle předpokladů, protože na drtivé většině míst bylo dostatek ryb k chytání a tak záleželo hlavně na závodníkovi, jak přečte vodu a jakou zvolí taktiku lovu podle svého stanoviště. Naši pokračovali ve skvělých baletních výkonech s nymfami a vyhráli i třetí kolo, tentokrát se součtem umístění 16. Poláci už se zcela vzpamatovali ze včerejška a skončili o tři body za námi, Slováci na třetím místě měli součet umístění už 28 a Francouzi byli v tomto kole šestí se součtem 32.
Skvělý Szymala pokračoval ve svém vítězném tažení a znovu vyhrál svou skupinu, tentokrát na říčce Belé s 39 úlovky. Byli jsme velmi zvědaví na výkon J. Čandy, který si tu vylosoval stanoviště č. 7 a to bylo v úseku se slabým výskytem hodnotitelných ryb. Před ním zde chytl v prvním kole Japonec Nakagawa jeden úlovek a ve druhém závodě měl dobrý Nor Grothe jen dva měřitelné pstroužky a také mnoho ryb pod míru. Slovenský závodník však přišel s 25 zápisy v bodovacím průkazu, což mu málokdo mohl věřit, zvláště když po něm tu měl Ir Donovan jen jednu rybu a v posledním závodě výborný Polák Walczyk 8 ryb a rovněž mnoho podměrečných se nepsalo. Byl to nejpodivnější výsledek v celém mistrovství, který bych hodnotil jako zcela nepravděpodobný. Náš Jaromír Šram měl těžké místo v rychlém proudu, ale nakonec z něj dokázal vylovit 11 úlovků a to bylo 4. místo v sektoru. Deset ryb vytáhl na drobné nymfičky a jednu na přívěsného suchého chrostíka. Nad ním chytající Marguet měl 7 úlovků a to bylo 11. místo v sektoru.
Na druhém úseku v Liptovském Hrádku vybojoval sektorové vítězství Fin s typickým příjmením Suominen za 25 úlovků, druhý byl Ital Santi (25) a třetí Španěl Martinez (19). Náš Tomáš Starýchfojtů měl 16 měřitelných a mnoho nemírových ryb a obsadil zde páté místo. Šokem pro domácí tu skončil až jako devatenáctý Miloš Bodnár, který měl jen 5 ryb na stejném místě, na kterém lovil v prvním kole náš Martin Drož. Také Francouz Garcia se moc nepochlapil a i když měl 14 hodnotitelných ryb, stačilo mu to jen na sedmé místo a to byl pád z čela soutěže jednotlivců. Možná, že se na tom podepsala kapitální hlavatka, která rabovala v jeho tůni nad železničním mostem a tak neunikla ani japonskému kameramanovi, který natáčel Garciu v celém třetím kole.
V poněkud problematickém třetím sektoru opět nevyhráli favorité, protože ti si skoro všichni vylosovali horní úsek. Zvítězil tu tedy dole lovící Fin Fosser s 16 rybami, před Angličanem Tyzackem (15) a Španělem Punterem (13). Jen o jednu rybu méně měl Pavel Macháň na čtvrtém místě, který chytal přímo pod dálničním mostem na spodku horního úseku, kde předvedl životní výkon a vytáhl tu i nádherného pstruha ob. (432 mm). Nad ním lovící Slovák Bienek byl s 11 rybami šestý a Francouz Caleri měl za 9 úlovků devátou příčku ve skupině E.
Toto dopoledne se nechytalo na Váhu nad Ružomberokem, zato na Oravě se po včerejší odpolední přestávce znovu bojovalo. Vítězství si tu připsal Miroslav Antal (Slovensko) za 16 ryb (největší měřila 472 mm), druhý byl Polák Antoni Tondera s 12 velkými úlovky, čímž předstihl o půl ryby třetího, našeho Dana Svrčka s 15 zápisy. Francouz Lelouvier byl s 13 rybami pátý. Po třech kolech jsme tedy zvětšili náskok před našimi pronásledovateli a celkové pořadí týmů bylo následující: 1. Česká republika – 54, 2. Francie – 77, 3. Slovensko – 78, 4. Itálie – 96, 5. Belgie – 100, 6. Polsko – 103.
