Autor: Milan Janus
Byl jsem při jejím zrodu, podobně jako mnoho jiných velmi dobrých vazačů a závodníků. Začátek vzniku prvních napodobenin typuji na rok 1985, ale to byly mouchy, které jsme vázali na rovných háčcích. Horní část přetahu hřbítku jsem vyráběl z chemlonu, tělíčko ze srsti z hrudi zajíce, jako háček jsem používal tenkrát velmi hledaný Mustat 3333 a olověný drát jsem si stříhal z klempířského plechu. Po vyčesání vznikla v tu dobu velmi účinná muška, které jsme říkali Medvěd a ta nám velmi pomohla na mnoha závodech.
Velmi zajímavé bylo to, že když jsme v jižních Čechách vyvíjeli tuto metodu a styl, tak na jižní Moravě kluci kolem Jirky Klímy a Slávka Svobody vyvíjeli a zdokonalovali jigy. Jižní Morava si na prvním mistrovství republiky ve Vyšším Brodu vychytala první místo. Tam jsem ještě nepoužíval českou nymfu, ale již následujícího roku na mistrovství v Lenoře jsem tak už chytal.
Velkých úspěchů jsme s touto mouchou docílili na závodech 1.ligy, která se v té době začínala rozjíždět. I na slovenských řekách tato metoda velmi dobře fungovala. Tehdy se mohlo ještě chytat s olůvkem na vlasci, což byla doména jihomoravských muškařů a tato modifikace jim pomohla k několika vítězstvím.
Ale my dále pracovali na české nymfě a v té době vznikla další legendární nymfa, známý Bobeš. Zajímavé bylo i to, jak tento název vznikl. Byli jsme tenkrát na rybách na Otavě a jel s námi i jeden kamarád, který nezávodil, i když to byl velmi šikovný muškař. Nám to šlo jedna radost, jeden lipan za druhým a on se trápil. Stále po nás pokukoval a vydržel to tak půl hodiny než zařval: "Dejte sem ty Bobše, nebo se na to ..." A název byl najednou venku a od těch dob jsme těmto nymfám jinak neřekli.
V té době prodělávala tato nymfa mnoho změn, hlavně co se týkalo hřbetů, které jsme začali vázat ze slupek od salámů. Velmi dobrým materiálem byla slupka z polského salámu a nebylo to nic jiného než uzené hovězí střevo. Také lovecký salám byl díky své barvě velmi vhodný, ale používali jsme mnoho jiných pásků.
Velmi zajímavé bylo, jak jsme přišli na vinylovou rukavici. Tu má na svém kontě Josef Hauser. S mým kamarádem Fandou Ančičkou jsme byli na nultém ročníku Pražské mušky kde jsme tenkrát skončili na druhém místě. Po závodě nás Pepa pozval domů, že nám něco ukáže. Po příjezdu k nim vytáhl umělou rukavici, která byla v dlaňové části překrásně a hlavně velmi zajímavě zabarvená. Již na první omak jsem věděl, že to je ono a tak jsem se Pepy zeptal, jak k té barvě přišel. Řekl mi, že to je velmi prosté, neboť tyto rukavice se dodávají v barvách na vlasy a když manželce barví hlavu, tak se tak krásně zabarví.
Tenkrát jsem dostal jen jeden pár těchto rukavic, ale od těch dob jsem jich zpracoval tolik, že by to stačilo na rok pro jednu malou nemocnici. Začal jsem si je barvit sám, ale ne drahou barvou na vlasy, ale obyčejnou barvou na šaty. V té době se také začínaly používat na hřbítky nymf i málo známé přírodní materiály, které jsou velmi účinné dodnes, tedy kůže z makrely, úhoře, mníka, sumce atd., prostě vše, co má dost pevnou a barevnou kůži.
V této době skončil se závoděním hlavní kádr našeho prvního strakonického týmu a tyto mušky být již trochu známé a začaly se najednou dělit na tři větve: náchodskou, tam byli a jsou hlavními tvůrci nymf Pavel Macháň , Olda Dvořák a další a další, větev rožnovskou - vazači Jaroslav Karafiát, Míra Macháček, Jarda Bartoň a mnoho dalších a ta třetí větev, ta je jihočeská. Tyto větve rostly určitý čas každá svým směrem. Velmi výrazná změna vznikla u větve náchodské, kde barevné kombinace neznají hranic a je zarážející, že v některém období slaví tyto mouchy neuvěřitelné výsledky.
Vzpomínám na mé seznámení s těmito muškami tenkrát ve Vyšším Brodu. Po jakýchsi nominačních závodech jsem je dostal od Pavla Macháně a šel jsem si zachytat pod jez. Jejich úspěšnost byla až neuvěřitelná. Než jsem měl jeden úlovek na mého nejlepšího Bobše, měl jsem jich na tyto pestré nymfy deset. Večer jsem proto šel za Pavlem, aby mi ukázal všechny své výrobky. Po otevření krabičky se na mne linula tak jasná záře, že jsem se musel začít smát, ač jsem už s nimi měl své první výborné zkušenosti. Nešlo mi do hlavy, že tyto pestré nymfy mohou brát ryby a ještě s takovou chutí. A tak jsem si je pro sebe pojmenoval jako Veselé mušky a tento název se ujal.
