Autor: Karel Křivanec
Kdo si myslí, že jsem se zbláznil spíš já, ten by se měl věnovat více cvičení paměti. Letošní rok byl totiž opravdu velmi bláznivý z pohledu sportovních rybářů, protože novela zákona o rybářství a zvláště pak navazující vyhláška k tomuto zákonu způsobila mnoho chaosu, který se potáhne částečně ještě do příštího roku, kdy by měla být přijata novela oné zmatečné vyhlášky. Já však nechci hodnotit letošní rok a tak je to jen nadpis pro prosincový úvodník PM.
Ještě se ale musím trochu vrátit k měsíci minulému, protože je to přece už mým zvykem. Událostí číslo jedna pro sportovní rybáře byl sněm ČRS v Nymburku. I když nepřinesl nějaké velké změny, nelze ho přejít mlčením. Nový předseda ČRS prof. ing. Semeniuk, CSc. pokračoval v loni započatém způsobu přednesení zprávy o činnosti formou presentace, která by měla být plně zveřejněna na webové stránce ČRS.
Vedle přítomností tří poslanců, kteří se nejvíce zasloužili o prosazení zájmů ČRS do zákona, zde byl i sekční šéf z ministerstva zemědělství a světe div se, na půldruhé hodinky nás navštívil i místopředseda vlády Škromach. Při této příležitosti bych se ještě zmínil o letní návštěvě předsedy vlády Grosse v expozici ČRS na českobudějovické výstavě Země živitelka, což je jistě také zásluhou pana profesora, který se tak snaží o zviditelnění ČRS a to je dobře.
Samozřejmě, že ani nový předseda nemá jen samé klady, jako každý z nás. Pokud totiž hodnotím jeho podporu rybářů-sportovců, je v porovnání s jeho dvěma předchůdci přeci jen o poznání zdrženlivější, i když možná, že se mýlím. Ale zpět ke sněmu. Přijal totiž usnesení o zvýšení členského příspěvku od roku 2006 o sto korun a nový poměr dělení výtěžku z těchto členských známek a také změny ve Stanovách, ze kterých plyne, že se sněm bude napříště scházet v dvouletém cyklu.
To ve svém důsledku znamená, že rozpočet Rady ČRS bude nyní už jen v její kompetenci, což pokládám za velmi správné. Nastavené kontrolní mechanizmy jsou totiž natolik věrohodné, že není třeba s touto záležitostí zatěžovat plénum sněmu. Ušetřený čas by se měl spíše věnovat něčemu jinému. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že sněm je organizován tak, aby byla co nejkratší diskuse a to správné není. On na ní nikdy vlastně není dostatek času, protože v listopadu už je brzy tma a cesty začínají být nebezpečné. Navíc pětiminutový limit pro diskusní vystoupení zásadnějšího rázu je přeci jen hodně krátký.
To jsou také možná důvody k zamyšlení, zda by se neměl příští sněm konat v jiném vhodnějším termínu a nemělo by se věnovat více času diskusi k naléhavým problémům. Zatím je to spíše sněm víceméně jen proto, aby se dostálo dikci stanov a vyslechli jsme informace o tom, jak si počínala (dobře) Rada ČRS v uplynulém roce. Ale ono je třeba si vyslechnout více názorů na různé okruhy otázek, o kterých Rada ví, ale zatím je před sebou spíše tlačí.
Jedním z hlavních problémů k řešení jsou brigády, které jsou někde i důvodem k přelévání členstva mezi organizacemi. Pro některé MO ČRS je totiž placení neodpracovaných brigád větší byznys než vlastní sportovní rybolov. Dalším problémem je to, že členové sice víceméně platí za povolenky všichni stejně, ale na výtěžku z rybolovu se podílejí velmi diferencovaně. Od úplné nuly až po mnoho metráků ryb za rok a to jen proto, že jsou celoroční povolenky příliš levné a my nedovedeme zajistit dokonalejší servis pro prodej povolenek krátkodobých. Těch námětů k diskusi je jistě více a snad se k nim dostanu někdy jindy. Pro zájemce přinášíme na jiném místě i usnesení posledního sněmu ČRS.
