Autor: Karel Křivanec
I když už jsme jednou nohou v podzimu, což je mé nejmilejší období roku, chtěl bych se ještě vrátit k září, které pro mne bylo opět ve znamení muškařských závodů. Nejprve to byl krajský přebor v Lenoře na Vltavě 34, kde se ukázalo několik opravdu pěkných lipanů, kteří by už dávno neplavali ve vltavské vodě, ale někde na másle. Do naší zvýšené krajské míry 40 cm jim ještě chyběly 3 - 4 cm a tak tam snad vydrží, pokud je nesežere vydra nebo nějaký nepoctivý rybář. Na jaře příštího roku by mohli dát vzniknout novému pokolení těchto krásných ryb a pak by si je mohl někdo odnést, i když opravdový muškař by je i tak pustil.
Pak následovala nejvyšší klubová soutěž – I. liga na Vltavě 28 v polovině září a byl jsem moc rád, že při tom nedošlo k žádnému zbytečnému konfliktu s rybářskou veřejností. V posledních dvou letech se nám stalo, že se tu objevil hostující rybář, který chvíli těžko chápal, že by měl jít lovit o pár set metrů jinam, ale nakonec vždy zabrala slušná žádost o výměnu místa. Když se konají cyklistické závody, tak taky musím počkat, či jet jinou cestou. Při této soutěži se ukázalo hodně lipánků z letošního jarního vysazení ve velikosti kolem 22 cm, ale co s nimi udělají kormoráni přes zimu, to se dá lehce odhadnout.
A ještě jeden postřeh vyplynul z těchto závodů, když mi více soutěžících hlásilo úlovky pstroužků kolem 8 cm. Takové rybky se totiž nevysazují a tak mohlo jít pouze o letošní půlročky z přirozeného výtěru. Na takové rybičky jsem tu za posledních skoro 30 let ještě nenarazil, takže to asi bude výsledek onoho loňského hájení a letošního zvýšení míry na 45 cm. Někteří rybáři to ještě nestrávili a ptají se mě, proč tedy ty pstruhy nehájíme kompletně. Ale vždyť by se potom nemohli lovit vůbec, taková je totiž znění nového zákona o rybářství a těch pětačtyřicet je dostatečných. Nezapomínejme totiž, že si takovou rybu u nás může lovící odnést jen jednu za jeden den lovu. To tedy znamená, že by měly zbýt ryby i pro další lovce.
Pro potřebu těch, kteří si chtějí za své peníze odnést také nějaké úlovky se na Vltavu vysazují hojně duháci. Budiž jim přáno, pokud dodržují povolené limity a netahají pytle ryb, jak o tom občas anonymně slyšíme. Všichni takové "vykuky" kritizují, ale nikdo je nechce označit přímo, ale to není u nás nic nového. Přeci jen se však zdá, že v muškařském úseku je těch velkých duháků mnohem více než kde jinde a to dělá čest opravdovým sportovcům. Nad železničním mostem ve Vyšším Brodu má svůj revír velký duhák, který měří údajně 80 cm, takže se s ním přijďte poprat, už to tam pár lidem urazil.
Poslední zářijový víkend jsem měl volný a tak jsem jel na chalupu u Volar, abych se letos prvně pomazli s horní Vltavou. Sobota nebyla nic moc a rybářů tam bylo plno, zato nedělní odpoledne nad Soumarákem stálo za to. Předešlý den jsem zjistil, že se to odehrává na muškách ve velikosti 20 a v neděli jsem to dopiloval tak, že jsem si připadal "jako Kubelík". Takových dnů není v roce mnoho a tak jsem si ho pěkně vychutnával.
Zkoušel jsem nový vlasec Powerflex od RIO, který je podle výrobce až z Austrálie a docela mě překvapil. Desítka byla sice pevná, ale zkušenější lipani jí viděli a tak teprve, když jsem nasadil vlákno o průměru 0,076 mm, tak to všechno začalo. Drobné muštičky se šikmým CDC křidélkem, svazečkem bíločerných nožek a kovově fialovým či modrým tílkem mě překvapily o to víc, že bych ani nedovedl říci, kam je vlastně zařadit. Chytil jsem snad každou rybu, která se mi ukázala a mezi nimi i dva pěkné lipany kolem 38 cm. Na takovéto vlákno už potřebujete dvojkový prut, jako jsem měl já, i když nemusí jít zrovna o značku Sage, pro kterou mám velkou slabost.
