Říjen patří u nás na Šumavě a v jejím podhůří k nejhezčím obdobím roku. I muškařina zde mívá svůj podzimní vrchol, který je ve znamení lipana. Stříbrná ryba s velkou hřbetní ploutví, Angličany zvaná "dáma vod", je bezesporu kultovní rybou českých sportovních rybářů, kteří ji mají ve svém znaku.
Prosluněné a ještě teplé dny babího léta nás ale letos nemohou tak těšit, jako v letech minulých. Ve vzduchu je cítit napětí a nejistota. Ano, je to i strach po 11. září, co je tu s námi. Lidé se ptají, zda bude válka a jsme-li v podobné situaci, jako byli naši rodiče a prarodiče před pětašedesáti lety.
Válka, to bylo pro mou generaci něco vzdáleného, co bylo někde hodně daleko a nemohlo se nás přímo dotknout, ani když proti sobě stál Západ a Východ, protože tu byla určitá rovnováha a my jsme věřili, že v čele velmocí nemohou stát jen nezodpovědní šílenci či fanatici.
Poslední desetiletí nás docela ukolébalo a i když zde zuřilo několik konfliktů na Balkáně, bylo to stále ještě hodně daleko a místo rekreace u Jadranu jsme se rozhodli třeba pro Španělsko. A pak přišlo 11. září a ten nesmyslný masakr v Americe. I když to bylo tak daleko, najednou jsme museli přehodnotit to báječné bezpečí v naší malé české ulitě.
Přišly mi dvě e-mailové zprávy s přílohou, ve které se na nás usmívá mladík v kulichu, stojící na vrcholku mrakodrapu. Netuší totiž, že má za zády letadlo. Okamžitě jsem ten senzační a velmi hloupý obrázek smazal. Slyšel jsem totiž ještě šílený křik obětí, cítil jsem žár tavící se oceli, betonu a skla a viděl jsem ještě živé lidi ve vzduchu mezi zemí a stopátým patrem. A představil jsem si sebe mezi těmi šesti tisíci mravenců, kteří to nepřežili.
Byl to moc smutný počátek nového tisíciletí a stejně smutný jsem byl z reakcí některých jedinců, kteří nepochopili vůbec nic. Chce se mi věřit, že vy mezi ně nepatříte a proto, až budete v tomto měsíci u vody na rybách, věnujte svou vzpomínku neznámým obětem, které se už nikdy nevydají ke své milované řece či jezeru. Važte si každé chvilky života a přejte ho i ostatním lidem, rybám a všem živým tvorům vůbec.
Váš Karel Křivanec