Laurent Guillermin (podle Peche Mouche č. 27/2001)
Ve 45 letech se tento člen francouzského muškařského družstva, povoláním učitel, stal osobností v rybolovu ve vodních nádržích. Dokázal využít zkušeností z mistrovství světa ve roce 2000 ve Anglii a vytvořil z lovu na kukly pakomárů opravdové umění.
Jean-Luc Estublier je bezpochyby jeden z nejvýznamnějších francouzských muškařů. Právě se vrátil ze Švédska, kde přispěl k získání titulu na mistrovství světa. Francouzské družstvo také používalo jeho slavné palmery. Je vynalézavým rybářem na řece (podle něj se nazývá slavná "Estutu", účinná nymfa na lipany), je také jedním z francouzských specialistů v rybolovu na kukly pakomárů na jezeře.
Dává přednost tomuto lovu ze tří důvodů. Především, podle Jean-Luca, ve všech francouzských i zahraničních jezerech tvoří pakomáři základ potravy pstruhů. "Tito bezobratlí se vyskytují na jezerech po celý rok, dokonce i v zimě, je to potrava, která se dá snadno konzumovat bez velké ztráty energie. Pstruhům, kteří jsou od přírody pohodlní, stačí jen otevřít tlamu a spolykat jich velké množství."
Druhý důvod, proč jej přitahuje tento jemný způsob rybolovu, je to, že pstruzi jsou na jezerech velmi opatrní a přiláká je spíše stojící nebo pomalu se pohybující muška. To lze pozorovat zejména ve Francii, kde se na malých vodních tocích čím dál více víc praktikuje systém "no-kill" kvůli stále většímu zájmu o rybaření, a pstruzi se tak stali velmi nedůvěřiví vůči všemu, co vypadá nepřirozeně. A nakonec je to i otázka záliby: "Zbožňuji tichý rybolov, kdy sebemenší ťuknutí do prutu může rybu vyplašit", říká tento odborník. Jean-Luc je opravdu velmi pozorný na nejmenší pohyby šňůry a nepostřehnutelné napětí nástavce. Dává také přednost lehkým prutům se šňůrou číslo 6, které umožňují jemnější práci při lovení pstruhů a při zaseknutí ryby. Rybolov na "chiro" odpovídá dokonale jeho vyrovnané povaze.
Při rybolovu na chironomidy Jean-Luc používá pruty od 10’ do 10’65#6 nebo 7. Dává přednost spíše pomalým prutům s jemnou akci. Jeho navijáky mají různé značky, oblíbil si především model, který sestrojil Jean Goudard, rybář a jeho přítel. Loví s fluokarbonem (Ashima), kterému plně důvěřuje.
"Právě v Anglii na mistrovství světa v roce 2000 jsem si uvědomil důležitost rychlosti ponoření kukel pakomárů, a tady bylo nutné použit nástavec z fluorokarbonu", vysvětluje Jean-Luc. Jakmile muška dopadne na hladinu, fluorokarbon (který má větší hustotu než voda) umožní umělým muškám rychle klesat do požadované hloubky. Je dokonale neviditelný pro pstruhy a nevyplaší ani nejopatrnější ryby. Pokud jde o nástavec, používá jen jediný průměr vlákna, neboť nebrání v ponořování, jak tomu může být v případě několika uzlů na vlasci se silným průměrem. Na velkých anglických jezerech Jean-Luc Estublier používá vlákno o průměru 0,20 – 0,22 mm a od 0,14 – 0,16 mm ve francouzských nádržích. Jeho rozbalený nástavec s muškami mu umožňuje pokrýt velkou plochu a různé hloubky. Jeho pruty měří nejméně 10’, aby bylo možné bez problémů nahodit dlouhý nástavec. "Čím jsou pakomáři více od sebe, tím snadněji se na ně chytá!" zdůrazňuje mistr. Vzdálenost mezi muškami je přibližně 1 až 1,20 m.
Podle Jean-Luca je stoupání pup klíčovým okamžikem. Nezkušení muškaři vytahují pakomáry příliš rychle a jejich pohyb je přerušovaný: "Nejtěžší je napodobit pomalost stoupajících pup chironomidů, je proto třeba lovit zvolna, abyste měli šanci na úspěch". Stoupavý pohyb tohoto hmyzu je velmi dlouhý a postupný, a tak Jean-Luc doporučuje svou metodu: "Uchopím opatrně šňůru nad navijákem a dlouze pomalu zvedám prut tak, až vytočím paži úplně dozadu za záda." Tento mohutný, ale měkký pohyb napodobuje podle něj dokonale pomalé stoupání larev chironomidů.
Jean-Luc Estublier žije v departmentu Ain, nedaleko řeky stejného jména, která je mu blízká. Miluje muškaření, ale také hudbu, obor ve kterém toužil vyniknout jako kytarista. Stal se několikrát mistrem světa jako člen družstva, dvakrát byl mistr Francie v muškaření na řece a druhé místo získal na mistrovství Francie v muškaření na jezeře. Na příštím mistrovství světa ve Francii bude již po jedenácté členem národního družstva.
