ČESKÝ RYBÁŘSKÝ SVAZ
SEKRETARIÁT RADY ČRS, NAD OLŠINAMI 31, PRAHA 10, 100 00

VLIV PREDAČNÍHO TLAKU VYDRY, KORMORÁNA, VOLAVKY POPELAVÉ A DALŠÍCH PREDÁTORŮ NA RYBÍ SPOLEČENSTVA VODNÍCH TOKŮ V ROCE 2001

STUDIE

ZPRACOVAL: Tým specialistů Rady ČRS na základě smlouvy o dílo s mze ČR ze dne 16. 5. 2001 ve spolupráci s dalšími subjekty v rámci Rybářského sdružení České Republiky

PRAHA 2001

1. CÍL STUDIE

Cílem studie je zdokladovat na základě informací získaných od subjektů, jejichž vlastnické či jiné zákonem chráněné zájmy jsou predací na rybách poškozovány, současné stavy sledovaných predátorů škodících rybářství, vyhodnotit stávající trendy vývoje jejich populací a určit nejvíce zazvěřené oblasti. Studie zohledňuje i místní a sezónní kolísání počtu predátorů se zvláštním zaměřením na kormorána. Řešitelský kolektiv se dále pokusil vyjádřit škody, které vznikají na chovech ryb v uzavřených rybochovných zařízeních a rybářských revírech. Závěry dlouhodobě vyhodnocovaných výsledků sledování by měly vést k patřičným změnám v zákoně 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jeho prováděcí vyhlášky, zákona 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených zvláště chráněnými živočichy a předpisů o myslivosti.

2. METODIKA

Český rybářský svaz - Rada, prostřednictvím svých specializovaných odborných útvarů postupoval při zpracovávání studie na stejných principech, jak tomu bylo i v minulých letech. V zásadě byli respondenti z podstatné části shodní s těmi, kteří byli osloveni i v roce 2000. Obměna cca 1/3 byla nezbytná pro srovnatelnost výsledků z různých lokalit a vnitřní kontrolu výsledků. Pověřená pracovní skupina prováděla vyhodnocování výsledků z podkladových materiálů dodaných jednotlivými územními (krajskými) složkami rybářského svazu, dále od subjektů Rybářského sdružení České republiky a dalších spolupracujících odborníků z rybářství a ochrany přírody. Při vyhodnocování materiálů získaných v roce 2001 bylo též přihlédnuto k výsledkům získaným v minulých sezónách, zvláště pokud z dotčených oblastí nebyly dodány odpovídající informační podklady.

Anketní dotazník, respektive dotazníky a další informační podklady, stejně tak jako v předchozím období, byl základem pro vyhodnocení. Dotazníkem zjištěné skutečnosti byly zpracovány na úrovni jednotlivých subjektů a jsou opřeny o pozorování v lokalitách a v časové posloupnosti. V případě vydry říční byla pro vyhodnocování použita rovněž metodika zpracovaná "Nadací pro vydru" v Třeboni.

Při hodnocení výše škod způsobených na rybích společenstvech vycházela studie primárně z počtu registrovaných organizmů v dané lokalitě. Příslušné korekce byly následně provedeny i s ohledem na doby pobytu predátora (expozice lokality) a dostupnosti potravy. Další etologické dopady druhu (lov ze záliby u vydry, vytěsňování organizmů pouhým využíváním toků jako komunikace atd.) nebyly detailněji posuzovány. Zpracovatelský tým však respektuje skutečnost, že dopady stresu na rybí společenstva při lovu hejn kormoránů a pobytu vydry v menších uzavřených (zvláště rybničních) lokalitách převyšují škody způsobené pouhou přímou predací.

Škody způsobené norkem americkým (minkem), labutí velkou, případně dalšími organizmy mohly být vyhodnocovány jen rámcově z hlediska rozsahu pravděpodobné predace a potravního spektra. Tito predátoři by měli proto být bezpochyby rovněž předmětem hlubšího rozboru specializovaného týmu řešitelů, který by jednoznačně vymezil úlohu ryb v jejich potravě a zároveň její výši.