Páteční odpoledne bylo pro nás kritické tím, že jsme věděli, že budeme mít jedno velmi špatné umístění ze stanoviště číslo 6 na řece Belá, kam byl vylosován Tomáš Starýchfojtů. Tentokrát jsme nemohli počítat se zázrakem, který potkal Čandu v předchozím kole na vedlejším čísle. Tom sice dřel jako kůň, ale podařilo se mu tam vymámit pouze čtyři hodnotitelné ryby. Bohužel měl tu smůlu, že se mu pověsila dubleta a na spodní nymfě byl nádherný lipan přes 40 cm, kterého pomohl uvolnit slušný pstruh na horním přívěsu. Trojkový Sage prut byl v prudkém proudu příliš měkký na to, aby udržel obě pěkné ryby.
Sektor vyhrál Američan Erickson s 28 úlovky, druhý byl Bodnár (26 ryb) a třetí Portugalec Rodrigues (25). Náš Tomáš byl až šestnáctý (ztracený lipan by mu pomohl o dvě pozice) a ještě hůře dopadl Francouz Garcia, který si ze stanoviště č.2 přinesl jen jeden hodnotitelný úlovek a to bylo až 22. místo ve skupině D.
Zato na Váhu nad Liptovským Hrádkem se nám dařilo. Vyhrál tu sice Francouz Caleri se 30 rybami, ale druhý skončil Pavel Macháň s 23 měřitelnými úlovky a mnoha malými rybami. Náš závodník je nachytal v první polovině závodu na sucho, druhou polovinu už se jen trápil, protože ryby přestaly brát na hladině a nymfu mu také "nežraly". Jak dokázal vychytat trojku v sektoru pod ním lovící P. Bienek pro mne zůstane záhadou, kdykoli jsem ho pozoroval, tak se hodně trápil a toto mi potvrdilo více diváků. Buď jak buď, nakonec měl ve výsledkové listině také 23 ryb.
Ve třetím sektoru se tentokrát pauzírovalo a ve čtvrtém pak slavil dokonalý triumf Dan Svrček, který měl špičkové místo v Lískové nad mostem a chytl tu 43 ryb, čímž nedal šanci na vítězství ve skupině A nikomu jinému. Druhý tu byl výborný Slovinec Eda Janus (35) a třetí domácí Miroslav Antal (37), Francouz Lelouvier byl se 17 rybami desátý. Tohoto nejlepšího Francouze sledovali celou dobu naši zvědové a tak jim neuniklo, že nechal mušky pověšené na stromě a po závodě si je sejmuli.
Na konci byla zatížená zlatohlavá nymfička na háčku č. 16 a na přívěsu nad ní byla osmnáctková nymfička s měděnou hlavičkou a několika paprsky CDC na ocásku. Mušky byly uvázány na háčcích s velkým obloučkem a použit byl vlasec o průměru asi 0,10 mm. Obě nezištně dáváme na vědomí muškařské veřejnosti. Další zajímavostí tu byl ještě největší úlovek soutěže, který tu čekal na Španěla Graciu na Pavlově stanovišti. Jednalo se o potočáka měřícího 572 mm a chytl se na suchého chrostíka.
Na Oravě se usmálo štěstí na Belgičana Serge Sebauta, který tu s přehledem vyhrál skupinu B s 21 úlovkem, druhý byl Ital Jakopo Tinti (18) a třetí Skot Simon Cocker (14). Čtvrtý byl Francouz Jacquemin (11) a dobře si vedl i náš Martin Drož, jemuž stačilo na páté místo 9 ryb. Zato Slovák Ján Bartko byl se 3 úlovky až patnáctý a katastrofou pro Poláky skončil závod Piotra Konieczneho na stanovišti č. l, ze kterého si přinesl jen jednu hodnotitelnou rybu. Čtvrté kolo vyhráli Slováci (23), druzí byli Češi (24) a třetí Italové (25), Francouzi byli až osmí (37) a Poláci dokonce až patnáctí (54).
Po dvou dnech a čtyřech kolech bylo pořadí týmů následující:
1. Česká republika – 78, 2. Slovensko – 101, 3. Francie – 114, 4. Itálie – 121, 5. Belgie – 135, 6. Španělsko – 153 a Poláci se opět propadli až na sedmé místo.
