Autor: Karel Křivanec
Velkým úspěchem českých barev skončilo X. mistrovství Evropy v muškaření, které se konalo v prvním červencovém týdnu v okolí Saxnas v Laponsku (Švédsko). Do soutěže se přihlásilo 16 pětičlenných týmů, z toho byly dva české dva finské a Švédové s Angličany měli vedle týmu mužů ještě také kompletní družstva žen, dohromady to bylo 12 států a 80 jednotlivců.. Konkurence se v této soutěži rok od roku zvětšuje, protože Poláci, Francouzi a Italové přijeli s A-týmy, ostatní špičková družstva vyslala své zálohy a z nejlepších muškařských zemí tu chyběli jen Španělové.
Saxnas je malá vesnice v kraji Westernbottens s nádhernou krajinou plnou jezer, řek a lesů, ze kterých se zvedají pahorky vymodelované před dávnými časy ledovci. Voda je všude čistá jako sklo a dá se pít bez obav. I když kalendář ukazoval na to, že už je dávno léto, byly severní svahy okolních kopců zabíleny ostrůvky zbylého sněhu a vodní stav byl dosti nad normálem. Saxnas samotné se nachází na jakémsi ostrohu mezi jezery Kultsjon a Stensjon na soutoku řek Kultsoan a Satsan. Impozantní stupňovitá peřej na řece pod Saxnas byla při našem příjezdu plná vody a to ukazovalo na ztížené podmínky pro lov na umělou mušku.
Pořadatelé museli na poslední chvíli změnit závodní úseky a celkem správně vyřadili řeku Ransaran a nahradili jí řekou Vojman, ovšem za cenu toho, že se třicetikilometrový přejezd změnil na devadesátikilometrový. Bohužel tu už nezbyl skoro žádný prostor pro trénink na velké řece. Představitelem malého toku zůstala dle původních plánů řeka Marsan, což je levostranný přítok Kultsjoanu, se kterým se spojuje až ve velkém jezeru Malgomaj. Na obou řekách byly vytýčeny dva závodní úseky a pátým sektorem bylo jezero Stensjon, které bylo nejregulérnějším úsekem tohoto šampionátu. Vzhledem tomu, že však byla na programu jen čtyři závodní kola, musela byt každá skupina závodníků ochuzena o závod v jednom z uvedených sektorů.
Neoficiální trénink před šampionátem probíhal dosti chaoticky, protože většina týmů se jen obtížně orientovala v náhradních úsecích a ani tréninkové jezero Gikasjon neodpovídalo tomu, co čekalo soutěžící při závodě. Obrovské jezero mělo velmi slušnou obsádku arktických sivenů, pstruzi tu však zcela chyběli. Oficiální jezerní trénink na odpovídající vodě však byl poznamenán tím, že zde každé družstvo mělo jen jedno místo v lodi ve dvou tříhodinových trénincích a tak si to zde mohli zkusit jen dva z pěti členů týmu. Jinak se však pořadatelé při závodě vyznamenávali ochotou a obětavostí na každém kroku.
I když byla voda v řekách zvýšená, proběhla první dvě kola za celkem regulérních podmínek, avšak v noci začalo silně pršet a pršelo až skoro do oběda druhého soutěžního dne, takže voda v řekách stoupla skoro o metr. U nás by byly řeky nechytatelné, v Laponsku byla voda jen trochu kalnější. Kdo si však vylosoval sevřené peřejnatější úseky, ten nemohl do vody a tak hodně záleželo na štěstí při losování. V řekách se lovili divocí pstruzi obecní a lipani, na jezeře jen divocí potočáci.
Před závody typovalo mnoho místních rybářů Čechy jako vítěze a nakonec jim to vyšlo na sto procent, protože v soutěži jednotlivců zvítězil strakonický závodník Lukáš Pazderník, jinak člen týmu Česká republika 1 a v soutěži družstev stál na stupních vítězů nejvýše a trochu překvapivě tým s označením Česká republika 2 (J. Pecina, M. Grün, I.Vančura, M. Sušil, J. Hanák). Stříbrné medaile získali Belgičan Francis Lambinet (se stejným součtem umístění jako náš závodník) a tým Polska (Tondera, Szymala, Walczyk, Konieczny, Lach). Bronzoví byli John Horsey a tým Anglie (J. Horsey, A. Dixon, M. Tinnion, B. Reec, I. Baar).
