Zapsal: Karel Křivanec
V seriálu o historii naší mezinárodní závodní činnosti pokračujeme vzpomínkou na velmi úspěšný šampionát, který se konal v roce 1986 v Belgii na řece Ourth. Zachovala se i původní zpráva trenéra výpravy, která v dobovém slohu dobře vystihuje dění kolem tohoto mistrovství světa v muškaření. V této vzpomínce jsem čerpal z obou zdrojů a pochopitelně i výsledkových listin.
Československá výprava odjela na tento šampionát 16. září vlakem z Prahy přes Norimberk, Koblenz, Luxemburg do belgického Libramont Bastogne, kde na ní čekal řidič s autem, které pak bylo k dispozici po celou dobu mistrovství. Vedoucím družstva byl Miroslav Žilka, trenérem byl opět Pavel Janíček a závodníci byli ve složení: Jaroslav Eisner, Jan Šebestyen, Pavol Gavura, Miroslav Sýkora a Slavoj Svoboda, tedy tentokrát to bylo 3 : 2 pro Slováky, kteří často zdůrazňovali nutnost paritního zastoupení, což při pětičlenných družstvech nebylo vůbec jednoduché.
Středisko šampionátu bylo v městě Houffalize kam naše výprava dorazila 17. září a pak byla ubytována asi v 10 km vzdáleném starobylém zámku Chateau de Tavigny. Ráno 17. září byl společný oficiální trénink v La Roche, kde jsme měli k dispozici asi 2 km toku na řece Ourth a kde byla stanovena taktika příštího lovu (blešivci a chrostíci). Řeka, která zde protéká Ardenami, se již začala čistit po předchozích deštích, hlavně díky průplachu koryta čistou vodou z výše ležící přehrady. Slavojovi se Ourth velmi zamlouval, protože se dost podobal jeho Dyji pod Vranovskou přehradou. Závodní úseky byly vytýčeny zhruba na 13 km toku a pro každého závodníka tak připadlo asi 200 m.
Řeka byla široká 25 - 40 metrů a její hloubka se pohybovala od 40 - 120 cm, v některých místech však bylo brození vyloučeno. Tok se vinul v zalesněném údolí, místy i loukami, na kterých bylo množství kempů. Počasí během soutěže bylo slunečné, avšak s velkými teplotními rozdíly. Ránou už býval mráz, ale přes den se oteplilo tak, že se dalo chodit v košili. Tyto teplotní rozdíly měly vliv na výskyt náletového hmyzu. V dopoledních kolech se náletový hmyz skoro vůbec neobjevoval, zato v pátečním odpoledním závodě se náhle vyrojilo mnoho světlých jepic a hnědých chrostíků, avšak ryby u hladiny nebyly, takže se lovilo ve vodním sloupci a u dna. Naše taktika byla založena na důvěře ve vytypované mušky, které se během závodu měnily jen minimálně.
Po tréninku bylo hned slavnostní zahájení mistrovství v Houffalize, na kterém se presentovalo 13 států. Po tomto zahajovacím ceremoniálu odjelo naše družstvo na večeři do Tavigny a funkcionáře čekala porada kapitánů, která začínala až ve 23 hodin, takže času na spánek moc nezbývalo. Pravidla byla obdobná jako v Polsku, v soutěži družstev se sčítala umístění a v soutěži jednotlivců byly rozhodující CIPS body, tedy v podstatě celkový počet ulovených ryb, které se však nezabíjely a hodnotily v případě lipana od 30 cm a u pstruha od 22 cm a za každou rybu se připočítávalo k míře ještě dalších 20 bodů. Délka úlovku se přitom zaokrouhlovala nahoru na celý centimetr Další změna byla v tom, že když nebyl žádný hodnotitelný úlovek, tak se k počtu družstev v sektoru přidávalo ještě jedno umístění navíc. Opět se závodilo ve třech kolech po 4 hodinách, ale vlastní soutěž už trvala jen 1,5 dne. Při tomto mistrovství bylo povoleno měnit po určitém čase své stanoviště v rámci sektoru.
Dalšího dne ráno byla v půl sedmé snídaně a po ní se hned odjíždělo do místa zvaného Belveder, které leželo uprostřed závodní trati a odtud byli závodníci rozváženi na své úseky a stanoviště. Slavoj byl vylosován do sektoru A a po uplynutí časového limitu to riskl a změnil své místo, neboť se dozvěděl, že zde byli před závodem vysazováni pstruzi, takže jeho úvaha vycházela z toho, že vysazené ryby budou u nějaké příjezdové cesty. Tento tah mu přinesl 5 úlovků na suché chrostíky a druhé místo v sektoru. Co se týká síly návazce tak chytal většinou na průměr 0,14 mm.
Stejně se dařilo i Palo Gavurovi v sektoru B, který chytil 4 ryby a byl s nimi druhý a totéž dokázal i Jarda Eisner v sektoru C, jemuž na druhé místo stačily úlovky tři. Miroslav Sýkora měl dvě ryby a tak byl ve své skupině čtvrtý, zato Jan Šebestyen zůstal bez mírového úlovku a to bylo 14 trestných bodů do soutěže družstev. Po prvním kole jsme měli součet 24 a byli na čtvrtém místě. Vedli Poláci se součtem umístění 18, druhá byla Itálie (19) a třetí Belgie (20), hlavně proto, že nikdo z nich nenuloval. Soutěž jednotlivců vedl Polák Frasik s 8 rybami a za ním byli jeho krajan Sasula a Belgičan Gilbert se 7 úlovky. Slavoj se držel na velmi pěkné šesté pozici a Gavura byl osmý.
