Autor: Karel Křivanec
Pstruhová a lipanová sezóna 2003 je už tedy za námi a pomalu budeme bilancovat i celý letošní rok. Začátek listopadu byl ve znamení Posledního poháru, který se konal na tradičním místě ve Vyšším Brodu za účasti 54 závodníků. Letos jsem se ho nemohl zúčastnit, neb jsem byl v Pardubicích na třídenní Česko-slovenské konferenci lékařských mykologů a moje přednáška byla zařazena až jako poslední v řadě, tedy v sobotu před polednem. Využili jsme tedy této příležitosti a s panem nakladatelem Liškou jsme ještě pilovali rukopis "Základů jezerního muškaření", neb je to z Nového Města nad Metují do Pardubic jen kousek cesty.
V polovině listopadu proběhla na mé chalupě u Volar tradiční muškařská akce, při které se loučíme s horní Vltavou. Letos byla díky státnímu svátku třídenní a vystřídalo se na ní asi deset muškařů. Počasí bylo velmi proměnlivé a kolísalo svým vzhledem od pozdního léta až po začátek zimy a úlovky byly podle toho. Největší chycený lipan měřil 43 cm a byl vrácen vodě, stejně jako drtivá většina ostatních. Zabity byly jen tři ryby a to jedním rybožravcem z Vysočiny. Letošní chytání proběhlo ve znamení značky Sage, když si pánové mohli vyzkoušet různé pruty od firmy Hanák.
Samozřejmě, že se zkonzumovalo i značné množství různých lihovin, piva a na tabuli byli i lososi, kaviár, králíci, kuřata a jiné laskominy. Po počáteční nedůvěře vzala rychle za své i má dvanáctiletá kouřová skotská whisky Bowmore, kterou jsem si přivezl z Islay. I když jsem se této akce účastnil již od pátku, do vody jsem si nenahodil. Měl jsem nějakou moc škaredou virózu a úporný kašel, takže jsem se věnoval topení a kuchtění. Vzpomínal jsem na těch 14 let od pádu minulého režimu a byl jsem moc rád, že jsem se toho dožil. Ostatní účastníci už měli úplně jiné starosti. Nakonec přišel druhý spolumajitel chalupy a dohodli jsme se, že tu jeho půlku koupím, takže příště by tu toho místa mělo být více.
Další sobotu jsem byl na sněmu ČRS v Nymburce, kde se sjelo asi 160 delegátů z různých oblastí Čech a Severní Moravy. Hlavní téma bylo ve znamení "Zákona o rybářství", který byl Poslaneckou sněmovnou schválen ve středu 26. listopadu a jeho znění teď ještě půjde do Senátu a pak už bude jasnější, zda to opravdu dopadlo pro sportovní rybáře tak dobře, jak to zatím vypadá. Konečné hlasování parlamentu bylo hodně napínavé a plné zvratů.
Sněm ČRS byl velmi dobře připraven a bylo zde i několik významných hostů z Parlamentu a Ministerstva zemědělství. Jediným nedostatkem byla slabá diskuse, patrně i proto, že už na ní nezbývalo příliš času. Měl jsem připravenu prezentaci našich výsledků za letošní rok, ale nakonec na ní nedošlo z již zmíněných časových důvodů, s čímž jsem však také musel počítat. Usnesení z tohoto jednání přinášíme na jiném místě.
Ve středu onoho 26. listopadu jsem si udělal závěr sezóny a vyrazil jsem na svou milovanou Vltavu 33, tentokrát na mimopstruhový úsek asi 5 km nad Novou Pecí. Když jsem zde přejížděl přes Lipno, byla všude jen řeka, protože vody je tu letos velmi málo. Chytal jsem od 11 do 14 hodin a nebylo to nic slavného. Neviděl jsem nikde ani kolečko, takže na sucho se chytat nedalo. Pomalu tekoucí voda a písčité dno nejsou moc dobré podmínky na nymfování a tak jsem to zkoušel na mokro a vytáhl jsem celkem 3 lipany.
Jen jeden z nich byl přes 35 cm, byla to ona a dost dlouho se bránila, než jsem jí na jemném vlasci vytáhl. Bříško měla plné jiker, takže jsem si jí jen vyfotil a šla zpátky. Jiná jikernačka přes 30 cm měla na pravé straně hřbetu otevřenou ránu od volavčího zobáku, snad se jí to do jara zahojí. Všechny tři ryby vzaly různé malé černé mušky, na jiné barvy jsem neměl úspěch. Za poslední zatáčkou jsem na malé písčině nad vodou našel vydří stopy a tak jsem si řekl, že pro dnešek by to mohlo stačit a byl jsem rád, že jsem se vypotácel přes ostřice a vlochyně z luhu do lesa.
Listopad je už tedy definitivně za námi a přichází prosinec, měsíc těšení se na dárky a nový rok. Musím se přiznat, že letos pro mne má zcela jiný význam než v jiných letech. Zatímco jindy ten čas jen letí, letos se pro mne jenom vleče. I já se totiž těším na svou knížku a doufám, že vám s ní udělám radost. Její křest by měl být v sobotu 13. prosince na muškařském klubu v Pardubicích, ale není zcela jisté, zda budeme mít už to miminko, snad se to nakonec přeci jen podaří. Povltavskému muškaři budou v lednu už tři roky a já doufám, že letošní návštěvnost přesáhne oněch 20 000, které jsme si vytkli dosáhnout. Bude to i díky vám a doufám, že nám zůstanete věrni i nadále.
Váš Karel Křivanec