Autor: Karel Křivanec
Je to až s podivem, ale je to tak, Povltavský muškař končí svůj pátý ročník. V předrevolučním žargonu by se hodilo napsat možná něco o konci první pětiletky, nebo tak nějak podobně, ale nebojte se, nic takového nemám v úmyslu. Dnes už jsou na stole zcela jiná témata a ani to, pro náš stát tak významné datum, propojené mnohokrát s předposledním měsícem roku, už jakoby upadlo v zapomnění. Tak kdo si dnes ještě vzpomene, proč jsem začal vydávat PM?
Byla to možná z nouze ctnost, když jsem byl tehdy, spolu s Jirkou Klímou, opravdu nehezky tupen jednou muškařskou stránkou a já si uvědomil, že je tu najednou velká příležitost s tím něco udělat a proto jsem začal vydávat toto periodikum, abych dokázal, že muškaření může být i o něčem jiném než o pomluvách a vulgaritě. Jirka to řešil soudními žalobami, které letos v létě dotáhl do konce i po stránce finančních náhrad a jeho odpůrci na něj asi dlouho nezapomenou, protože je to každého přišlo na víc, než co stálo mne pět let vydávání PM.
V minulém úvodníku jsem si trochu zaryl do jedné aférky, která momentálně běžela na jiné stránce a jeden čtenář a aktér onoho diskusního fóra mi to tam pak pěkně nandal. Patrně v domnění, že na to budu nějak reagovat. Vysvětlili jsme si celou záležitost telefonicky a nemuseli jsme po sobě zbytečně házet bláto, protože jsme se ve většině otázek docela shodli.
Mám totiž pár zásad, kterými se snažím řídit a tou první je nezaútočit jako první a nejednou se mi už vyplatila Zásada druhá však zní asi takto. „ Na svini se musí svinsky!“ Toto poznání mi sdělil už před mnoha lety jistý veterinární technik, když jsem se živil výzkumem parazitů prasat. „Jakmile se k tobě přiblíží, tak jí kopni do čumáku, jinak tě kousne.“ Tak nějak mi to Míra řekl a já musím uznat, že to fungovalo jak tehdy v tom kotci, tak i později, i když třeba jen v přeneseném slova smyslu.
Ale nejsem tu proto, abych vám povídal jen o dávnější minulosti a proto ještě k měsíci listopadu. První víkend jsem strávil na muškařské výstavě v malém holandském městečku u německých hranic a tak jsem se nedostal na Poslední pohár a nemohl vám z něj přinést alespoň stručnou reportáž a nějaké lepší fotky. Byl to patrně poslední Poslední pohár podle schématu dvě kola na jezeru a dvě kola na řece v patnáctimetrových rozestupech. Za tu dobu se u nás totiž dostala technika strímrování z bodu nula až na světový vrchol. Jedenáctiletá historie této soutěže by měla najít od příštího roku pokračování už jen jako čistě říční závod ve stometrových úsecích.
Někomu se teď asi bude zdát, jestli se náhodou trochu nevychloubám s tou světovostí, ale nebýt článku Charlese Jardina v prosincovém Fly Fishing and Fly Tying, neodvážil bych se asi nikdy k takovémuto výroku. Až teprve názor uznávaného znalce z kolébky našeho sportu vám může pomoci otevřít oči a tak si i tento příspěvek zkuste přečíst v dnešním prosincovém vydání PM a udělejte si na to vše svůj vlastní názor. Zkušenosti našich rybářů v této muškařské technice jsou neporovnatelně vyšší, než byste třeba očekávali u Holanďanů, kteří jsou na strímrování prakticky zcela odkázáni.
Také celé jezerní chytání u nás za stejnou dobu hodně vyrostlo, i když počet pstruhových stojáků u nás je stále ještě malý. Čeští závodníci se však už stávají „postrachem“ všech jezerních břehových závodů na kontinentu a tak dnes zaostáváme už jen v lodním chytání, pro které u nás zatím ještě nejsou podmínky. Za lodní chytání se totiž nedá považovat lov z lodě na několikahektarovém plivátku. Svého času jsem si hodně sliboval od Vyrovnávačky ve Vyšším Brodu, ale není to ono. Nefouká tam ten správný vítr, který dělá jezerní lov opravdu zajímavým, protože je to voda utopená hluboko pod lipenským valem a ani rybí obsádka už není jako bývala.
V listopadu byla poslední příležitost získat ještě nějaké ty body do žebříčku a tak někteří naši závodníci vyrazili k jezerním břehovým soutěžím do Lucemburska a Belgie. Byli mezi nimi i naši úspěšní junioři, kteří v prvním závodě ve Weiswampachu (L) obsadili ve velmi těžkých podmínkách skvělé druhé místo a na La Strange (B) se zase dařilo Příbramákům, kteří tu byli třetí. Každý takový závod přinese mnoho nových zkušeností a proto je třeba být u toho.
V listopadu se také konala již tradiční krajská konference ČRS a letos se docela vydařila. Možná i proto, že byla zasazena do nového rámce, kterým bylo Lovecké a rybářské museum na zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. I zde bylo prvním bodem programu poděkování úspěšným reprezentantům. Za nás muškaře převzali ocenění medailisté, tedy Lukáš Pazderník a Ondra Misar a pak tam byla dlouhá řádka rybolovných techniků, kteří tvoří základ české reprezentace dospělých i juniorů.
Nejdůležitějším bodem této konference však bylo schválení statutu Rozvojového fondu JČÚS ČRS, který by měl pomoci při řešení otázek spojených s pronájmy a nákupy stojatých revírů a dalším rozvojem Kaplické líhně, která začíná opět produkovat násady do našich vod. Pro vytvoření tohoto fondu se vyslovilo 94,5 % přítomných místních organizací a 4 byly proti. Vznikly kolem toho tak trochu emoce, ale stoprocentnost už dnes v takovémto rozhodování očekávat nemůžeme. Jednalo se totiž také o peníze těchto místních organizací a ony využily své právo hlasovat odlišně od většiny. I když jsem byl vždy proti tvorbě podobných fondů, tak se mi tentokrát zdá, že by tento svůj smysl mít mohl.
Letos jsem se konečně po několika letech dostal k vodě ještě na konci listopadu a bylo to, jak jinak, na mé milované Teplé Vltavě. Teplá ale byla jen podle názvu, protože ranní mráz ukázal tu sobotu na teploměru v Lenoře mínus devatenáct. Po řece plavaly kousky ledu a kolem břehů byly souvislé kry s bílým sněhovým popraškem, na kterém se vyjímala čerstvá vydří stopa. Bylo to prvně, co jsem lovil s muškou přímo na kře a bylo to krásné. Téměř dokonalá tečka za rybářskou sezónou 2005.
V prosinci se toho už asi moc nestane a tak se můžeme v klidu začít těšit na Vánoce. Poslední akce budou už jen schůzovního charakteru. Hodnotící zasedání ústředního odboru LRU-muška a vyhlášení nejlepších sportovců ČR se budou konat v Praze a u nás doma se chystá pro členy našeho klubu Vánoční pivo a rozeběhne se též činnost plesového výboru, protože rybářský ples je hlavním zdrojem našich skrovných klubových příjmů. PM vyjde ještě před vánoci a pak už se bude psát rok 2006.
Mnoho štěstí přeje všem
Váš Karel Křivanec