Autor: Pavel Macháň
Obecně lze říci, že účinnost českého nymfování spočívá ve schopnosti lovce zvolit si vhodný úsek řeky, ve správném sestavením celé jeho udice, v přesném vedení správných mušek a hlavně v dobrém odhadu stanoviště ryb. Velmi důležité je i nenápadné chování při lovu, které může nečekaně zvýšit počet úlovků, nebo je úplně zhatit.
Českou nymfu používám na velmi široké škále vod, od divokých horských potoků, až po klidné úseky větších řek. Za ideální pokládám středně velké proudné řeky od 10-20m, dosti členité a tedy hlavně s přírodními a neupravovanými břehy. Zde lovím pomocí DT i WF šňůr AFTMA 4-5 a s prutem stejné kategorie v délkách od 275 – 290 cm. V drtivé většině případů chytám na tři stejně zatížené nymfy a jen v případě větších vodních turbulencí, způsobených členitostí dna, zatěžují víc střední nebo koncovou mušku, čímž se zlepší jejich přesné vedení..
Můj nástavec se skládá z hlavního, 50 cm dlouhého fluorescenčního monofilu o průměru 0,25 mm, navázaného bez rychlospojky přímo na šňůru, na jehož druhém konci mám stříbrný mikrokroužek, do kterého pak podle situace přivazuji soudkovým uzlem kvalitní bezbarvý monofil o síle 0,10 - 0,16 mm. Sílu tohoto vlákna volím podle momentální situace, o čemž rozhoduje čistota vody, rychlost proudění a velikost ryb.
Horní přívěsnou mušku umísťuji už metr od konce muškařské šňůry a další dvě následují v půlmetrových odstupech. Při lovu v horských potocích snižuji počet mušek na dvě a tím dochází i k celkovému zkrácení návazce, což velmi zpřesňuje nahazování. Naopak na velkých řekách zvětšuji vzdálenost mezi muškami až na 1m, takže se vzájemně neruší a zároveň se prochytává mnohem větší úsek vodního toku.
Vedení mušek má rozhodující vliv na úspěch a používat lze jak aktivní, tak i pasivní způsob. Pasivní vedení volím v případě velké žravosti ryb, zejména lipanů. Spočívá v nahození nymf proti proudu nad předpokládané stanoviště ryby a v jejich klidném a přesném přivedení k rybě v těsné blízkosti dna. Čím věrněji se mi povede napodobit přirozený chod rybí potravy, tím víc stoupá počet záběrů.
Celá dráha vedení mušek musí probíhat v blízkosti svislice od špičky prutu k vodní hladině, jinak je kontrola hloubky vedení a hlavně jemných záběrů podstatně horší. Je nezbytné udržovat neustálý kontakt s muškami a na každé zpomalení nebo zastavení konce šňůry reagovat ostrým krátkým zásekem.
Aktivní způsob vedení nymf používám v případech, kdy ryby reagují na hmyz stoupající ode dna na hladinu, nebo když neaktivní ryby potřebují k útoku na nástrahu vydráždit je nějakým pohybem. Jedná se tedy o aktivní ovlivňování chodu mušek a nejčastěji se to dělá přizvedáváním mušek špičkou prutu. Můžeme vyzkoušet drobné potřepávání špičkou, opakované jemné zdvihy nymf asi o 10 cm, dlouhé zdvihy, ale také vyzdvižení nymf až k hladině a jejich zpětné ponoření zase až na dno. U posledně zmíněného způsobu vyzdvižení nymf k hladině dochází často k velmi ostrým záběrům, které mohou při použití slabých návazců končit utržením ryby. Možností vedení mušek je mnoho a záleží jen na fantazii rybáře. Někdy používám i vedení nymf mimo špičku prutu a jejich boční odhoz kolmo na proud, nebo šikmo proti proudu, což mi poskytuje možnost šikmého vystoupání nymf k hladině.
V případě, že lovíme plaché ryby jako je pstruh obecný v nízké a velmi průzračné vodě, zkouším lov proti proudu s delším odhozem. To znamená odhoz mušek na vzdálenost 5-10 m a s následným zkracováním šňůry podle rychlosti proudu. Zde ještě víc záleží na správném zatížení nymf, protože již nelze aktivně působit na chod mušek vodním sloupcem, jako tomu bylo v případě lovu „pod špičkou prutu“. Nezbytným předpokladem je zde i správné položení šňůry na vodu, tedy mimo budoucí dráhu chodu mušek během lovu. Délku nástavce volím asi na 3 - 4 m a v případě velmi jemného braní ryb jí o metr zkracuji, to aby se zlepšila signalizace záběru.
Své vzory českých nymf si sám pro sebe dělím na „přírodňáky“ a „divočáky“. Těmi prvními se snažím postihnout co nejširší pole přirozené rybí potravy. Jejich naprostá většina se týká napodobenin blešivců a larev chrostíků. Z toho plyne i výběr přírodních barev tělíčkových materiálů, nejčastěji používám odstíny zelené, hnědé, béžové a šedé. Jako tělíčkový materiál mám nejraději přírodního nebo barveného zajíce a králíka, ale nevyhýbám se ani syntetickým materiálům.
Kroužkovací lametky mých přírodních vzorů jsou pak matně zlaté nebo stříbrné a hřbítek je ze stejně obarveného vinylu, jaký odpovídá barvě tělíčkového materiálu. K celkovému zpevnění nymfy a naznačení článkování používám nejraději obyčejný monofil o síle 0,10 - 0,14 mm. Jak název napovídá, jedná se o nymfy bez výrazných barevných bodů, určené především k lovu v čisté, zapadlé vodě, nebo ve vodě s velkým rybářským tlakem. Nejenom v letních měsících tvoří absolutně nepostradatelnou součást mé výzbroje.
