Zapsal: Karel Křivanec
Před dvaceti lety se začala psát bohatá historie mezinárodního závodění našich muškařů, nejdříve v dresu Československa a později i České republiky. Ve své době nebyly tyto zkušenosti zaznamenány a tak by jim asi brzy hrozilo úplné zapomnění. To byl proto důvod, proč jsem vyzpovídal Slavoje Svobodu a jeho vyprávění zachytil v těchto řádcích. Nebyla to jednoduchá záležitost a tak ty dvě pásky ležely několik let v mém stole, než jsem přistoupil k jejich přepisu. Dost dlouho jsem nevěděl, jak se mám zmocnit jeho vzpomínek, které byly vedeny v jadrném moravském stylu, ale pak jsem se rozhodl je trochu učesat a upravit do spisovnější češtiny…
Vše to vlastně začalo v roce 1984, kdy jsme byli pozváni do Polska na jakýsi Pohár přátelství, v němž startovali vedle domácích Poláků a nás ještě závodníci bývalé NDR. Protože u nás nebylo žádné oficiální muškařské družstvo, byli jsme vybráni z trojboje podle výsledků v disciplině muška, ve němž se v té době ještě závodilo. Naše první mezistátní závody byly na Dunajci, kde jsme také prvně viděli u Poláků krátkou nymfu.
Vedoucím naší výpravy byl funkcionář ÚV ČRS Jiří Maruna z K. Varů a družstvo tvořili Jarda Eisner, Slavoj Svoboda, Jirka Malásek, Pavel Janiček a Tono Milan. Při vlastním závodě se stala taková rarita, když se soudruh Maruna nahlásil jako závodník a funkcí trenéra pověřil Pavla Janíčka. Nechytil sice nic, ale po závodě se zachoval přeci jen jako chlap, když ostatní reprezentanty odprosil na kolenou. Celé tyto závody byly jakousi první zkouškou na V. mistrovství světa, které se mělo konat o rok později koncem května v Polsku na Sanu.
Tato druhá výprava byla podniknuta dvěma osobními auty přes hraniční přechod na Dukle a prohlídka byla tehdy tak důkladná, že nám celníci počítali i "háčiky". Vedoucím družstva byl Jožo Bogyi z Ružomberoku, který statečně poklimbával i za volantem auta, trenérem Pavel Janíček z Ostravy, jemuž pak ta funkce zůstala až do MS v Itálii a závodníci Jarda Eisner z Prahy, ten u nás v té době mezi muškaři kraloval, dravý Slavoj Svoboda ze Znojma, zkušený Jirka Malásek z Tišnova a dva závodníci ze Slovenska, Tono Milan z Dolního Kubína a Východňár Palo Gavura.
Zahajovalo se tehdy na stadiónu a naši přišli v teplákových soupravách, zatímco zbytek světa byl ve společenských oblecích. Celkem se tohoto šampionátu zúčastnilo 11 zemí. Slavoj byl vybrán do vlajkové čety, která šla v čele průvodu a nesla vlajku FIPS-Ed, protože tehdy ještě muškařská federace neexistovala. Vedle něj šel Francouz a Španěl, kteří nerozuměli ani slovu, takže je musel náš závodník neustále dirigovat a hlídat. Uprostřed zahajovacího ceremoniálu přišel silný déšť a bouřka, takže všichni pěkně namokli a na večerní recepci a taneční zábavě byly pod našimi hochy velké kaluže, protože silné tepláky byly plné vody. Nebylo tedy divu, že nás měli všichni za pěkné "blbečky". Tento stav však trval jen do prvního tréninku.
Když vlezli naši kluci do Sanu, který byl v těch místech i 40 metrů široký a začali chytat na sucho, tak tahali rybu za rybou. Brzy bylo na břehu plno diváků a mezi nimi i trenéři předních týmů, které si dělaly naděje na vítězství či medaile. V Polské družině to tehdy dost skřípalo, protože byli nominováni závodníci z jiných oblastí než ze Sanu a tak to domácí závodníci těžce nesli a nosili našim různé mušky a hlavně nymfy.