Metodika odhadu škod byla použita takto:

1. Na jeden den pobytu kormorána na postižené lokalitě 0,5 kg ryby na přímou (spotřebovanou) potravu
2. U vydry říční 1 kg ryb
3. U volavky popelavé 0,2 kg ryb
4. U norka amerického (mink) 0,2 kg
5. U labutě 0,03 kg ryb

V návaznosti na obvyklé rybí spektrum se vyskytující v rybářských revírech a rybochovných zařízeních a orientaci výše citovaných organizmů dle potravní nabídky na různé druhy a jejich vývojová stadia (pstruzi, lipani, úhoři, plotice, tloušti, líni, kapři, štiky aj.), byla průměrná cena pro rok 2001 ohodnocena takto.

Průměrná cena jednoho kilogramu spotřebované ryby kormoránem činí v přepočtu 80 Kč, u norka a volavky 50 Kč, u vydry 130 Kč. U labutě a ostatních vrubozobých ptáků, kde se předpokládá dočasná konzumace jiker a plůdku 400 Kč/kg. V těchto průměrných cenách se pracovní tým snažil zohlednit i naprosto odlišnou kvalitu likvidovaných druhů na pstruhových revírech odlišného charakteru a rovněž postihnout specifika mimopstruhových revírů. V případě vydry říční je částečně zohledněn ve výši škody lov ze záliby a stresový faktor, včetně přímého poškození uniklých druhů ryb, zvednutí ryb z loží v komorách a dále i vytěsňování ryb z lokalit sloužících k migračním cestám (obvykle menší toky nebo spojnice mezi rybníky). Oproti přímé predaci je tato vedlejší škoda jen u tohoto druhu - vydry - v konečných výsledcích navýšena koeficientem 1,9. Toto navýšení je pouhým průměrem a ve skutečnosti se pohybuje od 1,4 na větších řekách mimopstruhového charakteru do 6 (a v ojedinělých případech i více) na komorových rybnících.

U kormorána sice není znám lov ze záliby, ale u ryb se projevuje velmi silný stresový faktor při vysokém počtu zraněných jedinců a vyvrhování ulovených ryb při náhlém vyplašení a opakovaném návratu na loviště. Průměrný korekční faktor byl stanoven na 1,25. Liší se totiž silně u přelétavých zimujících populací (až 1,4) a u letních a hnízdících je stanoven jen na 1,1. U kormorána je třeba při hodnocení jeho vlivu na rybí společenstva oddělit od sebe trvale žijící organizmy na území státu (10.3.-15.11.+zima?!), včetně populací "hnízdních" (15.3.-15.7.) a populace migrující, jejichž největší početnost je v zimním období (20.10.-10.3.). Z tohoto důvodu je nutné pro rok 2002 požadovat od respondentů při sčítání kormoránů trojí údaje, tj. počet hnízd (to znamená rodičovský pár + průměrný počet mláďat v hnízdě), průměrný počet u celoročně přelétavých jedinců v hejnech a klasickou zimní migraci (odhad počtu jedinců za zimní období).

Koeficient navýšení škod u norka amerického a volavky popelavé nebyl stanoven. U norka však lze předpokládat vyšší skutečnou škodu z obdobných důvodů jako u vydry. Výhledově u obou těchto druhů by měl být zohledněn také tento faktor na základě posouzení jejich etologie v našich podmínkách.

