Autor: Jeremy Lucas (volně přeloženo z čísla 02/2004 FF&FT)
Konec šňůry proplouvající kolem našeho místa se chvěje v proudu a náhle se váhavě zastavuje. To není utopený list, lakušník, ani kámen, to ryba uchopila mou nymfu do tlamky. Zvedám prut ostře vzhůru a okamžitě následuje odpor v podobě víření a vývrtek. Pak přichází silný tah a výskok ryby nad hladinu. Můj srdeční tep se zrychluje a prut v mé ruce je ohnutý jak luk. O chvíli později vidím u břehu stříbrný záblesk, velká hřbetní ploutev ještě vlaje v proudu a pak, lipan dobrých 40 cm dlouhý, se pokládá pod hladinou na bok. Neumím si představit nic krásnějšího. Uchopím nymfu mezi prsty a jemně s ní zakroutím. Ryba se srovnává a mizí v hluboké tmavé vodě.
Chytání lipanů bylo ve Velké Británii znovu oživeno až v posledních 15 letech. Pamatuji se ještě na doby, kdy tato nádherná ryba byla považována za něco podobného jako jsou bílé ryby a i tak se lovila, zatímco dnes je to úlovek srovnatelný s pstruhem či lososem. Jak se poměry mění a často je to k horšímu, ale v případě lipana to vůbec neplatí, zde jde o jasný obrat k lepšímu. Proč vlastně najednou nastala ta nečekaná změna? I v muškařině, stejně jako v ostatních oblastech rybaření, se ve světě stále více cení obtížnost dosažení úlovku. A totéž platí o lipanovi v našich tocích, které se často potýkají s problémy čerstvě vysazených ryb, jejichž sportovní hodnota je z hlediska ulovitelnosti malá. Ukazuje se že sportovní revíry, kde se nám nedařilo udržet divokou formu pstruha obecného, jsou velmi dobře rybářsky využitelné jako vody lipanové. A navíc je tu i přirozený výtěru lipana, který zvyšuje jeho početní stavy bez dalšího vysazování a to vše umožňuje muškaři se zlepšovat a více využívat tento zajímavý sportovní zdroj.
Vliv Východoevropanů na tyto změny, především muškařů z České republiky a Polska, byl obrovský! Vše to pramenilo z mezinárodních muškařských závodů, hlavně každoročně konaného Mistrovství světa, kde britští muškaři dostali mnoho lekcí, většinou z chytání lipanů na nymfy. Když jsem byl prvně nominován k mezinárodním závodům, chytal jsem právě mezi rybáři z Čech a Polska a křivka mých znalostí rostla exponenciálně, asi jako když se oni přišli učit k nám jezernímu chytání pstruhů. Byly o vzrušující časy, kdy východní a západní zkušenosti ztrácely své striktní odlišnosti v kvalitách svých původních stylů a vznikali z toho nádherní kříženci nových nápadů a metod. Zbořili jsme svou vlastní Berlínskou zeď. Nádherně imitativní polské pletené nymfy a klasický český nymfovací styl, pronikli do britského říčního muškaření a my jsme se už nikdy nevrátili zpět k tomu co tu bylo předtím. To byla brána k nečekanému rozvoji lovu lipanů na mušku u nás.
Vrcholem mého závodního působení v reprezentaci bylo mistrovství světa 1994 v Norsku (1. ČR, 2. Anglie – poznámka PM) a Britský říční šampionát na řece Tweed v tomtéž roce. Musím přiznat, že jsem měl i velké štěstí a plně jsem ho dovedl využít. I když tam byly i určité problémy, já jsem se rozhodl soustředit se jen na svoje chytání. Vycházel jsem z toho, že by náš sport měl být jednoduchý, mimořádně radostný a s určitými prvky rekreace. To si myslím dodnes a přidávám k tomu nyní ještě význam sebevzdělávání. Při závodech se učíme fenomenálně rychle a mnohem více si zapamatujeme ve srovnání s běžným chytáním. A to byl také jeden z důvodů, proč jsem se nyní znovu vrátil k závodění. O těch ostatních důvodech vám povím někdy jindy.