Rožnovské nymfy jsou naopak decentní mušky, avšak s přídavkem veselých doplňků. A nymfy jihočeské? Tam silně převládaly přírodní vzory a zároveň přírodní barvy. Dnes se tyto tři základní větve tak promíchaly, že už nikde neexistují výraznější varianty. Veselé mušky se již uchytily u všech vazačů, a je velmi zajímavé, že se ryby někdy vrhají na tyto barevné paskvily, které by ani příroda nedokázala vytvořit.
Tak jsme se už vlastně dostal k tělíčkovým materiálům . Ty první vzory, jako byl Medvěd a Bobši, byly vázány celé z přírodního zajíce a jako kroužkování jsme požívali slabou zlatou, nebo stříbrnou lametku. Dále jsme také používali různé pletací vlny, a to v barvách červené a oranžové. Velmi účinný byl Bobeš salámový, celý světlý a s oranžovým kroužkováním po celém těle. Na Vltavě pod Lipnem ho ryby přímo zbožňovaly. Pak jsme si zaječí srst začali barvit a přidávali k tomu nějakého toho králíka. To se již barvy daly ladit do různých odstínů.
Na bílou rybu v malých velikostech se jeden čas používali Bobši ze světlého zajíce, se světle hnědým hřbetem a do tělíčka zařízlým srpkem ze zrzavého kohouta. I další velmi zajímavá muška vznikla hlavně na bílou rybu. Základem byl zatížený háček, tělíčko z páva, do něj zařízlý srpek z kohouta a hřbítkový přetah z jasného lurexového pásku, byla velmi účinná v létě.
Jak se začínali zavádět domácí obchodníci, tak se začaly lepšit i vazačské materiály. Velký pokrok v těchto materiálech nastal, když Jan Klacl dokázal odbarvit a pak znovu nabarvit ondatru do všech odstínů, které si dovede člověk jen představit.
Ve spojení s přírodními materiály začaly vznikat vynikající a velmi účinné mušky. Do této již dobře rozběhlé vazačské školy přispěl i náš vážený kamarád Pavel Dadák, který přidal mušce "srdíčko", jak on vždycky říkal.
Mnohokrát jsem přemýšlel, co vlastně Bobeš pro ryby představuje. Určitě to není žádný organismus, který by se vyskytoval ve vodě, protože nic takového tu prostě nežije. Snad jedině v některých případech by to mohlo napodobovat larvu chrostíka z rodu Hydropsyche, Nemyslím si ani, že by Bobeš imitoval blešivce, protože i ve vodách, kde se blešivci vůbec nevyskytují, je Bobeš velmi účinnou nástrahou.
Také bych se chtěl krátce zmínit o háčcích, používaných na tyto mušky. Již v úvodu jsem se hovořil o háčcích Mustat 3333, používaných na předchůdce české nymfy. Tyto háčky se vyznačovaly velikou pevností a v tu dobu měly bezkonkurenční protihrot a velmi ostrou špičkou. I když se zdál tento háček poněkud zavřený, vypadaly tyto mušky po vyčesání velmi pěkně. Bylo zajímavé, že tyto vzory velmi málo vázly a ryby na háčcích dobře seděly.
Další pokrok vnesl do této skupiny háčků Jarda Dvořák s jeho bezkonkurenčními Admirály, které se používají dodnes a podle mne nemají chybu. Česká nymfa vypadá na háčku Admirál velmi věrohodně. Nevýhodou těchto háčků je, že se dost rychle otupí a někdy se díky velmi slabému drátku natahují. Při jemném rybolovu a citlivém zdolávání jsou však tyto nevýhody vymazány.
Velmi pěkné háčky dodávala také firma WMC. Tyto háčky se na první pohled zdály až nepřirozeně zahnuté, ale nymfy na nich fungovaly velmi účinně. Nevýhodou byl velký zpětný hrot, který se velmi špatně z ryb uvolňoval. A nemohu zapomenout ani na háčky od pana Skalky, které považuji za jedny z nejlepších, které jsem v životě měl v ruce a vyzkoušel.
Trochu jsem se rozpovídal o věcech , které jsou zajisté velmi důležité, ale to nejdůležitější ve vázání těchto nymf je cit. Hodně vazačů asi v tuto chvíli asi ví o čem mluvím. Ono navázat dobrou mušku je o veliké představivosti. Jak už jsem řekl před lety, vazač je jako malíř, který maluje a dává do plátna svou představu toho, co chce vidět.
A to samé je vazač za muškařským svěráčkem. Ten také "maluje" to, co vidí nebo co by chtěl vidět a tak vznikají ty nejkrásnější mušky. My malujeme své malé obrázky na muškařských svěráčcích a jejich obdivovateli jsou ryby, které nám je ohodnotí. Každá nová muška je originál a každá další už je jen kopie...