V hraničních vyhodnocovaných oblastech v rámci jednotlivých informačních zdrojů bylo dle možností přihlíženo k předpokládanému překrývání výskytu sledovaných druhů v areálu a jejich reálným migracím. V těchto případech byly započítávány pouze výsledky z jednoho zdroje. Tam, kde hlášení nedošla či nebyla v odpovídajících (měsíčních) horizontech, bylo zčásti přihlíženo k minulým výsledkům. Jde o oblasti kolem vodárenských nádrží (cca 4.000 ha), kde však s ohledem na nižší biomasu lze předpokládat, že výskyt sledovaných druhů predátorů nebude významný. Jedná se o srovnání s lokalitami rybářsky obhospodařovanými, což mohou být jak rybniční plochy tak plochy rybářských revírů, včetně chráněných rybích oblastí.

3. DOSAŽENÉ VÝSLEDKY

3.1. KORMORÁN VELKÝ

Přehled o výskytu v jednotlivých oblastech byl proveden stejně jako v minulosti, s ohledem na nutnost srovnávání výsledků a s přihlédnutím k obvyklému členění na regiony v EU:

Zimní populace se v plné síle vyskytovaly na našem území 120 dní. Na svých obvyklých stanovištích se začaly objevovat v září a končily v březnu. Šlo o postupný nárůst a pokles počtů. Obecně z uskutečněných průzkumů vyplynulo, že nebyl evidován významný nárůst výskytu u zimních populací. Při průměrné spotřebě 0,5 kg ryb na kus spotřebovali ptáci 9.530 kg ryb v průměrné ceně 80 Kč na kg. Přímá způsobená škoda zimními populacemi je 762.400 Kč, včetně indexu navýšení x1,4, což je 1,067.360 Kč. Celková škoda za dobu pobytu (120 dní) zimních populací na lokalitách činí 128,08mil Kč.

Letní populace, včetně nehnízdících a přelétavých jedinců (respektována doba hnízdění atd.), spotřebovala 1.230 kg ryb á 80 Kč/kg. Způsobená škoda letními populacemi činí 98.400 Kč, včetně indexu navýšení x1,1, což je 108.240 Kč. Vzhledem k době hnízdění (120 dní) a pobytu celosezoně přelétavých jedinců (365 dní) uvádíme průměrně 242 dní, činí škoda tedy 26,194.080 Kč (jsme si vědomi značného zkreslení a chyb).

Škody způsobené výskytem 21.520 kormoránů na území našeho státu činí tedy celkem 154,27mil Kč.

Úhrady škod způsobené zvláště chráněnými živočichy jsou ze státního rozpočtu hrazeny jen nepatrně. Škody způsobené kormoránem, který je chráněn dle zákonných předpisů, ač je u nás z pohledu dlouhodobé historie nepůvodním druhem, nejsou hrazeny státem, ale podnikateli v rybářství a uživateli rybářských revírů.

3.2. VYDRA ŘÍČNÍ

S ohledem na zcela úplné podklady bylo v únoru roku 2001 registrováno 1.250 ks vyder. Při průměrné spotřebě ryb 1 kg x 365 dní vydry spotřebovaly 456.250 kg ryb. Průměrná cena potravního spektra za ryby je 130 Kč/kg. Škoda způsobená jen přímou predací je tedy 59,312.500 Kč. V případě vydry však tuto škodu je nevyhnutelně nutné navýšit na doprovodné ztráty dle metodiky koeficientem 1,9.

Skutečná škoda způsobená vydrami činí tedy 112,693.750 Kč.

3.3. VOLAVKA POPELAVÁ

Škody způsobené volavkou popelavou (ostatní u nás se vyskytující druhy nejsou nijak ochranářsky významné) lze odvodit od počtu kusů 17.162 ks x250 dní (doba pobytu) x0,2 kg ryb (bylo přihlíženo i k dalšímu potravnímu spektru) což činí 858.100 kg ryb. Při průměrné ceně 50 Kč/kg je způsobená škoda celkem 42,905.000 Kč.

3.4. NOREK AMERICKÝ (MINK)

U norka předpokládáme vyšší počty než jaký byl odhad. Škody tímto druhem způsobené rybářství (je plně respektováno jeho pestré potravní spektrum) lze opět odvodit následovně 4.360 ks x365 dní = 1,591.400 x0,2 kg = 318.280 kg x50 Kč/kg = 15,914.000 Kč.

