Autor: Piam
Říká se, že pouze hlupák nemění své názory. Je stále mnoho otázek, řada zkušeností, které každý z nás muškařů získává, nové poznatky, neustálý vývoj, a museli bychom být opravdu hloupí, kdybychom toho nevyužili. Ale pokud jde o odlévané nymfy na lipany, žádná nová informace nedokáže oslabit mé prvotní nadšení. Když jsem před nějakými čtyřiceti lety začínal s muškařením, pochopil jsem, že způsob lovu se nezměnil po desítky let. V dřívějších dobách si pstruzi žili spokojeně, protože žádné nové techniky (jako jsou nymfy, streamery) nebyly ještě vynalezeny. I zkušení rybáři se v té době museli spokojit s křidélky Ephemerella ignita anebo se předháněli, chlubíce se hrdě svými úlovky, kdo najde kohouta s nejtřpytivějším peřím v kraji. Zkrátka, suchá muška byla jedinou návnadou široko daleko.
Když dnes otevřete časopis Peche Mouche a prohlížíte si třeba jen fotografie, pochopíte, že doba se změnila, je zcela jiná situace, opravdová změna v myšlení, kterou můžeme vidět. Protože jsem byl jedním z prvních, kdo začal s rybolovem na nymfu v naší zemi, zažil jsem dost kritiky od uznávaných autorit, které s nelibostí viděly nové techniky, které nectí tradice, zdůrazňují sportovního ducha a eleganci pohybů a nerespektují stará pravidla a zvyky. Starší generaci jsem šel na nervy, byl jsem totiž tak trochu provokatér. Nebudu samozřejmě líčit všechny podrobnosti, ale myslím, že to, že jsem začal obchodovat se svými barevnými, fluoreskujícími a plátkovými nymfami, rozčeřilo stojatou vodu. Je to už dobrých dvacet let! Dnešní mladá generace nechápe tento přelom, který se dnes už zdá samozřejmostí. Jsem hrdý na to, že jsem by u počátků vývoje umělých návnad.
Čím více přemýšlím o odlévaných nymfách, tím více jsem přesvědčen, že jsou často tím nejlepším řešením, jak zmátnout lipany v silných proudech a velkých hloubkách. Samozřejmě, že před dvaceti lety byly jiné požadavky, a modely z té doby mi dnes připadají nevhodné a příliš těžké. Ale nápad s odléváním, aby bylo dosaženo rychlého průniku do vody a maximálního ponoření, ten přetrvává dodnes. V mnoha případech lipan vypluje téměř až ke hladině, a v takových případech jsou odlévané nymfy příliš těžké a tedy neúčinné. Ale na rozdíl od těchto cestovatelů, lipan zůstává u dna a stále hledá něco k snědku. Je tedy třeba dostat se do větší hloubky. Malá a těžká odlévaná nymfa se tak stává obávanou zbraní.
Lipan se stále zajímá o to, co mu přináší vodní proud. Od narození, ještě jako potěr se zdržuje jen několik centimetrů pod hladinou. Můžeme tedy pozorovat desítky pohybů za kořistí, všechno berou do tlamy a občas něco spolknou. Stejné chování můžeme pozorovat až do dospělosti. Lipan je velmi zvědavý, snaží se zmocnit všeho, co potká, ale jen něco z toho opravdu sežere. Naneštěstí pro něho, často to bývá nastražená udice, a někdy bývá příliš pozdě na to, aby ji vyplivl, obzvláště když má lipan tu smůlu, že se potkal se čtenářem Peche Mouche, který se právě poučil z článku o správném zaseknutí.
Jsem čím dál tím více přesvědčen, že způsob prezentace nymfy je prvořadý a skoro každá dobře prezentovaná napodobenina je lepší než nedbale nahozená zázračná nymfa. Tady také Francouzi udělali první krok, když používají nástavec 6 až 7 metrů dlouhý, jak jsem doporučoval ve svých prvních nesmělých článcích.
Dnes mohu vidět chlapce na Ain, Loue a Doubs, jak dokonale používají nymfu na dlouhém nástavci. Je vidět přesně opačný postup, než jaký se používal dříve, krátké pruty, velmi dlouhý nástavec, zatížená nymfa.
Dříve byly nymfy špatně nahozené a prezentované a bylo třeba je podtrhávat: to znamená udělat téměř zkažený hod, aby měla návnada volnost. Dlouhý a tenký nástavec tak přinesl plno výhod. Uvědomit si je jedna věc, ale představit si to je věc druhá. Je pro mne velká radost vidět mladou generaci používat s nadšením tuto novou techniku. To jen dokazuje, že člověk nesmí váhat, když chce překonat staré myšlení. I dnes stále používám odlévané nymfy. Po většinu času mi postačují dva typy - zlatá a měděná. Mají obdivuhodnou účinnost. Dnes, po dvaceti letech, bylo třeba zmenšit velikost. Používám je stále, ale jen modely od č. 18 a má soukromá sbírka jde až k číslu 24 (které však není v prodeji).
Zlatý odlitek: Používá se za slunečného počasí. Hlavní část je ze slitiny olova a cínu.
Měděný odlitek: Připevňujte k nástavci při zataženém a oblačném počasí.
Poznámka Povltavského muškaře: Před dosti dlouhou dobou jsem slíbil, že se pokusím dopátrat něco o francouzských odlévaných muškách. Bylo to v souvislosti s mikronymfami Jirky Klímy, který byl napadán, že je okopíroval od Francouzů. Teď si tedy může každý čtenář udělat vlastní úsudek o tom, zda se jedná o plagiát, či jsou to dva zcela nezávislé objevy.