Autor: Karel Křivanec
Polovina prázdnin je už za námi a byla to někdy pěkná horka. Na Vltavě pod Lipnem je letos neustále plno loděk, kempy praskají ve švech a tak se moc chytat nedá. Jak už jsem se zmínil, byli jsme se členy našeho klubu začátkem července na třech závodech okruhu Lexus European Championships, což znamená, že všichni jeli takzvaně za své peníze.
Na takovém výjezdu lze zažít občas i nějakou tu humornou příhodu, jako se například stala hned po příjezdu, když jeden z nás dal konvici s vodou na varnou plotnu a chtěl si uvařit kafe. Nevšiml si ale, že ta konvice je zespodu plastiková a patří k rychlovazné soupravě. Výsledkem byly plameny, kouř, zničená konvice a nehezky pokapaný koberec. Naštěstí se nám vše, s menšími výdaji, podařilo vyřešit ke spokojenosti paní domácí, která si toho ani nevšimla.
Já měl jinou příhodu, to když jsem seděl sám v lodi na nádrži a pěkně si chytal u hráze duháky na těžké pakomáry v sedmi metrech hluboko. Sluníčko nesnesitelně pálilo a já se rozhodl, že udělám nový drift. Nahodil jsem motor a loď se těžce rozjela po jakémsi záhadném kruhu. Než jsem stačil zareagovat, bylo po všem. Zapomněl jsem totiž vytáhnout padák a vrtule lodního motoru jej ustřihla jako nic, takže jsem si musel jet koupit do rybářské chaty nový.
Dva ze čtyř našich závodníků si nakonec vybojovali pozvání k velkému finále, ve kterém budou součástí stovky nejlepších Britů a to byl důvod k radosti. Ještě větší radost mi udělali naši junioři, kteří vezou ze svého světového šampionátu v Portugalsku stříbrné medaile a českobudějovický závodník Jarda Mašek bronz v jednotlivcích. To je opravdu důvod k radosti a také páté místo Romana Jörky je výborné.
Myslím, že na to máme většinou podobný názor a jsme rádi, že úspěchy pokračují. Samozřejmě, že nezapomínáme, že se jedná o sport a dobře víme, že jenom píle a talent nestačí a je potřebná i ta trocha štěstí, bez kterého to nejde. O tom se mohli přesvědčit i naši muži na Mistrovství Evropy ve Slovinsku, když po nepříliš dobrém losu na začátku soutěže dokázali v posledních dvou kolech výsledek obrátit a znovu přivezli medaili.
Našli se sice i tací, kteří prezentovali tento úspěšný výjezd reprezentace jen jako dobře placenou dovolenou pro pár vyvolených, ale to už patří k našemu domácímu koloritu, kterého se asi nezbavíme, dokud nebudou tito kritici vést výpravu sami. Teď se tedy alespoň pro sebe zviditelňuji v různých internetových diskusích. Ani mezinárodní uznání kvalit českých závodních muškařů je nemůže, byť jen na okamžik, zastavit.
Já měl velkou starost se zveřejněním mé bývalé spolupráce s vojenskou kontrarozvědkou ve druhé polovině osmdesátých let, jak jsem o tom už psal v minulém čísle PM. Musel jsem si vytisknout a přečíst oněch 266 stran svazku a srovnat je časově za sebe. Trvalo to mnoho hodin a myslím, že málokdo mohl mít tolik času, aby se tím prokousal. Největší záhadou pro mne byla otázka mého podpisu na „Slibu“.
Nejdříve jsem se domníval, že ho patrně nějak nakopírovali, ale nebyl jsem si jist, zda koncem roku 1986 už měla VKR takové prostředky, jaké dnes má kdokoli z nás. Pak jsem si vzal lupu a prohlédl si onen vázací podpis, vytištěný na archu papíru a to mi poskytlo více informací, než jsem mohl získat letmým pohledem na malou obrazovku monitoru. Prohlédl jsem potom mnoho svých podpisů a zjistil jsem, že jsem dosud ani dobře nevěděl, jak ho vlastně dělám.
