Autor: Karel Křivanec
Říjen u nás na Šumavě býval vždy dobou, ve které byl nejlepší lov lipanů "na suchou" a každý pravověrný muškař jistě ví o čem hovořím. Ať už celý rok honil nymfy, strímra či mokrou mušku, byl pro něj sbírající lipan tím největším potěšením. Na horní Vltavě se v tu dobu po poledni začínají objevovat rozenci olivových jepiček a lipaní koncert může začít. V té chvíli se dají na sucho přelstít i ty největší ryby, ovšem s nářadím co nejjemnějším. Po třetí hodině úlovky velkých ryb slábnou, protože už jsou velmi selektivní a rychle opadá jejich náruživost sebrat každou, jen trochu vhodnou olivku. I pod Lipnem už jsou zas menší lipaní, ale ti zimu nepřečkají, protože i letos přiletí kormoráni.
Ale zpět k září, neboť pro nás znamenalo vrchol závodní sezóny, kterým bylo jistě mistrovství světa na Slovensku. Patrně jste si všichni už přečetli mou reportáž o tomto šampionátu a asi se k němu ještě budeme muset párkrát vrátit. Kromě té pomoci rozhodčích domácím závodníkům to byly velmi zdařilé závody, takže by se chtělo nad tím mávnout rukou a udělat onu známou tlustou čáru. Mohli bychom si také říci, že za rok je další šampionát ve Švédsku a tam se ukáže, ale ono to tak jednoduché a snadné není. Pokud se nehraje na "férovku", tak proč by se ty závody měly vlastně konat?
V červnu jsme byli v Laponsku na mistrovství Evropy a domácí Švédové dosud nikdy nezískali žádnou medaili. Tentokrát k ní byli velmi blízko, protože skončili čtvrtí. Přitom jen kvůli tomu, že na horním úseku malé řeky měli všichni seveřané nulu. A mohli si tam jedinou rybičku snadno připsat, nikdo by to nepoznal a už by byli třetí. Ale oni to neudělali! Slovenští rozhodčí však tyto zábrany neměli a "pomohli" trochu těm svým. O kolik? Těžko říci, mohlo by to být jen o deset procent ryb navíc, to už dnes nikdo nezjistí. Sláva vítězům a čest poraženým? S tím se už budou muset vítězové vypořádat sami.
Třetí zářijový víkend byl u nás vyhrazen pro ligové soutěže. Podzimní kolo první ligy hostila Otava nad Strakonicemi a bylo to velmi těžké chytání na malé vodě. Kuriozitou byly dva záběry od stejné metrové hlavatky v jedné tůni na jemné nářadí. V jednom případě jí vodil příbramský závodník možná dvacet minut a pak mu asi ten čas scházel, protože Příbram vypadla z I.ligy spolu s B týmem RSK Č. Budějovice, který dělilo od strakonického béčka na osmém místě jen pár milimetrů. Vítězem se opět stalo družstvo z Oslavan se dvěma hostujícími internacionály Macháňem a Starýchfojtů. Druzí byli brněnští Gammaři a těsně třetí pak A-tým Českých Budějovic. Překvapením bylo páté místo Jaroměře, bezpochyby též díky trenérovi, kterým je Brňák Jirka Klíma.
Druhou ligu (sk. A) jsme pořádali ve Zlaté Koruně a tak jsem měl plné ruce práce, protože skoro všichni členové našeho klubu byli buď na první lize, nebo aktivně startovali přímo ve zmíněném závodě. Po jarním kole soutěže vedli závodníci Sage Hanák, kteří jsou součástí RSK Č. Budějovice o čtyři umístění před Plzní a měli velkou naději na postup, ale nakonec to dopadlo jinak a první ligu 2005 si vybojovali závodníci BFP Plzeň. V nepřehledném vltavském úseku se mohlo také něco připsat, aby vyhráli domácí, ale nestalo se tak.
Poslední zářijový víkend jsem věnoval juniorskému mistrovství na Jizeře a krajskému přeboru v Lenoře. Juniorský šampionát byl poznamenán velkou vodou v sobotním závodě a bylo to jak na velkých mezinárodních závodech, kde se bojuje o pár rybek. Velmi pozitivně mě překvapili místní rozhodčí, kteří přišli v hojném počtu a dokázali i s výborem místní organizace ČRS, že i v Pojizeří by se občas mohly konat muškařské závody. Zatím to bylo tak, že jsme tu naráželi v minulosti na obavy, že závodníci revíry nějak poškodí a tak to bylo stále jen na pár místech, kde byli naší činnosti nakloněni. Snad se po těchto zkušenostech situace trochu změní.
V říjnu už nás čeká poslední vrchol domácí sezóny, kterým bude jezerní mistrovství ČR v Poličce. Jsem rád, že letos došlo k dohodě s Rybářským sdružením Vysočina, která nám pro tyto závody zapůjčila svůj revír za dobrou cenu. O víkendu 9. - 10. října se tedy utká na Prostřední nádrži nejlepších 40 registrovaných mužů a několik žen o tituly mistrů republiky a dá se čekat, že to budou povedené závody. Sezónu pak tradičně uzavře Poslední pohár ve Vyšším Brodu a budeme moci pomalu bilancovat.
Ještě než se dneska rozloučím, tak bych se znovu vrátil na Liptov. Byl jsem dosti překvapen, když jsem viděl krabičky s muškami některých místních rybářů. Bylo vidět, že se tu Povltavský muškař hodně sleduje, což by mě mohlo těšit, jen kdyby ho četli i ti, pro které ho hlavně píšu, ale takový už je život.
Neodpustím si nakonec jednu alegorii o našich dvou národech. Pro Slovensko je typickou postavou Janošík, proto vystupuje i v názvu mého příspěvku o mistrovství světa. To on je ten hrdina, který bohatým bral a chudým dával a tak jsem to chápal i při medailovém dělení. Pro nás jsou charakteristické dvě jiné osobnosti, Hus a Švejk a moje volba byla mezi nimi, bylo to těžké rozhodnutí, ke které verzi národní povahy se při psaní článku přiklonit, případně zda je tak trochu nenamíchat. Ale pro mne bylo velmi těžké nenapsat o těch pochybnostech a přejít je "taktně" mlčením. Snad si přeci jen někteří Slováci přiznají, že se někde stala nějaká chyba. Vám ale přeju plno sbírajících lipanů a bohatý lov.
Váš Karel Křivanec