Autor: Vít Misar
K barvení mě přivedly ryze prozaické důvody v dobách, kdy na našem trhu byl nedostatek vázacích materiálů. První vlaštovky se objevily po Muškařském semináři v Českých Budějovicích v roce 1986 a v následujících letech, kdy se na muškařských klubech začaly prodávat první vázací materiály. Začal jsem vykupovat kohoutí a slepičí skalpy a shánět peří z ostatních druhů ptáků a králičí a jiné kožky. Od myslivců jsem sehnal bažantí peří, daňčí a srnčí kůže a začal jsem s barvením peří a chlupů.
Postupně jsem objevoval nové materiály, jako byly třeba vinilové rukavice, peří marabu, peří CDC a další. První pokusy z poloviny osmdesátých let byly často dost nepovedené a barva nechytla vždy dle mých představ, ale to se mi stává i dnes a málokdy se mi podaří znovu nabarvit požadovaný odstín.
Nejdříve jsem barvil s pomocí Duhy a ostatních dostupných barviv, ale pak jsem zjistil, že řadu odstínů lze získat i s pomocí běžných přírodních prostředků. Základem při každém barvení je čistý a mastnot zbavený materiál. I když jsem se původně domníval, že peří CDC nebude po této proceduře plavat, v praxi se mi to nepotvrdilo, protože je to především strukturou tohoto peří a kromě toho už dnes existují originální kachní tuky pro maštění CDC.
Totéž platí i o přírodní tulení srsti. Pokud jí povaříme, ztrácí přirozený lesk, ten se však dá zpět získat různými mazadly. Tuleně nejvíc používám pro barvení v černém odstínu a barvím ho za studena pomocí barev na vlasy. Nejraději však mám přírodní barviva, o kterých bych se chtěl trochu více zmínit.
Používám hlavně slupky z vlašských ořechů, s jejichž pomocí mohu získat mnoho barevných odstínů. Pokud otrhám ořechy v létě, ořežu z nich slupky a následně je povařím, získám podle síly roztoku různé odstíny zelené, od světle zelené až po velmi tmavý odstín.
Druhý sběr slupek ořechů provádím v druhé polovině září, kdy ořechy začínají padat ze stromů. Slupky z čerstvě opadaných ořechů vyvařím a získám tak odstíny od světle zelené, přes khaki až po tmavě hnědozelenou. Také si část slupek z tohoto období usuším na novinovém papíru, asi jako se suší houby a tento usušený slupky uchovávám v pytlících z hrubé látky. Z tohoto sběru získávám hnědé odstíny s červeným nádechem. Do roztoků vždy přidávám kamennou sůl a ocet, čímž se udržuje jeho stabilita a trvanlivost.
Jiným vynikajícím přírodním barvivem jsou cibulové slupky anebo cibule sama. I v tomto případě si připravuji vývar, který ve slabé koncentraci barviva dává okrové tóny. Při zesílení koncentrace získáváme světlé cihlové odstíny a v silně koncentrovaném roztoku získáme tmavě rudé zbarvení. Vyzkoušel jsem také plody borůvky a ostružiny a i zde záleží na síle roztoků a délce barvení. Takto můžeme získat červenofialové odstíny a při silné koncentraci tolik žádaný odstín claret.
To jsou moje zkušenosti s nejoblíbenějšími přírodními barvivy. Existuje jistě celá řada jiných možností, jednou z nich je třeba kyselina pikrová, se kterou získáváme žluté odstíny. Dnes už ale můžeme takřka vše nakoupit i na našem trhu a tak berte můj příspěvek spíše jako doplněk či zpestření a vzpomínku na doby minulé.