3.5. DALŠÍ DRUHY

Přestože byly požadovány i údaje o dalších druzích, jmenovitě čáp černý, labuť velká, orel mořský, orlovec říční, moták pilich, pochop rákosní, potápky, morčáci, ledňáčci, rybáci a rackové, dodané údaje nebyly statisticky vyhodnotitelné. S ohledem na potravní spektrum těchto druhů nepředstavují škody ani v součtu na úrovni výše uváděných druhů významné náklady. Proto po dohodě s MZe ČR se v této studii o nich dále nehovoří.

4. Přehled počtu predátorů a způsobených škod v letech 1997 - 2001 s prognózou do roku 2005

* Prognóza počítá s plošným tlumením kormorána a volavky.

** Odhad škod nelze stanovit s ohledem na neznalost cenového vývoje.

*** Údaje o počtu vyder a minků považuje zpracovatelský tým za podhodnocené. Toto se zvláště týká norka amerického.

5. DISKUSE

Za zásadní problém zpracované studie lze považovat skutečnost, že respondenti nezasílali své informace s měsíční pravidelností, jak bylo požadováno a s uváděním přesné lokalizace. Jednalo se vesměs o týmovou práci, která byla zpracovateli orientována na stanovení sezónního kolísání. Tento úkol byl splněn.

Otázka vyhodnocování škod byla orientována hlavně na neoddiskutovatelnou denní dávku, která byla spíše na úrovni nižší hladiny. Otázka navýšení této záchovné dávky koeficientem plošně problémově zdokladovatelných škod vyplývá ze známé etologie dotčených druhů. Zpracovatelé se domnívají, že není samoúčelově navýšená.

Cíl, který byl v zadání, vypracovat podklady pro případné změny některých předpisů, byl u hlavních druhů splněn. Z toho důvodu by tyto podklady měly být zadavatelem postoupeny k dalšímu jednání.

Zpracovatelé touto studií nezpochybňují roli predátorů v přírodě. Sledují však stanovení hranic únosnosti počtu těchto predátorů tak, aby podnikatelé v rybářství a uživatelé rybářských revírů měli bezproblémově chráněna svá vlastnická práva a ostatní práva chráněná zákonem, která při současné nadřazenosti zákona o ochraně přírody a krajiny nad ostatní dotčené právní předpisy chráněna nejsou. Stejně tak zákon 115/00 Sb., o náhradě škod způsobovaných zvláště chráněnými živočichy pro většinu subjektů procedurálně úhradu škody vylučuje.

Principiálně se sledovalo:

- stanovení podkladů nutných pro regulaci jednotlivých složek biocenóz tak, aby ve vyváženém společenství nejrůznějších organizmů nedocházelo k přemnožení některých druhů nebo skupin druhů nad únosnou mez harmonického rozvoje, sanaci této biocenózy od organizmů defektních, nemocných, slabých a fyzicky, geneticky, etologicky či jinak nežádoucích.

Obecně platí, že ve volné přírodě si tuto rovnováhu regulují jednotlivá společenstva sama vnitřními principy s tím, že predátoři se prosazují jako finální element. Na nejvyšším stupni, pomineme-li samotného člověka, stojí tzv. vrcholoví predátoři, jichž se studie týká.

Vlivem zásahů člověka jako dominantního živočišného druhu s trvalou populační explozí do přírody (s důsledky na makroklima i mikroklima) a jeho veškerou nekoordinovanou činností vůbec, včetně legislativní, docházelo a zákonitě i dochází k narušení historicky vytvořené rovnováhy společenstev do té míry, že klasické systémy obrany od antagonistických až po symbiotické vztahy mezi organizmy jsou oslabeny či zcela paralyzovány. Takto rozbité sítě závislostí a podpůrných článků celé konstrukce přírodní rovnováhy vedou na jedné straně k přemnožení jedné skupiny organizmů a na straně druhé k potlačování až vymírání méně plastických či méně nápadných druhů. V důsledku toho je redukováno přírodní bohatství ve své celistvosti.