V soutěži jednotlivců vedl Pavel Macháň, druhý byl Francouz Caleri a třetí Američan Erickson. Ve skutečnosti ale stále vedl Polák Szymala, který však měl volno ve čtvrtém kole, což počítačový program hodnotí umístěním 23, které se po posledním závodě ztratí. Slováci na nás tedy ve čtvrtém kole stáhli jedno pořadí, ale slyšeli jsme od řady pozorovatelů, že jejich někteří závodníci odpoledne už skoro neměli podměrečné úlovky a tak jsem se rozhodl, že se pokusíme si to poslední den trochu ověřit.
I sobota 4. září byla plná slunce a teplého počasí. Na Belé se chytalo páté kolo jako poslední závod a protože náš určený pozorovatel selhal, zašel jsem se po polovině závodu alespoň podívat na stanoviště č. 21, kde chytal Slovák Bienek. Jeho řadový rozhodčí však stál na protějším břehu než ostatní a tak jsem přes velký ostrov skoro nic neviděl. Zeptal jsem se tedy na průběžný výsledek jednoho ze sektorových rozhodčích, všichni byli totiž mezi sebou v telefonickém spojení, a od něj jsem se dozvěděl, že slovenský závodník má 13 úlovků.
Těžko říci, zda to byla pravda, protože nakonec měl Bienek na tomto místě 41 ryb a to byl vůbec největší počet úlovků dosažených na Belé, navzdory tomto, že na tomto stanovišti měl předtím nejlepší výkon Novozélanďan Rob Vaz z prvního kola se 17 úlovky. Ve světle těchto údajů by se proto někomu mohlo zdát ulovení 41 ryb v posledním kole jako málo pravděpodobné. Druhý v sektoru skončil Pavel Macháň s 25 úlovky a nepřímo tak ověřil včerejší Bodnárův výkon na tomto stanovišti, který byl jen o jednu rybu lepší. Třetí místo pak připadlo Terry Morganovi z družstva Walesu za 14 ryb.
Druhý úsek měl volno a tak jsme umístili pozorovatelku do horní části třetího úseku na číslo 7, kde lovil Slovák Antal. Můžeme proto dosvědčit, že zde ulovil neuvěřitelných 29 ryb a jako jediný závodník přechytal i všechny konkurenty ze spodní části tohoto sektoru a vyhrál tak svou skupinu A. Jen jedna ryba se pouštěla bez zápisu do bodovacího průkazu, ale zda opravdu byly všechny ostatní úlovky hodnotitlelné, to zůstává otázkou, protože se k měřícímu korýtku nikdo nedostal. Toto místo měl shodou okolností v prvním kole vynikající Belgičan Gigot a odešel z něj jen s 9 rybami a ostatní tři závodníci zde měli jen 4-5 úlovků. Až za Slovákem skončili druhý Antoni Tondera (Pol.) – 28 ks a třetí Eric Lelouvier (Fra.) – 25 ryb. Náš Daniel Svrček měl stejně úlovků jako Slovinec Eda Janus (23), ale české ryby byly kratší. Hojným divákům předvedl Dan nad Hotelem Janošík v Liptovském Mikuláši mimo jiné i překrásný bleskový souboj s kilovou ostroretkou, která se však nehodnotila.
Sledovat čtvrtý úsek nad Rožumberokom nebylo nutné, buďto tam bylo dost jiných Čechů, nebo si tam dovedli vrchníci zjednat pořádek. Dopolední závod tu vyhrál Polák Piotr Konieczny se 42 úlovky a spravil si tak chuť po včerejším výpadku z čísla 1 na Oravě, kde přinesl za jedinou rybu umístění dvacet. Druhý tu byl Němec Uli Schneider (37 ryb) a třetí Portugalec Rodrigues (35). Martin Drož dokázal ulovit 25 ryb a byl pátý, Jan Bartko byl s 21 úlovkem sedmy a Francouz Jacquemin se sedmi rybami skončil až na patnáctém místě.