San je krásná řeka, který teče v břidlicích, které zde tvoří časté prahy a za nimi jsou tůně. Slavoj na tento šampionát moc rád vzpomíná, protože všechno zde probíhalo v klidu. Na všechno bylo dost času, každý den byl jen jeden pětihodinový závod a pak se mohli kluci pořádně připravit na další den. A bylo tam hodně velkých lipanů. I když byla v Polsku tehdy velká bída, bylo mistrovství připraveno po všech stránkách perfektně a nebylo to vůbec poznat.
Sektorů bylo pět a závody jen tři a navíc se losovaly skupiny na každý závod znovu. Shodou okolnosti byl Slavoj vždy ve skupině s pozdějším vítězem Frasikem. Většina míst v sektoru A a B byla špatných. Ne, že by tam nebylo dost ryb, ale míra byla 30 cm a takových ryb tam bylo méně než v níže položených úsecích. Naopak sektory C, D, E byly mnohem lepší a byli tam velcí lipani, zatímco pstruhů bylo v Sanu všeobecně málo.
Kdo si vylosoval sektor A nebo B, nebo dokonce oba dva, ten neměl moc šancí na dobré umístění, protože soutěž jednotlivců se vyhodnocovala podle CIPS bodů a tedy vlastně ve skutečnosti podle počtu ulovených ryb. Součet umístění v sektorech rozhodoval jen pro celkové umístění družstev.Tenkrát se však za závodníka bez ryby nedávala bonifikace podle počtu startujících družstev, ale jen jako poslední místo s úlovkem plus jedna, takže to zas pro někoho mohla být výhoda, když bylo více nul.
Nejhezčí to bylo po prvním závodě, naše družstvo bylo první a Slávek byl na druhém místě v jednotlivcích. Odpoledne přišla velká bouřka s průtrží mračen a naši si moc přáli , aby ta nepohoda trvala ještě aspoň týden a aby se závod po prvním kole ukončil, ale to se nestalo. Pak už nás všichni respektovali a jednali s námi v rukavičkách.
V prvním závodě 23. května 1985 si Slavoj vylosoval sektor C a místo č. 6, které bylo pod jakýmsi brodem, přes který jezdily traktory. Zpočátku ryby nebraly a začaly se ukazovat až po dvou hodinách. Náš závodník chytl na nymfu (zelená Hydropsyche) vůbec první rybu v sektoru, krásného mlíčáka lipana 46 cm a když měl tři úlovky, tak z jeho soupeřů neměl ještě nikdo nic. Pak už chytal v pohodě a dochytával na sucho na červené brčko na háčku č. 16. a nakonec měl 10 lipanů (4463 bodů) a vyhrál svůj sektor o dvě ryby před Frasikem. V celkové klasifikaci jednotlivců se před něj dostal jen Polák Sasula se 14 úlovky. Ryby se tenkrát ještě zabíjely a vážily a to vše bylo na elektronických vahách a výsledek byl známý ihned včetně umístění, protože náš závodník šel s úlovkem na váhu jako poslední. Z ostatních našich závodníků vyhrál B sektor Eisner za pět úlovků, Tono Milan byl v E sektoru s osmi rybami druhý, Gavera třetí v déčku s 10 lipany a Malásek pátý v A-sektoru se dvěma úlovky.
Druhý závod byl pro Slavoje nešťastný a připravil ho možná o medaili. Jeho stanoviště B 3 bylo dlouhé asi jen 100 metrů a bylo tam plno malých lipanů. Náš závodník sice správně vyhodnotil, že je třeba nastoupit až nahoře u svého čísla a byl tam také první, takže si myslel, že vyhrál a chystal si v klidu na břehu prut. Najednou uviděl, že Ital Capisano nad ním zabrodil do vody ještě před zahájením závodu a stál na dolní hraně svého čísla, což nebylo povolené, ale rozhodčí vykázali našeho závodníka do tehdy požadované vzdálenosti 20 metrů pod něj.
