ČESKÉ VÍTĚZSTVÍ V PRVNÍM ZÁVODĚ ROKU

Autor: Jaromír Šram

Máme za sebou jeden z prvních mezinárodních závodů v jezerním břehovém muškaření, který se konal v neděli 28. března ve Francii u městečka Dreux, asi 70 km za Paříží. Absolvovat tento závod se letos rozhodlo dvacet českých závodníků. Samotný závod je soutěží dvojic, které chytají z jednoho místa spolu vedle sebe a úlovky se jim počítají dohromady. Dále jsou tu tzv. rotace, kdy se po 40 minutách dvojice bez přerušení závodu přemísťují na svůj další asi dvacetimetrový úsek. Za dopoledne těchto rotací proběhne pět, pak je hodinová přestávka na lehký oběd a odpoledne proběhne dalších pět rotací. Takže každé družstvo při tomto systému chytá po celém jezeru, a to dobrá i špatná místa. Chytá se na háčky bez protihrotu a velikost mušky není omezena, zakázány jsou pouze mušky typu Booby Nymph aby se zmenšilo riziko poškození ryb.

Jelikož je Dreux vzdáleno od Českých Budějovic asi 1200 km, vyrazili jsme na cestu už ve čtvrtek na noc, tak abychom mohli dva dny trénovat na vedlejším Zámeckém jezeru, neboť závodní jezero je pro trénink uzavřené. Sice se ryby zpravidla na tomto tréninkovém jezeru nechovají úplně stejně, ale dokáže vás to aspoň nasměrovat jak by mohl probíhat vlastní závod a hlavně jaká bude asi aktivita ryb. Z Českých Budějovic jsme jeli dvěma vozy a naše dvojice tvořili Franta a Pepík Hanáků, Vladimír Šedivý s Karlem Bílkem, Miloslav Hosenseidl a Václav Krátký. Poslední dvojice byla smíšená, vedle mé maličkosti byl druhým členem týmu kolega z reprezentace, Tomáš Starýchfojtů, jinak závodník prvoligového týmu TUKAR Oslavany.

Cesta proběhla bez problémů a v půl osmé ráno jsme již čekali před uzamčenou bránou Zámeckého jezera, kterou nám v osm hodin správce otevřel a my šli na to. Rozmístili jsme se po dle dvojicích na nejlepších místech a začali jsme zkoušet různé muškařské šňůry a měnili způsob oživování mušek. Nachytali jsme poměrně hodně duháků, největšího chytil už tradičně Pepík Hanáků a jeho úlovek měl 65 cm (viz. foto). Duháci byli v dobré kondici a bez nějakého zjevného poškození a s pěkně vytvořenými celými ploutvemi. Chytli jsme i candátka a nějaké plotice. Správce nám udělal speciální cenu a tak jsme za jeden a půl dne zaplatili v osmi lidech a chytání způsobem "No kill" rovných 500 Euro.

Asi nejvíce se nám při tréninku osvědčila pomalá intermediální šňůra, kdy jsme mušky po nahození nechali volně vyklesávat a přitahovali je pomalým mlýnkem s občasným prudkým oživením mušek. Dále se zde osvědčily i malé mušky a pakomáři, taktéž volně vyklesávající a vedené osmičkovým mlýnkem. Při obědě jsme pod pergolou pozorovali dění na jezeře a všimli jsme si, že Martinovi Grünovi z Prahy to velice dobře bralo na nějaké malé mušky, které nám však neukázal.

Po zhodnocení tréninku a předání informací mezi ostatními členy našich týmů jsme vyhodnotili, že při závodech začneme s lurami v přírodních barvách a ze zlatou hlavičkou, ostatně jako v minulých letech, a na horní přívěs pak dáme nějaké dráždidlo typu oranžového Bloba. Dále si připravíme alespoň jeden prut s malými muškami typu Pheasant Tail Nymph (bažantí ocas) a černé pakomáry. Večer jsme v laciném hotelu STARS (cena dvojlůžkového pokoje na jednu noc je 30 euro) vázali chybějící osvědčené vzory a šli brzy spát, protože nás čekal fyzicky hodně namáhavý závod.

Ráno jsme vstávali brzy, abychom přijeli včas k jezeru a měli dost času na přípravu. Pak proběhla ranní prezentace u hlavního pořadatele, zaplatili jsme startovní poplatky 90 euro za tým, každý závodník si připravil tři až čtyři pruty a vyrazili jsme na vylosované závodní úseky. Naše vylosování vypadalo dobře. Nastupovali jsme totiž na místo, kde se v předešlých letech ryby vždy chytaly. Začátek organizátoři tradičně nezvládli, a začínalo se o pět minut později protože a rozhodčí stejně ještě nebyli na svých místech. Těchto bezvýznamných pět minut nás pak mohlo dost mrzet, protože jsme opravdu nastoupili "do ryb", kdy jsme na každý druhý až třetí náhod měli záběr nebo chytli rybu. Po těchto prvních 35 minutách se nám podařilo dostat do podběráku a změřit osm duháků.