Lukáš Pazderník oslavil svůj návrat do reprezentace po devíti letech ziskem nejcennějšího kovu, který před ním z našich získal na evropském šampionátu jen Pavel Macháň v Kostelci n. Orlicí v roce 2000. Lukáš patřil mezi ty se šťastným losem a dokázal to plně využít ve svůj prospěch. V prvním kole na spodní úseku řeky Marsan šokoval místní znalce úlovkem 19 lipanů na českou nymfu, i když si je musel v hluboké a táhlé tůni najít a pak už je jen vybíral jako ze sádky. Kdyby nemusel velice složitě brodit a přenášet své úlovky na značnou vzdálenost, mohlo být jeho skóre ještě o poznání lepší.
Ve druhém kole byl na lodi na jezeru Stensjon se Švédkou Marií Lagerkvistovou, která ho málem dvakrát připravila o titul. Zde na jezeru měl velkou smůlu i na veslaře, který tuto činnost prováděl patrně poprvé a nebyl schopen udržet člun v rovném směru, či najet kamkoli dle pokynů závodníka. Neustále se točící loď a Mariina šňůra dala našemu borci řádně zabrat. A nejen šňůra, ale i samotná Marie byla velmi trucovitá a po čas kdy vodila loď jezdila po nesmyslných místech a nedala si říci. Jen s velkým štěstím bylo jeho šest pstruhů stejně velkých jako úlovek Poláka Szymaly a tak byli oba klasifikováni na pátém místě. Lukáš měl štěstí i v tom, že si naší úspěšnou zlatohlavou mušku navázal na háčky Kamasan, ze kterých mu pstruzi nepadali.
V nedělním deštivém závodě ho čekal horní úsek na velké řece Vojman a zde měl stanoviště č. 1, kde se dalo podél břehu brodit a kde ulovil po čtvrthodince pstruha 29,5 cm a ten mu stačil na páté místo v sektoru, protože 10 závodníků bylo bez úlovku. Lukáš chytal mokře na drobné nymfy a vytáhl tu ještě asi 10 pstruhů pod míru, která byla tradičně stanovena na 20 cm. Po třech kolech byl druhém místě a nyní bylo jen otázkou zda chytne rybu na horním Marsanu kde bylo dopoledne 11 závodníků bez úlovku a voda ještě stále stoupala.
Lukáš měl však i zde štěstí na místo, ve kterém mohl na pár metrech brodit. Zabrodit zde mohl už jen nad ním chytající Walesan Paul King, zatímco pod ním lovící Fin Ollikainen to vzdal už po půlhodině a šel se raději ohřívat k ohni. Po hodině chytání neměl nikdo úlovek a už to vypadalo na šestnáct nul, když Lukáš vytáhl na "Bobše" pstroužka, kterému rozhodčí za asistence vrchníka naměřili 201 mm a to byla velká sláva. Pak ale chytl i King pstruha 29 cm a dostal se tak na první místo. Vše ještě mohla zkomplikovat Švédka Lagerkvistová, která chytala na stejném místě, kde ráno vyhrál se 4 lipany Martin Sušil.
Švédové doslova okopírovali jeho taktiku a naordinovali jí Marii. Velká májovka se zeleným tělem a grizzly palmerovými nožkami na plovoucí šňůře, tažená pod hladinou podél břehu proti vodě. Marie tomu viditelně nevěřila a víc kouřila než chytala. Po dvou hodinách okounění najednou začala pištět a pak se vynořila z roští s dobře třiceticentimetrovým lipanem v podběráku a najednou tu byli tři závodníci s úlovkem a kdyby se mezi ně přimotala čtvrtá ryba, tak měl Lukáš po titulu. A ta čtvrtá ryba opravdu přišla, naštěstí pro nás zase na Mariinu májovku a tak tato Švédka, která nechytla nikde nic, zde vyhrála sektor!
