Autor: Milan Hladík
Početná výprava RSK České Budějovice se chystala dobýt jezerní závody konané v Červenom Kláštore na Slovensku a jelikož se loňské zážitky některých našich závodníků hemžily superlativy na adresu krás podhorského jezera s křišťálově čistou vodou s bohatou obsádkou, rozhodl jsem se zúčastnit svého prvního čistě jezerního závodu. V pátek 23.dubna nás vyrazilo na cestu celkem třináct. Římovskou větev našeho klubu reprezentovali bratři Hanákové a nerozlučná dvojice Milda Hosenseidl a Venca Krátký, známá též pod přezdívkou Asterix a Obelix. Pak tu byl David Říha, chytající v týmu s Hanáky, římovští chalupáři Misaři (otec a syn) a vlastní budějovickou větev pak reprezentovali ještě Jája, Šeďa, Kaďas, David Šeba, Michal Adamčík a já.
I když jsme vyrazili ráno, tak vzhledem k neustálému prodlužování konzumačních zastávek a návštěvě muškařského obchodu Petra Bienka v Žilině, jsme na místo dorazili až okolo půl osmé večer. I tak jsme stihli ještě letmou obhlídku čtverhranného vybagrovaného bazénu o rozloze maximálně 1,5 ha, s kalnou vodou o průhlednosti do 10 cm a absolvovali pohovor s několika místními znalci. Příčina zákalu se brzy vyjasnila a podle informací ani zdejší hospodář neodolal pokušení a vysadil ("najebal tam") v loňském roce kapry. Nejvíce rozladěn byl David Šeba a nutno konstatovat, že jeho rozladění se nezlepšilo ani druhý den po skončení kvalifikace. Každopádně deklarované nasazení deseti metráků duháků o velikosti okolo půl metru a "aj vetších" dávalo jisté naděje do druhého dne. Večer jsme se ihned po ubytování seznámili i s místní restaurací, Zlatým bažantem a borovičkou a zajistili si stůl i na sobotní večer.
Závod probíhal ve dvou dnech. Sobotní kvalifikace obsahovala čtyři hodinová kola ve dvou skupinách po 80 závodnících. Obě skupiny se střídaly tak, že jsme vždy měli hodinovou pauzu, která se později některým závodníkům málem vymstila. Ráno jsem si nevylosoval špatně, hned jsem se dostal do ryb a výhodou bylo i to, že celý den vedle mne chytal Venca Krátký, který již nějaké zkušenosti má, a mohl jsem si s ním i povídat (z čehož on zas takovou radost neměl).
Jelikož jsem čekal pořádné ryby, navázal jsem větší mouchy s těžkou hlavičkou, a jaké bylo moje překvapení, když se mi první dva sotva dvaceti pěti centimetroví duháčci setřepali. Ihned jsem převázal na menší mušky a nakonec jsem jich v obou dopoledních kolech chytil dost, i když jsem tak o polovinu ryb přišel. Každý začal s něčím barevným, nejvíc fungovaly oranžové bloby, ale ryby se daly chytit prakticky na cokoliv. I když se jich chytalo docela hodně, už v prvních dvou kolech se někteří z nás nevyhnuli smůle a chytli nulu a postup se už nezdál tak snadný.
V odpoledních kolech už začalo jít do tuhého a záběrů ubývalo. Bylo třeba buď držet osvědčenou taktiku, nebo sledovat ostatní a pokusit se je napodobit. To se mi povedlo, jelikož jeden slovenský kolega neustále chytal rybu za rybou (všechny okolo čtyřiceti, dokonce i jednu dubletu) na sestavu tří blobů tažených na rychle potápivé šnůře, řekl jsem si, že zřejmě ryby dráždí pohyb mušek směrem dolů a tak jsem vzal prut s rychlou intermídkou, navázal dva bloby a po co nejdelším náhozu jsem nechal šňůru vyklesávat.. Takto jsem měl již během klesání tří tvrdé záběry, z nichž dva jsem proměnil a jednoho duháka jsem ještě vydráždil k záběru při dotahování mušek až u břehu.
Venca ale v prvním odpoledním kole chytil "zero" a tak měl v posledním kole malou dušičku, jelikož bylo jasné, že jistotu postupu dával pouze bezchybný výkon, případně jedna nula na kontě, ale dvě nuly by už byly moc. Někteří závodníci, kteří byli úspěšní v prvních třech kolech, díky tomu již poslední kolo trochu vypouštěli, k čemuž přispěla i poslední pauza strávená u přistaveného autobusu s občerstvením. Nám s Vencou se nakonec podařilo chytit rybu i v posledním kole.