Popsat základní znaky českého nymfování je velmi jednoduché, ale pro neinformovaného je velmi těžké tomu uvěřit, protože to zní jako tajuplné rady, které platí vždy ve velmi specifických podmínkách v různých typech vod a když je lipan těsně sražen do hejna. Pro tuto metodu budeš potřebovat delší prut, řekněme 9,5 – 10,5 stop, s dostatečně měkkou akcí na šňůru 5 nebo 6. Šňůra sama však není příliš důležitá, protože se nahazuje jen na velmi krátkou vzdálenost, což je pro tuto metodu typické. Nebude proto ani vadit ani šňůra č. 9, protože jí z prutu vykukuje před dopředu mířící špičkou jen pár metrů. Ale kdo si libuje kombinaci těžké šňůry s měkkým prutem? Pak je nutné použít prut se špičkovou akcí, nebo tuhý prut, jinak ztratíte mnoho lipanů už při záseku.
Sestavení je rozhodující. Typický nástavec je dlouhý 12 stop, ale může být kratší než 8 stop a nese dva přívěsy. První přívěs je asi 50 cm od koncové mušky a druhý následuje po dalším půl metru. Používá se neujímaný nástavec, ale někdy se používá spojka ze splétaného vlasce mezi šňůrou a vlastním nástavcem. Hodně nymfařů už dnes používá návazce z fluorokarbonu o nosnosti 3 – 8 liber, já většinou používám 3 nebo 4 liberní a v hodně zakalených vodách jdu až na sílu 5, maximálně 6 liber.
I když český způsob nymfování bude fungovat ve většině typů řek, bude pro tuto metodu nejlepší to místo, kde proud spadá do tůně, tedy tam, kde se rychlá voda začíná propadat do hlubších míst s pomalejším prouděním. Nymfaři budou takové místo vyhledávat jako ideální. Je to tedy nejefektivnější a velmi hluboké místo v pomalu proudící části tůně, kde jiné nymfovací techniky, nebo suchá muška nikdy neposkytnou lepší výsledky. Základem metody je házet nebo jen převalovat nymfy proti vodě a nepatrně přes proud, ne více než na pár metrů a nechávat je splouvat pod špičkou prutu pod sebe a pozorně při tom sledovat jakékoliv pohnutí šňůry, které nás upozorní na záběr. Skoro vždy potřebujeme pro tento způsob lovu brodit, občas i nad pás, to abychom dosáhli lepší pozice. Nezapomeňte na to, že efektivita této metody dramaticky klesá s tím, čím vyhodíme delší kus šňůry, nebo se zvětšující se vzdáleností mezi špičkou prutu a polohou nymf.
Variancí a různých nuancí to toto téma je mnoho, což záleží na povaze řek a také rybářů. V Británii je obecně běžné, že rybáři nahazují více šikmo dopředu přes proud a nechávají své mušky splouvat a zastavovat a opět svižně splouvat dolů po proudu, což může být velmi účinné a přitom to není klasické české nymfování. Je to více podobné našemu tradičnímu severoanglickému chytání s řídkými mokrými muškami typu Spider, které nahrazuje těžká nymfa a jak říkají Američané, lovu na „vysokou hůl“, protože je prut držen vysoko.
Pro Východoevropany je typické, že budou přehazovat hned, jak začnou nymfy mrtvě driftovat asi metr ve vodě pod nimi. Zasekávají celkem ostře (což někdy britskému rybáři nepřipadá moc přirozeně) na jakýkoliv viditelný náznak záběru a občas i na to, co ani jako záběr nevypadá a řídí se tak svým instinktem, který vychází z jejich znalostí o tom, kde by mohla vzít ryba nymfu do tlamky. Když dobře zvládneš tuto metodu, tak také zasekneš během lovu pár lipanů naslepo, tedy podle šestého smyslu, který ti napoví, že ryba právě uchopila tvou nymfu do tlamky.