Svatováclavské volno jsme využili pro pořádání jezerních břehových závodů na nádrži Květoňov u Kaplice. Sešlo se tam 60 závodníků a mezi nimi byli i dva soutěžící až ze vzdáleného Walesu (GB). Samozřejmě, že tam bylo i hodně našich reprezentantů, na které se přišlo podívat dokonce i pár diváků. Vzhledem k solidnímu zarybnění před soutěží byly obavy, aby rozhodčí stíhali měřit úlovky. Nakonec ale vše dopadlo úplně jinak. Úterní déšť spláchl z polí bahno, které se dostalo potokem do nádrže a voda byla velmi kalná. Tak se stalo, že mezi počty ryb ulovených v prvním a posledním kole nebyly příliš velké rozdíly. Hodně ryb bylo přes padesát a největší duhák měřil rovných 60 cm. Ceny zbyly prakticky na všechny, i když tu nejhlavnější, putovní Svatováclavský pohár Jihočeského ÚS ČRS a prut Sage od firmy Hanák si odnesl jen málo známý závodník z jižní Moravy.
Pokud si ještě pamatujete na mou optimistickou "předpověď" počasí na měsíc září, tak víte, že jsem se s tím letošním babím létem pěkně uťal. Ona to totiž byla spíše pokračující medardovská série, skoro jako z učebnice. A kdo za to může? Samozřejmě, že hurikány. Jako by nestačilo, že nám už tak zdražily benzín a naftu. A na žádné velké zlepšení to nevypadá, takže první říjnový víkend by to chtělo vyrazit znovu do Volar. Minule se mi podařil ještě jeden úspěšný zásah. Sklidil jsem tam totiž prvně svou švestku a předběhl tak jinak pravidelné nezvané hosty, kteří už tam sice evidentně byli přede mnou, ale asi ten hlavní sběr ještě odložili.
Ve čtvrtek 6. října mě ještě čeká zasedání Rady ČRS, kde budeme podávat zprávy o výsledcích našich sportovců a letos při tom asi bude chybět předseda odboru RT Pepa Doležal, který si v létě ošklivě zlomil nohu v koleně a teď leží nemohoucně doma v Praze a hlavou se mu honí všelijací brouci. Hned po této schůzi pojedu na užší výběr reprezentantů do Rožmberka Letos se bude závodit dvakrát na Malši ve Skoronicích, dvakrát na Květoňpvě a poslední pátý závod pak bude v neděli dopoledne na Vltavě. Bojuje se o účast na příštím MS v Portugalsku a ME ve Slovinsku. Ve hře bude čtrnáct nejlepších z loňského žebříčku, což je novinka tohoto roku, protože dosud to bylo vždy jen prvních dvanáct. Jako pořadateli se mi to zvýšení počtu moc nelíbí, protože tak vzrůstají nároky na výběr stejnocenných úseků.
Říjen je tedy víceméně poslední příležitost k dobrému rybolovu a na Vltavě dochází ještě k poslednímu zarybňování toku. Začíná nám při tom viditelně pomáhat také Pstruhařství Kaplice v Mostkách, což je zařízení, které znovu vstává z mrtvých. Již rok zde hospodaří náš územní svaz ČRS a to si vyžaduje nemalé úsilí.
V současnosti se také jedná s Oldou Pechou o náhradě za "zprivatizovanou" Štičí líheň v Táboře, o kterou nyní projevila zájem i MO Tábor. Ale to jen za předpokladu, že by nedošlo k dohodě a ČRS by pak ještě vyhrál následný soud o vrácení líhně. Dojde-li však k oné dohodě, pak se asi bude muset svolat mimořádný sněm, který je jinak plánován až na příští podzim a tento řádný sněm má být volební. Docela se na to těším, protože pak už povede muškařský odbor někdo jiný a já budu po šestnácti letech zase volný ...
Mnoho rybářské pohody při říjnových lovech vám přeje
Váš Karel Křivanec