Zvláštností na tomto jezeru je zlatá forma pstruha duhového, který jde i v přikalené vodě pod hladinou dobře vidět. I tentokrát zde tito zlaťáci byli a dokonce reagovali na naše lury, ale nedobírali nám je, pouze jeden se mi pověsil na oranžového bloba přímo u břehu. Jelikož tito zlatí duháci nám stále reagovali na lury, ale ne a ne je chytit, vyzkoušel jsem pakomáry a dva se mi podařilo přelstít na zlatohlavého pakomára. V dalších rotacích se nám podařilo občas chytit nějakého duháka a tak v dopoledním kole jsme měli zapsáno celkem 14 ryb. Ostatní členové české výpravy na tom nebyli také špatně, počet ulovených ryb se pohyboval kolem 8 - 13 ryb. Pouze Franta s Pepíkem Hanáků měli smůlu na los a na dobrá místa se dostali až později, kdy již ryby byly popíchány a proto málo aktivní. Při obědě jsme se ještě dozvěděli, že špičkové belgické družstvo Patrik De Schutter, Guido Vinck má za dopolední kolo 17 duháků. Tito Belgičané jezero velice dobře znají a v minulých letech se téměř vždy umístili na předních místech několikrát tu i vyhráli.

Po krátké polední přestávce jsme vyrazili na odpolední kolo. Ryby už nebyly tak aktivní a při množství závodníků, kdy většina chytala na veselé lury, jsme došli k závěru, že tyto mušky musí být již okoukané a možná se jich ryby už i bojí. Proto jsme sundali dráždící prvky (oranžové bloby) a začali jsme tahat už jen přírodní vzory. Slunce se odpoledne vyhouplo vysoko na oblohu a ryby jsme proto začali chytat spíše u dna, ale opět na pomalé stahovaní. Odpoledne se nám podařilo dostat do podběráku celkem 11 duháků a měli celkový počet 25 ryb. Při návratu k autům jsme si s Tomášem říkali, že na tom nebudeme zas tak špatně a začali jsme pomýšlet na "bednu".

Když jsme u aut začali skládat pruty, pokuřovat, popíjet české pivo a diskutovat, kde to bylo nejlepší a co to chtělo, přišel k nám Guido a pod záminkou jestli mu dám cigaretu se zeptal kolik jich máme. Hrdě odpovídám že 25 a na mou stejnou otázku on říká že 24. Budem na tom velmi dobře, špitnu Tomovi, ale počkáme si raději na vyhlášení. To proběhlo poměrně brzy po skončení závodu v místní klubové chatě přímo u jezera. K naší nemalé radosti jsme byli s Tomášem vyhlášeni jako první. Druzí byli již zmínění Belgičané a třetí další Belgičané z reprezentace Antoin Bigaré a Antoin Perin - 23 ryb.

Hodně smůly mělo na čtvrtém místě pražské družstvo Martin Grün a Jan Pecina - 23 ryb, když Pecina nedostal tři velké duháky do podběráku. Sedmí byli Paur a Vančura - 20 ryb, devátí Bílek a Šedivý - 17 ryb, jedenáctí Mikulka a Svrček - 15 ryb, třináctí Kurdna a Vogel - 14 ryb, čtrnáctí Hosenseidl a Krátký - 13 ryb, šestnáctí Kubert a Sušil - 12 ryb, sedmnáctí Skřivánek a Vachuda - 11 ryb a dvacátí bratři Hanákové - 9 ryb. Celkem chytalo třicet družstev, takže si myslím, že Češi ani tentokrát ostudu neudělali. Byla škoda, že se nevyhlašovala největší ryba závodu, protože tu ulovil náš mladý závodník Milda Hosenseidl z Římova. Rozhodčí jeho duhákovi naměřil do vykrojení ocasní ploutve rovných 65 cm.

Ještě pro doplnění bych se chtěl zmínit o tom, že jsem chytal na fluorcarbon Mamba od firmy Lureflash o průměru 0.20 mm (lury) a 0,18 mm (pakomáři) a i když byly ryby bojovné, žádná mi to neurvala, i když jsem je zdolával dosti razantně. Z historie tohoto závodu je to druhé vítězství českého týmu, když poprvé vyhráli maratón ve Francii v roce 2002 Dan Svrček s Martinem Mikulkou. V pondělí při návratu domů jsme se ještě zastavili v Paříži a udělali si výstupem na Eifelovku, což bylo důstojné rozloučení s letošním maratónem.