Autor: Phillipe Hardy
Ačkoli plastikový indikátor typu Bung celkem přesně přenáší signál o záběru ve vodě, je škála indikátorů záběru při lovu ryb na nymfu mnohem širší. Mou nejdůležitější zkušeností je neomezovat se pouze na jeden druh indikátoru, ale naopak přizpůsobit se momentálním podmínkám, zejména různým nerovnostem dna. Zaměřme se nyní podrobněji na možnosti, které se nám zde nabízejí.
Nejprve bych chtěl upřesnit, že se budu zabývat pouze indikátory, které nejsou považovány za splávky ve smyslu belgického zákona o rybolovu. Bylo by tedy zbytečné hledat v následujícím textu popis indikátorů z plovoucí pěny, ať už samolepící nebo nesamolepící, z umělé hmoty, jakož i střapce a podobné legrácky, které se dají koupit v obchodech, ale nemohou být používány na řekách, kde je v určitých obdobích roku povolena pouze umělá muška "bez olůvka nebo jiných doplňků". V každém případě při lovu ryb takové "doplňky" chybí většině rybářů k tomu, aby tento druh rybolovu byl dostatečně citlivý a nenápadný. Pokud jde o ryby, kousek chleba, tak jak jej u nás používáme, se ukazuje často jako částečně nebo zcela neúčinný.
Přesto však naštěstí existují další řešení, která umožňují lovit na nymfu kdekoli, aniž by bylo třeba dělat si starosti s legálností používaného postupu. Obecně jsou tato řešení dvojího druhu: buď lze používat mušku na dolním konci nástavce, která je dobře viditelná, nebo lze použít část barevného vlasce (který se většinou třpytí). Pro každou z těchto kategorií je třeba si nejdříve vysvětlit jemné rozdíly...
Barevná umělá vlákna znamenají jednoduché řešení: jsou dobře vidět, snadno se používají a dokonale plavou, pokud jsou dobře napuštěna tukem. Samozřejmě se nehodí pro každou situaci: zjednodušeně řečeno, nejvyšší využitelnost mají ve vodních tocích s výrazně silným a pravidelným proudem a velkou hloubkou. Třpytivé umělé vlákno je dokonalým indikátorem záběru pro rybolovu v hloubce nebo v silném proudu. Z tohoto důvodu je často považováno za nejlepší pro chytání lipanů na nymfu.
Je celá řada druhů indikátorů záběru z třpytivého umělého vlákna a každý z nich má svá specifikace.
Nejjednodušší je připevnit reflexní vlákno jako libovolný úsek spodní části nástavce za použití známého soudkového uzlu. Je to nejjednodušší, ale ne nejpraktičtější. Rychlé přizpůsobení techniky rybolovu podmínkám a místu je hlavním cílem moderního muškaře. Proto je tedy třeba moci rychle a účelně upravovat průměr vlákna tak, aby bylo možné měnit techniku lovu. Představte si například, že lovíte na nymfu a náhle se hladina rozvlní. Je třeba přejít bez váhání k lovu na suchou mušku, to znamená vytáhnout nástavec s třpytivým umělým vláknem a prodloužit jeho konec tak, aby měl správnou délku. Avšak po dvou třech takových změnách bude váš indikátor kratší o několik centimetrů a brzy nebude k ničemu. Z toho důvodu nyní při výrobě svých indikátorů z třpytivého umělého vlákna připevňuji na každý konec malý mikrokroužek. Tím získám takřka neomezenou životnost indikátoru.
Na rozdíl od reflexních umělých vláken je používání mušek jako indikátorů omezeno na rybolov "na krátko", tedy velmi krátkou vzdálenost, pro místa s nepravidelným proudem a tam, kde hloubka nepřesahuje jeden metr. Avšak muška, i když plave sebelépe, nemůže v dlouhém proudu unést jednu nebo více těžších nymf. Proto jsou mušky jako indikátory vhodnější pro lov na nymfu v nepravidelném terénu s malou hloubkou, které neumožňují používání těžších nymf. Třepetající se muška je tedy často nejnenápadnější druh indikátoru, který je nejlépe přizpůsobený pro řeky s malou hloubkou, zejména pro lov na malou nymfu v potocích.
Je nepochybné, že mušky jako indikátory mají oproti všem ostatním indikátorům jednu velkou výhodu v tom, že samy umožňují chytání ryb. Je tedy vždy nejdůležitější nalézt pravou rovnováhu mezi dostatečným vznášivostí, viditelností a přitažlivostí pro ryby. Již dlouho se účastníci soutěží snaží nalézt nejvýhodnější kombinaci a vytvořili soubor mušek, které se z dlouhodobého hlediska jeví jako nejúčinnější. Je samozřejmé, že není možné poskytnout vyčerpávající seznam. Rozhodl jsem se tedy seznámit vás s některými typy, které používají mnozí členové našeho špičkového národního družstva.