V uplynulém měsíci bylo znát, že už se blíží zima a tak přišlo i více reakcí od čtenářů PM. Aleš mě nepochválil za zveřejnění článku o Černé Nise, kde je popisován lov sivenů v době tření. Přiznám se, že jsem též váhal s jeho uveřejněním, ale nakonec jsem to riskl, protože tento příspěvek informuje také o velmi zajímavém a velmi „utajeném“ revíru. Je to jistě jeden z námětů na solidní diskusi, protože nový zákon o rybářství ve své vyhlášce nestanovuje pro tuto rybu dobu hájení a o tom se mluví i v posledním čísle Rybářství, které s desetiměsíčním zpožděním přináší odpověď k článku, o kterém jsme diskutovali na stránkách PM v únoru. Musím vás však informovat, že během této doby se zcela změnil i názor autora onoho kontroversního článku z Rybářství na zimující hejna kormoránů na sekundárních pstruhových pásmech.
Další čtenář mne nazval kruťasem, který sice ryby nezabíjí, zato je však mučí tím, že je loví jen pro potěšení. Sám též muškaří osm let a nad svou činností přemýšlí a neví, zda koná správně. V tomto týdnu jsem odevzdával zcela prázdný sumář úlovků 2004 a mou jedinou letošní zabitou rybou byl pěkný potočák ve Švédsku. Odepsal jsem tedy tomuto mladému kolegovi, že má možnost uštípnout špičku háčku a hrát jen na záběry, pokud nechce na tuto činnost rezignovat docela. Jednou to s námi asi dopadne stejně a za úlovkem budeme jezdit někam do divočiny, kde ještě nebudou tak vyspělé ochranářské zákony. Pokud se nezačneme mezi sebou mlátit, protože rybaření je přeci jen určitý ventil k uvolnění skrytých agresí z genů zděděných od našich kromaňonských loveckých předků.
Další dva čtenářské příspěvky zveřejňuji přímo, neboť se svým způsobem týkají změn životního prostředí. První z nich je pozitivní zpráva o zlepšení čistoty vody v Bílině, kde se uvažuje o zřízení pstruhového revíru a druhý příspěvek je reakcí na nešetrné úpravy toků po nedávných velkých povodních. I nám docházejí občas pochvalné dopisy, které bereme jako osobní stanovisko, na které stačí odpověď jejich pisatelům. Některé naše zavedené rybářské měsíčníky to dodnes nepochopily a věnují tomuto pochvalnému rituálu často i více než jednu stránku. Já vím, že je to jen jejich věc, ale když jsem dneska tak trochu v ráži, tak si je na tento nešvar dovoluji trochu upozornit.
Listopad byl také měsícem, ve kterém jsme si připomenuli patnáct let od začátku sametové revoluce, po které jsme se po mnoha bludných letech v kruhu začali vracet do lůna Evropy. Jak probíhal tento proces na úrovni státní a politické je poměrně dobře známo, o jeho podobě na úrovni tehdejšího vedení našich rybářských svazů patrně téměř nikdo z čtenářů asi neví nic a totéž lze říci i o době před tímto datem. Pamětníci a písemné prameny mizí a brzy o tom nebude vědět nikdo nic, tak jako nevíme nic o našich předchůdcích z první republiky či z dob Rakouska-Uherska. Asi by to chtělo zauvažovat i o případném vytvoření malé historické komise, která by se tomuto tématu mohla věnovat. I mezi rybáři budou jistě historici v důchodu či zájemci o dějiny našeho sportovního rybářství vůbec.
Dnes jsem se tak trochu zapovídal a tak jen krátce k prosinci, kdy nás ještě čeká bilancování letošního roku a to bude také jedním z bodů zasedání ústředního odboru LRU-muška. Začneme už připravovat domácí soutěže příštího roku a protože konečně máme ověřeno přidělení pořadatelství MS juniorů, můžeme se pustit do přípravy této naší nejvýznamnější akce roku 2005.
Možná, že ti nejodolnější z vás se i v tomto měsíci ještě vypraví s muškou k vodě, ale pak můžete jen na MP revíry. Já už si to nechám až na jaro. Ono se totiž na pstruhovkách už muškařit nesmí a s těstem se mi k vodě nechce, navíc jsem už přeci pstruhový sumář odevzdal. Doufám, že se alespoň dostanu na závěrečné setkání našeho českobudějovického muškařského klubu s prozaickým názvem Vánoční pivo, která bude v pátek 17. prosince v Římově "Pod Kaštanem".
Vše nejlepší do nového roku 2005 přeje čtenářům Povltavského muškaře
Váš Karel Křivanec