Česká republika jako stát s hustotou 132 osob na km2 patří k nejhustěji zalidněným územím v Evropě se všemi negativními prvky plošného porušování krajinné rovnováhy. S tím je především spojena intenzívní průmyslově-zemědělská produkce. Historické změny v krajině od plošného odlesňování až po výstavbu husté rybniční sítě zákonitě změnily charakter krajiny a také vytváří odlišné podmínky pro různé živočišné druhy.

Vesměs upravená "kulturní" krajina, tedy historicky nepůvodní, je přesto předmětem různých druhů ochranného režimu na 30-ti procentech našeho území, včetně nezmenšeného tlaku na přírodní zdroje. Je to svým způsobem evropská rarita, která ovšem zpětně ovlivňuje nejrůznější odvětví lidské činnosti, zemědělství a rybářství nevyjímaje. Z takovéto krajiny nelze vytvářet plošný skanzen s prosazováním vybraných živočišných druhů na úkor zbytku, navíc hrazený ze zdrojů občanů a podnikatelů.

Za zásadní problém, který vyvolal opakované zpracování této studie, lze považovat preferenční přístup k predátorům ze strany státní ochrany přírody a některých občanských sdružení. Státní ochrana přírody se bohužel snaží prosazovat ochranu výše citovaných druhů (predátorů) bez ohledu na další ekologické vztahy a související společenstva. Přírodu a její ochranu je zapotřebí brát systémově a komplexně. Znamená to v prvé řadě kvalifikovaně se zabývat krajinnou ekologií tak, aby byly vytvářeny nebo zachovány předpoklady k přežití všech druhů organizmů, včetně účelově naturalizovaných. Předpokladem systémové ochrany životního prostředí je rovněž respekt ke skutečnosti, že organismus tvořící součást potravního řetězce je ekologicky stejně hodnotný jako jeho predátor, požívající výsad často až hysterické ochrany. Beze zbytku tato skutečnost platí ve vazbě ryby červeného seznamu - ryby ohrožené - versus vydra a kormorán. Predátor, u něhož v současné době lze konstatovat populační explozi a u kterého (např. kormorána) je vyhlášen útlumový program v rámci EU, by neměl být hájen ani u nás. Ryby ve volných vodách v současné skladbě společenstev existují jen díky intenzivnímu vysazování a efektivnímu umělému chovu zaměřenému nejen na tzv. druhy hlavní, ale i na druhy, které znovu obnovují, rozšiřují a doplňují druhové spektrum ve vodách člověkem výrazně změněných. Bez promyšlených dlouhodobých zásahů do rybích společenstev prováděných vesměs jen uživateli revírů a chovateli ryb, by mnohé druhy u nás již dávno vyhynuly. Je proto zarážející, že ti, kteří o rybí společenstva pečují vlastním nákladem, přestože se jedná o národní bohatství, nejsou právním systémem tohoto státu a jeho správními orgány respektováni. Přehnaná ochrana přírody je ve smyslu zákona 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny bezprecedentně nadřazena jiným zákonným předpisům stejné právní síly, aniž by negativní důsledky tohoto stavu byly odpovídajícím způsobem kompenzovány, včetně újmy na vlastnictví. V důsledku výše citovaných skutečností lze říci, že ochrana přírody de facto parazituje na soukromém vlastnictví jištěném Ústavou.