Bylo to na protest, ale nebylo nikoho, kdo by ho podal. Slavoj se už nedostal do větších ryb a měl jen dva hodnotitelné úlovky a to mu ještě jednoho dobrého lipana sebrala při zdolávání hlavatka a nepomohlo nic, ani házení kamenů, rybu nepustila. Ital trčel stále na tom jednom místě a chytl tam osm lipanů. Být tam Slávek, tak by jich měl možná dvanáct a to by mu na medaili stačilo, jenže takto byl až šestý v sektoru a s velkou ztrátou do soutěže jednotlivců. To Frasik měl více štěstí, když si vylosoval až poslední místo B 11, kde už začínala úrodná část řeky a vyhrál tam sektor se 16 úlovky.
Palo Gavura vyhrál i ve druhé rundě svůj sektor E se 16 úlovky a po dvou kolech se dostal na vedoucí místo v soutěži jednotlivců před Frasika a Francouze Guillemauda, který chytl vůbec největší počet v jednom kole, tedy 18 ryb. Ve družstvech jsme stále ještě vedli, i když už nás od Poláků dělilo jen jediné umístění. V tomto kole byl Malásek v C sektoru druhý (5 ryb), Eisner třetí v A sektoru (6 ryb) a Tono Milan v déčku sedmý za sedm ryb.
Ve třetím závodě 25. května měl Slávek vylosování D 7 a chytl tam 8 ryb na sucho a to bylo 4. místo v sektoru, jen o šupinku před ním byl známý Angličan a první mistr světa ze Španělska Tony Pawson. Řeka zde byla široká asi 40 metrů a byla to táhlá pomalá pláň, na které se nedalo nymfovat, takže se muselo čekat až se lipani zvednou a pak to chtělo házet 20 metrů daleko, protože ryby už byly velmi opatrné.
Leslaw Frasik opět vyhrál sektor se 16 úlovky a stal se mistrem světa za celkových 40 ryb. Na druhé místo se vyšvihl další Polák, Krzystof Sasula, který vyhrál sektor E se 13 rybami (celkem 36), zatímco náš Eisner tu byl šestý za 5 ryb. Pavol Gavura si vylosoval sektor C a byl v něm třetí se 7 úlovky, což mu stačilo na bronzovou medaili za 33 ryb. Tono Milan vyhrál sektor A s 5 rybami, ale Jirka Malásek byl v béčku bez ryby a pro družstvo se započítával jako sedmý, protože nulujících závodníků bylo celkem pět. V tomto třetím kole vyhráli Poláci třikrát svůj sektor a měli ještě jedno třetí a jedno čtvrté místo a tak se stali po zásluze mistry světa.
V soutěži družstev vyhráli tedy Poláci (42), kteří chytali jen na nymfy, zatímco druzí byli Čechoslováci (52), kteří střídali nymfu se suchou mušku a třetí byli Francouzi (55), ti chytali zas jen pouze na sucho. V jednotlivcích byli z našich na dalších místech: 8. Slavoj Svoboda, 13. Tono Milan., 17. Jarda Eisner a 36. Jirka Malásek z 55 závodníků. Ze známých osobností byl 19.P. Vekemans (Belgie), 24. T. Pawson a 44. Geoff Clarkson (později byl velmi úspěšný jako kapitán několika vítězných družstev Angličanů a vicepresident FIPS-Mou). Slávek rád vzpomíná i na Francouze Terriera (23.), který kouřil ty nejsilnější cigarety a doutníky a živil se jen pomeranči, kterých spořádal k snídani třeba deset.
Po závodech byl společenský večer a na ohni se pekl skopec. Velký dojem udělal na Slávka Toni Pawson, který zde celý večer bujaře tančil v "prsačkách" kolem ohně. Vítězné družstvo vyhrálo broušený pohár, na kterém bylo napsáno, že ho věnoval arcibiskup Glemba a ten by se nám asi přes hranice převézt nepodařilo a kdyby to prošlo, tak by ho náš tajemník s. Brada asi pečlivě ukryl hodně hluboko.