Zjistil jsem totiž, že nedělám obě velká písmena K stejně. První velké K v křestním jménu se liší od druhého K v příjmení. Tato odlišnost se týká nasazení spodní nožičky onoho „káčka“, která nemá v případě křestního jména ten oblouček, co má to druhé K z příjmení. U navazujícího písmena „a“ se mi nikdy nestalo, že by se tam toto písmeno nevešlo a tvořilo tak součást spodní nožičky prvního K, jak je to patrné u onoho vázacího podpisu, které má obě písmena K v této spodní partii napsaná stejné.
Myslím, že panu redaktorovi se to bude zdát nepodstatné, ale od něj bych ani nic jiného nečekal. Pro ostatní připojuji 3 mé podpisy z různých období. Ten první je ze studijního průkazu, když mi bylo 18 let, ten druhý ze znaleckého posudku z roku 1988, třetí z kreditní karty ze současnosti a ten poslední je onen vázací. I když je v oněch prvních třech podpisech vidět jistý posun ve vypsanosti ruky, jsou oba uvedené znaky velmi stabilní a stejné je to i u všech ostatních podpisů, které mám k dispozici a jimiž vás nechci obtěžovat. Úsudek ať si udělá každý sám, podpisy jsou pod textem tohoto příspěvku.
Pro výběr oněch tří vzorových podpisů jsem musel volit něco hodně nezpochybnitelného, aby se nedalo tvrdit, že jsem si to podepsal právě teď a proto jsou u toho ona razítka. Nechtěl jsem se totiž odvolávat na něco stejně validního, jako je starý telefonický rozhovor mezi dvěma účastníky, o němž každý může tvrdit co chce a nedá se to nijak doložit.
Ale to už reaguji na reakci pana redaktora na mé „Doznání“. Není-li nic podstatného (jak tvrdí několik mých přátel) na oněch již publikovaných 266 stranách, jistěže je to na dalších více než dvou tisících stranách „objektového svazku“, které si prý může každý přečíst. Ale, proboha, co by tam mohlo ještě být? , vždyť i oněch 266 stran by byl i pro mne výkon rekordní!
Z toho, že můj svazek byl oficiálně ukončen až v roce 1992, pan redaktor soudí, že se tam ještě něco dělo a to pak prý bylo skartováno? Ale tak proč nebyla zničena i ta předrevoluční část? A jak to vše souvisí s tím, že asi do roku 2002 nebyla VKR zařazována pod StB?
Prý mě také čekala velká kariéra v Číně, ale tak proč jsem v té době odmítl dlouhodobý služební pobyt v Kambodži a já nevím o nikom, kdo by to v Ústavu udělal, protože to bylo na tu dobu za hodně peněz. Nechci zde reagovat na jeho další výmysly, které by se sice daly vyvrátit, ale nemělo by to žádný smysl. Obratem by tu byla jiná obvinění, stejně podložená, jako když mne před roky obvinil z účasti na vytunelování líhně v Kaplicích, která již přes dva roky znovu patří ČRS, i tak trochu mou zásluhou.
Neměl jsem se nechat zaplést do oněch sítí a když už se to stalo, tak jsem se neměl zastat svého přítele. To byla ode mne, pane redaktore, kardinální blbost, která, jak říkáte, hraničí s demencí. Ale, asi bych tu druhou blbost udělal znova.
Před dvěma roky jsem se rozhodl, že letos na podzim skončím a předám svou funkci v muškařském odboru mladším. Věřím, že se mi podařilo najít správné řešení a tak se mi snáze odchází. Chtěl bych, aby tito noví lidé navázali na naší práci a pokračovali v úspěšné tradici české a moravské závodní muškařiny.
Velkým příslibem do budoucna jsou i výborné výkony našich juniorů. V minulém měsíci to znovu dokázali právě v době, kdy jsme dokončovali DVD z loňského juniorského mistrovství světa. Dalo to hodně práce, ale snad se vám bude líbit, tedy pokud se rozhodnete uvedený film objednat. Byl by to i váš osobní příspěvek na konto našeho závodního muškaření. Jinak vám přejí hezkou dovolenou a pokud možno někde u vody.
Váš Karel Křivanec