Autor: Karel Křivanec
Srpen je poslední letní měsíc, protože se zářím už začínáme cítíme dech blížícího se podzimu. Na rybách bude končit období, ve kterém si smíme "vzít" pstruha obecného, což je takový eufemismus pro jeho zabití. V našem jižním Povltaví byla letos tato možnost dosti podstatně zkrácena, když byl jeho lov na řadě revírů zastaven. Ani to však není přesný výraz, lovit se mohl, ale nesměl se vzít. Bylo to z iniciativy nového hospodáře a důvodem byla nesmyslná vyhláška k zákonu o rybářství, která umožňuje zabít každý den 3 pstruhy, což by byl opravdu nesmyslný luxus. A podobné opatření bylo přijato i ve prospěch lipana, který je pod Lipnem velmi silně ohrožen zde zimujícími kormorány.
Moje stanovisko k tomuto kroku je veskrze kladné a rozhodně nejsem sám, kdo s tímto postupem souhlasí. Nejen lovit, ale i chránit, to by měla být samozřejmá zásada každého sportovního rybáře. A zdá se mi, že toto opatření už přináší první viditelné výsledky v tom, že se dá chytit v Brodu už zase nějaký ten slušnější pstruh. O lovu lipana zde zatím nelze hovořit, ale je třeba chápat opatření na jeho ochranu v nadlipenských revírech, kde se letos tato ryba také nesmí brát. Hlavně z toho důvodu, aby bylo zabráněno přesunům jedlíků lipanů na tyto vyhlášené revíry. Jen kvůli lovu se tam všichni nepoženou a ti co přijedou, by měli být solidní a uvědomit si, že je něco víc, než peníze vydané za povolenku.
Myslím, že moje rozhodnutí o složení funkce rybářského hospodáře pro jižní Čechy bylo správné, stejně jako prosazení hospodáře nového. Já se obávám, že bych v sobě nenašel dosti rozhodnosti pro tento způsob řešení krize kolem nové vyhlášky. Považuji to za poměrně jasný důkaz toho, že by se měli dostat vzdělaní mladí lidé na významnější posty a to nejen ve sportovním rybářství. Teď ještě najít někoho, komu bych mohl bez obav předat svou funkci předsedy muškařského sportovního odboru. Všichni ti nadějní mladíci chtějí totiž závodit a pokud možno reprezentovat a to se nedá spojit dohromady, protože si to vše žádá velmi mnoho času. Snad se mi to za dva roky ještě podaří nějak uspokojivě vyřešit, protože cítím, že mi ubývají síly. Chtěl bych odejít ze svého rozhodnutí a dříve, než bude pozdě, tak jako odešel Slavoj Svoboda z trenérského postu.
V minulém měsíci jsme byli na ME ve Švédsku a tento výjezd, i když byl poznamenán nepřízní počasí při vlastní soutěži, jinak proběhl v pohodě. Bylo s tím jistě hodně práce, ale věděl jsem, že tam není nikdo, kdo by vyhledával problémy a i když jsem párkrát zvedl hlas, nejednalo se o nic podstatného. Dokonce jsem se dostal třikrát na ryby, i když jen jednou na celý den a ještě jsem něco většího chytl. Velice mne potěšil úlovek arktického sivena na schránkového chrostíka z jezera Gikasjon (měřil 48 cm) a potočáka (42 cm) z řeky Satsan na suchého chrostíka. Do Saxnas by se dalo jet na ryby.
Hodně námahy mi dala příprava výjezdu juniorů na mistrovství světa do Norska, protože Norové prakticky neposlali nic a skoro vůbec nespolupracovali a nesnažili se nám to ulehčit. Něco podobného jsem dosud nezažil. Navíc tu byla stále nutnost skloubit rozpočet této akce s rozpočtem na MS na Slovensku tak, abychom se vešli do peněz schválených ČRS na mezinárodní sportovní činnost pro letošní rok. A to byl velmi tvrdý oříšek, protože u tatranského šampionátu jsem přeci jen čekal vlídnější ceny. Nakonec se to snad podařilo vyřešit, i když na Slovensko vysíláme oficiálně pouze trenéra a pět závodníků a očekávání veřejnosti jsou veliká..Jinak to prostě nešlo. Kdyby měl někdo zájem a chuť nám tam bezplatně s něčím pomoci, ať se mi ozve na PM. Mít několik dobrovolníků by jistě bylo ku prospěchu věci, protože každá ruka a hlava navíc je hned znát.
Starost mi dělá i vzhled družstva, protože zelená seka z krumlovského šampionátu máme ve výbavě již devátou sezónu a když pohlédnu třeba na elegantní Družinu Polskou, tak si nepřipadám dobře. Ukazoval jsem nedávno fotografie reprezentačního družstva na schůzi funkcionářů a jeden z nich mi položil s úsměvem otázku, proč má každý jinou barvu saka. Musel jsem mu odpovědět vlídně, přestože právě on patří mezi největší "příznivce" sportovní činnosti a kdyby to bylo jenom na něm, zrušil by nás hned. Nejsou však všichni takoví , máme i nějaké ty příznivce, i když se mi zdá, že jejich počet spíše klesá.
Minulý měsíc byl však také čímsi výjimečný. Po třinácti letech skončil soudní spor o bývalé Pstruhařství Kaplice a skončil vítězstvím pro Český rybářský svaz, i když skutečným vítězem je bývalý vedoucí závodu, který Pstruhařství zastavil a za půjčené peníze nakoupil rybníky na jindřichohradecku a pak z jejich produkce splatil dluhy a pak už jen spor protahoval z principu, aby nevypadal jako zloděj. Teď nám vrací objekt v dezolátním stavu a není viníků, protože jeho trestní odpovědnost je, díky nečinnosti PČR, už promlčena. Nakonec to dopadlo dobře, i když nám mnoho renomovaných právníků radilo, abychom to zabalili. V Táboře už by se měli začít potit, protože teď by mělo dojít i na ně.
V červenci jsem se dostal třikrát na ryby na Vltavu. Jen na chvíli, tak moc času zas nemám, a docela jsem byl spokojen. Nebylo to moc, ale v porovnání s loňským létem, kdy jsem finišoval s knihou, to byl přeci jen podstatný rozdíl. Taky jsem i něco málo času mohl věnovat práci na chalupě, za což jsem byl doma po dlouhé době trošičku pochválen. Už se těším na to, až ten věčný kolotoč skončí a pak se snad budu moci dostat více k vodě. Možná, že už bude i víc větších ryb, protože se začíná blýskat na lepší časy. Člověk si často zavzpomíná na doby, kdy jsme to ještě neuměli a ve vodě byly slušné ryby. Kdyby se to nepovedlo, pak už by mi zbývalo jen psát memoáry...
Váš Karel Křivanec