Alain Gigot je mistr v chytání na nymfu a v současnosti také náš nejlepší závodník. Alain sice připouští, že dává přednost rybolovu s pozorováním záběru "na oči", zároveň však vyvinul techniku, kde používá "palmer" jako indikátor. Postupně dospěl ke dvěma nejúčinnějším typům.
První z nich používá pouze k lovu pstruhů v potocích na počátku sezóny : jedná se o jednoduchou "Francouzskou trikolóru", slavný model "Čaroděj z Vesoul" Henri Bressona. Tento palmer se třemi různými pírky, červeným, šedým a černým je mimořádně kontrastní a zůstává tedy dokonale viditelný za všech okolností a to i za přímého protisvětla. To, že si jej Alain zvolil především pro začátek sezóny, není náhoda. Svým tvarem a celkovým vzhledem (háček 14) totiž pstruhům připomíná tmavé druhy jepic z rodu Baetis (zejména Baetis rhodani), které se vyskytují v našich řekách od března do května. A je třeba uvést, že v období jejich líhnutí tento indikátor zajistí bohatý lov pstruhů.
Druhý palmer, který Alain používá, vychází z jeho bohaté představivosti a také z dlouhodobé zkušenosti. Vznikal po dobu sedmi nebo osmi let v době, kdy jsme jezdili dvakrát až třikrát týdně do Nonceveux, kde jsme se společně připravovali na belgický šampionát. Jedná se o třpytivý oranžový palmer, na kterém je růžový koneček z peří CDC, který zvyšuje jeho stabilitu a plavací schopnosti, stejně jako hlavové grizzly nožky, který mu dodávají kontrast. Je jisté, že tato muška, kterou stvořila fantazie, neslouží jen k rozpoznání záběru, ale brzy si uvědomíte, že při jejím používání ulovíte velké množství ryb, a to nejen "popletené pstruhy", ale i spoustu dalších ryb. Nikdy jsme nepochopili pravý důvod, ale často se nám podařilo od počátku května ulovit řadu dospělých a velmi opatrných ryb, které do té doby odmítaly všechny naše suché návnady i nymfy, a to i ty nejvěrněji napodobeniny. Provokovat se občas vyplácí...
Po pravdě řečeno, nejedná se o nic jiného než o obyčejný velký Elk Hair Caddis na háčku č. 12 nebo 10. Tento model s tělíčkem převážně ze žlutého hedvábí a s oranžovým palmerem byl původně vzor "Chevreuil", kterému dává přednost Richard Franck, který jeho používání doporučuje ve své pozoruhodné knize "Ma boîte a mouche au fil du calendrier" (str. 85). Tento chrostík dostatečně plave a je viditelný při všech situacích díky svému křidélku z rezavé srnčí srsti. Má také velkou stabilitu na vodě díky palmeru, kterým je obalený. Ale má ještě další výhody : je to bezpochyby také jeho efektivita, ať se používá jako samostatná suchá návnada, zejména v údolí Ourthe a Ambleve, stejně jako pro ostatní kamenité řeky bohaté na chrostíky. Je to vynikající letní indikátor! Dají se na něj chytat veškeré druhy pstruhů, tloušti a jeseni, ale také lipani, kteří neváhají ani vteřinu a vrhají se na toto sousto, přestože je tak objemné.
Náš vítěz z mistrovství v Belgii v roce 2002 je skutečně neporazitelný na řece Ambleve, kterou zná dokonale, a kdybyste ho viděli, jak používá tohoto chrostíka jako indikátor, budete si jistí, že patří mezi ty nejúčinnější! Tento model vyrobený ze srnčí srsti je ve skutečnosti zdokonalená původní tradiční muška "Marcatchous" z Ambleve, která se nazývá "Mohet espagnol" (ale na původ tohoto názvu se mne neptejte!).
Základ tvoří dubbing ze zelené srsti, omotaný žlutou bavlnkou, křidélka jsou ze světlé srnčí srsti, nožky tvoří červené kohoutí peří. Kromě toho, že se jedná o vynikající indikátor, je to zřejmě jedna z pěti nejlepších suchých mušek, které se používají na Ambleve. Je to prvotřídní indikátor pro všechny rychlé a nepravidelné vodní toky, kde je velký výskyt chrostíků. Nejúčinnější je tedy při použití od poloviny května, což je počátek sezony pro tento hmyz. V létě se někdy stává, že se uloví více pstruhů na tento indikátor, než na samotnou nymfu. Je třeba uvést, že je také možné používat zatíženou nymfu pouze pro natažení vlasce a nechat poskakovat chrostíka volně na hladině jako je tomu u samiček trichopter. Taková přehlídka je pro pstruhy často neodolatelná. A v tom se stal Jean-Michel Grégoire opravdovým mistrem.