Konstruktivněji a komplexněji pojatý pohled na uvedenou problematiku lze zaznamenat u MZe ČR a organizací v rámci sféry resortu, které přímo podporují hospodaření na rybářských revírech, zvláště ekologicky znehodnocených. Podporují i vysazování chráněných organizmů do volné přírody a usilují o to, aby stát z rozpočtu hradil jen naprosto rozumně zdůvodněné náklady. K těm samozřejmě nepatří rozšiřování vyder za státní prostředky a ani náhrady některých škod způsobených vrcholovými predátory.

Skutečností je, že subjekty ve sféře vlivu MŽP ČR mají zásadně odlišné stanovisko a způsob hodnocení významu některých živočichů od organizací ve sféře MZe ČR.

To je zřejmě i důvod toho, že údaje o počtu predátorů se z obou stran rozcházejí a jimi způsobené vzniklé škody jsou cíleně řádově bagatelizovány ze strany zainteresovaných subjektů v rámci MŽP ČR.

Příroda v našich podmínkách musí mít maximální možný stupeň ochrany před nežádoucími antropogenními vlivy degradujícími krajinu jako celek. V odůvodněných případech lze dokonce nadřadit selektivní druhovou ochranu nad vlastnictví a ochranu dalších zákonem chráněných zájmů. V tomto směru je ovšem nezbytně nutné stanovit maximální únosné stavy predátorů v našem zájmovém území. A k tomu by měla přispět i tato studie.

Statistické údaje o počtu jednotlivých organizmů jsou kvalifikovaným odhadem, s výjimkou norka, kde jde skutečně jen o rámcový odhad.

Pro potřeby praxe je zde uvedena výše škod dále navýšena o náklady na tlumení zvláště tam, kde byl povolen odstřel kormoránů a volavek a kde dochází k vyplácení zástřelného. Ty činily cca 2,3 mil Kč.

Studie s ohledem na charakter zadání nebyla plošně konfrontována s údaji, kterými disponuje státní správa myslivosti, a které jsou u některých okresů velmi přesné.

6. DOPORUČENÁ OPATŘENÍ

Řešitelé doporučují tento systémový přístup k problematice přemnožení predátorů:

1. Vycházet z reálných stavů na území republiky.
2. Reálným stavům přizpůsobit legislativu. Tím jsou míněny zásadní změny zákona 114/92 Sb, jeho prováděcích předpisů a koncepční přepracování zákona 115/00 Sb. Těmto skutečnostem přizpůsobit přístup státní správy, včetně stanovení normovaných stavů.
3. Zajistit ekonomické náhrady postiženým chovatelům a uživatelům rybářského práva, včetně spoluodpovědnosti za přemnožení.
4. Zmocnit příslušné orgány státní správy k provádění systémové regulace stavu predátorů.

Lze konstatovat, že žádný z chráněných organizmů, které byly předmětem této studie, není jako druh na území našeho státu ohrožen. Všechny mají naopak tendence k zahušťování populací v osídlovaných oblastech a pronikání do doposud nevyužívaných prostor. Místy už má charakter přemnožení s velmi negativními důsledky na postižené lokality. Protože nemají prakticky žádné přirozené nepřátele, je pouze na člověku, aby jejich stav reguloval a udržoval na únosných počtech z hlediska plošné rovnováhy v přírodě. Podle názoru řešitelů jsou stavy predátorů natolik silné, že je třeba neprodleně přikročit k zásadním regulačním opatřením.

Ta v zásadě obsahují:

1. Odlov živých predátorů a jejich následný prodej do ZOO či zahraničí, pokud o ně bude zájem. Toto se týká fakticky pouze vydry říční.
2. Odstřel na úroveň stanovených normovaných stavů, který by měl být prováděn nejen v honebních pozemcích, ale i tam, kde se jedná o pozemky ostatní, pokud to objektivní podmínky dovolí. Normovanými stavy pro tyto účely se rozumí počty jedinců na jednotku plochy, jimiž bude zaručeno přežití druhu jako takového bez dodatečných nákladů ze strany státu a kdy jimi způsobené škody budou na takové úrovni, že z hlediska majitelů a uživatelů rybářských revírů nebude účelné je vymáhat.
3. Zastavení umělého rozšiřování, respektive zrušení záchranného chovu vydry, včetně krytí tohoto chovu formou stanic pro handicapované živočichy.
4. Další formy regulace obsahující např. poškozování vajíček v hnízdech a jiné, které mohou učinit pouze pověřené osoby.