Páté kolo na Oravě nás velmi zajímalo, protože Joža Čanda měl přijít na zatím velmi špatné místo na čísle 1 a tak jsme tam raději poslali pozorovatele dva a opravdu jsme se nemýlili. Opět se děly věci neuvěřitelné a i když se dobrovolní kontroloři nijak neskrývali, najednou se mezi šestou a osmou rybou objevil sedmý úlovek, který nikdo z nich neviděl. Zato však viděli, že se ve vzdáleném místě u druhého břehu třpytí závodníkovi na nástavci rudý bod. Co to asi bylo? Ke břehu s tím totiž nepřišel. Slovenský závodník tu podle našich záznamů vytáhl 10 ryb, kolik jich bylo opravdu mírových, to ví jen jeho řadový rozhodčí, protože soutěžící přeci jen ryby nosil a měření nekontroloval. Škoda, že se tentokrát musel podpisovat každý úlovek ihned. Můžeme si to ale do jisté míry odvodit od výkonu jeho soupeřů na tomto stanovišti. Nor Fosser tu v prvním kole bodoval čtyřikrát, Holanďan Ritmeester měl dva úlovky, Polák Konieczny jeden a v posledním kole byl Španěl Martinez úspěšný jen dvakrát. Co k tomu více dodat?
Našemu Jájovi Šramovi se na Oravě dařilo a i když ulovil 21 ryb (kopii bodovací karty máme k dispozici), měl jich nakonec ve výsledkové listině jen 20 a než jsme na to přišli, bylo už po časovém limitu pro opravu. Byl by tak vyhrál tento sektor, ale takto se stal vítězem s 20 úlovky Polák Szymala, který o tomto nedopatření neměl a dosud nemá ani potuchy. Chyba vznikla tak, že poslední úlovek připsal rozhodčí na horní okraj karty, protože neměl další formulář a v takovém množství úlovků to asi bylo při zpracování ve výpočetním centru přehlédnuto.
V pátém kole se situace moc nezměnila. Vyhráli ho Poláci se součtem umístění 11, druzí byli Slováci (13) a třetí Češi (14), Francie byla pátá (32). Slováci tak na nás stáhli zas jen jeden bod a někteří vedoucí družstev už mi předem blahopřáli, ale já jsem dobře věděl, že dva těžké úseky máme ještě před sebou. Pořadí po 5 kolech bylo následující:
1. Česká republika – 92, 2. Slovensko – 114, 3. Francie 148, 4. Polsko – 169, 5. Itálie 170, 6. Belgie – 182. Soutěž jednotlivců vedl Szymala se čtyřmi jedničkami a v boji o medaile v soutěži jednotlivců byli i tři naši, ale nejlepší pozici z nich měl Dan Svrček.
Šesté kolo začalo na druhém úseku v Liptovském Hrádku na stanovišti č. l, které si vylosoval náš Dan, velmi tuhým odporem rozhodčích, kteří mu vyhodili bez zápisu i několik dobrých ryb. Dan byl dvakrát napomínán za to, že sáhl na rybu a to vše mu moc klidu nepřidalo, neboť to navíc probíhalo i pod dohledem štábu japonské televize, která natáčela o šampionátu dokumentární pořad.
Náš závodník měl v celém třísetmetrovém úseku jen dvě místa s rybami, mezi kterými několikrát přebíhal, což dělalo Japoncům velké potíže. Nakonec měl 19 úlovků a ještě 16 nehodnocených ryb, což mu stačilo na páté místo ve skupině. Vyhrál Polák Tondera se 41 rybou, druhý byl Miroslav Antal (Slovensko) – 25 ryb, třetí byl Slovinec Janus – 20 ryb a čtvrtý Australan Riley – 19 kusů. Dan měl tedy nakonec velkou smůlu a cítil se postupem rozhodčích poškozen a nespravila to ani jejich omluva po závodě.
Z posledního kola na úseku tři jsem měl velké obavy, protože Martin Drož šel na jedno z nejhorších stanovišť v horním úseku na číslo 4, kde však zachytal skvěle a připsal si 13 lipanů, což bylo na tomto čísle evidentně nejvíc, ale stačilo to až na 12. pozici ve skupině. Celý sektor vyhrál Slovák Bartko se 40 úlovky a i on byl sledován. Pozoruhodně překonal o patnáct ryb ranní výkon Francouze Lelouviera a všechny slovenské ryby byly mírové. Druhý tu byl Španěl Matilla (33 ryb), třetí Angličan Simon Kidd (28 ks) a čtvrtý Francouz Jacquemin (27).