Já osobně používám indikátory od mých malých kamarádů, kteří nám konkurují, a přiznám se, že mám opravdovou zálibu ve vyrábění indikátorů s použitím jednoduchých bambulek namísto věrné umělé mušky, a přesto přitahují prakticky všechny druhy dravých ryb. Při výrobě používám chmýří z kachního zadečku, které připevním velmi těsně jako palmer, a ze kterého odstraním všechna vlákna, která přesahují háček.
Barvy, které nejčastěji používám, jsou růžová, béžová, reflexní zelená - hrozná na tlouště! - a žlutá. Tyto indikátory z kachního chmýří vykazují velkou schopnost plavání při všech pokusech, pokud jsou naimpregnovány vhodnou hydrofobní látkou (například Permafloat nebo Hydrostop). Kromě toho v menším provedení (háček číslo 16 nebo 18) se tyto indikátory pokládají na vodu zcela nehlučně díky kachnímu chmýří, které zde působí jako "padáček" ; tuto mušku lze tedy doporučit pro extrémní podmínky, jako je například nízký stav vody, pro dobu, kdy jakékoli porušení hladiny třpytivým vláknem vyprázdní vodu v okruhu dvaceti metrů během několika sekund...
Při používání třpytivých umělých vláken musí být způsob uchycení mušek jako indikátorů nutně přizpůsoben podmínkám rybolovu. Nabízejí se nám tři možnosti. Buď je možné připevnit mušku k velmi krátkému návazci 3 až 5 centimetrů. To je samozřejmě způsob nejjednodušší a také nejrozšířenější. Umožňuje nejpřirozenější možné ponoření pod hladinu a v případě potřeby rychlé vytažení, aby napodobovala pohyb některých druhů hmyzu. Tento způsob bude tedy používán především ve chvílích, kdy se budou nad vodou pohybovat chrostíci. Vyhovuje stejně dobře jako "Maous" Oliviera Martinovice, "Chevreuil espagnol" Jean-Michela Grégoira a jako ostatní napodobeniny chrostíků.
Avšak přes svou mimořádnou jednoduchost při používání a přirozené umístění suché mušky, může u tohoto indikátoru vzniknout problém při přenosu záběru u velmi opatrných ryb některých druhů, jako jsou tloušti a jeseni, kteří na rozdíl od pstruhovitých ryb berou nymfu, když se vracejí a sestupují s ní po proudu, aby si ji dobře prohlédli. V každém případě síla, kterou ryba zatáhnou za vlasec, je nízká a způsobuje jen několikacentimetrové popotažení.
Mnohokrát jsme měli příležitost konstatovat, že když jsme lovili a pozorovali chování indikátorů, které byly stále unášeny vodou bez sebemenšího zastavení, zatímco nymfa byla rybou zachycena a ihned vyplivnuta. Počet nezaznamenaných záběrů může být někdy velmi vysoký, až 9 z 10! Je tedy důležité, aby za takovýchto podmínek byl indikátor v co nejpřímějším možném kontaktu s nymfou.
Lze toho dosáhnout dvěma způsoby: Buď je možné připevnit kousek reflexního vlasce přímo do obloučku háčku jako indikátor, nebo - a to je způsob, který používám - je celkem snadné vyrobit si indikátory, které jsou podobně jako Bung opatřeny miniaturní smyčkou ze silného umělého vlákna nad ohybem háčku tak, aby bylo možné připevnit je přímo do špičkové části nástavce. Výhoda tohoto druhého způsobu je v tom, že muška jako indikátor zůstává vždy dokonale v linii a přenos záběrů je tedy velmi dobrý.
Jak tedy vidíte, vybrat si ten správný indikátor je opravdovým oříškem, a je zapotřebí velmi dobré rozvahy, abyste byli opravdu úspěšní při lovu na nymfu. Avšak úspěch často spočívá v maličkostech. Mohu vám tedy pouze popřát, abyste si vybrali správně a postupně odhalovali jemné technické detaily, které bývají příliš často kritizovány těmi, kteří o nich nic nevědí.
Autor se zúčastnil jako člen B-družstva Belgie mistrovství Evropy v Kostelci nad Orlicí kde obsadil 4. místo v kategorii jednotlivců. Jeho zásluhou můžeme pronikat do tajů lovu s drobnými nymfami, které jsou u nás stále ještě málo známé.