Pravým opakem těchto přírodních vzorů jsou pak moji divočáci, což jsou nymfy většinou tak barevně zkombinované, že v přírodním vzoru napodobeninu hledat nelze. Účinnost těchto mušek spočívá v jejich schopnosti vydráždit pasivní rybu k záběru i v těch případech, kdy přírodně zbarvená nymfa zůstala bez povšimnutí.
Na tyto barevné nymfy můžeme zažít jednu vycházku k vodě, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat, ale příště s nimi naopak můžeme být celý den bez jediného kontaktu s rybou. Zcela mimořádnou účinnost mají tyto mušky na vysazené duháky, ale kupodivu jsou dny, kdy magicky přitahují i přírodní potočáky a lipany.
Jako tělíčkové materiály na tyto nymfy používám barvené srsti a to i v odstínech fluorescenčních, nebo různě namíchané směsi srsti a andělských vlasů. Dobré je i marabu peří, které však nemá příliš dlouhou životnost. Hlavní roli u divokých nymf hraje čtveřice barev: červená, oranžová, růžová a žlutá. Jako další zvýrazňovací prostředek, hlavně do přikalené vody, slouží různé holografickýé lamety a lesklé hřbítkové fólie. Lze také použít i pozlacený háček a pak nám tedy vznikne výtvor, který je možno o vánocích pověsit i jako ozdobu na stromeček.
Ve svých krabičkách mám také vzory, pohybující se svou barevností mezi oběma krajními možnostmi. Velmi rád mám i takové nymfy, kdy 4/5 tělíčka tvoří zcela přírodní odstín a na jednom z konců, nebo i uprostřed, je nadabován výrazný barevný, nebo lesklý bod. Když přijedu na úplně neznámou řeku, pak volím sestavu těchto tří možností v různých velikostech (10-16). Po hodině lovu by mělo být zřejmé, co právě ryby preferují. Tato poučka se však týká pouze dobře zarybněných vod, kde není nouze o úlovky a kde je možné si zájem ryb nějak vyhodnotit. V opačném případě jde jen o náhodné záběry a pro správnou volbu mušek je třeba velké zkušenosti a kus rybářského štěstí.
Stejnou důležitost, jakou má barevnost českých nymf, hraje i volba jejich zatížení. Jelikož se díky závodění každoročně setkávám se širokou škálou různých řek, mám připravené nymfy od velikosti č. 8 až po č.16 a jejich zatížení může být až v pěti různých verzích. Začínám olověným drátkem o průměru 0,2 mm a pro své nejtěžší vzory používám i drát o průměru 0,6 mm a v extrémním případě až 0,8 mm (někdy i ve dvou vrstvách). Při běžných vycházkách po řekách východních Čech se zatížení tílka nymfy nejčastěji provádí drátem o průměru mezi 0,3 - 0,5 mm.
Velký důraz kladu na kvalitu používaného vlasce, který musí dobře odolávat otěru při styku s ostrými balvany na dně řeky. Nymfování je ideální příležitost jak tuto vlastnost vlasce dokonale prověřit a skutečně vyhovuje jen několik málo vlasců od renomovaných výrobců. V posledních letech se začínají prosazovat i fluorcarbonové výrobky, ale často nesplňují mé požadavky na kvalitu a tak sahám k jejich použití pouze v případech velmi průzračné vody s malým množstvím překážek na dně. Častěji je používám při suchém muškaření a samozřejmě na jezerech.
Také na kvalitu háčků kladu právě při nymfování největší nároky ze všech muškařských metod. Opět jen nejkvalitnější výrobky snesou častý kontakt se dnem a proto mám raději háčky ze silnějšího drátu, i když ne vždy na nich uvázané nymfy vypadají tak elegantně jak na slabších háčcích. Při výskytu větších ryb je silný drát nezbytností. Současný obchodní trend kopíruje vývoj soutěžního muškaření a dnes je běžné, že dostanete ke koupi i háčky bez protihrotu a já doufám, že jejich používání osloví také co největší počet ostatních muškařů.
České nymfování by se také mohlo rozdělit na velmi jemné, běžné a hrubé. Jemné nymfování charakterizuje vlasec o průměru 0,08 - 0,10 mm, nymfy ve velikosti 16 - 20 a odpovídající prut a šňůra v kategoriích 2-3 AFTMA. Volím ho na velmi malých tocích při lovu lipanů na klidných úsecích. Za běžné nymfování považuji lov s vlascem o průměru 0,12 - 0,16 mm, nymfy ve velikostech 10-14 a s nářadím 4 – 6 AFTMA. Hodí se k lovu na absolutní většině našich řek a je to tedy univerzální volba. Pro hrubé nymfování je typický vlasec o průměru 0,18 mm a více a nářadí 7 AFTMA a silnější. Volím ho při lovu velkých ryb v hlubokých výmolech a ve velmi silném proudu.
Krátké nymfování znamenalo opravdový zásadní obrat v celé muškařině. Po zdokonalení techniky lovu a úspěšném vývoji mimořádně účinných vzorů českých nymf se toto muselo odrazit v celkovém úspěchu našich muškařů na domácím, ale také hlavně zahraničním soutěžním poli. Jen v několika málo zemích Evropy probíhal podobný vývoj nymfování, a tak tato metoda přinesla mnoho skvělých umístění družstev i jednotlivců na nejvyšších světových soutěžích. Nezbytnou součástí těchto úspěchů byla, je a bude velká vychytanost, šikovnost a přemýšlivost rybářů. Ale ani tak úžasně účinná metoda, jakou lov s českou nymfou bezesporu je, nemůže být metodou volby na všech typech vod . A právě v pestrosti muškařiny spatřuji největší kouzlo této královské disciplíny rybářského sportu.