Z dolního vážského úseku na Ružomberokem jsem žádné velké obavy neměl, i když stát se mohlo ledacos. O tom se přesvědčil největší favorit Polák Szymala. Stanoviště s číslem 7 v Ivachnové nad mostem mu štěstí nepřineslo. Nemohl tu najít ryby a i když vyzkoušel všechno, měl nakonec pro něj nezvyklých 10 ryb a to byla až desítka v sektoru, ve kterém vyhrál se 40 úlovky francouzský veterán Bernad Marguet, poslední z hvězdného týmu minulých let. Druhé místo tu získal za 34 ryb Jozef Čanda na místě č. 19, kde se chytalo 29 – 37 ryb, třetí byl Američan Mavrakis (23 ks) a čtvrtý Jája Šram s dvaceti úlovky, včetně potočáka 405 mm, když dva další macky s jemným nářadím nezastavil.
Všechno teď záviselo na tom, jak zachytal Tomáš na Oravě, kde s ním byl i náš trenér Jirka Klíma, který sem doprovázel všechny naše závodníky, protože tato řeka se nám jevila z rybářského hlediska jako nejobtížnější. Obavy jsem měl hlavně z Tomášova místa na čísle 18, které nebylo vůbec dobré, protože na něm vybouchl v prvním kole Polák Walczyk, když zde měl jen dva úlovky. O něco lepší tu byl Portugalec Duarte ve třetím kole (5 ryb) a jen Francouz Jacquemin tu ve čtvrtém kole chytl 11 ryb a byl tu čtvrtý. Před Tomem tu ještě lovil Australan Annear a měl za 8 ryb osmé místo. Místní rozhodčí si navíc s našimi pohráli a poslali je do hluchého úseku, kde ztratili nějaký čas, než přišli na to, že to byl vtip. Tomášovi navíc spadli dva tloušti a tak měl jen šest úlovků a ty stačily na 10. místo.
Přesné umístění se samozřejmě zjistí až nějaký čas po závodě a tak jsme se pídili po výsledku Slováka Bodnára, a jak jinak, byla to další jednička pro tento tým v posledním kole. Tentokrát za 15 úlovků z místa, kde před ním bylo maximum 10 kusů od Francouze Caleriho z prvního kola. Po této zprávě jsem si byl jist, že Slováci šli přes nás a rozdíl jsem tipoval na 2 – 3 umístění. Těsně druhý skončil v oravském sektoru Fin Suominen (15 ks) a třetí byl Polák Lach (14 ryb). Francouz Garcia chytl v tomto posledním kolo na čísle 2 pouhé tři ryby a v sektoru tak obsadil až 16. místo.
Když se mě přišli Francouzi v hotelu zeptat na to, jak to dopadlo, divili se mému typu, že nás Slováci předběhli. Řekl jsem jim, že Slovensko mělo v posledním kole součet umístění 6 a na to oni reagovali jedním slovem: "Impossible" (Nemožné). Ale bylo to tak! Slovákům se podařilo něco, na co si nikdo nepamatoval, že by se to kdy při mistrovství světa stalo. Druzí skončili v šestém kole Poláci (součet 22), třetí byla Francie (27), čtvrté USA (30) a pátá Česká republika (31). V konečném součtu to bylo zlato pro Slovensko (120), stříbro pro Česko (123) a bronz pro Francii (173). Další pořadí týmů bylo následující: 4. Polsko (191), 5. Belgie (220), 6. Španělsko (235), 7. Itálie (236), 8. Anglie (259), 9. USA (275) a první desítku uzavíralo Portugalsko (275).
I v soutěži jednotlivců zůstalo zlato na Liptově na krku Miroslava Antala (12), který chytal skvěle, i když nad některými jeho výkony bude viset stín toho, co se stalo třeba jinde. V posledním kole se dostal před vedoucího Kazimierze Szymalu (14), jehož osud byl podobný s osudem Jana Peciny na MS v Českém Krumlově před osmi lety. I on měl po čtyřech jedničkách výpadek v posledním kole a skončil až třetí. Rozdíl však je v tom, že tenkrát to byl pád domácího závodníka. Třetí místo Daniela Svrčka je rovněž skvělé, i když i on mohl stát na stupni nejvyšším a stačilo k tomu jen málo, třeba mít ve skupině jiného Slovince než Januse a v posledním kole lepšího rozhodčího. Umístění dalších jednotlivců bylo následující: 4. Jozef Čanda (18), 5. Pavel Macháň (18), 6. Jaromír Šram (21), 7. Peter Bienek (24), 8. Eric Lelouvier – Francie (25), 9. Yann Calieri – Francie (25) a 10. Jarkho Suominen (26) – Finsko.
