Autor: John Goddard (Podle Fly Fishing and Fly Tying 11/2003 - upravil K. Křivanec)
Na začátku loňské sezóny jsem lovil na dolním Testu v době, kdy bylo dosti obtížné chytit pstruhy a tak jsem se rozhodl vyzkoušet i vzor zvaný Klinkhamer, což je výborná muška, která si získala svou skvělou reputaci při chytání pstruhů v různých vodách kdekoli na světě.
Tento konkrétní den, který mi přinesl pár krásných ryb, mi však přinesl i zkušenost, že někteří pstruzi se stoupali podívat na mou mušku, ale odmítali jí vzít. To mi vnuklo novou myšlenku a následující víkend jsem strávil u svého svěráčku při hledání různých možností.
Během několika následujících týdnů jsem vytvořil vzor, který vypadal slibně. Tento můj nový vzor vycházel z výše uvedeného Klinkhamera , který napodobuje různé druhy rozenců jepic na hladině. Osobně velmi věřím na nutnost zabudování spouštěcích bodů, když tvořím svou umělou mušku a zaměřuji se právě na tyto aspekty.
Chtěl jsem tedy napodobit olivovou jepici, která se právě rodí na vodní hladině. Cítil jsem, že oním důležitým spouštěčem by mohlo být přidání vhodného materiálu na konci tílka mušky, který by představoval svlečku, ze které se to vše právě rodí. Jiným spouštěčem by mohlo být přirozené rozevření křidélek, tak jak ho rozenec drží při vylézání ze slupky.
Jeden z mých nejpopulárnějších a nejefektivnějších vzorů minulých let byla velká muška Gray Wulff, kterou vytvořil na sklonku svého života Lee Wulff. U ní se vyskytují srstnatá křídla rozdělená do tvaru písmene V uvázaná tak, že směřují dopředu až před očko háčku, což představuje dobrý spouštěcí bod, se kterým se musí pro velký úspěch také počítat. Takový vzhled jsem již dříve dal jedné mé mušce, které se říká Poly May Dun, jež se také ukázala jako velmi úspěšná.
Rozhodl jsem je zakomponovat tato do V rozevřená křídla i do mé nové mušky, což mi však způsobilo velký problém, protože jsem zjistil, že po přivázání para-nožek kolem tohoto chomáče chlupů z telecího ocasu se vše složilo a uzavřelo, takže místo děleného křídla vzniklo monokřídlo. Hledal jsem ve své paměti, ale nikde jsem nezjistil, že by se někdo pokoušel uvázat parašut nožky kolem rozložených křídel z chlupů. Až konečně s pomocí mého přítele Johna Smitha, který je jedním z nejlepších vazačů ve Velké Británii, jsme problém vyřešili vytvořením krátkého úseku v základech těchto křídel, kde se také přichytí i nožky a pak rozdělíme křídla do V tak, že zde vázací nit vedeme vícekrát v osmičkách nad vrcholkem přivazovacího bodu základů křídel.
Rozhodl jsem se, že tílko bude v olivově zeleném tónu a s řídkým zlatým kroužkováním, takže se velmi podobá přírodnímu hmyzu. Svlečku na konci mušky jsem vytvořil z Blond Fly Fur, který je nádherně průhledný a je volně dostupný v materiálu zvaném "Gotcha". Když se uváže řídce, pak vytvoří velmi přirozeně vypadající svlečku. Na křídla jsem se rozhodl použít světle šedě nabarvený telecí ocas, který se velice barevně podobal křídlům přírodních jepic a vše ukončit kohoutím grizzly srpkem obtočeným kolem báze křídel do podoby parašut nožek.
Během druhé poloviny minulé sezóny jsem chytal na tento nový vzor často a ukázalo se, že je velmi účinný, ale také jsem zjistil, že je určitým počtem pstruhů odmítán poté, co si ho pečlivě prohlédli. Několikrát jsem si všiml, že světle šedá křídla a grizzly nožky činí mušku na hladině podezřelou , takže jsem si připravil i varianty s tmavošedými nožičkami a křídly a tyto mušky začaly najednou fungovat ještě lépe.
Poprvé jsem použil tento vylepšený vzor na malé říčce Dever při setkání s Bernardem Cribbinsem - Bernard chytal a já fotil. Blížil se konec májovkových čtrnácti dnů (Green Drake), kdy pstruzi slídili po těchto velkých jepicích. Řeka teď byla úplně mrtvá a nikde jsme neviděli jediné sebrání. Dal jsem mu jeden z svých nových vzorů, aby ho vyzkoušel a navrhl mu, aby hledal pstruhy ve vodě u dna podle ocasu, protože sběr nebyl žádný.