"Protože pstruzi jsou velmi rafinovaní, je třeba zaseknout dříve než ryba mušku vyplivne" vysvětluje. Aby to stihl, loví vždy s prutem lehce nadzdviženým, což vytváří "břicho" na šňůře. Při sebemenším pohybu smyčky, která leží na hladině, směrem dopředu zdvihne prut a zasekne. "Pokud budeš čekat na "ťuknutí" do prutu, je velmi pravděpodobné, že na zásek už bude příliš pozdě", dodává Jean-Luc. Dává tedy logicky přednost tomu, aby viděl první dotek, a svou techniku nazval "molla la corda" (měkká šňůra)!
Další výhodou tohoto triku je, že tak nehrozí přetržení vlákna, když se prut rychle ohne při prudkém záseku. Podle něj k tomu dochází často v Anglii, v Irsku a ve Francii na jezeru Landie.
Aby se vyhnul této situaci, Jean-Luc si připravuje dva pruty. "Rád chytám na chironomidy se dvěma pruty. Udělám si jeden 10’#6 se třemi muškami a žlutou plovoucí šňůrou a jeden 10’6#5 s jednou muškou". Sérii 3 chironomidů používá tehdy, když ryby dobře berou a žlutá šňůra mu umožňuje pozorovat záběry. Druhý prut je na pstruhy, kteří se obtížně chytají: nástavec je delší (6 m) a tenčí (může být až 0,10 mm). Muška vhodná pouze pro tuto situaci je vždy malý epoxidový pakomár, který rychle klesne do potřebné hloubky. Při každém nahození vyzdvihne svou šňůru z vody a mohutně je vyhodí tak, aby dopadala kolmo na vodu a klouzala ve vodicích kroužcích. Používaní dvou prutů mu umožňuje například využít krátká doby líhnutí, které netrvá dlouho, a pak jen rychle vymění kuklu za suchou mušku. Zvláště na jezeře je to neocenitelné.
Jezero La Landie, Barouchat, Trept, Virieu, Sougé a Brueres du Seuil.
"V sérii tří pakomárů má svou důležitost umístění, barva i velikost mušky. Zkušenost vás naučí, jak správně zvolit tyto prvky", říká Jean-Luc. Pro hladké pakomáry používá těžké kaprové háčky (v některých soutěžích je zakázáno používat jiné zatížení) a umísťuje je na konci nástavce, což slouží k jeho ukotvení. Nejčastější barva, kterou používám, je černá, olivová, vínová a kaštanová s trochou lesklé oranžové po stranách hlavičky. Jean-Luc používá také "lákající chiro", slavné Teasers z Británie. Jsou to třpytivé imitace, nepříliš věrné, ale účinné, protože již zdaleka lákají pstruhy. Přiznává, že mění také hloubku lovu (celkové zatížení mušek), čímž se také mění barevný odstín mušek. To je podle něj klíč k úspěchu.
Když se úlovky snižují, Jean-Luc Estublier změní taktiku. Jeho nástavec zůstane nehybný, což není jednoduché, když fouká vítr. "Když se lov stane obtížným, mám v záloze ještě jeden trik: čím méně se můj pakomár pohybuje, tím je přitažlivější. Nehybná muška nakonec svede i nejzarytějšího pstruha. To platí ostatně i pro lov na suchou mušku."
Tato jemná technika vyžaduje také dobrou duševní kondici. "Lovit na kukly pakomárů znamená velké soustředění, aby se vlasec nepřetrhl při záseku, nebo abyste nepřišli o rybu kvůli nedokonalému nářadí. Navíc tempo velmi pomalého lovu není jednoduché udržet. Je třeba mít duševní vyrovnanost", dodává Jean-Luc, který dokáže zobecňovat své zkušenosti. Zůstává klidný, oči upřené na nástavec, zatímco ostatní rybáři trhavě přitahují vlasce. Musíte pozorovat rybu dlouhé minuty bez mrknutí oka, abyste pochopili, že "je třeba mít nervy z ocele"!
Podle jeho zkušenosti jsou pstruzi duhoví velmi zvědaví. Přijdou se podívat na všechno, co jim rybář nabídne a spolknou často i neobvyklou mušku. Stejné chování dlouho pozoroval Jean-Luc i u lipanů na řece. "Často přirovnávám chování pstruhů na jezeře k chování běžných lipanů. Přiznávám, že je to zvláštní myšlenka, která vzbuzovala úsměv u mých kamarádů!" Pro něj to však je rys, který je třeba mít na paměti, když se loví na pakomáry. Je třeba umět využít všechny možnosti (třpytivé mušky, Flashy), které nám poskytují nové materiály.