Autor: Karel Křivanec
Dnešní zářijový úvodník bude jen krátký, protože po jeho dopsání už odjíždím na Slovensko a jistěže víte proč. Bude to právě 24. mistrovství světa, které je pro mne čtrnácté v řadě. Co nám přinese je ještě ve hvězdách, i když za týden už to bude jasné. Kvůli tomuto šampionátu za mnou přijel v srpnu i japonský televizní režisér, protože Země vycházejícího slunce o něm chce natočit dokument. Bylo to velmi zajímavé setkání, protože Japonci jsou v našem sportu stejně zkušení, jako my v sumó, či jak se ten jejich koníček vlastně jmenuje.
Hovořili jsme hlavně o České nymfě a také o českém nymfování a ten pán si přes tři hodiny dělal poznámky a došlo i na naše šance a šance ostatních favoritů. Během tohoto rozhovoru mi docházely postupně konečné výsledky od našich juniorů z Norska a hlavně to byla ta novina o zisku titulu Luboše Rozy. Sice jsem vám minule slíbil, že v dnešním vydání přinesu více informací, ale budete si muset ještě chvíli počkat, protože Milan Janus mi slíbený příspěvek zatím nedodal, i když jsem ho několikrát urgoval. Že by selhali pošťáci? Spíše je však na vině trenér našich juniorů, který má s tím psaním vždy tak trochu potíže, snad tedy příště.
Ale, abych si zametl také před svým prahem, ani já jsem ještě nedokončil svůj příspěvek o chytání v Anglii. Času bylo opravdu málo, protože to chce tu správnou atmosféru a pak "chytnu slinu" a pak mám chuť psát. Měli jsme však doma návštěvu švagrové z Ameriky a taky setkání manželčina klanu u nás ve Zlaté Koruně a pak hned ve Zlíně a pak mě začaly bolet záda a hlavní svalstvo tak, že jsem si znovu uvědomil, že už toho všeho budu muset nechat. Ještě bych chtěl zorganizovat v příštím roce MS juniorů u nás v jižních Čechách a po doběhnutí funkčního období odejít do "rybářské penze".
Kvůli tomu juniorskému šampionátu u nás byl zrovna včera na kontrole pan James Ferguson z presidia FIPS-Mou, který je sice jistě o dvacet let starší než já, ale stále dělá, že se ho věk netýká. Když jsem mu přednesl svou koncepci tohoto šampionátu, celou jí odmítl. Není prostě schopen reflektovat vývoj a drží se všeho tradičního, ať už se týká hodnotitelných ryb nebo způsobu rotací závodníků. Byl to zas jeden ztracený den. A já už nechci čekat, až tito dinosauři vyhynou ...
Před námi je stále ještě nejhezčí roční období, kterému se u nás říká babí léto, zatímco v Americe je to léto Indiánské. U nás na Šumavě bývá krásné počasí a začíná intenzivní sběr lipana. Letošní houbařská sezóna nestála za nic a tak to snad napraví už jen ten lipan, který je u nás pro letošek zcela hájen a v příštím roce bude jeho míra zvýšena u nás na jihu na čtyřicet. Kdyby byl celoročně hájen, tak by se totiž nesměl podle nového zákona vůbec lovit. Nad Lipnem by se tak měla voda výrazně oživit velkými lipany a to byl by příslib excelentního rybolovu.
Konečně letos došlo i na vodáky a musíme poděkovat novému řediteli Národního parku Šumava, že přestal jen honit babky sbírající houby a borůvky v lese a šlápl hadovi na hlavu. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží, než se prosadí majitelé půjčovny loděk a kempaři. Za tak nízkých vodních stavů je to opravdu svinstvo sjíždět horní Vltavu a já se divím panu hejtmanovi Zahradníkovi, kterého jinak považuji za velmi rozumného muže, že se zapletl do lobbování ve prospěch majitelů dvou kempů a pár půjčoven loděk. Konečně tedy Park začíná uvažovat ekologicky a nezajímá se jen o těžbu dřeva a odstřel kapitálních šumavských jelenů, kteří byli v nedávné době velmi zdecimováni.
Babí léto a jelení říje, to je ta správná kombinace pro to, abych si vyrazil na Stögrovu huť za lipany. Ty tam jsou sice doby, kdy se za soumraku odevšad ozývalo silné troubení, ale já si na to rád pár let počkám. Ten jelen tam totiž patří stejně, jako pěkný les a taky kůrovec. Nechal bych to na přírodě, aby se s tím vším popasovala a zasahoval bych do toho jen zcela výjimečně, nejraději však vůbec.
Můj úvodník je u konce a já už se jen zabalím a vyrážím na Slovač. Doufám, že se nám bude pod krásnými tatranskými štíty bude dařit podobně, jako při naší poslední návštěvě na polské straně před šesti lety. Bylo by už na čase, i když se konkurence každoročně přiostřuje a kdoví, co nás čeká na návštěvě u bývalé manželky. Očekáváni všech je velké, ale vzpomeňme si, jak včera dopadl Železný.I ta olympiáda byla vlastně tak trochu na vině, že jsem měl v posledních dvou týdnech tak málo času. Jistěže to ale stálo zato, i když jsme měli jen těch osm medailí. Je to prostě sport a stejné je to i u nás muškařů. Doufám, že nám budete na dálku držet palce a fandit.
Váš Karel Křivanec