Autor: Pavel Macháň
Řeka Metuje, protékající mým rodným Náchodem, začala ovlivňovat můj rybářský život asi od mých 13. narozenin. Od plavané a položené přes přívlač, ale nejvíc mě vždy fascinovali rybáři (kterých bylo před více než dvaceti lety velmi málo) lovící jemným muškařským prutem, jímž nahazovali s pomocí muškařské šňůry lehoučké mušky na kolečka pstruhů a lipanů. Jejich elegance a v neposlední řadě také úspěšnost mě přiměla překonávat překážky, kterých v této době bylo víc něž dost.
Už pouhý muškařský háček voňel vzácností, nemluvě o zbývající kvalitní výbavě. A tak se mé úplně první krůčky odvíjely s muškařským navijákem připevněném izolačkou na konci držadla přívlačného prutu. Člověk tehdy musel vzít s povděkem i "průmyslově" vyráběné mušky a další, dnes již úsměvné součásti výstroje i výzbroje sloužící k rozpoznání muškaře od ostatních rybářů. Úplně nejhorší byla situace v dostupných informací, jak z literatury, tak od zkušenějších lovců. Mnoho z těchto rad bylo buď úplně mylných, nebo nehodících se na říčních podmínky ve kterých sem vyrůstal.
Postupem času se mi podařilo proniknout mezi rybáře-vazače a zákonitě pak muselo přijít poznání, že mušky, které potřebuji, se nedají koupit. A pak začal hon na babiččiny kohouty, matčiny bavlnky a otcovy drátky z jeho elektrikářské dílničky. Musím se přiznat, že mé první mušky vypadaly ještě hůř než ty kupované, ale se stoupajícím počtem uvázaných a hned ořezaných příšerek jsem se společně se stejně zapálenými kamarády dopracoval prvních úlovků opatrných lipanů na suchou mušku, což bylo tenkrát vysoce hodnoceno.
Vývoj mé muškařiny však začal nabírat to správné tempo až po návratu z vojenské služby. V roce 1988 nás totiž vzal náš rybářský hospodář na první muškařské závody, které se konaly na Divoké Orlici. Přestože jsme tenkrát ostudu neudělali, všimli jsme si hned, že zkušenější hradečtí a pardubičtí lovci chytají lipany i pstruhy jiným způsobem než my.
Jejich lov s krátkou šňůrou a žbluňkajícím olověným brokem, umístěným mezi muškami, nám nedal spát a od tohoto okamžiku začaly naše úporné snahy o odhalení tajemství nymfového muškaření. Ovšemže se naše tehdejší mušky ještě ani omylem nemohly označovat názvem česká nymfa. Vždyť první vzory tvořila pouze tělíčka prostříhaných, či nožiček i křidélek zbavených běžných mokrých nebo suchých mušek.
První mé opravdu cíleně uvázané a zcela mimořádně účinné nymfy byly napodobeniny patentky a larvy chrostíka (obr. 1 a 2). Primitivně na háčku jen namotané slabší červené, nebo silnější žluté bavlnky, vedené přesně pod špičkou prutu, zbořily všechny naše dosavadní představy o nepřekonatelnosti suchého či mokrého způsobu lovu. Při tehdejším minimálním počtu vyznavačů muškaření a neuvěřitelném množství lososovitých ryb na Metuji, Úpě a Divoké Orlici, se jednalo o neopakovatelný zážitek. Zde je však ještě nutno podotknout že většina těchto řek byla silně znečištěna, což vytvářelo ideální podmínky pro rozvoj patentek a nitěnek. Tato celoročně dostupná a velmi výživná potrava pak umožňovala extrémně rychlý růst všech druhů ryb. Celková úroveň rybolovu však byla tehdy jen velmi diskutabilní.
Dalším krokem ve vývoji nymf byl zákaz používání zátěží umístěných mimo tílko mušky. Během velmi krátké doby se tedy olověné zátěže přesunuly z návazců na hlavičku mušek. Došlo i k malému zlepšení vázacích materiálů, ale hlavně různé knoty s přírodními i umělými vlákny skvěle doplnily tyto jigové mušky. Velká změna však nastala v nutnosti lepšího a přesnějšího vedení mušek, neboť tyto vzory byly náchylnější na váznutí v členitém terénu dna. Začal jsem také používat 2 nebo 3 mušky na návazci, což vedlo i k nutnosti zkoušení různých sestav nymf.
Mou první nymfou, která by už asi snesla název "česká", byla šedá larva, zatížená v těle páskem z olověného plechu. Byla uvázána sice ještě na rovném háčku, ale již byla ozbrojena dráždivými, různobarevnými tipy a hrudí z bažanta. Malou revoluci v nymfařině pak způsobila výroba olověných drátků různých průměrů. To pak již byla celkem rychlá cesta k vytváření slabších tělíček z různých dubingů či knotů, většinou s tmavou hlavičkou.
Velká konkurence mezi závodníky vedla k neustálému vylepšování a zdokonalování nymf, které v konečné fázi byly dotaženy až ke hřbítkové úpravě vázané na oblé háčky. Na počátku se opět jednalo o hřbítky "co dům dal" a tak jsme používali různé ozdobné fólie ze sušenek, bonbonů a vánočních ozdob.
Ne všechny křiklavé materiály byly vždy účinné a tak přišly ke slovu i průsvitné slupky z uzenin, ze kterých se do dneška vytvářejí velmi účinné přírodní vzory nymf. Brzy zareagoval i nově se rozvíjející trh s vázacími materiály a dnes je tak k dispozici nepřeberná řada latexových, spectraflashových, pletených a jiných hřbítkových i tělíčkových materiálů. Záleží tedy jen na fantazii a dovednosti vazače, jaké vzory si vytvoří dokáže vytvořit.