V soutěži družstev vyhrál náš druhý tým, který byl částečně sponzorován firmou CK Pepa a částečně si hradili náklady sami závodníci. I když jeli na šampionát spíše s cílem získávat zkušeností, vše jim vyšlo nad očekávání a vzhledem v velmi dobrým lokálním znalostem M. Sušila a pod taktovkou kapitána J. Peciny se jim ve čtvrtém kole podařilo předstihnout o čtyři umístění loňské mistry Evropy Poláky. Taktika našeho druhého družstva byla zaměřená na lov pstruhů na velké májovky, ať suché či mokré a to jim v konečném součtu ve velké vodě vyšlo. Měli i hodně štěstí v tom, že si v posledním kole zapomněl jeden z nich pruty u hotelu a jen díky obětavosti jednoho z diváků se jeho osobním vozem pro ně vrátili 30 km zpět a i když ztratili jen 15 minut ze závodu na spodním Marsanu, jedna ryba zde stačila na čtvrté místo a tím šli přes Poláky, kteří zde nulovali. Vítězové měli v celé soutěži jen dvě nuly, zatímco Poláci nulovali čtyřikrát!
Naše první mužstvo ve složení L. Pazderník., Vl. Šedivý, K. Vacek, D. Šeba, O. Dvořák mělo odlišnou taktiku, zaměřenou spíše na nymfování a na menší jepice a velké chrostíky. Ve velké vodě nulovali pětkrát a navíc měli ještě dvě velmi špatná umístění s rybou. Soutěž vůbec nevyšla K. Vackovi, který měl ve čtyřech závodech jen dvě hodnotitelné ryby a jistě si tak nepředstavoval svůj poslední start v reprezentaci ČR. Je paradoxem, že i za této situace mohl tým celkem pohodlně dosáhnout na bronzový stupeň už jen za předpokladu, že by Šedivý ve třetím a Vacek ve čtvrtém kole na jezeru vytáhli alespoň polovinu pstruhů, kteří jim spadli z háčků. Takto skončilo toto naše družstvo na pátém místě, ještě za domácími Švédy a před Italy.
Nezvykle dobře zachytali Irové, kteří byli sedmí a překvapením bylo osmé místo pro Rumuny, kteří však měli velmi dobrý los a dva závodníky v první desítce na čtvrtém a pátém místě. Až za nimi skončili výborní Francouzi, vedení prvně na trenérském postu fenomenálním Pascalem Cognardem a také Belgičané skončili až jedenáct. Slovákům se tentokrát nedařilo, obsadili až 13. místo, i když Miro Žubor skončil mezi jednotlivci jako jedenáctý a vytvořil na horním úseku Vajmanu rekord šampionátu s 37 úlovky. Byla to první tůň pod jezerem a to bývá ve Švédsku vyhrávací místo.
Na závěr ještě uvedeme umístění všech našich závodníků v soutěži jednotlivců:
1. Pazderník , 9. Sušil, 13. Vančura, 18. Grün, 23. J. Hanák, 24. Šeba, 28. Pecina, 31. Dvořák, 51. Šedivý, 73. Vacek. Je třeba říci, že všichni bojovali naplno a přesto mezi nimi byly takové rozdíly. Byl bych nerad, kdyby se páté místo prvního týmu svádělo třeba na Karla Vacka, který neváhal v závodě na spodním Vajmanu doslova přeplavat řeku proto, aby zde chytl alespoň jednu měřitelnou rybu. Je to prostě sport a jak asi muselo být Francouzům a Pascalovi, když po čtyřech titulech světových šampionů v řadě byli tentokrát až za Rumuny na devátém místě. Vyhrávat chtějí všichni a v těchto těžkých podmínkách to byli Češi a nikdo tu nerozlišoval, zda měli označení jedna nebo dvě.