V odpoledním druhém kole si vylosoval Slavoj stanoviště B 9 a zde se už o přechod nepokusil. Chytil poměrně hodně ryb, ale jen čtyři z nich byli míroví pstruzi, které opět přelstil na suché chrostíky, což stačilo na čtvrté místo v sektoru. V soutěži jednotlivců před ním bylo ve druhém kole 15 závodníků a po dvou kolech spadl na deváté místo. Nejlépe z našich si vedl Gavura v sektoru C, který měl 6 úlovků a byl druhý v sektoru. Eisner měl jen o rybu méně, ale v sektoru D to bylo až páté místo. Šebestyen byl v A sektoru se 4 rybami čtvrtý a stejné umístění do soutěže družstev si zapsal v E sektoru Sýkora za dva úlovky.
Ve druhém kole vyhrála Belgie se součtem umístění 16, za ní byli Italové a naši se shodným součtem 19. Polákům druhé kolo vůbec nevyšlo, Wozniak zanuloval a tak měli součet umístění 32 a po dvou závodech byli o osm umístění za námi. Vedli Belgičané se součtem 36, jen o dvě umístění za nimi byli Italové a třetí byl náš tým se součtem 43. V soutěži jednotlivců se prodral do čela Belgičan Jacobi s 15 úlovky, za ním byl další Belgičan Gilbert a Polák Sasula byl třetí.
Ráno 20. září bylo plné otazníků, protože zbývalo ještě odchytat třetí kolo a tak bylo vše ještě otevřené. Slavoj si vylosoval stanoviště D 1, kde byl hluboký proud, ve kterém se dalo nymfovat. Ve druhém kole tu chytl Rumun Lungu 7 ryb, zato v úvodním kole tu nuloval Španěl Ezkurdia, který chytal na sucho. Náš závodník nasadil nymfy zaječího ouška a mezi ně umístil těžký olověný brok, což bylo tenkrát ještě povoleno. Dostal se tak až ke dnu řeky a pak začal vítězný koncert, kterým vyřadil ze hry všechny soupeře.
Slávek tahal z hloubky jednoho velkého lipana za druhým a všichni byli přes 35 cm. Když závod po čtyřech hodinách skončil, měl jich v bodovacím průkazu zapsaných osm, vyhrál svůj sektor a v tomto posledním kole byl celkově čtvrtý s bodovým hodnocením 402. Za ním byl se stejným počtem ryb pátý Francouz Terrier, jehož bodové ohodnocení však bylo už jen 366, což dokazuje, jak velké byly Slávkovy ryby.
Jako vítěz sektoru měl pak zaplatit pití všem svým kolegům, když autobus zastavil u venkovské hospody. To byl takový nepsaný zákon při tomto mistrovství, který si už Slávek dvakrát předtím odbyl v roli hosta, ale teď se z něj měl stát hostitel. Pochopitelně že nemohl zaplatit i kdyby chtěl a tak ho zachránil Lucemburčan Albert Bindels, který dobře věděl, že jsou naši bez peněz.
Velkou smůlu měl Jarda Eisner, který nechytl mírovou rybu a tak to pro družstvo byla druhá čtrnáctka. Jeho místo A 1 bylo moc špatné a během celého šampionátu se tam chytil jediný mírový pstroužek v prvním kole. Šebestyen si připsal čtvrté místo v sektoru B za šest úlovků, Sýkora byl se třemi rybami pátý v sektoru C a Gavura měl v sektoru E jen tři ryby a i když to byla šestka v jeho skupině, ztratil tím šanci na další individuální medaili. V soutěži družstev vyhráli v posledním kole Italové (23), druhé bylo Lucembursko (27), třetí Polsko (27) a naši byli se 30 body čtvrtí.
Po třech kolech na tom byli nejlépe Italové, kteří měli součet umístění 61, za nimi skončila domácí Belgie (71) a třetí místo vybojovalo družstvo Československa (73). Za medailisty bylo další pořadí následující: 4. Polsko (77), 5. Lucembursko (101) 6. Francie (108), 7. Wales (127), 8. Anglie (134) atd. Náskok prvních čtyř týmů před zbytkem světa byl drtivý. Italové vyhráli hlavně proto, že se jim vyhnula nula a ani Belgičané nenulovali, takže třetí místo našich lze se dvěma nulami pokládat za velký úspěch, neboť výborní Poláci nulovali pouze jednou a přesto skončili až za námi.
V soutěži jednotlivců se stal mistrem světa Slavoj Svoboda, který získal za 17 úlovků 829 bodů. Druhé místo obsadil s 18 úlovky a 782 body mladičký Ital Angelo Ferrari a bronzová medaile připadla Francouzi Andre Terrierovi za 18 ryb a 764 bodů. Pořadí na dalších místech bylo následující: 4. Walter Jacobi (Belgie) - 17/ 733 (o metr za Slavojem!), 5. Leslaw Frasik 15 / 682, 6. Juha Pusa (Finsko) - 15 / 678. Polák Sasula byl desátý, 12. Pavol Gavura (13 ryb), 23. Jan Šebestyen (10), 27. Jaroslav Eisner (8) a 32. Miroslav Sýkora (7).
Oslavy vítězství byly velkolepé a přidal se i vysoký funkcionář CIPSu pan Kleinbauer, který si pamatoval Slávka z června, když byl v Liege na Mistrovství světa klubových týmů v plavané v dresu Znojma. I když mu trenér Janíček zakázal v Belgii pití, nedalo se to tak docela dodržet. Také po příjezdu domů byla velká sláva a přišla i řada pozvánek z různých koutů republiky na přednášky o mistrovství světa a nakonec se Slávek dočkal i udělení titulu mistr sportu.