Zapsal: Karel Křivanec
Protože se toto mistrovství světa mělo odehrávat i na jezerech, byla uspořádána příprava na přehradě Dědinky u Dobšiné na Slovensku. Soustředění se bohužel konalo jen dva dny po rozmrznutí nádrže (1.-3.května). Až z Prahy se na nás přijel podívat pracovník Československé konfederace rybářských svazů pan Hlaváček, který nám všem přivezl dresy a zase odjel zpět.
Nejednalo se vlastně o nic jiného než o veslování a ježdění na loďkách, o jezerním muškaření jsme tehdy nevěděli vůbec nic. Jedinou potápivou šňůru měl Jarda Eisner, kterou mu pak v Anglii natočili na hřídel motoru, což byla naše prvopočáteční slabina, která snad v oněch dobách potkala každého. Ostatní měli pouze plovoucí šňůry a podle toho to také vypadalo. Slávek chytil asi jako jediný za celé soustředění jednu plotici a jednoho okouna, Jirka Klíma měl jeden záběr atd.
Odjeli jsme do Anglie vlakem 20. května a cesta do Northamptonu nám trvala třicet pět hodin. Ještě lepší byla zpáteční cesta. Abychom ušetřili 4 libry na jízdence, čekali jsme v Londýně na přípoj celý den a tak jsme byli celkem 51 hodin na cestě. Zastoupení obou částí státu bylo tentokrát opravdu „paritné“, neboť vedoucím výpravy byl ing. Vlastimil Petrek, který se solidně domluvil anglicky a trenérem byl další Slovák Jožo Bogyi, z jehož zprávy bylo možno čerpat některé údaje. Gavura nedostal jako příslušník Čs. armády povolení vycestovat a tak Slovensko zastupovali ještě závodníci Miroslav Sýkora a Ján Šebestyen, Vedoucí Petrek rozdal na trajektu všem kinedril, ale sedmimetrové vlny to stejně nezastavilo a Jirka Klíma pozvracel při své premiéře tři paluby.
Po ubytování v hotelu My House jsme zjistili, že první oficiální trénink jsme díky špatně naplánované cestě prošvihli. Potkali jsme totiž Poláky, kteří byli trénovat na malých rybnících v Avingtonu proslavených duháky obrovských rozměrů a ti právě vlekli několik obrů do hotelu. Slávek ještě stačil zajít do rybářského obchodu kde utratil celé kapesné ve výši 45 GBP za jezerní prut. Jediný trénink absolvovali naši 22. května na Rutlandu a protože bylo na odpoledne plánováno slavnostní zahájení, byl to jen takový zkrácený lov, který nedopadl moc dobře.
Slavnostní zahájení a následný banket se neobešel bez ostudy pro náš tým. Seděli jsme u stolu s Angličany a večer začal normálně. Slávek si všiml, že se vybírají nějaké peníze a upozornil na to vedoucího družstva. Ten zjistil, že: „Vybírají na volajaků pijatiku, veď jsme sem neprijeli chlastať“, znělo jeho vysvětlení. Byl to však na přípitek na zdraví královny matky, která měla patronát nad šampionátem. Když vedoucí nalil našim do skleniček minerálku, nevydržel to jeden z Angličanů, přinesl nám láhev sektu a praštil s ní výmluvně před námi na stůl. Jindy zas královna matka pozvala všechny účastníky mistrovství na čaj do Parlamentu, ale ani to nám vedení nepovolilo.
Co se týká pravidel, byl tento šampionát čtyřkolový a dělil se na dvě části. Protože se prezentovalo 21 zemí a 99 závodníků, byla první dvě soutěžní kola na nádržích Rutland a Grafham počítána do soutěže družstev a nejlepších 32 závodníků z této části pak postoupilo do finále jednotlivců na nádržích v Avingtonu a řece Test, ale do celkového pořadí jednotlivců se započítávaly výsledky ze všech čtyř kol. Angličané si šampionát ušili pro sebe a také dobře věděli, kam byly na velkých nádržích vysazeny ryby.