Do oběda Bernard vytáhl a pustil sedm krásných pstruhů obecných ve velkosti do 1,5 kg. Nejzajímavější na tom bylo právě to, že tito pstruzi byli vyslídění podle ocasu, když leželi u dna a nejevili žádný zvláštní zájem o potravu. Skoro ve všech případech se pstruzi zvedli k sebrání mé nové mušky s velkou důvěrou.
I když jsem vytvořil tento vzor především pro pstruhy, nyní jsem ho vyzkoušel s velkým úspěchem i na velké lipany. Po obědě téhož dne jsme vytáhli a pustili také několik velkých lipanů. Jeden z nich měl kolem 0,9 kg.
V mnoha jiných případech jsem si ověřil, že tento nový vzor má úžasnou schopnost zvednout rybu k hladině i v té době, kdy se řeka nachází v mrtvém klidu. V červnu tohoto roku jsem chytal na řece Anton a po obědě nebylo možno pozorovat žádné sbírající pstruhy. Pozdě odpoledne jsem se ze zoufalství rozhodl házet naslepo v krátkém úseku řeky, o němž jsem věděl, že se tam pravidelně zdržuje pár slušných pstruhů. Během příští hodiny jsem zvedl, podebral a pustil pět velmi slušných kousků. V každém případě byla má muška vzata rybou zřetelně a tak poctivě, že se pstruh většinou sám zasekl.
Dá se tedy říci, že pstruzi berou tuto mušku s velkou důvěrou. Během posledních 40 let jsem měl velmi mnoho příležitostí pozorovat pstruha jak stoupá za muškou a pak driftuje po proudu a balancuje s muškou na špičce nosu ještě před tím, než se rozhodne jí vzít nebo odmítnout. Když se mi toto stalo, tak pstruh odmítl mušku asi v 70 % případů. V letošní sezóně mi to udělalo pár desítek pstruhů a skoro všichni mou novou mušku vzali a byli zaseknuti.
Na konci června letošního roku jsem chytal na dolním Testu s mým přítelem Maxem Kingem a oba jsme použili mé nové jepky a chytli jsme mnoho velkých obecňáků a asi přes 60 lipanů mezi 60 - 70 dkg a to se zde normálně velký lipan nedá chytit na sucho dřív než před koncem sezóny, takže jsem byl velmi spokojen s výkonností mé nové mušky.
A nakonec se chci zmínit i o vysoké efektivnosti této mušky během večerního sběru. V tyto dny jsem málokdy končil lov až při večerním sběru, kromě jednoho úseku řeky, na který jsem byl pravidelně zván dvakrát či třikrát do roka. V tomto úseku se zdržují opravdu velcí pstruzi s reputací velmi obtížně chytatelných jedinců. Po mnoho let jsem zde nechytl při večerním sběru více jak 1 - 2 pstruhy a měl jsem také mnoho vycházek bez úlovku.
Tento první večer jsem zde vyzkoušel všechny své normální vzory, od malých jepek, přes spinery až po chrostíky, ale vše bez úspěchu. Rozhodl jsem se proto zkusit i můj nový vzor, který byl uvázán na malém háčku. A byla to trefa do černého! Chytl jsem pět obrovských obecňáků mezi 1,5 - 3,25 kg a většina těchto ryb mi vzala na druhý nebo třetí náhod. Můj hostitel, excelentní suchý muškař, byl naneštěstí bez záběru. Mysleli jsme si, že to bylo velké štěstí, ale má druhá návštěva mi přinesla čtyři překrásné pstruhy, zatímco můj hostitel byl obět bez úlovku.
Stejně jako Klinkhamer je tento můj nový vzor JG Emerger uzpůsoben tak, aby chytal ryby s tílkem pod vodou, s parašut nožkami ve vodním filmu a s křídélky vztyčenými nad hladinou. Nožky a křídla natíráme floatantem, tílko a svlečku chráníme před tukem. Pak dosáhneme toho, že muška vždy krásně plave s křidélky vztyčenými do V a také dopředu před tílko. V praxi jsme si ověřili, že se dá na tuto mušku chytit velmi mnoho ryb, než dojde k jejímu poškození.
|
|
|
|
|
Poznámka: nyní jsem zjistil, že tělíčko může být také oranžové, hlavně v době kdy se líhnou modrokřídlé olivky.