I přesto, že jsme ztratili zlato v týmech až v posledním kole, můžeme být s výkony našich velmi spokojeni. Na začátku roku si vedení reprezentace a ústřední odbor prožili nejednu horkou chvíli a vše to vyvrcholilo změnou v nahlášené sestavě a původní náhradník dosáhl na medaili. Jak už jsem se vícekrát zmínil, kdokoli z našich může být mistrem světa či Evropy, jen to chce mít taky trochu štěstí při losování. Letošní tým byl opět skvělý a jeho výkonnost uznávali všichni experti.
Po dvou hubenějších rocích se ten letošní podařil. Jedním z důvodů bylo spojení poznatků české a francouzské školy do něčeho zcela nového. Naši totiž použili krátkou nymfu s malými nymfami a ono to fungovalo. Francouzi nás letos opět překvapili, tentokrát s velkými podběráky s nalepenými korýtky, ve kterých si hned mohli ověřit, zda má cenu jít s úlovkem ke břehu a i když skončili třetí, určitě si to budou chtít příští rok ve švédském Lycksele vynahradit.
Na úspěch našich má nemalý podíl i trenér národního týmu Jiří Klíma, který je zahraničím velmi uznáván, stejně jako francouzský kapitán Jacques Boyko. Nesmíme zapomenout ani na sponzory, kterými byly firmy Knápek, Hends, Klíma, Hanák, Gammarus, Spin and Fly, Vela Náchod, Airflo, RIO, M-Art, i když hlavní tíži nákladů nesli Český a Moravský rybářský svaz. Vzhledem k tomu, že jsme se letos zúčastnili všech tří hlavních muškařských soutěží, bylo třeba velmi zvažovat každou korunu, což bylo také důvodem, proč jsem nebydlel s chlapci v drahém podtatranském hotelu, ale zvolil neporovnatelně levnější ubytování v soukromí.
Já teď asi budu mít u mnoha slovenských muškařů a funkcionářů na dlouhou dobu "utrum", ale jsem si toho vědom a počítám s tím. Někdo jim však musel říci jak to vlastně bylo. Bylo to nádherné mistrovství, ale tak trochu "pumprdentlich", jak by řekl Ota Pavel. Závodní úseky byly asi nejlepší, co jsem kdy viděl a vyniknout na nich mohli opravdoví mistři. Také organizace mistrovství byla velmi dobrá a nevadil nám ani déšť při zahajovacím ceremoniálu a zvony kostela v Liptovském Mikuláši jsme považovali za dar nebes, protože přes ně nebylo moc slyšet úvodní projev ceremoniálu závěrečného, který hýřil superlativy na téma fér plej.
Výkony některých rozhodčích, zvláště v posledním dni, ale velmi narušily můj celkový dojem z tohoto mistrovství. A nejen můj. Proč jinak by za námi chodili zástupci celé řady týmů a blahopřáli nám se slovy, že dobře ví, jak to všechno bylo a že pro ně jsme byli mistry světa my. Na to se dalo jen pokrčit rameny. V roce 1992 jsem podal v Castel di Sangro protest na neobjektivitu domácích rozhodčích, kteří připisovali ryby a já na to měl svědka. Protest byl však po třech hodinách jednání JURY zamítnut. Zde se však k tomuto kroku neodhodlal nikdo a já taky nemohl, protože za takovéto jednání je jediný trest - diskvalifikace. To by si měli všichni mí kritici uvědomit, stejně jak jsem si to uvědomoval já. Kdyby nám někdo před šampionátem řekl, že budeme mít dvě medaile, brali bychom to všemi deseti. Teď však nám ale ty "placky" nějak zhořkly v ústech ...
| |
|
|
| |
|
|
| |
|
|
