Autor: Karel Křivanec
Září se nám letos vydařilo, jen co je pravda. A to nemluvím jen o počasí, které bylo zas jednou opravdu parádní. Na horní Vltavě u Volar rostlo hodně hřibů, jeleni troubili už po patnáctém září a když jste měli štěstí, tak jste si mohli chytit i velmi slušného lipana přes 40 cm. Mně se to sice nepodařilo, ale mám takové zprávy od šťastnějších kolegů. Taky mi napsal jeden čtenář a výborný muškař, že nechytl skoro nic, ale on měl smůlu, že chytal po jednom holandském zájezdu a zároveň i větší návštěvnosti českých borců. Těch velkých ryb tam přece jen není tolik, aby mohli být uspokojeni všichni.
Jistěže už všichni víte, jak se dařilo české reprezentaci na mistrovství světa v Portugalsku a především Antonínu Peškovi, který se stal naším čtvrtým mistrem světa po Slavoji Svobodovi (1986), Tomáši Starýchfojtů (1998) a Vladimíru Šedivém (2001). Tonda sahal po titulu už při MS ve Španělsku a proto se tak trochu dalo čekat, že i v Portugalsku mu bude voda sedět. Má také největší zásluhu na zisku zlatých medailí Českého družstva, protože jeho odstup od dalších závodníků byl opravdu nevídaný.
Letošní vítězství našich bylo dost nečekané a když k tomu přidám ještě bronz Martina Drože, tak je z toho najednou největší úspěch v rámci dosavadních dvaadvaceti českých a československých startů na mistrovství světa. Je třeba si ještě připomenout, že to bylo už naše druhé "double", když to první bylo v Polsku, kde jsme rovněž získali obě zlata. Letos tak tedy čeští muškaři bodovali na všech třech šampionátech a přivezli celkem šest medailí. Co si ještě přát víc?
Ne všechno se vždy podaří tak, jak se letos dařila mezinárodní činnost a najednou jsme měli doma v září nemalý problém, který se týkal první ligy. Zmiňoval jsem se o něm už trochu v zářijovém úvodníku, ale to jsem stále ještě doufal, že se vše nějak vyřeší a dojde třeba k nějakému kompromisu s nesmyslně stanovenou mírou pro tento závod. Každý, kdo jen trochu Svratku zná, považoval 30 cm za naprostý omyl.
Gammarus však odmítl všechny požadavky na snížení míry a ukázal nám, co jsou to "moravští furianti". Druhé závodní kolo už bylo skoro o ničem a přitom tam bylo dost lipanů jen o pár milimetrů kratších. Nakonec to dopadlo tak, že domácí byli předposlední a obsadili v letošním ročníku osmou příčku, jen dvě umístění od sestupu! Ani to, že podzim vyhrálo českobudějovické áčko u mne nemůže potlačit pocit zklamání nad nepodařeným ročníkem. Myslím však, že se aspoň celá česká závodní špička mohla na vlastní kůži seznámit s touto zcela zvláštní sortou lidí a snad i pochopila, že tudy cesta nevede.
Koncem září jsme měli v Jižních Čechách dva velké muškařské závody, na které se sjelo hodně závodníků a byli tu i angličtí junioři. Málem však se nekonaly, když hlavního organizátora, Milana Hladíka, těsně před závody čelně "sestřelil" ze silnice mladý Polák u Kamenného Újezda a jen zázrakem se nikomu nic nestalo. Já zas musel nečekaně s rodinou na dovolenou, jako náhrada za odřeknuté synovy kamarády a v nejjižnější Itálii se mi utrhl píst ve válci a byl z toho odtah na 1750 km.
Závody se povedly i přes to, že těsně před jezerním Svatováclavským pohárem nám dřívější spojenec z MO Kaplice nechal spustit vodu Květoňovské nádrže o metr, což velmi zamávalo s náladou ryb a hodně jich asi také odplavalo. Poslední pohár na Vltavě 28 se zato vydařil nad očekávání a chytlo se neuvěřitelných 1128 ryb. Největším úlovkem byl bolen 69 cm, který se sem asi dostal při vypuštění vyrovnávačky ve V. Brodě.
On to už vlastně letos ani nebyl Poslední pohár, ale Koubův memoriál, protože ten pravý a opravdu poslední PP byl vloni. Letos se z něj stal čistě říční závod, termínově spojený s jezerním Svatováclavským pohárem a tato změna se osvědčila. Došlo tak vlastně k rozštěpení původního závodu na dva a k termínovému posunu do příznivější doby. Oba závody také našly silného sponzora ve firmě Hanák, což jistě celou akci učinilo atraktivnější. Když jsem před 11 lety zakládal PP, bylo to hlavně pro posílení jezerních soutěží a strímrovacích technik. Dnes už jsme dál a proto bylo třeba na to bez sentimentu reagovat. A jsem velice rád, že to mí pokračovatelé zvládli na jedničku.
V říjnu se dá ještě dobře muškařit a také závodit. Důkazem je i letošní mistrovství ČR na řece, které se bude konat v Jaroměři a také vltavský lodní závod, jenž se bude konat v Praze na Vltavě u příležitosti jubilea muškařské firmy Orvis. Je to sice první akce toho druhu u nás, ale ukazuje se, že o náš sport je zájem a proto je třeba hledat nové možnosti. Moc bych si přál, aby se tento lodní závod podařil a pokračoval v nějaké formě i v příštích letech.
Do konce roku už mnoho času nezbývá a proto je třeba ho aktivně využít při pobytu u vody. Snad se mi to také podaří, i když jsem v současnosti nepojízdný. Na horní Vltavu se chci přesto vypravit a zastihnout tam ještě poslední odezvy teplého podzimu. Ani nevím, zda se nám letos podaří uspořádat tradiční výjezd našeho klubu do těchto končin. Uvidíme, s čím přijdou hoši. Jestli jste zklamáni z toho, že nemáte reportáž z Portugalska, tak vydržte. Snad to jeho pisatel do příště stihne.
Mnoho radosti u vody vám přeje
Váš Karel Křivanec