Normované stavy všech výše citovaných organizmů by měly být ošetřeny vyhláškou o myslivosti, v níž je nezbytné určit lokality přijatelného výskytu. Normované počty by měly být odlišné v národních parcích a národních přírodních rezervacích od počtů na ostatních pozemcích.

Za únosné stavy, při nichž by nemělo docházet k poškozování biologické rovnováhy a vytěsňování druhů, které jsou ve volné přírodě předmětem predace a poškozování vlastnických práv, považuje tým řešitelů následující údaje v tabulce.

Návrh únosných stavů predátorů:

Pozn.: Chráněnými územími se rozumí národní parky a národní přírodní rezervace.

* Platí jen v původních oblastech jeho rozšíření, kterými jsou Jižní Morava, Třeboňsko. Všude jinde musí být intenzivně tlumen.

** Mimo účelových chráněných rybích oblastí, kde je výskyt vydry vyloučen.

Změny legislativy

Platný zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených zvláště chráněnými živočichy je formulován tak, aby poškozeným subjektům de facto znemožnil vymáhání zbytečné škody. Navíc se týká pouze ryb v účelových rybochovných zařízeních, v případě vydry navíc zajištěnými před vnikem vydry, což je v terénu nesmysl. Podrobnosti jsou uvedeny v minulé studii. Navíc v případě kormorána vylučuje úhradu škody v době výskytu nejpočetnějších populací.

Výše uvedenou zákonnou úpravou byla celá sféra volně se vyskytujících vodních živočichů, včetně všech chráněných druhů ryb, ponechána k beztrestné likvidaci prostřednictvím několika málo preferovaných druhů.

Proto je nutno nejdříve upravit věcnou návaznost a vypustit kormorána ze seznamu chráněných organizmů (viz. vyhl. 395/92 Sb.) v souladu se směrnicí EU o útlumovém programu kormorána a zařadit vydru do kategorie zachráněných druhů dle vyhl. 395/92 Sb.

Hlavní rozpor mezi platnou právní úpravou a skutečnými vznikajícími škodami způsobenými vybranými organizmy spočívá v tom, že neexistuje žádný zákonný nástroj, který by legitimní požadavky postižených subjektů skutečně a odpovědně řešil. A to nejen náhradami již vzniklých škod v plné výši státem, ale také možností zákonnými prostředky se před vznikem škod bránit. Což znamená zejména, že bude povinnost u zainteresovaných subjektů zajistit regulaci početních stavů na normované stavy.

Nebude-li v dohledné době dořešen tento rozpor, dojde k tomu, že postižené subjekty, tedy hlavně uživatelé rybářských revírů a podnikatelé v rybářství, budou nuceni hájit své zákonem kryté zájmy jinými než legálními prostředky.

Tým řešitelů doporučuje, aby sledované druhy měly stanoveny doby lovu, nepodmíněné souhlasem orgánu ochrany přírody takto:

Kormorán velký:

Na sádkách, komorových rybnících, plůdkových rybnících, výtažnících, pstruhových revírech a lokalitách s prokázaným výskytem zákonem chráněných druhů ryb a v chráněných rybích oblastech je lov dovolen celoročně. Prokazatelně hnízdící jedinci jsou hájeni od 1.4. do 30.6. Jedinci nehnízdící, vyskytující se na ostatních vodních plochách mají dobu hájení shodnou s hnízdícími.

