Největší rybářskou událostí minulého měsíce bylo bezesporu objevení se lososů v Labi a říčce Kamenici u Hřenska. Ve čtvrtek 31. října o tom informovaly všechny televizní a rozhlasové stanice a v pátek o této události psaly všechny naše deníky. Už jsem na tyto zprávy čekal od poloviny října a o pozorování lososů v Labi v Děčíně jsem věděl o týden dříve, než byli objeveni v Kameničce. Však taky musel na posledním zasedání Rady ČRS v pátek 1. listopadu předseda Severočechů ing. Urych dojít pro dvě láhve šampaňského!
I když tu losos byl už před rokem, pronikl do povědomí široké veřejnosti až letos a řekl bych, že řada lidí z toho měla možná větší radost, než z probíhajících voleb, ve kterých se rozhodovalo o naší další budoucnosti. Pětileté úsilí sportovních rybářů tak bylo korunováno očekávaným úspěchem právě v době, kdy nám Ministerstvo životního prostředí naznačilo, že už na program Losos 2000 asi nebudou peníze, které nám sloužily jen na zakoupení jiker. Ostatní výdaje už nesl Český rybářský svaz.
Snad tyto zprávy lososům pomohou a náš úředník se podívá pozorněji do šuplíku a najde vůli k tomu, aby se losos mohl vrátil natrvalo. Sportovní rybáři na jeho zmizení vinu nenesou a jsou-li ve státním rozpočtu desítky miliard na sanaci vytunelovaných bank a podniků, snad se tam ještě najde necelý milion na nápravu chyb naší civilizace.
Jak je vidět, obnovit tah lososů se již podařilo, ale co se za těch pět let nepodařilo, to je zprůchodnění několika málo jezů na dolním Labi a jeho přítocích. Stále ještě nefunguje jak by měl ani rybí přechod na Střekovském jezu. Je to věčný refrén o neschopnosti. Nejprve dva roky zpoždění při výstavbě přechodu a těsně před jeho kolaudací přijde povodeň a může se začít znovu. Někdo by měl za tuto situaci nést odpovědnost a pokud je to jinak, rádi přineseme jeho vysvětlení.
Když se ještě ohlédnu za letošním říjnem, mé obavy o vysokých vodních stavech v povodí horní Vltavy se potvrdily. Koryta byla plná vody a tak se moc na mušku chytat nedalo. To platilo i o ostatních jihočeských řekách, kde se však lovili kapři po bohatýrsku. Producenti těchto tradičních českých ryb počítají ztráty, ale bohužel, podle platných zákonů, je ryba v řece ničí a patří tomu, kdo si jí chytí. A nevypadá to jinak ani do budoucna, protože žádný z renomovaných právníků neví, jak to udělat, aby patřila uživateli revíru.
Na Ministerstvu zemědělství probíhá nyní velmi tuhý zápas o podobu nového zákona o rybářství, takže už neplatí jeho verze, kterou jsme zveřejnili. Synovec jednoho našeho významného politika, který vážně aspiruje i na budoucí hlavu státu, tam má takovou moc, že by chtěl připravit sportovní rybáře o revíry. Situace se sice mění každým dnem, ale svým způsobem skandální bylo už samo dvojí jmenování tohoto mladého muže do funkce náměstka ministra před několika lety a dosti podivné bylo i to, že nebyl vyměněn s příchodem nového vedení ministerstva tak, jako jeho ostatní kolegové. No uvidíme, jak to všechno dopadne.
Závodní muškařská sezóna už také končí a tak z událostí minulého měsíce je třeba vyzdvihnout výborný výsledek Karla Vacka na finále Grand Slamu v Anglii na Hanningfieldu, kde obsadil v celé soutěži čtvrté místo a náš tým pak byl celkově pátý (Vacek, Svrček, Misar). O jezerním mistrovství na Ostrově jsme přinesli samostatnou zprávu a tak za zmínku stojí jen zrušení podzimního kola II. ligy skupiny A na Otavě v důsledku vysoké vody. Poslední pohár se letos posunul o týden dříve proti tradici a tak opravdový závěr bude až v sobotu 16.listopadu v Sokolově na Svatavě, čímž se nahrazuje zrušený druholigový závod z Otavy.
Minulý měsíc jsem si postěžoval i na to, že webovou adresu PM bombarduje kdosi již několik měsíců "červivými" zprávami. Jeden čtenář, který je v této oblasti graduován, mi napsal, že to asi je jinak a já nemám důvod jeho závěrům nevěřit. Přesto se však stalo něco zajímavého. Intenzita těchto zásilek klesla na konci měsíce prakticky na nulu. Ať už to je v důsledku čehokoliv, ubralo mi to dost práce.
V říjnu jsem byl také týden na dovolené v jižních krajích, kam jsem vyvezl i manželku, se kterou jsme v posledních deseti letech mívali jen jeden či dva dny společné dovolené v roce.
Podívali jsme se do míst, kam se jezdí zotavovat i náš pan prezident a bylo to docela příjemné. Nikdy předtím jsem si nedovedl představit, že bych takto dokázal strávit dovolenou a najednou to šlo a bylo to příjemné. A dokonce jsem si udělal výškový rekord, když jsem se nechal vyvézt lanovkou až skoro na vrchol sopky do výšky 3 500 metrů nad mořem. Alpinista už ze mě sice nebude, ale možná, že za rok se vypravím někam, kde by se dalo také rybařit s muškami.
Aby se to povedlo i vám, to všem přeje
Váš Karel Křivanec