-= tisk =-

KONEC SEZÓNY SE BLÍŽÍ

Autor: Karel Křivanec

Teplé počasí krásného podzimu se s příchodem listopadu zlomilo do uplakaného chladu, který nám dává na vědomí, že už se rychle blíží také konec muškařské sezóny. Nicméně se letošní říjen opravdu povedl a na jeho sklonku bylo zaznamenáno dokonce i několik kladných teplotních rekordů. Ani rybolov na horní Vltavě v okolí Dobré nebyl špatný, i když hmyzu a zvláště olivek bylo letos tak málo, že lipani sbírali velmi krátce a v dlouhých intervalech. Když to porovnám se situací před dvaceti lety, tak jich bylo letos asi jen pět procent proti minulosti a zdá se mi, že ten úbytek je rok od roku markantnější.

Ještě vloni jsem občas nějakou tu větší olivku zahlédl, ale letos to byly jen ty nejdrobnější jepičky a pak také pakomáři. Sem tam se vzduchem mihl i nějaký ten skořicový chrostík a vítr shodil na hladinu listí s nějakým tím broučkem, ale to bylo tak vše. Kdeže jsou ty koberce olivek, mezi nimiž se doslova pásli lipani, kteří ani nestačili klesat ke dnu. Obávám se, že se tyto časy už nevrátí. Když jsem chtěl letos uspět, musel jsem jít do těch nejmenších jepiček a vlasec skoro neustále potírat Fullerovou hlinkou, aby na hladině nevaroval opatrné ryby.

Na horní Vltavě by se prý měl objevit problém, který souvisí s Lipenskou přehradou. Kdysi sem táhly i metrové štiky do tření a nyní jsou to velcí boleni, kteří se mají zdržovat v řece i během roku. Já osobně na žádného z nich ještě nenarazil, ale Milan Hladík viděl v létě jedno takové poleno lovit ryby, ale nedostal ho. Na krajské konferenci se o tom zmiňoval volarský delegát jako o masovém jevu a tak bych chtěl požádat čtenáře PM, kteří mají nějakou zkušenost s boleny na Vltavě nad Lipnem, zda by se mi neozvali.

Co se týká říjnových závodů, jednalo se převážně o stojaté vody, ale největší pozornost upoutal bezesporu lodní závod na Vltavě v Praze, pořádaný jako Orvis Cup. To byla velmi dobrá příležitost pro veřejnou propagaci závodění, muškaření a sportovních rybářů vůbec. I když se taková akce možná neobešla bez nějakých chybiček, jistě se z nich organizátoři poučí a v příštích letech může takový závod pokračovat a možná, že bude inspirovat i další, protože dobrých nápadů a soutěží nebude nikdy dost.

Konec října byl pro mne ve znamení pořádání nominačních závodů užšího výběru reprezentantů ČR v muškaření, který jsem letos pořádal v roli předsedy odboru naposledy. Zmiňuji se o nich stručně na jiném místě a tak bych tu chtěl ještě jednou zmínit o tom nejpodstatnějším. Pro mne to bylo zjištění, že naše špička už se plně orientuje na nové postupy lovu, které vznikly před nedávnem na území Francie. Mohli jsme vidět i pomalé pruty a veliké zádové podběráky a samozřejmě i dlouhé nástavce a drobné nymfičky s wolframovými hlavičkami.

Ještě před dvěma roky dominovala na této soutěži krátká nymfa a letos to už bylo úplně jinak. Kdo ze závodníků si toho dosud nevšiml, ten snad už po letošku začne na sobě pracovat. Ne, že bych chtěl tvrdit, že je náš tradiční postup už minulostí, ale je třeba umět co možná nejlépe všechny metody a podle okolností se rozhodnout pro nejlepší varianty. Pak můžeme mít stupně vítězů při významných mezinárodních soutěžích stále na dosah a můžeme znovu porazit i takovou muškařskou velmoc, jakou je v současnosti Francie.

Asi bych si na to už ani nevzpomněl, ale protože mi to bylo v létě předhazováno, osvěžil bych paměť nejen sobě, ale i našim čtenářům. Koncem listopadu 1986 se konal v Českých Budějovicích třídenní 1. celostátní muškařský seminář, kterého se zúčastnilo 179 muškařů a vazačů ze všech koutů Československa. Byla to první akce tohoto druhu mezi sportovními rybáři a nikdy potom už se nepodařila zopakovat tak vysoká účast. Sborník přednášek pod názvem Muškařské kapitoly se dočkal tří vydání a všech 3600 výtisků bylo zcela rozebráno. A kdo si myslí, že uspořádat něco takového a vydat publikaci v takovém nákladu, bylo tehdy snadné, ten si už asi vůbec nepamatuje, jak to u nás chodilo.

Letos v létě jsem byl popliván i za předmluvu ke sborníku, ve které jsem se chtěl trochu pojistit před dopadem našeho závěrečného kritického pohledu na tehdejší stav muškařského sportu, včetně výčtu všeho, co u nás v té době na trhu chybělo. Dnešní hrdinové by to určitě napsali jinak, kdyby někdy něco takového uspořádali nebo vydali. Já měl před sebou tehdy jasný cíl a nechtěl jsem ho a ani sebe příliš ohrozit. Původně jsem chtěl ono usnesení ze semináře znovu zveřejnit, ale nakonec jsem musel uznat, že by to dnes už mohlo jen málokoho zajímat. Doba je úplně jiná a je to dobře.

Jak už jsem se zmínil, v říjnu skončilo období krajských konferencí, které přineslo třem územním svazům ČRS nové předsedy. Koncem listopadu se bude konat v Nymburku sjezd, který je letos volební, ale změna na postu předsedy se neočekává. Profesor Semeniuk získal v uplynulých čtyřech letech pro ČRS velmi dobrou pozici u nejvyšších státních orgánů a tak by měl v této cestě dále pokračovat. Samozřejmě, že se nejedná jen o tento jeden přínos, ale minulí předsedové právě tuto oblast činnosti dosti podceňovali.

Změny budou i ve sportovním odboru muška, který se však sejde až začátkem prosince. Chtěl bych na něm předat svou funkci, kterou jsem zastával 17 let a mým zájmem bude, aby náš muškařský odbor fungoval alespoň tak jako doposud. Ona změna se odrazí i v podobě mé webové stránky, ale o tom až příště.

Druhá část reportáže z Portugalska v dnešním vydání chybí a já jsem z toho stejně smutný jako vy. Snad se to jejímu autorovi podaří do příštího vydání, které bude tradičně v polovině měsíce. I když to tak asi nevypadá, je to pořádná fuška napsat něco takového. Naše tradiční podzimní pánská jízda na horní Vltavu se uskuteční i letos, ale o tom také až příště.

Užijte si tedy ještě alespoň ten konec sezóny! To vám přeje

Váš Karel Křivanec

-= tisk =-