Vydra říční:

Na sádkách, komorových rybnících, plůdkových rybnících, výtažnících, pstruhových revírech a lokalitách s výskytem zákonem chráněných ryb a dalších vodních živočichů a v chráněných rybích oblastech je lov dovolen celoročně. Doba hájení na ostatních lokalitách se stanovuje od 1.3.-31.10.

Norek americký:

Jako nepůvodní zavlečený druh by měl být zařazen mezi lovnou zvěř s celoroční dobou lovu.

Volavka popelavá:

Na sádkách, komorových rybnících, plůdkových rybnících, výtažnících, pstruhových revírech a na lokalitách s prokázaným výskytem zákonem chráněných ryb a jiných vodních živočichů a v chráněných rybích oblastech je lov povolen celoročně. Doba hájení se na ostatních lokalitách stanovuje od 1.3. do 30.6.

Labuť velká:

Na třecích rybnících a výtažnících je lov dovolen celoročně. Doba hájení na ostatních lokalitách se stanovuje 1.3. do 31.8.

Další opatření

1. Udělit neprodleně výjimky ve smyslu předložených návrhů z vyhlášky 395/92 Sb., a následně provést její koncepční přepracování.
2. Stanovení metodiky jednotné pro celou republiku na tlumení kormorána bez samoúčelných obstrukcí v souladu se směrnicí EU na tlumení kormorána.
3. Změna zákona o myslivosti a jeho prováděcí vyhlášky, jmenovitě z hlediska ochrany výše citovaných druhů.
4. Pokračovat ve vyhodnocování výskytu vybraných predátorů i v dalších letech a zapojit do této činnosti nejširší rybářskou veřejnost, včetně podniků správy povodí, hospodařících na vodárenských nádržích. Dále získat jako respondenty i Lesy ČR, VLS a další subjekty. Získané výsledky konfrontovat s výsledky, kterými disponuje státní správa myslivosti.
5. Informovat ve sdělovacích prostředcích o reálných skutečnostech výskytu predátorů. Zájmové veřejnosti podat informace prostřednictvím sdělovacích prostředků Českého rybářského svazu a Českomoravské myslivecké jednoty.
6. Zahájit práce na koncepčním přepracování zákona 114/92 Sb., tak, aby nebyl nadřazen ostatním předpisům stejné právní síly a byl v souladu s ochranou vlastnických práv.

Výše navržená legislativní opatření, budou-li schválena v reálné době, nebudou v praxi snadno realizovatelná už s ohledem na blízké změny ve státní správě. Bude tudíž nutné, aby stát prostřednictvím smírčích komisí při okresních úřadech principiálně vyřešil úhradu škod a dalších nákladů, které vznikají na majetku rybníkářů a uživatelů rybářských revírů a učinil je spoluodpovědnými za výši jim způsobovaných škod v případě, že sami neučiní odpovídající opatření na úhradu svého majetku. V tomto směru doporučují zpracovatelé vydat společnou vyhlášku MZe ČR a MŽP ČR. Prostředky na úhradu výše zmíněných škod je třeba principiálně zajistit z rozpočtu MŽP ČR, a to nejlépe přesunem dotací z jiných oblastí.

7. Závěr

Průzkumy uskutečňované na rybářsky obhospodařovaných vodních plochách opakovaně potvrzují, že fakticky veškeré náklady spojené s progresivním vývojem některých, zvláště chráněných živočichů nesou subjekty, které na vodních plochách hospodaří. Je paradoxem, že současné stavy sledovaných organizmů jsou takové, že žádný z nich nesplňuje kritéria ohrožených živočichů.

Proto je nutné upravit stávající právní předpisy v souladu s výše uvedenými návrhy. Ochrana přírody a péče o krajinu nesmí být formou potlačování vlastnických a jiných práv chráněných zákonem a nesmírně a samoúčelně vysokou položkou čerpanou ze státního rozpočtu, ale skutečnou péčí o krajinu jako celek v reálných podmínkách jednoho z nejhustěji zalidněných států ve Střední Evropě.

8. Příloha