Vencova úleva byla opravdu veliká, zvláště, když nakonec kvalifikací neprošli jen tři z našich. Já byl ve své skupině šestý, takže jsem se těšil na druhý den. Večer jsme se šetřili a někteří z nás, kteří kvalifikaci věnovali veškerou energii, šli spát již před večeří, ostatní postupující po večeři a pár pivech, nepostupující o něco později. Hvězdou večera byla velice sympatická servírka Magdalena, do které jsme se všichni okamžitě zamilovali.
Ráno jsem si vylosoval v prvním kole jedno z nejlepších míst, nejprve jsem znervózněl po ztrátě tří ryb, ale okamžitě jsem vzal do ruky prut s dvěma "bubinami" (Orange Booby a White Booby) a z pěti záběrů jsem všechny proměnil. V momentě, kdy se mi složil podběrák a duháka jsem nabral jak na tenisovou raketou jsem měl dost nahnáno. Jeden duhák měl mušku za žaberními oblouky a tak se mi nepočítal. Tři z těchto ryb měly okolo čtyřiceti, takže jsem byl po prvním kole někde ve předu.
Bohužel jsem se nesrovnal s druhým kolem, kde jsem měl jen jeden kontakt a bylo mi jasné, že na bednu to už nebude. Během oběda jsem předělal prut na pakomáry a v prvním odpoledním kole jsem hned chytil dva menší duháky na Black Buzzer při dotahování mušek ke břehu. Bohužel v posledním kole jsem byl na jalové straně jezera, kde se podařilo chytit rybu jen Šeďovi na daleký odhoz (shodou okolností to byla největší ryba závodu) a ještě jednomu náhoďákovi, takže jsem nakonec skončil s dvěmi nulami dvacátý šestý.
Do posledního kola postupovali s velkými ambicemi ještě tří z nás. Frantovi Hanákovi ale jeho ryba spadla u břehu, když si pro ní po blátivém břehu dojel po zadku, takže bez nuly zůstali pouze Pepa Hanák na šestém místě a vítěz závodu, David Říha, který celý den chytal stabilně vždy v každém kole několik ryb a v posledním kole se mu vítězný duhák pověsil na mušku minutu před koncem závodu. Většina z nás nakonec skončila v první třicítce, i když třeba Michal mohl jet domů s novou "audinou".
Závod byl pro mne velice cennou zkušeností, perfektní byla jeho organizace, úseky byly přesně vytyčené, pořadatelé měli průběžné výsledky hotové půl hodiny po skončení. I přes sobotní celodenní déšť a nedělní vítr panovala výborná nálada. Kolegové, vedle kterých jsem chytal, byli v pohodě, občerstvení bylo dokonale zajištěno, na grilu se peklo maso a klobásy a také ceny byly zajímavé, obzvláště ten čtyřkový SAGE. Pár zmatků se vyřešilo bez oficiálních protestů, pouze několika "koko... a pi...". Pořadatelé slíbili, že jezero vypustí a kapry sloví a že příští rok bude zase čisté, takže už se můžeme těšit.
No a co se týká chytání, pro zkušené závodníky zřejmě nebude pár mých subjektivních poznatků ničím novým, takže závěr už nemusejí číst. David chytal celé dva dny svojí taktikou. V sobotu v bezvětří s plovoucí šňůrou s intermediálním koncem na rychle tažené lury a v neděli ve vlnách s pomalou intermídou, hlavně na pomalu taženou malou Montanu. Neházel nijak daleko, ale proměnil velké procento záběrů a to rozhodlo. Jelikož je pří závodě málo času, zřejmě nemá cenu příliš střídat pruty a je spíše třeba udržet mušky co nejdéle ve vodě. Ale v momentě, kdy váš soused vytáhne po sobě dvě ryby na bubinu, je třeba neváhat, jako to třeba udělal Milda.
Pozorování úspěšných sousedů je samozřejmostí, hlavně na jakou chytají šňůru, jak dlouho ji nechají klesat a jak rychle přitahují. Chce to umět zvládnout dlouhé hody a dostat se za hranici, kde chytají ostatní, jako jsem to viděl u Vítka Misara a u Šeďi, ale zároveň je třeba se soustředit i na vodu těsně u břehu, jelikož jsem u břehu chytil tak čtvrtinu ryb a David i závodníci v mém okolí tam také bodovali. Mému sousedovi se na oranžového bloba, ťukajícího o hladinu asi třicet centimetrů od břehu, pověsil čtyřicátník v momentě, když si vymotával rychlospojku z posledního očka prutu. Byly to prostě pěkné závody.