Soutěž začala prvním sedmihodinovým kolem dne 22. května, v každé lodi byli dva závodníci, kteří se po dvou hodinách měli střídat ve vedení lodi a vždy jeden lodník, který obsluhoval motor a měřil ryby. Byla zima, silný vír a pořádné vlny. Slavoj nastupoval v prvním kole na Rutlandu s finským kapitánem, který chytal na Minimuddlery. I když měl náš závodník 6 ryb, bylo to až 24. místo do soutěže jednotlivců. Zde se Angličané zahojili a získali rozhodující náskok.Druhý den přišla na řadu nádrž Grafham Water a Slávkovým lodním partnerem byl John Pawson, syn mezinárodního organizátora tohoto závodu a exmistra světa Tony Pawsona.
John si hned sedl k motoru a poslal lodníka na střední lavičku. Byl velmi ambiciózní a nechtěl si vůbec připustit, že by ho mohl nějaký Čech porazit na stojáku, ale jak to tak někdy bývá, začátečník mívá štěstí. Slavoj měl nahoře Soldier Palmer a jako koncovou použil tehdejší novinku Peach Doll. První rybu chytl prakticky na první náhod, zatímco John nemohl velmi dlouho chytit nic. Slavoj hodně dlouho vedl se dvěma pětatřiceticentimetrovými duháky, než se podařil i úlovek jeho soupeři. Pak chytl Angličan druhou rybu, která však nebyla zaseknutá v hlavové části. Podle domácích pravidel by se počítala, ale podle mezinárodních ne. Slávek proto bedlivě sledoval co se bude dít a tak Angličanům nezbývalo nic jiného, než jí pustit bez zápisu do bodovací karty. John byl z toho nešťastný a před koncem závodu se rozhodl, že pojede k nějaké skále, která kolmo spadala do vody a na toto místo neváhal jet přes celé jezero, což trvalo asi půl hodiny.
Když už chybělo jen pár minut do konce závodu, tak náš Slavoj při dotahování mušky uviděl jak se najednou z hloubky přihnala velká ryba a nedobrala mu. Hodil jí to tedy znovu a dobře půlmetrový duhák (55 cm) se mu na to pověsil. Slávek ho nekompromisně přitáhl k lodi a nabral do Johnova velkého podběráku, protože do svého by tak velkého duháka nedostal. Hned potom vyletěla světlice oznamující konec závodu. I když je to těžko uvěřitelné, je ve výsledkové listině za tento výkon uvedeno u jména Svoboda druhé místo, zatímco u jména Pawson místo šestnácté. Na tento překvapivý tah s podběrákem nemohl John dlouho zapomenout a ještě po letech ho Slavojovi připomínal, stejně jako štípaný hexagonální prut, který byl udělen za toto umístění našemu borci.
Po dvou dnech tedy vyhráli soutěž družstev Angličané, kteří všichni také postoupili do finále a měli 151 ryb, druzí byli Australané se 67 úlovky a třemi finalisty. Třetí skončili rybáři z Nového Zélandu, kteří chytli 49 ryb a měli také tři finalisty a čtvrté místo obsadili Walesané se 43 rybami a dvěma finalisty, tedy dokonalý úspěch Britského společenství národů. Pátí byli Poláci (37/3), šestí Francouzi (41/3), sedmí Finové (33/2), osmí Irové (29/2), devátí Skotové (27/1) a desátí Čechoslováci (28/2). Do finále postoupili oba naši nejzkušenější, Svoboda jako 16.(9 ryb) a Eisner na 26. místě (8 ryb).Toto umístění však ještě nebylo konečné a čekala je ještě dvě další kola. Zbytek členů týmu už v soutěži jednotlivců nepokračoval a jejich pozice ve výsledkové listině byla definitivní: 47. Sýkora (5 ryb), 49. Klíma (4 ryby) a 61. Šebestyen (2 ryby).