Záběry lipanů mohou být opravdu velmi rychlé. Myslím, že občas dokážou uchopit a vyplivnout nymfu podobně rychle, jak to umí kapr nebo plotice. Stavba jejich úst jim to totiž dovoluje. Počet ryb, které chytnete při pozorování jejich záběru, je mnohem menší než skutečný počet záběrů které jsme nepocítili. Jestliže máš zkušenosti z chytání na nymfy s plovoucí šňůrou na stojaté vodě, nebo zkušenosti s chytáním na pověšení z driftující lodě, pak dokážeš registrovat jemné záběry lipanů zastavujících Bug, než když se spolehneš jen na pohyb konce šňůry. Myslím, že tak tři ze čtyř nebo pěti mých chycených lipanů jsou reakcí na slabý náznak záběru.
Další kapitolou této metody je zařazení nějakého detektoru záběru nebo indikátoru záseku. Nemám tyto pomůcky rád, protože vypadají dosti hrubě a určitě budou interferovat s pohybem vlasce, který potřebuji pro kontrolu svých nymf, poskakujících dolů proudem a také je nemiluji proto, že nejsou při závodech podle mezinárodních pravidel povoleny. Co si lze maximálně dovolit je krátká fluorescenční trubička na konci muškařské šňůry. A ta je skutečně perfektní pro detekci i těch nejjemnějších záběrů. Obyčejně se konec šňůry jen krátce zastaví ve svém chodu, nebo začne putovat proti vodě. Mohlo by to být říční dno, tráva, nebo ryba. Nebo i podzimní lupen!
Britští závodníci byli velmi silně ovlivněni Východoevropany a úspěchy české nymfovací metody se rozšířily na mnoha našich řekách při různých závodech. Když potkám na březích mé domovské řeky Eden jiného rybáře, je mnohem pravděpodobnější, že bude používat některou z Východoevropských variant lovu, tedy takovou, která bude pro River Eden nejúspěšnější. Tento poznatek je bez diskusí a věřte mi, že to bylo nejednou probráno mezi opravdovými znalci této metody. Když mne navštívil můj přítel Stuart Minnikin, který se nyní prvně kvalifikoval do Anglického říčního týmu a viděl mé swingování s lipanovými Bugy ve vodě po proudu, hned se mě zeptal proč to dělám? „Protože zde na Edenu jsem tímto způsobem chytl mnoho lipanů“, byla má odpověď. „ To ale není pravé české nymfování a to nebude fungovat na řece Ure.“ A jaká je pointa? Já jsem si přizpůsobil východoevropské zkušenosti pro potřeby této mé vody. Nechtěl jsem to říci jen českým nymfováním a jestli chcete i vy, zkuste bugging.
Myslím, že jsem už dostatečně vymezil tento svůj přístup k chytání lipanů, kterému říkám bugging, ale přesto mám dojem, že se budeme vracet stále častěji ke klasickému českému nymfování, tedy k chytání na velmi krátkou vzdálenost, se šňůrou napnutou proti vodě a ne více než metr nebo dva pod pozicí rybáře. Na správném typu vody s rychlým proudem je to nedostižná metoda, jak po stránce kvantity tak i kvality úlovků. S využitím všech modifikací je velmi platná i ve vodách, které nejsou po tento způsob lovu ideální. A je mnoho řek v naší zemi, které spadají do tohoto popisu, a ve kterých žije mnoho lipanů.
Jeremy Lucas je kvalifikovaný trenér muškaření (Salmon and Trout Assotiation), žijící virtuálně na březích řeky Eden, který působí jako rybářský průvodce. Byl členem říčního i lodního týmu Anglie po mnoho let, několikrát byl nejlepším v tomto týmu na MS. Je loňský mistr European Open, když se znovu vrátil k závodění. Vloni se také znovu kvalifikoval do lodního týmu na nádrži Grafham a dále i na říční mistrovství Anglie pro rok 2004.
| |
|
| |
|
| |
|