FRANCOUZSKÉ TAJEMSTVÍ POODHALENO

Autor: Karel Křivanec

Čtyři francouzské tituly světových šampiónů v řadě za sebou nás nutí zamyslet se nad touto nevídanou sérií. A tak na MS ve Španělsku jsem si dal tu práci, abych se tomuto týmu věnoval mnohem důkladněji. Svou pozornost jsem zaměřil i na Belgičany, kteří byli na posledních dvou světových šampionátech druzí a stejný tým nám byl více než vyrovnaným soupeřem i při ME v Kostelci už v roce 2000. Z těchto úspěchů lze usoudit, že to nebyla náhoda, i když to tak ze začátku mohlo vypadat. Francouzi i Belgičané musejí mít něco "tajného", co ještě neznáme a to něco platí na malých vodách více než náš český způsob s krátkou nymfou.

Při pozorování obou týmů jsem zjistil, že chytají podobným způsobem, i když belgický styl je poněkud jiný a možná i o něco lepší. Určitě je však odvozen od toho, co provozují Francouzi, tedy indukovaného záběru. Francouzští závodníci postupují proti vodě s jednou velmi malou nymfičkou, kterou nahazují do proudu před sebou a po 3 - 4 vteřinách zvedají nymfu ode dna a znovu přehazují. Charakteristickým znakem je velice častá výměna nástrahy, nejspíš tehdy, když hází na určitou rybu, kterou chtějí vyprovokovat k záběru. Nejzajímavější je ta skutečnost, že evidentně hází do vzdálenosti 6 - 8 metrů a šňůra je přitom ještě ukrytá ve špičce prutu.

Výhodou této metody je skutečnost, že se vůbec nemusí krýt před rybami a tímto způsobem systematicky prochytávají celý úsek řeky před sebou. I velmi opatrná ryba reaguje na dopad drobné nymfičky na jemném vlasci instinktivně a tím se jim daří chytat pstruhy i ve velmi čisté a mělké vodě.

Základem všeho je pro nás zcela neobvyklý nástavec a pouze jediná muška, v jejíž výbavě nechybí barevný korálek na hlavičce nymfy. Jemný prut je nezbytným doplňkem muškařovy výbavy. Má dvojí funkci, tedy umožňuje nasadit i ty nejjemnější vlasce a při zdolávání ryby velmi účinně brání jejímu spadnutí z háčku.

Podařilo se mi zjistit, že základem francouzského nástavce je velmi dlouhý svazovaný horní úsek, na který pak navazuje monofilní jemné vlákno o délce 1,5 - 2 m. Určitý úsek před připojením koncového tippetu může být vytvořen z barevně výrazného silonu, což jim pak slouží jako jakýsi povolený indikátor záběru. A nyní to nejdůležitější, tedy vzorce, které používají nejlepší francouzští muškaři:

Cognardův nástavec v prvním sloupci je označen jako degresivní a je určen do větru. Kromě toho používá do bezvětří nástavec s označením progresivní, jehož průměry vlákna jsou ve druhém sloupci. Jistěže jsou pro nás tyto formule zcela neobvyklé, ne tak pro Francouze. Další tři příklady jsou toho důkazem:

Používání svazovaných nástavců v době, kdy jsou na trhu bezuzlové ujímané nástavce, je rozhodně velmi zajímavé. Tyto špičkové muškaře nemůžeme podezírat z toho, že by na ně neměli a šetřili. Vyrábějí je z vlasců různých značek a často používají francouzský silon značky Kamoufil. Dalším francouzským tajemstvím je "vaření" nástavců z fluorkarbonu, které provádějí tříminutovým ponořením připraveného svázaného nástavce do vody teplé 90 - 95 stupňů Celsia. Po takovémto zahřátí se nástavec prudce ochladí ponořením do studené vody.

Pro tento francouzský způsob chytání s jednou nymfou proti vodě byly pochopitelně vyvinuty i speciální drobné mušky, o kterých jsme již psali u příležitosti MS ve Francii. Dnes přinášíme některé další vzory. Dá se předpokládat, že jejich počet bude už značný a bude se dále zvětšovat, tak jak se rozrůstaly vzory českých nymf.

Na závěr je třeba konstatovat, že máme co dohánět, ať už se to týká důrazu na správný tvar a délku nástavce, nebo v hledání nových vzorů těchto nymfiček. Za pozornost jistě stojí i enormní délka posledních částí francouzských forpasů. To vše bychom měli rychle prozkoumat a hlavně vyzkoušet.