Dne 26. května začalo finále jednotlivců, které bylo vlastně zúžením počtu závodníků na třetinu a jeho důvodem byla nejspíše malá kapacita břehů na rybnících v Avingtonu a také těžký přístup k řece Test, která je obklopena privátními pozemky. Slavoj si vylosoval na Testu strašné místo, které bylo jen těžko pochopitelným pochybením organizátorů při vytyčování závodních úseků. Navíc se zde mohlo lovit jen na sucho a jen proti vodě, přičemž zde dominovaly velké druhy májovek, které se právě líhly. Jeho stanoviště bylo náhonem na mlýn, ve kterém byl jediný pstruh, ke kterému se náš závodník plazil po břiše, ale stejně ho nedostal a tak si připsal 16. místo za nulu v tomto kole, zatímco okolní muškaři byli v rybách a Slávek by na jejich místě způsobil asi masakr. Jarda Eisner byl na Avingtonu dvanáctý, ale přesný počet jeho úlovků se z dochovaných listin už nedá zjistit.
Druhý finálový den byl zrcadlovým obrazem toho prvního, tedy co se týkalo závodních úseků. Ve vodě v Avingtonu plavalo mnoho velkých duháků a všechno to byli vyškolení granuláči. Slávek sestříhal nějakou svou mušku jen na váleček ze zaječí srsti a šel do toho. Chytalo se ze břehu a byly rotace, jak dlouho se chytalo a kolikrát se měnila stanoviště, to se dnes dá jen stěží zjistit, protože Slávkovi už tak neslouží paměť a ani z výsledkových listin nelze zjistit kolik zde chytil ryb, ale muselo jich být asi víc než deset, protože tu obsadil neuvěřitelné 4. místo při svém prvním břehovém závodě, který byl zároveň jeho prvním chytáním s muškou na stojáku ze břehu! Myslím, že je to skvělé potvrzení jeho mimořádných rybářských kvalit a taktické geniality. Nic na tom nemění ani fakt, že se tento závod chytal bez protihrotu, což naši vůbec nevěděli a zjistili to náhodou až po závodě, protože technické zajištění tohoto výjezdu poněkud pokulhávalo. Naštěstí je nikdo nekontroloval. Náš druhý finalista dopadl na Testu navlas stejně jako jeho kolega a připsal si za nulu umístění šestnáct.
Angličané tedy vyhráli toto své mistrovství na celé čáře a v první šestce jich bylo pět. Mistrem světa se stal Brian Leadbetter (součet umístění 6, vyhrát třikrát), stříbrný byl Chris Ogborne (13) a bronzový Bob Church (15). Další pořadí: 4. D. Buck (Anglie), 5. D. McLellan (N.Z), 6. J. Pawson, 8. Moc Morgan (Wales), 12. Tondera (Polsko), 17. Svoboda, 30. Eisner.
Ze známých osobností současnosti figuruje ještě ve výsledkové listině na dvacátém místě strůjce mnoha skvělých francouzských úspěchů, jejich současný trenér Jacques Boyko.
Během finálových bojů měla zbylá část výpravy volno a její benjamínek Jirka Klíma se nějakým řízením osudu dostal do skupinky dobrovolníků, která měla jet na Test nachytat ryby pro závěrečný banket. Chytalo se opět na májovky suše proti vodě, ve své krabičce však měl jen velkou mokrou březnovku, kterou namastil a pustil se to pstruhů. Nikdo nemohl nic chytit jenom Jirka nosil pstruha za pstruhem. Byli to nádherní potočáci, jakých u nás chytneme jen pár za život. Konečná bilance pro hotel bylo 45 ryb, z toho jich chytl 40 Čech. Norové mu věnovali po tomto zážitku zcela nový prut značky Hardy a vybavili ho vším možným.
Tak skončila naše účast na mistrovství světa, při které byly získány první zkušenosti s dosud zcela neznámým jezerním muškařením. Angličané se skoro stejný model šampionátu pokusili zopakovat o dvanáct let později, ale dopadlo to pro ně katastrofou, tedy 11. místem v soutěži družstev, což dokonale ilustruje jak rychlý byl proces výměny zkušeností s jezerním lovem pstruhů, který se odehrál v poměrně krátkém časovém období nejen v kontinentální Evropě.